Probudil jsem se v kleci. Klec byla vysoká zhruba metr, stejně tak široká a dlouhá ani ne metr a půl. Na spaní to bylo docela málo prostoru. Normálně by mohla sloužit pro většího psa, teď občas sloužila jako můj noční pokoj. Spal jsem v ní skrčený všechny noci, kdy byla moje osobní instruktorka přítomná v zámečku. Chtěla mě mít nablízku.
Byl jsem rád, že můžu být nablízku a neustále k ruce osobě, kterou jsem vídal tak zřídka a s níž mě pojilo zvláštní pouto instruktorky a novice. To mi ale nebránilo postrádat mou celu ve sklepení pokaždé, když jsem se kvůli nepohodlí probudil uprostřed noci ve stísněné klícce.
Jako vždy mě vzbudilo tiché pípání časového zámku, který se odemkl v 5:30 ráno a otevřel dvířka mé klece. Bylo to proto, aby má instruktorka nemusela vstávat tak brzy a sama mě pouštět. Ona sama ještě pohodlně spala ve vedlejším pokoji v obří posteli s nebesy. Vyplazil jsem se ven a konečně se zase postavil a pořádně se protáhl. Cítil jsem, že mám plný měchýř a musím rychle močit. Sice jsem měl v kleci láhev, ale na tenhle způsob nočního močení jsem si pořád nemohl zvyknout, a tak jsem to zatím vždy vydržel. Tiše jsem opustil apartmán, abych neprobudil instruktorku.
Zavřel jsem za sebou dveře a vydal se po dlouhých chodbách zámečku k umývárnám noviců. Samozřejmě jsem byl zcela nahý, teda až na klícku na mém ptáku a široký černý obojek kolem mého krku.
Novicové, kteří zde studovali Kurz pro submisivní muže, museli být neustále nazí. Za těch pár týdnů už jsem si na to zvykl. Navíc bylo léto, takže to bylo vlastně docela výhodné, že jsem se nemusel pařit v oblečení.
Co mi ale dělalo problém a nemohl jsem si na to zvyknout, byl po ránu zatuhlý anální kolík, který jsem také neustále nosil. Důvod, proč jsme jako novicové museli nosit tyhle ty velké anální kolíky, nám nikdo nevysvětlil. Hádal jsem ale, že nás to má nějak připravit na neustálé ponížení, co můžeme očekávat v životě submisivního muže, který je otrokem své paní.
V umývárnách jsem narazil na zbylé čtyři novice, kteří měli režim podobný jako já a dostali se sem rovněž z apartmánů svých osobních instruktorek.
Všichni jsme se oholili, vyčistili si klícky pod všudypřítomným dohledem asistenta Radka, jenž měl umývárny na starosti a hlídal, abychom tu nedělali nějaké nepřístojnosti.
Poté jsme provedli vyjmutí análních kolíků, jejich vyčištění a lubrikaci a výplach našich análních dutin. Čerstvě namazaný kolík mi pak krásně vklouzl dovnitř a zaplnil pročištěný anál. Nakonec jsme se vysprchovali, namazali tělovým mlékem a pak nás čekalo ještě vyčištění zubů.
Krásně čisťouncí jsme se pak přesunuli do kuchyně a rovněž pod vedením asistenta Radka připravili snídani pro naše paní instruktorky.
Snídani jsem na hotelovém vozíku dovezl do apartmánu a nechal ležet ve vyhřívaných termo miskách. Klekl jsem si ke dveřím ložnice a trpělivě čekal, až se Jedenáctá probudí.
Jedenáctá se probudila asi za hodinu. Z jejího pokoje se ozval zvoneček. Vešel jsem dovnitř a uctivě se uklonil.
Jedenáctá ležela roztažená ve velké luxusní posteli s nebesy: „Dnes si dám snídani v posteli, novici,“ poručila mi ospalým hlasem. Já ji hned začal obskakovat, jak jsem byl naučen.
Zatímco si kontrolovala svůj iphone, donesl jsem jí tác s míchanými vejci, šunkou, různými sýry a zeleninovou oblohou. K tomu byl jako příloha nakrájený francouzský chléb. Nalil jsem jí také její oblíbený zelený čaj a všelijak ji obsluhoval a podával hrneček s čajem, dokud se spokojeně a v klidu nenajedla.
