Jak jsem sloužil Paní, Díl III. - Už není návratu.
Třetí díl pokračuje v domě Paní Jany. Otrok se stává její bezmocnou hračkou.
Ozvalo se bouchnutí dveří. Petr se probudil a rozhlížel se, co se děje. „Vstávat, otroku. Myslíš si, že se budeš válet v pelechu celý den?“, křikla Paní a přistoupila ke kleci s miskou v ruce a položila ji vedle klece. Sáhla pro provaz a připoutala Petrovi ruce, každou k jedné straně klece tak, aby se mohl Petr předklonit a posnídat bez rukou z misky, kterou mu Paní nyní vložila do klece. V misce bylo mléko a nalámané kousky rohlíku. Z kapsy vytáhla mobil a nastavila odpočítávání na 2 minuty, spustila odpočet a ukázala stav počítadla Petrovi. „Máš 2 minuty na snídani. Když nestihneš sníst, co jsem ti připravila, potrestám tě.“ Petr nikdy z misky nejedl, „ano, Má Paní, děkuji“, přikývnul Petr a naklonil se nad misku. Nešlo mu to, i když se snažil, sotva dojedl půlku misky, Paní sáhla do klece a misku mu vzala. „Tak ty si nevážíš mé dobroty? No dobrá, já tě naučím poslouchat, ty nulo!!!“, zakřičela Paní a na tváři se jí objevil přísný výraz. Odvázala Petra a odemkla klec. Sáhla do klece a za vlasy Petra vytáhla ven. „Promiňte prosím, Má Paní, já se opravdu snažil, Má Paní,“ prosil Petr, ale Paní ho po kolenou dovlekla ke sloupu, kde se Petr musel postavit a předklonit. Přivázala mu ruce ke sloupu ve výšce pasu. Sáhla pro rákosku. Ozvalo se švihnutí a na Petrův zadek dopadla první rána. „Au,“ trhl sebou Petr. „Tak 5 ran a dojíš to za 30 sekund,“ řekla Paní a švihla ho přes zadek. „Tak počítej, otroku, na co čekáš!!!,“ přikázala Paní. „2, děkuji Paní,“ začal počítat Petr. „Ne 2, Teď bude první, když neumíš počítat, jak máš,“ řekla přísně Paní. „Ano Paní,“ tiše odpověděl Petr a čekal další ránu. Další rána dopadla na Petrův Zadek. „1, děkuji Paní“, počítal Petr. Další rány měly rychlý sled a Petr skoro nestačil počítat, „2, děku…, sss, 3 děkuji, Paní, 4, děk…, au, 5 děkuji, Má Paní“, počítal poslušně. Paní mu odvázala ruce a začala nastavovat počítadlo v telefonu. Petr okamžitě klekl k misce, která ležela opodál. Paní spustila stopky a Petr začal hltat mléko a rohlíky, jak rychle to jen šlo. Tentokrát to stihl. „No vidíš, že to jde, když se chce. Padej zpět do klece,“ poručila Paní. Petr zalezl do klece, paní zavřela a zamkla dvířka. Poté beze slova odešla. Bylo to pro Petra velice těžké a ponižující probuzení. Nestačil ani popřát dobré ráno a jeho zadek už zdobily pruhy od rákosky. „To bude těžký den,“ pomyslel si.
