Odběr

"Takže...", pronesete a zvednte se z křesla. Na sobě máte bílou dámskou košili s proužkem přísně zapnutou až ke krku, tmavou pouzdrovou sukni a na nohou elegantní červené lodičky na vysokém podpatku. Sjedete mne pohledem a přistoupíte blíže. Stojím před Vámi v oblečení, které jste mi pro tuhle příležitost vybrala: košile, propínací svetr, motýlek, ty nejkratší kratásky, co mám a vyleštěné hnědé polobotky. Cítím se jak nějaký anglický studentík z dob dávno minulých. V rukou nervozně držím sešitek, kam si musím značit veškeré své poluce a odběry semene. Stydím se.Všimla jste si toho a usmějete se.

"Nervozní?", otážete se.

"Ano prosím..", hlesnu.

"...Madam", doplníte,".... Myslela jsem, že jsme si už vysvětlili pravidla naší komunikace a toho, jak mne máš vždy oslovovat."

"Ano Madam, promiňte mi to prosím", omlouvám se.

"Tři trestné body, potom si je zapíšeš do svého druhého sešitku. Rozumíš?"

"Ano Madam".

"Výborně, rozumný chlapec. Tak to mám ráda," znovu se usmějete."Ale abychom to neodkládali.Víš proč si dnes tady?"

"Ano Madam...."

"No tak čekám...", zjevně si moji nervozitu a stud užíváte.

"...jsem tady Madam, abych Vás poprosil o provedení odběru...", soukám ze sebe.

"Odběru čeho?", dorážíte a nedáváte mi šanci.

"....odběru semene Madam..." dodávám rudý studem.

"Takže ještě jednou a pěkně celou větou", pokračujete ve svém triumfu.

"Jsem zde dnes Madam, abych Vás poprosil o provedení odběru semene."

"Výborně. A víš proč je takového odběru třeba?" užíváte si to, jak jsem nervozní.

"Protože.... protože musím být cudný chlapec, nesmím onanovat ani nijak si na přirození sahat, kromě případů tělesné hygieny. Tak jak jste to stanovila..." odpovídám zahanbeně.

"Ano správně. Mladíci jako ty by měli být pěkně cudní. Musí pamatovat na to, že přirození......" pobaveně se usmějete a rukou mi sáhnete přes kalhoty na rozkrok ".... mají jen pro případnou potěchu dámy, nikoliv sebe." a smějete se a sevřete mi přes kalhoty přirození uvězněné v pásu cudnosti.

"Jenže chlapci, si tohle nemohou nějak zapamatovat a často na to zapomínají viď?" stojíte těsně u mne a rukou mi přes kalhoty stále svíráte mé přirození v pásu cudnosti.

"Ano Madam..." hlesnu.

"A proto je jim to potřeba stále připomínat, dohlížet na ně, často jim osvěžit pamět a přirození dát pěkně do klece" pobaveně pokračujete a v druhé ruce se Vám objeví klíček od mého pásu cudnosti.

"Jsi vzušený přiznej se?"

"Ano Madam..." klopím zrak.

"Jsi vzušený tak, že i přesto, že máš pás cudnosti, tak budeš mít určitě vlhký žalud," přitvrzujete.

"Ano Madam...nejspíš ano..."

"Jak nejspíš... vždyť tě znám. Vždy, když tě kontroluji, tak si vlhký. Tak vlhký až z tebe odkapává. Víš jak je to v přítomnosti Dámy nevkusné? Stydíš se?" dorážíte na mne, ale zároveň je poznat jak jste pobavená.

"Ano Madam, stydím se..."

"To je dobře, že alespoň to. Máš se za co stydět. Navíc pokud bys neměl pás cudnosti, tak bys byl určitě zcela ztopořen. Fuj!" svoji ruku pustíte z mého klína.

"Moc se stydím Madam..."

"Dobře... věřím ti to. Je ale smutné, že se stále neumíš ovládat. Víš, že chlapec jako ty by v přítomnosti Dámy měl mít přirození zcela suché a jen volně visící? Tak jak se na slušně vychovaného chlapce sluší a patří? Topořit by ses měl jen , když to dostaneš povolené"

"Ano Madam... vím"

"Tak proč se tak neděje?“ A proč si vždy tak stále vlhký? Proč ti z žaludu vždy tak odkapává až na zem? Víš jak je to nechutné?" pokračujete ve svém apelu a jen tak mimochodem si pohráváte v ruce s klíčky od pásu cudnosti.

"Já...já..." koktám.

"No čekám na vysvětlení. Představ si, že Tě budu někdy chtít představit nějaké své známé. To budeš před další Dámou taky tak nevkusně neschopný sebeovládání? Co když si bude přát vidět tvůj pás cudnosti a místo toho uvidí, jak ti z něj odkapává? Víš co si asi bude myslet? A jak budu vypadat já?? Jako že snad nejsem schopná dohlédnout na to, abys byl vychovaný a uměl se ovládat??? Myslel jsi na to někdy???,“ útočíte, ale je poznat, jak si mne vychutnáváte.

"Já.... já..." marně se snažím ze sebe něco dostat.

"Nejsi schopen mi odpovědět? No jak bych asi v takové situaci před svými kamarádkami vypadala? A co když by tam byla Dáma, která by měla s sebou chlapce jako ty a ten by se uměl ovládat? No jak by ses cítil? Nebylo by ti to trapné?" nasazujete další argument.

"Já...moc se stydím a prosím za prominutí. Já...moc bych Vás chtěl poprosit, zda byste mi pomohla abych se uměl ovládat".

"No to je lepší... ale víš, že hlavní musíš chtít ty sám. Já to mohu jen pomoci a dohlédnout. To hlavní je na tobě."

"Ano Madam já vím. Moc bych si přál, abych se uměl ovládat, aby se tyhle věci nestávaly."

"Dobrá... snad to myslíš upřímně. Takže pokud to celé myslíš vážně, tak ti jistě nebude vadit, když termín odběru odsuneme o další týden."

"Ano Madam..." odpovím.

"No trochu více odhodlání a nadšení vždyť to dělám pro tvé dobro“ dodáte s úsměvem.