Pak jsme zamířili do koupelny, kde se rychle osprchovala. Po jejím vystoupení ze sprchy jsem ji jemně, ale rychle osušil. Přitom jsem měl příležitost znovu vidět její překrásné nahé tělo s krásně zaoblenými křivkami. Ani velká ani malá, ale pevná prsa, zpevněný větší zadeček a výrazné boky. Cítil jsem, jak můj penis bolestivě tlačí v pásu cudnosti. To už bylo něco, na co jsem si zvykl. Nedalo se ale nic dělat.
Jedenáctá už mě znala, tak jen šibalsky pronesla: „Moc se nám tu nevzrušuj, novici, ať nemusíme opakovat návštěvu na ošetřovně.“
Z těch slov jsem okamžitě zrudnul, když jsem si vzpomněl na poslední návštěvu na ošetřovně. Bylo to sice před skoro třemi týdny, ale má ještě ne zcela zhojená kůže na zadku mi stále připomínala ten neskutečný výprask, jenž jsem si tenkrát zasloužil kvůli své nevychovanosti.
„Samozřejmě paní instruktorko, to už se nikdy nebude opakovat,“ zamumlal jsem a vzal jsem do ruky fén, kterým jsem jí vyfénoval její krásně dlouhé a rovně kaštanové vlasy.
Hned poté jsem vzal velký hřeben a sprej na česání a vlasy jí krásně vyčesal, jak mě naučila. Dotek jejích hebkých vlasů jsem si velmi užíval, ale snažil jsem se, aby to nebylo poznat. Jedenáctá si mezitím scrollovala na svém iphonu a přitom vypadala spokojeně. Česání svých vlasů mýma rukama měla velmi ráda.
Poté, co si Jedenáctá vyčistila zuby, následovala i pedikúra a manikúra, kdy jsem jí v předklonu nalakoval nehty, zatímco si ona stále trůnila na stoličce a pořád se dívala do mobilu, dokud nedošlo na její pravou ruku.
Jakmile bylo hotovo, vyšla z koupelny a já ji následoval. Na její pokyn jsem jí pomohl obléct si modré letní šaty se sukní po kolena. Pak jsem přinesl modré kožené lodičky na nízkém podpatku a něžně je obul na její krásná chodidla.
„Co je to?“ pronesla náhle při obouvání zvýšeným a lehce podrážděným hlasem. Ukázala na malinkaté smítko, které ulpělo na boku boty.
„Takhle si nepředstavuji kvalitní službu, novici!“ pronesla přísně a pohlédla na mě vyčítavým pohledem.
Hned jsem omluvně zamumlal, že donesu hadru. Chyby se někdy stávají i těm nejlepším.
Ona mě ale zarazila: „Ne, nikam nechoď! Chci abys ty boty očistil hned teď svým jazykem, ať si pro příště zapamatuješ, že taková laxnost u sluhy, kterým jsi, nebude tolerována!“
„Obě boty?“ zeptal jsem se nejistě.
„Ano, protože si teď nemohu být jistá, jestli jsi je skutečně dobře vyčistil. Ale dej pozor, ať nejsou oslintané!“
Nebylo mi to příjemné, ale věděl jsem, že odporovat nemá smysl. Ona natáhla svoje nohy a já si kleknul a obličej přiblížil k lodičkám, které měla nazuté na svých chodidlech.
Jemně jsem jezdil jazykem a leštil kůži jejích bot. Bylo to nechutné a v ústech jsem cítil pachuť vosku, ale bylo to něco, co jsem jako submisivní sluha musel strpět. Dával jsem pozor, aby mi nekapaly sliny, protože jsem jí nechtěl víc dráždit a poslintané boty jistě nebyly něco, co by jako dáma zasluhovala.
Jedenáctá mě pozorovala a vypadala, že je s mou čistící službou už spokojená. Jakmile jsem práci dokončil, poručila mi stoupnout si a čekat. Zatím přešla ke skříni a něco z ní vyndala.