Jana si dávala na čas. Uběhla spousta času, kdy Paní nechala Petra čekat. Vstoupila do místnosti. „Tak pojď ty můj subíku,“ mám chuť tě trochu potrápit, řekla Paní a otevřela klec. Petr vylezl a připlazil se po kolenou k Paní. Začal líbat její boty se slovy, „nestihl jsem Vám popřát dobré ráno, Má Paní, dobré ráno Vám přeji, Má paní“. Paní se usmála, chytla Petra za vlasy a dovedla ho k posteli, kde si musel sundat CB a lehnout. Jeho ruce a nohy byly připoutány k rohům postele. Bezmocný ležel ve tvaru písmene X a se strachem čekal, co se bude dít. Paní sáhla do stolku pro tlustou červenou svíčku a zapálila ji. Sedla si na Petrův obličej a poručila: „Lízej mě!“. Petr ledy začal jezdit jazykem na poštěváčku a snažil se uspokojit Paní, která si zatím hrála prsty s jeho bradavkami. Petrův penis byl během chvíle tvrdý, ale Paní nepřestávala, dokud ji Petr neuspokojil jazykem. Užívala si jeho jazyka, při čemž tvrdě mnula a kroutila Petrovi bradavky a nepřestávala ani přes jeho sténání bolestí. Poté vstala a vzala svíčku. Naklonila jí nad Petrovy bradavky. Kapky horkého roztaveného vosku dopadávaly kolem bradavek i na bradavky dokud nebyly celé zalité voskem. Pak se Paní velice pomalu přesunovala se svíčkou níž a nechávala kapky kapat na Petrovo břicho. Odložila svíčku a hrála si s jeho penisem, dokud Petr nezačal vzdychat a prosit, „Prosím, Má Paní, dovolte se mi udělat, Má paní, moc Vás prosím, Má Paní.“ „Jak se opovažuješ, otroku? Udělal ses včera. Tak o co chceš prosit, když ani z misky jíst neumíš? Jsi naprosto neschopný otrok. A nevím, proč s tebou ztrácím čas,“ okřikla Paní Petra a chytla jeho koule, až Petr zasykl bolestí. Zmáčkla je, „ještě jednou a zmáčknu je pořádně“. „Velice se omlouvám, Má Paní, Váš otrok je nadržený, Má Paní.“ „Tak a dost!!! Nevíš, jak se máš chovat v přítomnosti Paní?,“ okřikla ho a tvrdě mu zmáčkla koule. „Au, au, Prosím ne, Má paní,“ prosil Petr. Vzala do ruky svíčku, ve které se nahromadil horký vosk. „Ten vocas je tu jenom pro mě, a když se nedokážeš kontrolovat, budu tě to muset naučit otroku,“ pohrozila Paní a naklonila nad Petrovým penisem zapálenou svíčku. Všechen horký vosk vytekl na Petrův stojící penis. „AAAh, ssssss,“ skučel Petr. „Drž hubu, otroku!!!,“ zakřičela Paní a kapala vosk na Petrův penis a koule dokud nebylo jeho mužství celé zalito voskem a nebylo vidět ani místečko kůže. Paní sfoukla svíčku a přinesla důtky. Švihala jimi Petrovu hruď, dokud jimi nestrhala z bradavek vosk. Jeho sténání Paní jen více vzrušovalo a užívala si bití, které již Petr těžko snášel. Snažil se neprosit a nedávat bolest najevo. Když se Paní nabažila důtek, přinesla svorky a připnula je Petrovi na bradavky. Na konce svorek přivázala dlouhý provázek a ten přivázala k okům pout na rukou tak, aby každý pohyb rukou cítil na svých bolestivě sevřených bradavkách. „Musíš se naučit kontrolovat, otroku,“ řekla Paní, přinesla rákosku, a švihla s ní Petra přes chodidlo. „Ssssss, aaaaaah,“ zasténal Petr. Pohybem těla si bolestivě zatáhl za bradavky. „Nehýbej se a bude to bolet méně, otroku,“ řekla Paní a švihla ho znovu. „An … au, au, au“, nestačil odpovědět a jeho bradavky bolely čím dál víc. Při dalších ranách už si Petr dával pozor a ležel v klidu, i když štiplavá bolest na chodidlech šla jen těžko snést. „Dobře, otroku,“ pochválila Petra Paní a odepnula mu svorky z bradavek. „Auuuuuu, Děkuji, Má Paní,“ poděkoval. Paní mu odpoutala ruce a nohy, vzala bičík a sedla si do křesla.
