Jsem dolňák. A to poměrně ortodoxní. Pokud žena nemá kyprý zadek, může být podprsenka jakékoliv velikosti a spolehlivě mi to nehne ani chlupem na péru. Teda krom velikosti číslo jedna, to bych i ten zadek oželel. Omlouvám se dámám, nemůžu za to. Ale jedničky prostě ne. Veronika byla vysoká modrooká blondýna, pracovala jako číšnice v místním bowlingovém centru a nedávno se přistěhovala odněkud ze západních Čech. Měla velký zadek ve tvaru uzrálé hrušky, který jí při chůzi po place vykukoval zpod kraťounké skládané sukýnky s krajkovanou zástěrou a kasírtaškou, poprsí taky vypadalo slibně a při placení mi přes bar vždycky věnovala milý úsměv s příslibem něčeho většího. Píšu zadek, ale tohle byla prostě a jednoduše velká prdel. V té době jí bylo sladkých čtyřiadvacet a mně o pouhé dva roky víc. Bydlela v pronajatém bytě v paneláku za vlakovým nádražím a v pokoji s robustní almarou po babičce a stojací lampou měla velkou prostornou postel s bílým povlečením, jak jsem měl už brzy zjistit. Poměrně rychle jsme se skamarádili, byla takový ten komunikativní typ, který se dá do řeči s každým. Nikdy jsem úplně neporozuměl její osobnosti, i když to samozřejmě nebylo to, po čem jsem tak dychtivě toužil. Upoutal mě její velký zadek a tomu jsem se chtěl v první řadě podívat na zoubek.
Po několika rozpačitých setkáních při sklence vína v místní restauraci jsem ji přirozeně začal směřovat k sobě domů, čemuž předcházely i romantické vyjížďky autem k největšímu rybníku v regionu a procházky kolem hráze. Cítil jsem, že chce, ale nechtěl jsem ji zbytečně vyplašit. Jakoby přešlapovala na místě a nevěděla, jestli do toho jít nebo ne. Kdykoliv však umístila svou kyprou prdel na sedačku spolujezdce, snesl bych jí modré z nebe a jako ženská se mi Veronika líbila. Měla celkem milou povahu, jen v tom, co považovala ve vztahu za důležité, byla celkem striktní a já jsem její direktivní požadavky trvale ignoroval a bylo mi jasné, že z ní v tu chvíli mluví její matka a takovou tchýni prostě nechceš. Navíc, Veronika vypadala, že do ní časem spolehlivě doroste. Jasně, primárně mi šlo o její úžasnou prdel vtěsnanou do sedačky mého auta, ale neztratil jsem nit ani po půlhodině Veroničina jadrného monologu a snažil jsem se ji fakt poslouchat. Ačkoliv jsem věděl, že chce píchat jako já, potřebovala to ošetřit řadou prázdných frází. Dokázat si, že chlap, kterému v příštích hodinách tak ochotně roztáhne stehna, postřehl aspoň půlku z toho, co mu trpělivě sdělovala za posledních několik dní. Nebudu klamat, i když jsem jí pozorně naslouchal, v onen kritický večer jsem myslel jen na její zadek. Přiznávám, jsem vinen. A to v plném znění obžaloby.
Podzim se rychle přehoupl do zimy, byl promrzlý prosinec, Vánoce na krku a Veronika pořád statečně odolávala. Ne tak já, po každém probuzení jsem si ho masíroval v dlani a myslel na ni. Tuhle prdel musím mít nebo umřu a neštěkne po mně pes. Veronika ale jako z udělání přestala reagovat na zprávy a zvedat telefony. Později jsem se dozvěděl proč. Měla nového přítele. Sotva pár dní. Nedobrovolně, protože nenávidím vyklízet pole, se stahuju a sypu si popel na hlavu. "Měl jsi to zmáknout dřív, debile," vyčítám si a kupuju sedmičku Jacka Danielse. Na žal. A zcela vědomě posílám mladou servírku do zatracení, když vtom k mému překvapení pípne zpráva od Veroniky. Píše mi, že je sama, její přítel odjel na tradiční rodinnou slezinu na Vysočinu a moje soukromá Miss Prdel se necítí na to, aby mu tam sekundovala. Jsou spolu přece jen krátce. Navrhnu společný večer a čekám. Píše, že k ní můžu přijít. Hodím do sebe ještě dva panáky a celý natěšený vyrážím. Tentokrát už to udělám správně.