Vrátila se a v ruce držela zvláštní věc. Byla to černá latexová psí maska. Musel jsem se překlonit a ona mi ji nasadila na mou hlavu a vzadu zapnula na zip a dva řemínky. Najednou jsem měl uši a latexový čumák. Byl jsem zmatený, protože jsem absolutně netušil, proč mi to dělá.
„Dneska budeš můj pejsánek,“ řekla mi skoro rozverně a poručila mi nehnutě stát a čekat.
Jako další věc donesla dva tvrdé chrániče na kolena, které jsem si na její rozkaz nasadil. Pak mi poručila dát ruce dopředu a na ruce mi nasoukala a upnula zvláštní rukavice bez prstů, ve kterých jsem musel mít ruce v pěst a které vypadaly trochu jako psí tlapky.
„Teď už zbývá jen ocásek,“ pronesla se zlověstným úsměvem a v její ruce se objevil gumový ocas, který byl zakončen širokým análním kolíkem.
„Takže na všechny čtyři, pejsku,“ pronesla šibalsky a já se zatrnutím poslechl.
Cítil jsem, jak mi vytahuje můj po hygieně čerstvě nalubrikovaný anální kolík. Ten nekladl odpor a s mlasknutím krásně vyjel ven. Vzápětí jsem pocítil, jak se mi do análu tlačí něco většího. Můj vycvičený anál neměl problém a větší anální kolík s gumovým černým ocasem do něj pomalu a skoro bezbolestně zajel. Cítil jsem, jak se svaly konečníku sepjaly kolem hruškovitého tvaru kolíku. Pak už tu byl jen příjemný pocit trvalého vyplnění.
„Ták, to je krásný pejsek,“ pochválila mě Jedenáctá a poplácala mě po holém zadku. Pak brnknula do gumového ocasu, co mi trčel ze zadku.
„Jak dělá pejsek?“ zeptala se.
Ta otázka mě zarazila, ale vzápětí jsem pochopil. Potichu jsem napodobil štěkání. Tohle jsem dělal poprvé a docela jsem se styděl.
„Co to bylo, pejsku? Pejsek štěká pořádně!“ přikázala mi Jedenáctá a v její ruce se objevila rákoska, která mě zezadu jemně klepla přes kulky visící mi pod ocasem.
„Haf! Haf!“ zaštěkal jsem tentokrát pořádně. Věděl jsem, že další rána by nemusela být tak jemná. Jedenáctá byla nemilosrdná, když se rozčílila a já ji rozhodně nechtěl vidět ani jen nespokojenou.
„No tak vidíš, pejsánku. Šikovný. Budu ti říkat Alíku,“ zasmála se. „Alespoň pro dnešek. Čekají nás totiž psí závody!“
„Tady máš první pamlsek, žes tak pěkně štěkal,“ řekla a dala mi do pusy sušenku. „Budeš dnes soutěžit s ostatními pejsky a já chci, abys byl jako vždy nejlepší, rozumíš?“ zeptala se mě důrazně.
„Ano, paní instruktorko, nezklamu Vás,“ odpověděl jsem. Podle jejího tónu hlasu jsem poznal, že to myslí smrtelně vážně.
V tu chvíli mi přilétla na zadek rákoska až jsem vykvikl bolestí.
„Pejsci nemluví!“ ucedila instruktorka přísně.
Pochopil jsem a rychle se napravil důrazným a souhlasným: „Haf!“
„Tak to je správně!“ pochválila mě a dala mi další pamlsek.
To už mi ale připnula na můj obojek řetěz, který chytla do ruky jako vodítko a vyrazili jsme ven. Já musel před ní po čtyřech a ona s vodítkem v ruce kráčela hrdě za mnou a vydávala povely.
Chodit po čtyřech bylo obtížné, ale naštěstí to moje vytrénované tělo zvládalo. Také jsem cítil jemné vrtění v zadku, jak se ocásek připojený na masivním análním kolíku kolébal ze strany na stranu.
Po skoro měsíci v Kurzu jsem už byl na leccos zvyklý, ale tohle bylo zase něco nového. Cítil jsem se ponížený ještě víc než obvykle a docházelo mi, že jsem úplně předal kontrolu nad tím, co se mi tady děje. Požadavky instruktorek byly den ode dne více a více zvláštnější.