Ukázala prstem na špičky jejích bot. Petr se po kolenou připlazil k nohám Paní a líbal její boty, dokud ho Paní neodstrčila. Klečel před ní ponížený s hlavou kloněnou a jeho pohled směřoval k jejím botám. Paní přikázala, aby se očistil od vosku. Petr sloupával zbytky vosku ze svého těla a z penisu. Když dokončil příkaz, Paní poručila, „roztáhni nohy!“. Petr posunul kolena od sebe. „Víc,“ poručila znovu. Petr tedy roztáhl, nohy jak jen to dokázal. Paní mu přikázala předpažit ruce a položila na ně těžkou knihu. „Jestli ti spadne, seřežu tě jako psa,“ pohrozila Paní, vzala do ruky mobil a nastavila odpočítávání na 5 minut. Položila telefon na stůl a kochala se pohledem na poníženého otroka. Petrovi začalo dlouhých 5 minut. Zdálo se to jako jednoduchý úkol, ale po první minutě pochopil, že splnění nebude jen tak. Ruce se už jen těžko daly udržet rovně předpažené, svaly začaly ochabovat a bolest v rukou se stávala horší a horší. „Zvedni ty ruce!!!,“ poručila Paní. Petr dýchal rychle a nedokázal myslet na nic jiného než bolest svých rukou. Cítil jak, už nedokáže ovládat své ruce a bičík pomalu klesal společně s rukama. Snažil se je vždy zvednout, ale pokaždé to bylo těžší a těžší. Ruce se začaly, třást. „Ještě minutu,“ řekla Paní. Ale pro Petra se minuta zdála jako věčnost. „Prosím, paní už to nejde vydržet, Má Paní.“ „To mě, ale nezajímá, otroku. Za každou vteřinu, kterou nesplníš, dostaneš ránu rákoskou,“ pohrozila Paní. Bolest v rukou se už nedala vydržet, ale Petr věděl, že svou výhružku myslela Paní vážně. „30 vteřin,“ usmála se Paní. „Ano, Paní,“ špitl zničený Petr a z posledních sil se snažil ruce držet tak, aby kniha nespadla. Ozvalo se pípnutí telefonu. „Popros, abych si vzala knihu zpět,“ poručila. „Poníženě pro… prosím, Má Paní, Moc prosím, Má Paní, pros… ím,“ škemral Petr. Paní pomalu vzala knihu a Petrovi ruce okamžitě klesly podél těla. Hlasitě si oddychl. Paní vzala bičík a jezdila s ním po jeho těle. „Tak doufám, že sis uvědomil, že přání Paní je pro tebe svaté. O příkazech se mnou nebudeš diskutovat. Tohle pravidlo si vryješ do paměti. Já vím, co je pro tebe dobré, otroku“ stanovovala Paní svá pravidla. „Ano Paní, budu se poslušně učit, jak se má otrok chovat, Má Paní,“ přikývl Petr. „Hmmm. To budeš, a aby sis to dobře pamatoval, pojď za mnou a dostaneš úkol,“ přikázala Paní a vstala.
Petr následoval Paní do obývacího pokoje, kde mu položila na stůl blok a propisku. „Kleknout ke stolu a 100 krát napíšeš větu, kterou ti nyní nadiktuji,“ řekla Paní a začala diktovat. „Otrok musí vždy poslouchat a poslušně plnit všechny příkazy a přání Paní, protože nemá žádná práva.“ Než se Petr stačil vzpamatovat a kleknout ke stolu, věta byla vyřčena a Petr měl sotva půlku všech slov. Nevěděl, co má dělat. Poprosil, „prosím, Má Paní, nestihl jsem si vše zapsat. Mohla byste mi prosím větu zopakovat, Má Paní?“. Pohlédla na Petra vážný pohledem. Beze slova se zvedla a během chvilky se vrátila se svorkami a bičíkem. Připnula svorky Petrovi na bradavky, posadila se a začala znovu diktovat: „Otrok musí vždy poslouchat a poslušně plnit všechny příkazy a přání Paní, protože nemá žádná práva.“ „Až to napíšeš stokrát. Můžeš požádat o sundání svorek. A koukej, ať je to úhledně napsané. Ohodnotím tvou práci jako ve škole,“ řekla Paní a zapnula si televizi „Ano, Má Paní, děkuji, Má Paní,“ odpověděl Petr a začal psát. Věta byla dlouhá a napsat ji stokrát, něco takového Petr zažil naposledy na základní škole. V půlce textu již často měnil pozici na kolenou a bolest bradavek už byla nesnesitelná, což se odrazilo jak na kvalitě písma, tak na množství chyb a škrtanců. Když skončil svou stou větu, prosil uctivě Paní: „Váš příkaz jsem splnil Má Paní, zde je stokrát naspaná věta. Prosím poníženě o sundání svorek, Má Paní.