Ten den měl poprvé začít můj výcvik na otroka. Měl jsem po hygieně a čekal jsem ve své cele. Přemýšlel jsem, jaké to bude.
První měsíc výcviku v Kurzu bylo věnováno především tomu, jak být pro svou paní dobrým sluhou. Bylo to velmi náročné a vyčerpávající. Učili jsme se, jak se správně chovat jako gentleman, jak správně obsluhovat, masírovat, vařit, uklízet, ale hlavně jak umět vše kombinovat, abychom byli skvělými sluhy. Já to vše zvládl. Dokonce s pochvalou.
Moje osobní instruktorka mě ale varovala před tím, že druhý měsíc Kurzu je náročnější. Podle jejího názoru, vycházejícího z jejího dlouhodobého pozorování mé osoby, to pro mě mělo být extrémně těžké. A to kvůli tomu, že jsem podle ní měl moc nabubřelé ego. Mně osobně její slova nedávala smysl, protože jsem sám sebe považoval za velmi submisivního muže, který s egem problémy rozhodně nemá.
V tu chvíli zavrzaly plechové dveře do mé podzemní cely, což mě vytrhlo z mých myšlenek. Vstoupila ta, na kterou jsem zrovna myslel, moje osobní instruktorka Jedenáctá.
Okamžitě jsem se postavil a uklonil, jak se na novice slušelo. Zároveň jsem pocítil i mírnou slabost v nohách. Že by strach?
„Na kolena,“ poručila suše Jedenáctá. Její hlas zněl naprosto ploše, bez emocí. Vlídný podtón, jenž se do jejího hlasu vkrádal v posledních dnech, a to zejména poté, co jsem pro ni vyhrál psí závody, z jejího hlasu dnes úplně zmizel.
Okamžitě jsem poklekl, protože jsem nechtěl být hubován za pomalost.
Jedenáctá ke mně přišla a svým klíčkem, který měla stále na řetízku na krku, odemkla malý zámeček, který držel můj obojek bezpečně na mém krku jako připomínku, komu patřím.
„Mám pro tebe dáreček, novici,“ řekla a ukázala mi nový obojek, jenž s sebou přinesla. Všiml jsem si, že je poněkud masivnější a na jedné straně je zvláštní malá krabička.
„Je to elektrický obojek,“ řekla Jedenáctá a zapnula mi obojek kolem krku. „V případě jakékoliv neposlušnosti mohu pomocí dálkového ovládání použít elektrické šoky. Pak si to vyzkoušíme,“ řekla nedočkavě a hned poručila: „Postav se.“
Potom, co jsem vstal z kleče opět na nohy, se stalo něco, co jsem nečekal. Jedenáctá mi začala sundávat pás cudnosti!
Pocítil jsem malou naději, že možná pás cudnosti v druhé části Kurzu nebudu potřebovat. Ale jen možná. To přece nemohla být pravda.
Jakmile byl můj penis z klece venku, okamžitě se mi postavil. Nedokázal jsem tomu zabránit. Jen jsem se provinile šklíbil pod tlakem přísného pohledu Jedenácté, které se to vůbec nelíbilo.
A nebylo divu. Od posledního orgasmu, který jsem dostal za odměnu, když jsem vyhrál psí závody, uplynulo už několik dnů a nadrženost ve mně od té doby narůstala extrémním tempem. Na svobodě jsem totiž byl zvyklý masturbovat i několikrát denně. Zároveň i přítomnost Jedenácté hrála roli. Komu by se nepostavil při pohledu na její křivky zvýrazněné v upnutém latexovém catsuitu.
„Potřebuju, abys nebyl vzrušený,“ pronesla ledově a smrtelně vážným hlasem instruktorka Jedenáctá. Okamžitě mě polila hrůza. Byl to ten hlas! Ten ledový podtón pro mě vždy znamenal hrůzu a bolest. Věděl jsem, že pokud mi to neposlušné péro hned nezvadne, určitě přijde strašný trest. Jedenáctá nesnesla, pokud její příkazy nebyly hned plněny. Vůbec jí nezajímalo, že to neovládám.
Zavřel jsem oči a v duchu se snažil vybavit si něco naprosto neerotického. Nakonec jsem začal počítat příklady. Nebylo přece nic nudnějšího a asexuálnějšího než matika. Nic naplat, nepomáhalo to. Ať jsem se na výpočty soustředil, jak jsem chtěl, nepadal dolů. Alespoň ne tak rychle, jak si představovala Ona.
„Musím tě pochválit alespoň za snahu,“ pronesla Jedenáctá netrpělivě, když viděla, jak se snažím. „Ale na tohle nemám čas. Pamatuješ, jak jsem říkala, že vyzkoušíme ten obojek?“
„Ano, paní instruktorko,“ odpověděl jsem s hrůzou v hlase. Co se bude dít?
V tu chvíli jsem ucítil na krku nepříjemné záškuby a pálení. Ruka mi automaticky vyletěla vzhůru.
„Dovolila jsem ti snad, aby ses pohnul?“ sykla Jedenáctá rozzlobeně a zmáčkla červené tlačítko na svém ovladači.
Náhle mi krkem projela další, tak intenzivní bolest a pálení, že jsem se skoro neunesl v kolenou a jen stěží nabíral dech.
„Omlouvám se, paní instruktorko,“ vybreptl jsem a z očí mi vyhrkly slzy bolesti. Proč musela být tak zlá?