Účelem Kurzu bylo připravit muže na službu skutečné dominantní Paní. Na začátku jsem si neuvědomoval, jak náročný bude takový výcvik po fyzické i psychické stránce. Za ten skoro měsíc, co jsem v Kurzu byl, jsem se leccos musel naučit a také jsem si musel zvyknout, že nad sebou nemám žádnou kontrolu a nemohu se vzepřít příkazům svých nadřízených, pokud jsem tedy nechtěl odejít z Kurzu. Vzhledem k charakteru jejich příkazů, které mnohdy nebyly vůbec normální, to bylo docela těžké.
Zatím jsem přežil skoro celý první měsíc a cítil jsem, jak se ze mě stává někdo jiný. Přežiji i druhý měsíc, jenž měl být ještě mnohem těžší, jelikož nám měli vštípit dovednosti potřebné pro skutečné otroky dominantních žen. Nedovedl jsem si představit, jak by to mohlo být ještě těžší.
To už jsme ale dorazili na zámeckou zahradu, kde na posekaném golfovém trávníku ozářeném teplým letním dopoledním sluncem čekaly další čtyři páry – každý pár tvořila instruktorka a u jejích nohou klečel její novic převlečený za psa.
Kromě párů tu ještě čekala zrzavá instruktorka Sedmá a blonďatá Šestá, tedy obě „stálé“ instruktorky, se kterými se novicové vídali uplynulý měsíc nejvíce a které byly odpovědné za to, že jsme se naučili, jak správně sloužit a tvrdě pracovat.
Jedenáctá si spolu se mnou stoupla do řady a poručila mi sednout si k její noze. Napodobil jsem ostatní novice, kteří seděli u nohou svých osobních instruktorek jako hodní pejsci. Někteří při tom ještě spokojeně vrtěli svým ocáskem.
Sedmá, oblečená ve sportovním tričku a legínách, se zeširoka usmála a všechny přivítala.
„Vítejte, dámy. Dneska jsme si pro Vás připravily psí závody, ve kterých budete moci otestovat schopnosti svých pejsků a dát jim pořádně zabrat. Všechny disciplíny budou bodované a vítězný pár dostane odměnu!“
V tu chvíli jsem cítil slabé cuknutí obojkem, které znamenalo jediné – Jedenáctá chtěla vyhrát a dávala mi to mlčky najevo. Nesměl jsem ji zklamat. Bál jsem se selhat, když jsem pomyslel na to, jak by mě potrestala. Z jejího posledního trestu jsem měl ještě velmi bolavé stopy na zádech a pozadí. Ale na druhou stranu jsem ji také chtěl potěšit a vidět ji spokojenou a šťastnou. Při myšlence na to, jak mě hladí po hlavě, jaký jsem hodný pejsek, se mi uvnitř rozlévalo zvláštní horko a moje péro v kleci začínalo tvrdnout.
Sedmá mezitím pokračovala: „První disciplínou bude APORT. Panička hodí míček a pejsek ho v tlamě donese. Míček musí letět alespoň deset metrů! To budeme kontrolovat! Vyhrává nejrychlejší pejsek a nejpomalejší naopak nedostane žádné body.“
Mezitím prsatá blondýna Šestá všem instruktorkám rozdala gumové míčky.
„Až řeknu „Aport“ hoďte prosím míčky. Připomínám, že míčky musí dopadnout za tamtu čáru,“ ukázala Sedmá důrazně na provaz natažený na zemi opodál. „Takže… tři, dva, jedna… APORT!“
S tím Jedenáctá okamžitě hodila míček a měla štěstí, míček dopadl asi jen metr za čáru a o další metr poodskočil, takže vzdálenost k němu byla poměrně krátká. Na to mě okamžitě odepnula z řetězu a já po čtyřech a ze všech sil vyrazil za míčkem.
Koutkem oka jsem si všiml, že ostatní novicové vyrazili také a začal se ozývat křik a fandění, kterým paničky povzbuzovaly svá zvířátka.