Ocitám se na chodbě před jejím bytem, otevírá mi dveře a mile se na mě usmívá. Oblečená je ležérně, po domácku, neprovokuje ani v nejmenším. Pod tričkem i tmavými legínami se rýsují linie spodního prádla. Mlčím, jsem rád, že jsem konečně uvnitř. Veronika se chová nenuceně, kmitá po bytě a snaží se. Její úžasný zadek je všudypřítomný a přistihnu se, že civím celou dobu jenom na něj. Posadím se ke stolu v kuchyni, Veronika přejde k lednici v rohu u okna a vytáhne z ní láhev bez etikety s nějakou čirou tekutinou. "Mám tu jen slivovici od dědy," mrkne na mě spiklenecky a položí láhev se dvěma panáky doprostřed stolu vedle popelníku s otočným uzávěrem. Popíjíme, kouříme a probíráme běžné věci. Veronika občas vstane a přejde po kuchyni a já cítím, že vypitá slivovice mě začíná zbavovat příčetnosti. "Já už to nevydržím," zaúpím, rychle si klekám za ni na podlahu a popadnu ji za boky. "Ty máš tak úžasnej zadek, Verunko," vydechnu a políbím ho přes tenkou látku legín. "Fakt se ti tak líbí?" otočí ke mně hlavu a usměje se. Horečně přikyvuju. Jedním pohybem si stáhne legíny i s kalhotkami a několik centimetrů od mé tváře se objeví její kyprá prdel v celé své kráse. "Měla bych se sebou něco dělat, ale máme to v rodině," řekne a pokrčí rameny. Nevymlouvám jí to, hladím a roztahuju ty krásné velké půlky a ona začíná tlumeně vzdychat. Pomalu se zvedám, líbám jí odspodu páteře a po cestě nahoru jí vyklopím prsa z krajkových košíčků její bělostné podprsenky. Měkké, povislé čtyřky s menšími dvorci a přirozeně vzrušivými bradavkami mi padnou do dlaní jako ulité. Jsou heboučké a mléčně bílé, protkané tenkými vlásečnicemi žil. Líbáme se a pomalu přecházíme vedle do pokoje s rozsvícenou stojací lampou a míříme přímo k lůžku vedle ní. Zbavuju sebe i Veroniku oblečení a ona se natáhne na lůžku na všechny čtyři. Rychle se za ni svezu na kolena a lížu její vystrčenou prdel a ona ke mně v náznaku protestu otočí hlavu, ale nakonec nic neřekne. Určitě chápe, že jsem dnes večer přišel kvůli tomu, a tak nakonec přistoupí na pravidla hry.
Otáčím jí na záda a ona hned ochotně roztáhne stehna. Kupodivu je dole zarostlá, ale klín má upravený a hustě porostlý hnědými chloupky a to mě vzruší ještě víc. Už je mokrá a má nádherně velké pysky, mezi které pomalu vsunu jazyk a sevřu v dlaních její kypré půlky. "Bože, Verunko, já z tebe zešílím," pomyslím si, zatímco ona už pronikavě vzdychá, tiskne si prsa a prsty začíná pracovat na svém poštěváčku. Lížu jí kundu, líbám její kmitající prsty a ona mě po chvíli otáčí na záda. Poslušně si kleká mezi moje nohy, bere mě do úst a já zvednu hlavu a chvíli ji pozoruju. Bloudí ke mně očima a pusou pracuje fakt slušně. Visícími prsy se přitom otírá o moje stehno a nebýt té slivovice, dýchal bych už pěkně ztěžka. Po chvíli na mě nasedne a začne razantně přirážet, chvěju se blahem pod ní a držím jí pevně za zadek. Je úplně uvolněná a hlasitě křičí s rukama vraženýma do své blonďaté hřívy. V duchu jsem s jejími sousedy, ale třeba už jsou za tu dobu, co tu Veronika bydlí, zvyklí. Užívám si pohled na její poprsí, které divoce lítá ze strany na stranu a cítím, že slivovice přestává účinkovat. Rychle jí shodím na postel a přirazím do ní zezadu, tohle prostě musím vidět. Rvu ho do ní jako pominutej, kvůli tomu jsem..aaaaach Bože..vlastně..přišel. Stříkám jako požární hadice a roztírám jí své semeno čurákem po půlkách. Děkuju, Verunko, pomyslím si v duchu. Rychle oddechuje a hlavu má skloněnou mezi lokty, vlasy jí padají přes obličej. Lehám si vedle ní a strhávám ji na sebe. Miluju tyhle vysoký a urostlý ženský.
Do Silvestra jsme to stihli ještě jednou a bylo to stejně intenzivní, Veroničin děda prostě pálí skvělou slivovici. Řekla mi, že její současný přítel na sex moc není, ale hrozně si s ním lidsky rozumí a prý je to zaručeně ten pravý. Zatímco já jsem jí pořád jenom civěl na zadek, a i když se jí to se mnou líbí, neměla pocit, že bych s ní chtěl zůstat natrvalo. Odkýval jsem jí to a v duchu se pro sebe pousmál. Takovýhle ženský uragán dostane nějaký intelektuál? Život je prostě plnej paradoxů.
