Byl letní večer, celý den hrozně pražilo slunce a teď to vypadalo, že přijde déšť. Zrovna jsem měl službu, tak mi to úplně nevadilo. Dělám obsluhu bunkru „Hřbitov“ v Petržalke. Neznáte? Mrkněte na web pro lepší představu.
Ve zkratce. Jde o bunkr, který sousedí s cintorínom, jak tu říkají hřbitovu. Já jsem z Moravy a s kamarády jsme si bunkr pronajali a opravili. Teď tu sloužíme a provázíme lidi. Prostě zábava pro velké kluky.
Už je to tady. Začalo se zatahovat a i když se mělo začít stmívat později, bylo už dost šero. Za patnáct minut končila služba a já měl bunkr zavřít. Přes léto jsme tu přespávali a večer se kluci občas stavili po práci. Dnes mi ale všichni napsali, že jdou na fotbal a pak že už to nedají. Jen Tomáš, že se staví. Pípla mi zpráva. Tomáš píše, že dnes mu to taky nevyjde. Nedá se nic dělat, vypiju si víno sám.
Seděl jsem před bunkrem a první těžké kapky začaly dopadat na zem. Kap, kap… Začalo to lehce, ale velmi rychle se rozpršelo pořádně. Takovou průtrž mračen jsem úplně nečekal. Jestli bylo šero, tak teď už byla skoro tma. Rozsvítil jsem světlo nad vchodem v kterém jsem stál a sledoval jak prší. Po vyprahlé cestě se valila voda, která se nestíhala vsakovat. No nechtěl bych být teď někde venku, pomyslel jsem si a v ten okamžik se zablesklo a ozvala se obrovská rána, až ve mě hrklo. Zdálo se mi to a nebo jsem při záblesku vzadu na cestě viděl nějakou postavu? Znovu záblesk a znovu rána. Ano, postava běžela ke mě. Už jsem viděl, že je to žena, měla na sobě jen kraťasy a tričko. Zamával jsem na ní, ať se jde schovat. Přiběhla k bunkru a schovala se pod stříšku vedle mě. „Dobrý večer.“ pozdravil jsem. „Dobrý večer.“ zadýchaně odpověděla. „Môžem sa tu na chvíľu schovať?“ „Přece nemůžu nechat dívku v nesnázích!“ usmál jsem se. „Já jsem Adam.“ „Ahoj, ja som Barbora.“ Podali jsme si ruce a já si jí pořádně prohlídl. Měla tmavé vlasy pod ramena, krásnou sportovní postavu na sobě běžecké kraťásky a uplý modrý top na běhání a byla totálně promočená. Měla krásné oči a i ústa. Oddechovala a dívala se mi s úsměvem do očí. Já měl na sobě maskáče a zelené triko. Všiml jsem si, že si mě taky prohlídla. "Si môj záchranca. Išla som si zabehať, a keď sa začala búrka, blesky a hromy, myslela som si, že je po mne." „Rád zachraňuju holky v nesnázích.“ mrkl jsem na ni. „Podívám se, jak to má dlouho trvat ještě.“ Otevřel jsem aplikaci na mobilu a podíval se. „Wow, tak to je síla. Minimálně ještě dvě hodiny takováto průtrž a pak už jen déšť až do rána. Vidíš to červené? Je to nad celou Moravou a valí se to na Bratislavu.“ ukázal jsem jí mobil. "Jaj, to je hrozné, čo nám to vy Česi posielate!" usmála se a otřásla se zimou. „Přijmi mou omluvu za celé Česko a jako symbol přijmi pozvání na čaj.“ „Myslím si, že ako slovenská delegácia som povinná pozvanie prijať. Veďte ma, pane." „Akorát zrovna mám zavíračku, tak jen zamknu a udělám ti ten čaj.“ Ustoupil jsem nechal jí projít kolem sebe. Nemohl jsem si nevšimnout toho nádherného zadečku obepnutého těma mokrýma kraťáskama. Zamknul jsem za námi a vedl ji do útrob bunkru. Přišli jsme do kuchyňky, kde byly dvě stoličky a stolek. „Prosím…“ ukázal jsem na stoličku ať si sedne. „Ďakujem.