Doběhl jsem k míčku a uvědomil jsem si, že v „psích“ rukavicích nemám prsty, takže jsem musel míček ze země vzít pusou. Mé zuby se zabořily do gumového míčku, a to už jsem trtal zpátky a ani jsem nevnímal, jak šíleně sebou můj gumový ocas vrtí ze strany na stranu. Slyšel jsem, jak mě Jedenáctá bouřlivě povzbuzuje a to mě maximálně vybudilo podat ten nejlepší výkon.
Zadýchaný jsem doběhl k nohám paní Jedenácté a ta mi oslintaný míček vytrhla z huby a zvedla jej vítězoslavně do vzduchu nad hlavu. Byli jsme první.
Pořádně jsem to vydýchal u nohou své paničky a sledoval poslední novice, kteří dobíhali k nohám svých paniček. Ucítil jsem její ruku ve svých vlasech, jak mě hladí a zároveň i otírá mé sliny z míčku do mých vlasů. Proběhl mnou ten zvláštně příjemný pocit z jejího doteku, po kterém mi vždy naskočila jemná husí kůže.
„Pěkně! Hodný, pejsek Alíku. Jen tak dál…“ pochválila mě svým medovým hláskem, ve kterém byla cítit radost a vzrušení ze hry. Bylo moc příjemné to slyšet.
Druhá disciplína měla spočívat v tom, že jsme v zahradách měli hledat schované gumové kosti. Měli jsme na to hodinu a soutěžilo se, který pár jich najde víc. Panička se přitom nesměla vzdálit od pejska na vodítku a ten směl chodit jen po čtyřech. Jedenáctá mě netrpělivě tahala po zahradách a stěžovala si, že jsem moc pomalý. Nervózně do mě rýpala špičkou nohy, abych si pohnul. Já ale dělal co mohl, slídění v zahradách bylo velmi náročné a gumové kosti byly často ve křoví, takže jsem musel prolézat pod keři a hledat na všech neobvyklých místech. Po hodině jsme měli osm gumových kostí. Já byl celý poškrábaný, zaprášený a uřícený.
Když jsme se vrátili na místo vyhodnocení disciplíny, byl ale vítězem vyhlášen pár, kterému se podařilo najít deset kostí. Jedenáctá byla viditelně naštvaná. Klekla si ke mně a vzala mi můj šourek do rukou a opatrně, ale tvrdě stiskla koule, až jsem bolestí zakvičel. „Musíš se víc snažit, Alíku, jinak tě nechám vykastrovat,“ zašeptala mi hrozivým hlasem do ucha.
Bylo mi jasné, že to nemyslí vážně, ale nechtěl jsem zjišťovat, co by se ve skutečnosti stalo. Tušil jsem, že by mi asi zlískala koule, že bych se nepostavil. Další disciplínu jsem prostě musel vyhrát.
Další hrou bylo házení létajícím talířem. Panička měla hodit na svého pejska létající talíř a ten jej měl chytit na vzdálenost pěti metrů do zubů.
Odcupital jsem po trávníku za vymezenou čáru a připravil se na hod. Viděl jsem Jedenácté v očích, že se musím snažit. Soustředil jsem se. Jedenáctá opatrně hodila plastový disk a já se díval, jak se blíží. Šel trochu do strany. Odrazil jsem se ze všech čtyř a vyskočil vysoko do vzduchu a talíř chytil do zubů. Ozval se aplaus přihlížejících instruktorek, zatímco jsem tvrdě dopadl.
„Máš dobře vycvičeného pejska,“ pochválila Jedenácté můj výkon Šestá.
Jedenáctá se jen usmála: „Pravidelná a nekompromisní drezúra udělá i s neposlušným psiskem divy.“
Cítil jsem, jak rudnu. To, jak o mě mezi sebou mluvily jako o pejskovi, nebylo zrovna dvakrát příjemné. Ještě pořád jsem se považoval za člověka.
Ale přišly další hody talířem a mě se z deseti podařilo chytit jen sedm, i když jsem se snažil ze všech sil. Nakonec to stačilo zase na druhé místo.