“ Paní pohlédla na text, vzala poslední stranu a před poslední větu napsala číslici 100. „Očísluj takhle věty,“ poručila. Petr tedy začal číslovat. Když psal číslici 95, všiml si, že mu jedna věta chybí. Dopsal číslice a poslední větu dopsal Nakonec a očísloval 99. Znovu podal Paní svou práci. Paní pohlédla na text a začala si ho pozorně prohlížet. Když došla na poslední stranu, plácla Petra přes zadek a řekla, „chyběla Ti jedna věta. Takhle se odevzdává úkol Paní? Nedodělaný? Naškrábaný a plný škrtanců? Mám chuť tě to nechat napsat znovu, ale dám ti vybrat. Můžeš to napsat znovu a nechat si svorky nebo ti to oznámkuji. No?,“ zeptala se Paní. Petrova bolest bradavek byla nesnesitelná. „Prosím o oznámkování, Má Paní,“ odpověděl Petr, i když věděl, že ho trest nemine. „Tak si sundej svorky,“ svolila Paní. Petr Pomalu začal povolovat svorky. Bolest bradavek se při odepínání svorek silně zvýšila, ale Petr je už nechtěl mít ani minutu navíc. Paní se na Petra přísně podívala a hodnotila splnění úkolu: „Když přivřu obě oči, dala bych ti 4 za snahu. Ale je to pro mě naprosto nevyhovující. Vůbec jsi nepochopil, že od tebe čekám dokonale napsanou práci. Práci hodnou odevzdání Paní. Ty nejsi hoden klečet u mých nohou. Ale já tě naučím poslušnosti!!!,“ hrozila přísně Petrovi a švihala ho bičíkem přes zadek. „Padej nahoru, otroku,“ řekla Paní a nepřestávala ho pobízet šviháním bičíku přes zadek. Petr po čtyřech odběhl do podkroví a cítil strach ze zloby Paní. Možná by bylo lepší, kdyby text napsal znovu, ale bylo pozdě. Paní mu hodila CB na zem, Petr si ho rychle nasadil, klíč položil na stůl a plazil se po kolenou k Paní, která již otevřela dvířka od klece. Vlezl do klece, aby Paní ještě víc nerozzlobila. „Tady budeš, nemám na tebe teď náladu, když nevíš, jak se máš chovat a jak plnit příkazy, které ti dávám, otroku!!!,“ řekla Paní, zamkla klec a odešla. Petrovi chvíli trvalo, než se uklidnil a užíval si chvíli klidu. Jeho tělo bylo trápeno celý víkend, což na něm zanechalo spoustu šrámů především od rákosky. Lehl si na zem a vyčerpáním usnul.
Paní se po hodině vrátila a viděla spokojeně spícího Petra v kleci. Usmála se a pomyslela si, „ty moje spící chudinko.“ Odešla z místnosti a budík v mobilu si nařídila o 2 hodiny později. Čas ale již pokročil a Jana dostala hlad. Odešla do podkroví, kde probudila Petra, „vstávat šípková růženko. Tvá Paní má hlad, tak to vyřeš, abych byla spokojená.“ Petr se probudil a začal přemýšlet jak Paní potěšit, aby jí vyhověl. Napadlo ho vzít Paní do restaurace. Navrhl tedy, „Má Paní, poníženě prosím, zda byste mi dovolila Vás pozvat na oběd do klidné restaurace.“ „To zní dobře,“ pochválila Petra Paní a odemkla klec. Petr se připlazil po kolenou k nohám Paní a líbal špičky jejích bot. „Děkuji, Má Paní, moc Vám děkuji, Má paní.“ Odešli spolu do koupelny, kde si Petr musel kleknout zády k Paní s rukama za hlavou, dokud se nevykoupala. Nenechala od Petra osušit. „Osprchuj se. Za 20 minut odjíždíme. Vezmi si všechny věci, dnes mě už potom jen odvezeš k sobě pro moje auto. Klíče od pout a obojku ti nechám na stole v kuchyni,“ řekla Paní a šla se obléknout. „Ano, Má Paní,“ poslušně přikývl Petr a rychle se osprchoval a připravil k odchodu, aby na něj Paní nemusela čekat. Venku začalo pršet. Petr pomohl Paní do kabátu a posloužil jí při obouvání. Z věšáku vzal deštník a vyšel před dům první a roztáhl deštník, aby mohl Paní uchránit před deštěm. Zamkl dům a klíče podal Paní, která si je uklidila do kabelky. Otevřel dveře auta a Paní si nastoupila. Petr stáhl deštník, položil na zadní sedačku a nastoupil na místo řidiče. Auto se rozjelo. Přijeli k restauraci mimo město, Petr opět pomohl Paní z auta s připraveným deštníkem a vstoupili do restaurace, kde pomohl Paní při svlékání kabátu a usedání ke stolu. Objednali si jídlo a při nerušené konverzaci, kdy mu dovolila jí tykat, strávili příjemné odpoledne. Petr vyrovnal účet a vydali se zpět.
