Jaká situace se vám, pánové, vybaví při těchto slovech moravské cérenky? Zapamatujte si svou odpověď, řešení pak najdete na konci.
Řeč bude o čůrání. Teta Wiki praví: Močení, též zvané urinace nebo mikce, je proces zbavování se moči z močového měchýře přes močovou trubici ven z těla. Proces močení je obvykle ovládán vůlí. Pokud člověk nad močením ztrácí kontrolu, označuje se stav jako inkontinence. Kvůli rozdílům v zakončení močové trubice ženy a muže používají obě pohlaví různé techniky močení.
Muži si rukou přidržují penis za účelem jeho nasměrováni, mnohdy se též doporučuje při močení stáhnout předkožku penisu, což má umožnit lepší směrování moči, zabránit jejímu rozstřikování a má to být i vhodnější pro hygienu. Uklízečky někdy opatřují pisoáry žertovými nápisy ve stylu „Přistup blíže, je to kratší, než si myslíš“ a ženy s oblibou nadávají na muže, kteří si před močením nezvednou prkénko. Některým ženám dokonce vadí i to, když je muži nechávají trvale zvednuté. Močení proti větru způsobuje potřísnění močícího rozstřikovanými kapičkami moči, proto také rčení „čurat proti větru“ metaforicky označuje činnost, která je odsouzena k neúspěchu a kterou dotyčný sám sobě uškodí. Z důvodu ochrany proti tomuto efektu i z důvodu zachování větší intimity muži často močí čelem ke stromům, zdem, sloupům a podobným objektům. Při čůrání do sněhu lze využít kreslícího efektu moči.
U žen se močová trubice otevírá přímo do vulvy. Proto moč vychází blízko těla a její dráha není kontrolována. Nejsnazší je, když žena během močení sedí. Některé ženy raději nad toaletní mísou stojí v podřepu nebo předklonu, zejména v případě, že jsou toalety hygienicky nevyhovující. V přírodě ženy řeší malou potřebu především prostřednictvím dřepu či podřepu. Pokud mají delší sukni, často si ji vyhrnou a stáhnou spodní prádlo, v případě dlouhých kalhot se většinou stahují na úroveň kolen. Pro lepší orientaci proudu moči mají ženy tendenci se při močení v dřepu předklánět, přičemž chodidla nechávají dále od sebe a kolena spíše sevřená. Proud moči tak stříká z vulvy dozadu a na zem dopadá zpravidla až v určité vzdálenosti za úrovní chodidel, což může ženě pomoci eliminovat riziko potřísnění obuvi. Pokud žena chce močit vestoje, může toho dosáhnout speciální manipulací s genitáliemi nebo použít pomocného nástroje.
Zkrátka, muži i ženy k tomu přistupujeme každý jinak. Pro muže je močení běžná provozní aktivita, asi jako vynesení odpadkového koše. Neřeší, jak u toho vypadá, zda je kosmeticky na úrovni, a podobné blbosti. Řeší jediné - je-li volno. Mužovo čůrání je jaksi bezobsažnější, technické; pánská WC jsou přísně účelová zařízení. Každý se sám postaví do volného kotce, udělá, co je potřeba, a jde pryč. Debaty s vedle stojícím šéfem firmy o dopadu právě slyšeného příspěvku ohledně nové technologie aplikování tlakově litého PVC se asi nesetkají s patřičným porozuměním. A navíc, pro muže je celý svět jeden velký pisoár.
To ženská WC, to je alternativní společenský svět, svět soukromí a ženské intimity. Řeší se tam jak praktické záležitosti: „puč mi prosimtě tampón“ či zoufalé „vložku, holky, nemáte někdo vložku?“ Taky se taky překontrolovává a dotahuje malování nebo probírají názory na toho borce, co mě zkouší balit. Prostě místo, kde to žije ženským životem. A žádný normální kluk – na rozdíl od děvčat - neřekne svému kamošovi „Jdu na záchod, pojď se mnou“.
Žena je taky blíž přírodě a čůrání je pro ni ve srovnání s mužem malý obřad. Má-li se vyčůrat, potřebuje k tomu přiměřené prostředí, nedokáže to jen tak kdekoli. Na rozdíl od muže, který dovede močit i při chůzi, existují ženy, které se kromě případů krajní nouze v přírodě prostě nevyčůrají ("co kdyby mi tam něco vlezlo?"), a jsou jiné (jako ta moje:-), které řeknou: „Tady mi zastav, tady je to hezký.“
Pohled na močícího muže většinu žen naplní spíše nechutí („Fuj, prasák, to se nedokáže schovat?“), kdežto čůrající holka je lákavým objektem sexuálního zájmu. Jedna sprostonárodní varianta lidové písničky říká, že „ona má sukničky občuraný všecky, do- a dokolečka dokola“. O pochcaném chlapovi nezpívá nikdo :-). A bylo to pro mě milé překvapení, když jsem na kole v prudkém oblouku lesní cesty vyjel na malý kopeček a na jeho vrcholu v trávě u cesty dřepěly dvě fešné cyklistky s hezkými oblinkami holých prdýlek; bylo to tak nečekané setkání, že obojím nám dělat nic jiného, než dělat, že nic nevidíme, ba přímo neexistujeme, a pokračovat jsme v započaté činnosti - ony v čůrání, já v cestě.
Žena velmi často předtím, než udělá nějaké důležité rozhodnutí, se jde vyčůrat, jako by to byla jakási mentální příprava. A tím se dostáváme k odpovědi na naši úvodní otázku. Chlapec už je plný naděje, že dotyčná svolí k tolik vytoužené činnosti, už má ve svém klíně onu charakteristickou bouli, už rukou prozkoumal cérenčina sladká místečka (dnes je moderní je mít hladce vyholená) a i ona se začala těšit na to, co přijde. Ještě ale pro jistotu (protože se zná) a taky nějak aby jako žena vyjádřila sama sebe, pronesla onu větu.
Takže, pánové, až vaše milá ve chvíli, kdy už už budete mít jisté, že si kocourek přijde na své, pronese podobnou větu, která vás nepříjemně zdrží, nebo si pak - v pro ni vrcholné chvíli - trochu ucvrkne, nemějte jí to za zlé. Je to jedno z jejích vyjádření jako ženy.