Viděl jsem zklamání v očích Jedenácté a třásl jsem se, když ke mně přišla a sklonila se. Tentokrát mi ale nic neudělala a jen pošeptala: „Viděla jsem, jak ses snažil. Škoda, že to nestačilo. Příště ale už zase musíme vyhrát,“ dodala důrazně a nečekaně zezadu stiskla mé koule do dlaně, tak že jsem vykvikl překvapením. Pochopil jsem, že to má být varování.
Další disciplínou byly psí závody. Běhali jsme po čtyřech po předem vytyčené dráze, kolem které stály instruktorky a fandily nám. Mezi všemi hlasy jsem slyšel i Jedenáctou a její melodické „Alíku, běž!“ To mi nějak dodávalo sílu a uháněl jsem, co mi síly stačily. Tentokrát se mi podařilo porazit ostatní čtyři „pejsky“ a vyhrát. V cíli jsem si zase vychutnal pohlazení od mé paničky doprovázené spokojeným tlakem v klícce.
Poslední, pátou, disciplínou byla soutěž ve žraní. Instruktorky donesly misky a do nich vyklopily z velké konzervy psí žrádlo a vedle položili misku s vodou.
Začal jsem se nervózně potit. Nebudou po nás chtít, abychom to jedli, že ne?
„Takže, pejsánci,“ prohlásila Sedmá. „Od rána jste byli hladem, proto vám musíme dát napapat. Nebojte, jde o výběrové psí žrádýlko,“ uchichtla se. „Samozřejmě platí, kdo to sní nejdříve, ten vyhraje. K miskám!“
Zešílely snad? To nemyslí vážně, pomyslel jsem si.
Jedenáctá mě skoro násilím za obojek dotáhla k psí misce a když viděla, jak se vzpouzím, klekla si ke mně a zuřivě zašeptala: „Nedělej mi tady scény! To jídlo je naprosto v pořádku, nemusíš se bát. Buď hodný kluk a všechno rychle sežer.“
Když ale pořád viděla váhání v mých očích, dodala něco, co bych od ní nečekal: „Pokud to vyhraješ, dovolím ti se udělat mezi mýma nohama.“
Nejdříve jsem nechtěl věřit tomu, co slyším. Že by mi dovolila se udělat? Nemožné. Pak mě udeřila ta nadrženost, která se ve mně budovala tři týdny, co jsem byl zamčený. Věděl jsem, že to potřebuju. Věděl jsem to! Kouknul jsem na její nožky, které stály blízko mé tváře. Cítil jsem tvrdost, kterou jsem ještě necítil. Najednou jsem byl tak nabuzený, že jsem věděl, že pokud to nevyhraju, tak z toho zešílím…
Jakmile zazněl pokyn, vrhl jsem se na misku a začal hltat ze všech sil. Rochnil jsem se v misce pusou, zatímco ostatní teprve váhavě ochutnávali první kostku psího žrádla. Slyšel jsem za svými zády, jak se mi instruktorky smějí, že jsem jak vepř, ale nedbal jsem na to. V mysli jsem viděl jen sličné nožky své paní instruktorky.
Když jsem skončil, ani jsem si nepamatoval, jak to chutnalo. Ale věděl jsem, že jsem vyhrál. Po sečtení bodů bylo jasné, že já a Jedenáctá jsme absolutními vítězi psích her.
Jedenáctá ničeho nedbala a celého špinavého a zpoceného mě v kleče na zemi objala. „Hodný pejsek, hodný Alík,“ chválila mě vítězoslavně. Nakonec ale šeptem do mého ucha dodala: „I když bych preferovala, aby ti jako motivace stačila jen touha mě potěšit. Na tom ještě musíme zapracovat. Nicméně své slovo dámy dodržím.“
Trochu jsem se zastyděl, že mě tak dobře odhadla.
***
Večer jsem byl už čistý po hygieně a obsluhoval jsem Jedenáctou u její večeře.
Na krku jsem měl na místo černého koženého obojku tenký kovový pozlacený obojek s vyrytou kostičkou. To byla cena za první místo v psích závodech.
Jedenáctá vypadala pořád spokojeně, když mi po večeři poručila kleknout a odemknula mi klícku na mém ptáku. Pták byl svobodný a hned se postavil. Byl to úžasný pocit svobody a vzrušení.