V půli cesty Paní přikázala, „Zajeď tady na tu lesní cestu.“ „Ano Paní,“ přikývl Petr a zajel několik set metrů do lesa. Vystoupili z auta a vydali se na procházku voňavým lesem, až přišli na mýtinu. Paní Petra zastavila. Z kabelky vytáhla igelitovou tašku a položila na mokrý kámen, aby si mohla sednout a nenamočila si sukni. „Kleknout, tady přede mě, otroku a stáhni si kalhoty a spodky nad kolena,“ poručila. Petr si kleknul do mokré trávy, stáhl si kalhoty a spodní prádlo, jak si Paní přála. Paní si vyhrnula sukni a řekla, „Lízej mě, mám na to hroznou chuť.“ Nebrala si kalhotky, věděla, že bude chtít otroka použít, chytla ho za vlasy a přitáhla jeho obličej k její vlhké mušličce. Začal lízat její mokrou štěrbinu a zajíždět jazykem hluboko dovnitř, jak jen to šlo. Paní začala vzdychat a užívala si jeho šikovný jazyk. Vzrušovalo ji, jak zde může ponížit otroka a nechat se uspokojit. Její tělo se chvělo v návalu vzrušení a cítila jak se blíží její orgasmus. Užívala si každé chvilky dokud, se její tělo nenapnulo v přívalu rozkoše. Když se udělala, kochala se pohledem na Petra. Vstala, poručila mu, aby se oblékl a vydali se směrem k autu. Paní se nechala odvézt k Petrově domu, kde si musela vyzvednout auto. Paní vrátila Petrovi klíče, Petr odemkl a vstoupili do domu. Za dveřmi nechala Petra kleknout na kolena, líbat její boty a poděkovat jí za možnost víkendu strávený s ní. „Děkuji, Má paní, že jste mi dovolila sloužit u Vašich nohou, jsem šťastný, když mohu sloužit tak báječné Paní …“ „Vstaň, otroku,“ přikázala Paní a dodala „jsem s tebou celkem spokojena. Do příště mi napíšeš básničku. Snaž se ať jsem s ní spokojená.“ Sáhla mu mezi nohy a pohladila přes kalhoty jeho zamčený penis. „Hmmm. Žádné hraní,“ usmála se. „Budeš mít telefon 24 hodin u sebe, kdybych tě potřebovala. Buď připravený, že kdykoliv budu chtít, budeš mi k dispozici. Občas mám chuť na otroka i ve 2 ráno, tak na to buď připravený a nerada čekám.“ Pohlédla na čas v mobilu, „ještě mám čas, uvař mi kafe.“ „Ano Paní, samozřejmě pojďte prosím dál, Má Paní,“ zval Petr Paní.