“ a posadila se ke stolku. „Tak co tu máme…“ začal jsem se přehrabovat ve skříňce a hledal čaj. A sakra! Tady nikdo čaj nepije. Po chvíli jsem se otočil „Omlouvám se, ale čaj nemáme a kafe dopoledne došlo. Jediné co můžu nabídnout je červené víno, které ohřeju a dám do něj trochu cukru. Co ty na to, Baru?“ „Čo mám s tebou robiť? Práve teraz by som bola rada za čokoľvek teplé." „Tak počkej.“ odběhl jsem si do šatny, vzal čisté tričko, vojenskou deku a zamířil nazpět. „Sice ti to bude trochu velké, ale lepší být v suchu než v mokrém. Akorát kalhoty žádné navíc nemám. Převléct se můžeš vedle klidně.“ podal jsem jí triko. „Ďakujem ti veľmi pekne, si môj zachránca.“ S těmi slovy se odebrala na chodbu. V odrazu malého zrcátka na stole jsem viděl, jak si sundává mokrou sportovní podprsenku a dává tričko. Nic moc jsem neviděl, spíš si jen představoval, ale i tak mi to zrychlilo tep. Vrátila se do místnosti a když jsem jí uviděl, tak jsem nevěděl kam s očima. Nedal jsem jí ručník a tak, když si sundala mokrou sportovní podprsenku a dala si triko, tak se jí lehce nalepilo na prsa a prosáklo. Ne moc, ale dost na to, abych si mohl prohlídnout její krásné prsa. Do toho jí byla zima a stojící bradavky pod trikem taky nešly skrýt. Snažil jsem se moc nezírat a podal jí deku. „Na zabal se do toho, ať je ti tepleji.“ Byla si vědomá svého stavu a tak lehce v rozpacích si deku vzala a zabalila se do ní celá. Pak sedla na židličku a já začal připravovat chudý svařák. Dokonce jsem našel i skořici a badyán, který od zimní výpravy tady zůstal, takže dva litry svařeného vína za chvíli provoněly celý bunkr. Nalil jsem nám do plechových hrnků, každému do plna, což bylo tak půl litru. Bára ho vděčně přijala a zahřívala si dlaně. Deku měla přes ramena a já s lítostí zjistil, že ta trocha vody už uschnula a triko celkem skrývá její pěkné kozičky. Jen lehce bradavky vystupovaly přes něj a dávaly mě tak dostatek prostoru pro mou fantazii. „Čo tu vlastne robíš? Máš tu nejaké múzeum alebo čo?“ Popovídal jsem jí o tom, jak jsem s kamarády bunkr opravili, jak se tomu věnujeme, co jsme tu už zažili a přikrášloval historky tak, jak to muži umí, aby se zalíbili ženám. U toho jsme popíjeli svařák a za chvíli jsem musel Báře znovu nalít. „Chceš provést?“ zeptal jsem se. „Rada.“ Vstala, ale deka jí sjela z ramen. „Už je mi teplo. Varené víno funguje naozaj výborne.“ usmála se, vzala hrnek a vyšla na chodbu. Její mokrý zadeček se pořád krásně rýsoval a já si říkal, že by bylo fajn… „Tak ideš?“ probrala mě ze snění. „Ano, ano, už jdu.“ Provázel jsem jí bunkrem a povídal jí různé zajímavosti a historky, co se mi kde stalo. Když jsme došli do jedné místnosti, zeptala se mě, co jsou to za fotky na zdi. „To tady máme soutěž Najkrajšia vojačka. Chceš se taky zúčastnit?“ mrknul jsem na ní. „Jako fotograf amatér myslím, že bys mohla klidně vyhrát.“ Čekal jsem, že se bude bránit, ale asi podpořena svařákem mi jen řekla „Tak sa ukáž, fotograf!“. Vytáhl jsem mobil a Bára začala pózovat. Smála se tomu a já fotil. Pózovala jen ze srandy, ale jak to už bývá, každá dívka chce být krásná. Opírala se o zeď, prohýbala se, sedala si různě na stůl a já fotil. Říkal jí, co ruce, co vlasy, jak se má tvářit. „Viem, že vždy vyhrávajú tie dievčatá, ktoré toho ukážu najviac! A ja chcem vyhrať!