Instruktorka si přede mě sedla a poručila mi, abych si ho vyhonil mezi jejími lýtky. Nesměl jsem si ale pomáhat rukama. Neuniklo mi, že je ve tváři taky trochu načervenalá. Že by to bylo z toho vína? Vypila ho na své poměry docela dost.
Já byl, na rozdíl od ní, úplně celý rudý, ale z vína to nebylo.
Jakmile se můj pták dotknul jejích lítek a zasunul mezi ně, pocítil jsem neuvěřitelnou slast. Udělal jsem pár pohybů sem a tam, zatímco mě hladila ve vlasech a cítil jak tlak a napětí narůstá. Po několika vteřinách jsem nečekaně explodoval mezi její nohy a vzrušení vystřídalo neskutečné uvolnění.
Zhroutil jsem se. Ona mě ale přitáhla mezi své nohy.
Ukázala na svoje nohy: „Okamžitě očisti ten nepořádek,“ řekla úsečně a já rychle slízal svoje sperma z jejích nohou a podlahy. Bylo to odporné, ale přemohl jsem se, nechtěl jsem totiž zažít to, co se stalo minule.
Uvažoval jsem, jak mě výcvik v Kurzu rychle měnil a dělal ze mě někoho jiného. Někoho, kým jsem tolik toužil být, ale na druhou stranu jsem se toho děsil.
Z úvah mě vytrhl hlas Jedenácté, už zase neutrálního tónu: „Šikovný novic, všechno jsi slízal. To byl ještě před třemi týdny docela problém, co? Jsem moc šťastná, jak ses za tu dobu pod mým vedením zlepšil. Třeba ještě nejsi tak ztracený případ, jak jsem si myslela a Kurz nakonec dokončíš.“
Pak se zamyslela a pokračovala: „Buď připravený na všechno. Že budu zlá a přísná, budu ti ubližovat, ale zároveň ti budu pořád oporou a pomůžu ti nalézt sama sebe, pokud to nevzdáš a budeš se snažit.“
Teď ale k tomu, co ti ještě musím říct a co jsem doposud držela v tajnosti. Za pár dní se na oslavu ukončení první poloviny Kurzu koná slavnostní bál, přítomni budou i další hosté. Tvým úkolem bude mě na tomto bálu doprovázet a obsluhovat. Vše bude tentokrát hodnoceno nejen pohledy instruktorek, ale i dalších lidí z naší komunity. Vím, že to snad ani nemusím říkat, ale… doufám, že mě nezklameš…“
Byl jsem z toho trochu vyjevený. Bude se konat bál a budou tam i jiní lidé? Budu před nimi muset sloužit a nechat se ponižovat? Zaplavily mě pocity nejistoty. Instruktorky byly profesionálky, které dělaly svou práci. Proto mi ponížení před nimi nedělalo takový problém. Ale před ostatními lidmi? Z toho jsem měl strach. Ale paní instruktorku jsem ujistil, že ji nezklamu.
Na noc mě Jedenáctá zase zavřela do mé klece a odešla spát do ložnice. Ležel jsem stočený na měkké podlážce psí klece a cítil se zvláštně. Na jednu stranu jsem byl spokojený, jak dnešek dopadl. Na druhou stranu jsem cítil obavy z toho bálu a taky z druhé poloviny Kurzu, kterou nás neustále strašili.
Pak se připojil ještě jiný pocit, který jsem nečekal. Uvědomil jsem si, že za měsíc Kurz tak jako tak skončí a já už Jedenáctou s největší pravděpodobností nikdy nespatřím.
Pocítil jsem v sobě nevysvětlitelnou prázdnotu, když jsem pochopil, že jsem si k ní bezděky vytvořil zvláštní pouto. Pouto, co i když v Kurzu vydržím a úspěšně ho absolvuji, tak budu muset chtě nechtě za měsíc zlomit.
***
[UPOZORNĚNÍ: Tento příběh, veškeré postavy i popisovaná místa jsou fiktivní. Zobrazované praktiky často vycházejí pouze z fantazie autora a v realitě mohou fungovat naprosto jinak, zejména mohou být zdraví či životu nebezpečné. Čtenář by je určitě neměl jen tak zkoušet.]