Paní si v obýváku pohodlně sedla do křesla a čekala na příchod svého otroka s horkou kávou. Petr nahý po kolenou přinesl dva hrnky, jeden podal paní a druhý položil na zem. „Klekni si sem přede mě, roztáhni nohy a dej ruce za hlavu.“ Petr na nic nečekal a zaujal přikázanou pozici. Paní si vychutnávala kávu i pohled na svou hračku, která byla hlavně na zadku poznamenána jejím výcvikem. „Nasaď si obojek, takhle se mi nelíbíš,“ poručila Paní. Petr tedy po kolenou přinesl batoh, ozdobil své tělo obojkem a vrátil se na své místo do původní pozice. Paní položila kávu na stůl, ze stolu vzala černou tlustou fixu, hodila ji k Petrovi a přikázala: „Nakresli si na břicho J v kroužku a nezapomeň, že to musíš psát zrcadlově.“ Petr začal pomalu tvořit na břiše svou značku. Tuhle značku budeš udržovat na svém těle do příští lekce. Označila jsem si tak svůj majetek. Kdykoliv ti můžu napsat, abys mi poslal fotku pro kontrolu. Dopíšeš datum, pak vyfotíš mobilem a pošleš mi MMSkou,“ instruovala Petra. „Ano, Má Paní, jak si přejete,“ odpověděl Petr a vrátil se poslušně do původní pozice. Paní sáhla do kabelky a hodila Petrovi klíč od zámku na CB, „sundej si to.“ Petr osvobodil svůj penis a CB položil na zem vedle sebe. „Postav si ho …,“ poručila Paní. Petr začal hladit své tělo a dráždit bradavky dokud nebyl jeho penis tvrdý a připravený pro potěšení Paní. „Teď si ho hlaď, a jezdi po něm, druhou rukou si dráždi bradavky, ale ne aby ses udělal, dokud ti neřeknu,“ zněl další příkaz. Petr pokračoval v dráždění svého penisu a těšil se, jak se udělá pro potěšení své Paní. Ta popíjela kávu a pozorovala nahého označkovaného otroka, jak se vzrušuje, aby jí vyhověl. Bavilo jí pozorovat bezmocné otroky v ponižujících pozicích. Byl v její moci a vzbuzoval v ní ty nejperverznější choutky, jen škoda, že již víkend končil. Užívala si pohled na otroka vzrušujícího se drážděním penisu a bradavek. Petrův penis stál a jeho vzrušování sebe sama již nebylo k vydržení. Cítil, jak se musí každou chvilku udělat, stačila by jen chvilku se oddávat masturbaci bez sebekontroly. „Poníženě prosím, Má Paní, dovolte mi se udělat, Má Paní, Moc Vás prosím, Má laskavá Paní,“ škemral Petr. „Nedovolila jsem ti mluvit, otroku,“ řekla Paní. „Už to nemohu vydržet, Má Paní, prosím Má Paní,“ prosil Petr. „Přestaň,“ poručila Paní. Petr spojil ruce za zády. „Jsi nadržený, otroku, chtěl by ses udělat? Chtěl by sis ho vyhonit? Vystříkat se tu předemnou?“ „Ano, Má Paní, přál bych si to. Moc, Má Paní,“ odpověděl Petr. „Lízej mě,“ poručila Paní, vytáhla si sukni, aby jí mohl Petr vyhovět. Přiblížil se k mušličce Paní a začal jí lízat poštěváček, byla opět celá mokrá a nadržená. Paní chytla Petra za vlasy, aby mu ukázala, že je jen její hračka. Cítila, že prožije další orgasmus, vyhrnula si tričko až ke krku a hladila si prsa a hlavně se zaměřovala na dráždění bradavek. Její sténání bylo hlasitější a hlasitější dokud nezačala hlasitě sténat a její tělo se napnulo v přívalu dalšího dnešního orgasmu. Petr se snažil a nepřestával, ani když se Paní udělala. Užívala si ještě chvíli Petrův jazyk, než ho odstrčila. Stáhla si tričko, aby zahalila prsa. „Co bys chtěl víc? Udělat se? Nebo aby si s tebou Paní hrála pro své potěšení?,“ zeptala se. Petr věděl, jaká má být jeho odpověď, ale jeho touha byla nesnesitelná, navíc Paní by neměl lhát. „Chtěl bych se udělat, Má Paní,“ řekl Petr a chtěl dodat, „ale jestli je to Vaše přání, hrajte si semnou ...“ Tuto větu ale nestačil dokončit. Paní po tom co slyšela slovo udělat, vlepila Petrovi facku na tvář a hned pokračovala druhou fackou na druhou tvář. „Ty jsi jen mizerný čokl, co si nezaslouží klečet u mých nohou!!!,“ řekla Paní. „Ale Paní, …,“ špitl Petr. Paní ho přerušila: „Drž hubu, ty nulo!!! Nevymlouvej se,“ přerušila ho a sáhla pro roubík, který mu okamžitě nasadila. „Já tě naučím, co je úcta k Paní,“ řekla přísně. Vzala jeden provaz a svázala mu ruce, lokty vodorovně a pevně je přivázala k tělu Petra. Donutila ho lehnout si na břicho, svázala mu nohy v kotnících a nad koleny dalšími provazy. Poté přivázala konec dalšího provazu ke kotníkům a druhý konec provlekla provazy u rukou. Začala stahovat provaz, dokud se Petrovo tělo neprohnulo. Uvázala provaz a Petr ležel prohnutý a pevně svázaný v kozelci. Jeho hrudník byl ve vzduchu stejně jako jeho nohy. Poté vzala pásku přes oči a oslepila Petra.