“ S těmito slovy začala být odvážnější. Udělala si na tričku uzel a já viděl její krásné bříško. Vzala kraťásky, lehce si je stáhla, aby šel vidět její dokonalý zadeček, který lehce vyšpulila a já fotil. Stříhala pózy jednu za druhou a já cítil, že mi maskáče začínají být malé. Byl jsem nehorázně tvrdý a co bylo horší, Bára si toho všimla. Podívala se mi na maskáče „Hádam budú fotky pekné, čo? Mohla by som vyhrať?“ Chtěla provokovat? No dobře! „No myslím, že máš našlápnuto být první. Ale moc neprovokuj, protože pro zlobivé holky tady máme speciální místnost.“ šibalsky jsem se na ni usmál. „"Ale, ale! Tú si mi ešte neukázal! Chcem ju vidieť. Som veľmi zlobivé dievča!" „Abys pak nelitovala, že jsi něco říkala. Umím zkrotit takové jako jsi ty!“ díval jsem se jí do očí. Vyzývavě pohled opětovala "To hovoria všetci! Tak ma skroť, ak si na to trúfneš.“
Vzal jsem jí za ruku a vedl jí chodbou. Přišli jsme ke dveřím, které byly zamčené na visací zámek a byl na nich nápis Ošetrovňa. Vzal jsem šátek, co jsem měl uvázaný na zápěstí. „Otoč se prosím, zavážu ti oči.“ Poslušně se otočila, ale stejně pronesla „No, keď tak pekne prosíš, vyhoviem ti." Zavazoval jsem jí oči a pošeptal jí do ucha „Neboj, to bylo naposledy. Teď už budeš jen poslouchat rozkazy. Od teď jsi moje.“ Odemknul jsem místnost a zavedl jí dovnitř. Bára jen cítila chlad a já si všiml, že její bradavky hned zareagovaly a pod trikem se krásně rýsovaly. Konečně jsem si jí mohl bezostyšně prohlédnout. Kozičky měla nádherné a zadeček taky. Nechtěl jsem jí nechat čekat, a tak jsem vytáhl šátky a lana. Bára cítila, jak jí beru za zápěstí a vážu jí šátek kolem něj. Pak i kolem druhého a pak i kolem kotníků. Začala hrát pomalá, smyslná hudba a přestala tak slyšet zvuky kolem. Byla oslepená a nevěděla co se kolem ní děje. Adam jí vzal zápěstí s šátkem, něco na něj navázal a tak to udělal i s druhým a nohama. Zvedl jí jednu ruku a cítila, že ji přivazuje. Pak i druhou a než se nadála, stála přivázaná s rukama od sebe i nohama od sebe uprostřed ničeho a nevěděla co se bude dít. Byla tak nervózní. „Tak to si ma naozaj skrotil, ty diviak!“ snažila se situaci zlehčit. Co nečekala, tak byla facka, která ji přistála. Ne silná, spíš výchovná. „Budeš mlčet! Teď jsi moje. Jestli rozumíš, řekni ano pane!“ Vzedmula se se v ní vlna ponížení. „Čo si to …“ další facka přiletěla. „Co máš říct?“ „Ano, pane.“ zakňourala už poslušně. „Tak jsi hodná holka.“ pochválil jí. Trochu se bála, ale víc jí to vzrušovalo. Svařák s ní dělal divy. Focení jí trochu rozrajcovalo, ale toto bylo jiné kafe. Neměla se jak bránit a byla mu vydaná na pospas. Jeho ruce jí pohladily vlasy a sjížděly pomalu k jejímu zadečku. Dlaní přejel přes její půlky a pevně zadeček stisknul. Najednou byl pryč. Visela ve tmě a nevěděla co přijde. Jeho teplé dlaně se najednou dotkly jejích boků zezadu a ona sebou lehce cukla, jak se lekla. Pohladil jí bříško a zajel pod tričko. Jeho ruce našly její kozičky a ty vklouzly do jeho dlaní. Chvíli si s nimi hrál a u toho se na ní tiskl zezadu rozkrokem. Cítila i přes jeho maskáče jeho tvrdý ocas a odhadovala, že nebude z nejmenších. Její tuhé bradavky přejížděl lehce dlaněmi a ona u toho lehce zavzdychala. Stiskl bradavky mezi prsty, až to zabolelo a ona jen sykla. Jedna ruka rychle sjela přes její bříško, podbříšek až k její lasturce, která byla ale pořád skrytá pod kraťásky. Prsty ji zkušeně našel a párkrát přejel. Nejen déšť způsobil, že kraťásky byly totálně mokré. Najednou byl zase pryč. Hrála hudba a ona jen čekala visíc v temnotě. Ucítila jeho dotek na krku. Něco studeného jí obepnulo krk a ona poznala, že jí váže něco kolem krku. Neváže. Utahuje. Je to silné, kožené, … Poznala obojek. Ucítila zastudení něčeho dole na zádech a než zjistila, co se pořádně děje, tričko už bylo rozstřihnuté a odhodil ho na zem. Následovaly kraťásky. Bára chtěla protestovat, ať je nestříhá, ale zabránila jí v tom vzpomínka na facku. Dokonce jí i vyzul. Najednou stála nahá, někde uprostřed bunkru, neviděla vůbec nic, s nějakým Adamem, jestli se tak jmenoval a jediné co věděla, že její kunda chce pořádně projet. „Mám pravidlo.“ ozval se jí u ucha. „Můžeš kdykoli říct STOP. Pak to celé končí. Nedostaneš už nic víc. Dám ti věci a můžeš jít. Jestli ale to ale opravdu chceš prožít do konce, tak buď hodná holka. Rozuměla si?“ „Ano, pane!“ odpověděla. „Tak jsi hodná.“ Plácl jí pořádně po zadku až vyjekla. Stáhnul jí šátek z očí. Zamrkala a před ní se otevřela scéna. Byla na ošetřovně. Hned za dveřmi byly po pravé straně i po levé dvoupatrové postele. Správné, vojenské, přišroubované ke zdi. Mezi nimi byla ulička v které teď Bára stála a byla přivázaná právě k těm postelím. Ve stropním světle byla vyměněná žárovka a tak se celá místnost utápěla v rudé barvě. Ulička se rozšiřovala a před Bárou byla místnost, kde vlevo u zdi byl stůl s židlí a uprostřed nemocniční vyšetřovací lehátko za kterým stála skříň na léky. Adam ji obešel, vzal za obojek a zatáhl. Musela zaklonit hlavu a dívala se do stropu. Byla lehce prohnutá a zadeček pěkně vystrčený. Jeho ruka přistála na jejích půlkách. Lehce vyjekla, ale bylo to vzrušující. Dlaň znova dopadla a zase. Postupně víc a víc. Bára poslušně držela a trpěla svůj výprask. Zadeček ji pálil a nevěděla, jak dlouho to ještě vydrží, když v tom přestal. Odvázal jí kotníky a pak i zápěstí. Vzal jí za obojek a vedl jí k lehátku. Všimnula si, že na nohou jsou už připravená lana. Zastavil se s ní u lehátka. Obešel ji a zezadu ji chytil za kozičky. Pěkně se na ni natlačil a ona cítila ten tlak v jeho kalhotách. Jeho dlaně hnětly její prsa a pak jedna ruka sjela na její krk a pevně jej uchopila. Druhá ruka projížděla přes její kozičky, bříško, kundičku, stehna, boky… Užíval si její tělo, ona to cítila a užívala si to taky. Najednou ji natlačil na lehátko, takže se v pase ohnula a břichem ležela z boku lehátka. Přivázal jí zápěstí ke stranám lehátka, kde již měl připravené pouta. Kotníky taktéž, takže teď byla doširoka rozkročená, na břichu ležela na lehátku a ruce do roztažené do široka. Hlavu měla až za lehátkem a Adam stál před ní. Sundal si tričko a začal sundávat i pásek z maskáčů. Maskáče pak stáhl taky a ona poprvé uviděla jeho ocas. Nebyla to žádná černošská kláda, ale žádný drobek taky ne. Přišel blíž a jeho ocas se jí houpal před obličejem. Nemusel jí dvakrát pobízet. Poslušně otevřela pusu a vzala ho do ní. Zajel jí rukou do vlasů a s výdechem jí zajel do pusinky. Držela a ocas jí jezdil v pusince. Zpomalil a začal zajíždět pořád víc a víc. Bára nebyla zvyklá kouřit tak hluboko, a tak se pomalu začala dávit a dusit. Než jí ale začala přepadat panika, tak jeho ocas vyjel z pusy. Začala kašlat, sliny jí tekly po bradě a tekly jí i slzy. To už ale Adam stál u jejího zadečku a jen