Odešla do kuchyně, odkud přinesla největší vařečku, kterou našla. Plácla s ní Petra přes obě chodidla několikrát za sebou. Petr sebou škubal, ale nemohl protestovat s roubíkem v puse a jeho tělo bylo spoutané pevnými provazy. „Tak ty budeš upřednostňovat svoje nicotné potřeby nad přání Paní?!,“ zvýšila na něj hlas a další rána vařečkou dopadla na jeho levou půlku zadku. „To bych se na to podívala,“ řekla Paní a vařečka dopadla na druhou půlku jeho zadku. Takto střídala výprask jeho pozadí, dokud nebylo úplně rudé. Petrův zadek byl v jednom ohni. Rád by se omluvil a prosil o odpuštění, ale jeho mumlání nebylo rozumět. Sedla si před jeho hlavu a za vlasy ji zvedla. „To si pamatuj, nejsi nic než můj majetek,“ řekla a vlepila Petrovi facku. „budeš šťastný za to, že můžeš klečet u mých nohou,“ pokračovala a Petr cítil další facku na druhé tváři. Paní vstala a řekla, „teď tady přemýšlej a opovaž se vydat hlásku.“ Petr přikývl. Paní si sedla do křesla a vzala telefon. Vytočila číslo kamarádky. Během hovoru jí popisovala, jak byla dnes s otrokem spokojená a nakonec si to takhle u ní pokazil. Půl hodiny musel Petr tiše v utažených provazech, zařezávajících se do jeho těla, poslouchat, jak Paní popisovala, co všechno s ním dělala během víkendu. Chichotali se a vymýšleli, jak bude Jana trestat Petra za prohřešky. Nakonec se s kamarádkou domluvila, že příští víkend přijde k Janě na návštěvu a Petr je bude během návštěvy obsluhovat nahý. Paní se s kamarádkou rozloučila a pohlédla na svázaného Petra. „To byla Paní Andrea, moje dobrá kamarádka. Buď rád, že nejsi u ní a máš tak hodnou Paní jako jsem já. Ta by se s tebou nemazlila. Její biče i mě nahánějí strach. Trochu bych se je bála použít. Možná tě k ní půjčím třeba na víkend, aby tě naučila, jak se máš chovat k Paní,“ smála se Paní. „To by ses vrátil jako beránek a byl bys ochoten pro Paní udělat cokoliv,“ hrála si Paní s jeho fantazií a strachem. Povolila mu provazy a poručila, ať si zbytek provazů rozváže sám, sundá si roubík a pásku z očí. Petr poslechl a za chvilku klečel zpět jako správný otrok. Paní mu podala CB a přikázala, aby si ho nasadil. Petr uzamkl své mužství do CB a klíč si Paní uklidila do kabelky. Postavila se a odešla ke dveřím, pokynula, aby šel Petr za ní. U dveří pomohl Petr Paní do kabátu a bot. Paní ukázala na špičky svých bot. Petr si kleknul, líbal boty Paní a děkoval, „Má Paní, rád bych Vám poděkoval za možnost strávit s Vámi víkend a možnost sloužit Vám, Má Paní. Vážím si Vás, prosím, neposílejte mne pryč, Má Paní. Budu se snažit, být dobrým otrokem, abyste byla spokojená, Má Paní.“ Paní se na něj usmála. „No to budeš, otroku,“ řekla a z kabelky vytáhla mobil a vyfotila si svého nahého klečícího otroka. „Měj se. Až tě budu potřebovat, ozvu se“, řekla Paní a otevřela dveře. „Děkuji, Má Paní Přeji Vám krásný zbytek dne, Má Paní,“ děkoval její otrok. „Dík, otroku, můžeš jít,“ řekla Paní a zabouchla za sebou dveře. Domem se rozlehlo ticho. Petr vstal, uklidil nepořádek a osprchoval se. Poté obtáhl svůj znak na těle, jak Paní přikázala. Pohlédl do zrcadla a prohlížel si svou značku. Zdálo se to divné, ale byl na tuto značku pyšný. Už nebylo návratu …