uslyšela svist pásku, který jí dopadl na obě půlky. Vykřikla. Pásek dopadl znova. Jestli si myslela, že dlaň bolela, tak s tímto se to nedalo srovnat. Prdelka ji pálila a pásek dopadal dál a dál. Když přestal, Bára oddechovala jako dostihový kůň. Zezadu jí začal hladit její horké půlky a ona ucítila jeho ocas mezi stehny. Začal s ním lehce přejíždět přes její roztouženou kundičku sem a tam a u toho jí hladil zadeček. Tak moc už ho chtěla. Zavrtěla s v bocích a on se jen usmál. Jeho špička projela její vstup a pomalu do ní začal zajíždět. Pomalinku a hlouběji a hlouběji. Její lasturka byla mokrá a pěkně v ní mizel. Postupně vyplňoval každičké místo v ní až zavzdychala. Zasunul ho tam celého až po koule a chvíli v ní jen tak zůstal. Chytil jí za boky a pomalinku ji začal píchat. Pomalé dlouhé pohyby. Jeho ocas už skoro vypadl z její chtivé lasturky, ale on zas pomalu zajel až po koule. Hodil jí pásek kolem krku a zatáhl. Bára se lehce prohla, kam jí až pouta dovolila a on v ní začal zrychlovat. Lehce pokrčil kolena a ocas do ní zajížděl lehce zespodu. Přesně věděl, jak jí má píchat a ona mu to dávala hlasitě najevo. Pustil pásek a ona padla zpátky na lehátko. Chytil jí za boky a vrážel jí ocas do její mokré kundičky. Plácl jí u toho za zadek a ona vykřikla. Jeho ocas pracoval bezchybně na jejím vyvrcholení, a to po chvíli přišlo. Začala se klepat a podlomila se jí kolena, když první vlna orgasmu smetla její tělo. Zůstal v ní a vychutnával si, jak její kundička pěkně pulzuje na jeho kládě. Nechal jí pár sekund odpočívat a pak ji odvázal. Sice volná, ale ležela na lehátku a odpočívala. Vzal jí a položil ji na záda na lehátko. Zadeček měla na hraně lehátka a on podebral její nohy rukama tak, že je měla pěkně od sebe a on ji držel za stehna. Mohla si ho konečně prohlédnout. Stál nad ní, chlupatý hrudník, svalnatý. Trochu jí připomínal medvěda, a to i jeho silou. Podívala se dolů a na její kundičce ležel jeho tvrdý ocas, který se celý leskl jejími šťávami. Vzal ho do ruky a začal přejíždět přes její poštěváček. Sem a tam. Upřeně se jí díval do očí a ona do jeho. Podlehla tomu. Zavzdychala a přivřela oči. Žaludem jí poplácal přes kundičku a znovu přejížděl. Už zase ho chtěla v sobě. Prohnula se v bocích a on na nic nečekal a ocasem jí zajel okamžitě do její chtivé jeskyňky. Viděl, jak se jí rozšířily oči, chytil ji za stehna a začal ji píchat. Zase pomalu, ale už ne tak dlouho. Rukou chytil její kozičky a u toho do ní zajížděl. Ruce se vrátily na stehna a jednou jí začal dráždit poštěváček. Netrvalo dlouho a Bára znovu vykřikla v návalech orgasmu. To byl pro něj povel. Chytil jí za stehna a bezohledně jí začal píchat. Ocas v ní tvrdě mizel a ona křičela slastí. Nedal jí prostor pro odpočinek a ona už nemohla. Bušil do ní a ona křičela jako smyslů zbavená. Najednou ho vytáhl a mohutný výstřik dopadl na její kozičky, bříško a kundičku. Adam prudce oddechoval a díval se Báře do unavených a spokojených očí. Vzal jí do náručí a donesl jí do sprchy, která byla hned vedle. Hodila rychlou sprchu a když skončila, podal jí Adam trenýrky, maskáče, zelené triko a vojenský svetr. Oblékla se a zjistila, že jí to celkem velikostně sedí, až na ten svetr, který jí byl velký. „Máš v nich pěkný zadeček.“ zhodnotil Adam. „Doufám, že budeš na prohlídku chodit častěji…“