Instruktorka mé bolesti nedbala, naopak spokojeně pronesla: „Vypadá to, že tvůj problém díky obojku zmizel.“
Pochopil jsem, že tím myslí moje péro. Vskutku, z prožitého šoku mi zcela povadlo.
Jedenáctá mi rychle a obratně na péro nasadila nový pás cudnosti. Nový model byl z pevného plastu, jen kroužek, který jej držel kolem kořene a varlat, byl kovový. Na těle pásu cudnosti byla jakási malá plastová nástavba.
„Teď budeš dostávat šoky i do péra, novici, když budeš zlobit. Ale neboj, nedává tak silné šoky jako obojek. Naštěstí pro tebe totiž potřebujeme, aby tvé péro zůstalo funkční a my tě přes něj mohly hezky ovládat. Takže… budeš poslušný?“ zeptala se Jedenáctá tak trochu šibalsky.
„Ano, paní instruktorko,“ odpověděl jsem bolavým hlasem, pořád ještě otřesený z elektrošoků.
„To ještě uvidíme,“ odfrkla si instruktorka, jako by mi nevěřila.
Začínal jsem se opravdu bát, co mě v druhé polovině Kurzu čeká. Bude to měsíc tak krutého mučení? Vydržím to?
To už mi ale instruktorka poutala ruce za zády pevnými koženými pouty. Nakonec mi přicvakla na nový obojek řetězové vodítko, aby mě mohla vodit jako psa.
Tím to ale neskončilo. Jako novinku jsem nakonec dostal šátek přes oči, abych neviděl.
Nahého, jen v obojku, pásu cudnosti a s análním kolíkem v zadku mě pak slepého a nemotorného vyvedla před celu. Pak jsem jen následoval nekompromisní tah vodítka.
Brzy jsem pochopil, že směřujeme po schodech dolů. Bylo tady snad ještě nižší podlaží, než sklepení s celami?
Náhle jsem uslyšel skřípání velkých dveří, které se za námi zavřely. Jedenáctá mi pak sňala šátek z očí.
Ocitl jsem se ve vysoké podzemní místnosti s klenutým gotickým stropem. Zdi byly kamenné a podlaha pokrytá tvrdou gumovou podlahou, jež vypadala jak podlaha někde v posilovně. Na zdi byl kříž pro připoutání člověka. Dále zde byly různé stoly a další mučící nástroje, zaujala mě zejména ze stropu visící klec zaoblená do lidského tvaru, do které by se akorát vešel člověk. Vedly odsud ještě další dveře, ale nevěděl jsem kam. Na první pohled bylo jasné, že se jedná o nějakou mučírnu. I když kamenné zdi působily chladně, teplota zde ale byla pokojová.
Doufal jsem jen, že Jedenáctá se mnou nehodlá zkoušet všechny ty mučící nástroje, kterých tu bylo nepočítaně.
Jedenáctá mi dala čas, abych si vše prohlédnul. Měl jsem pocit, že si užívá mou hrůzu. To mě ale nepřekvapovalo. Věděl jsem, že je zvrhlá sadistka.
Pak mi poručila si lehnout na mučící stůl, ke kterému mě připoutala přezkami na ruce, tělo a nohy. Moje tělo se v poutech nekontrolovatelně roztřáslo. Netušil jsem, co mi bude dělat. Ta nejistota byla strašná. Jedenáctá to viděla a kupodivu mě něžně pohladila po tváří a zašeptala: „Neboj, králíčku. Nebude to tak strašné.“ To mě trochu uklidnilo a zároveň i vzrušilo. Králíčku mi ještě nikdy neřekla. Na druhou stranu jsem začínal tušit, že si se mnou jen tak hraje před nějakým nepěkným mučením.
V tom se v místnosti objevila i další osoba, která klidným krokem vešla dovnitř. Ta nově příchozí mi přišla odněkud povědomá. Že by z bálu, který se konal před pár dny?
Pak jsem si ale vzpomněl na instruktorku, která mě zdrogovala, a pak spícího v kufru auta převezla sem, tedy na neznámé místo, kde se v zámeckém areálu uprostřed lesů konal Kurz. Jméno, které mi tenkrát dala, když jsem usínal, zdrogován sedativy, bylo „Devátá.“
Byla to drobná žena středního věku s černými rovnými vlasy střiženými do mikáda, oblečená do černého latexového catsuitu. Bohužel, co se týče ženských křivek, tak jí pán bůh očividně nadělil jen plochou hruď a malý zadek. To však ale nic neubralo na zvláštní auře sexuální přitažlivosti, kterou byla obklopena, když se ke mně elegantně přibližovala, skoro jako kočka.
Jedenáctá nás zběžně představila: „Devátá, ráda tě zase vidím. Tohle je můj novic. Novici, tohle je instruktorka Devátá. Je to paní mučírny, ve které se z noviců stávají kvalitní otroci… a nebo taky zničené blábolící trosky.“
„Těší mě, paní instruktorko,“ slušně jsem pozdravil. Znepokojila mě zmínka o tom, že se tu z noviců stávají trosky, ale po měsíci v Kurzu už to nebylo nic, co by mi zvýšilo tep.
Devátá se uculila a přistoupila ke stolu, na kterém jsem byl upoután a se zálibou si mě prohlížela jako kočka, když si prohlíží myš. „Hmm… ráda ho zase vidím, vypadá jako zajímavý materiál. Myslím, že zrovna jeho výcvik si velmi užiju,“ uchichtla se Devátá.
Pak mi do úst mi vložila kuličkový roubík, který pořádně utáhla kolem mé hlavy.
„Tak, můžeme začít, drahá,“ prohlásila skoro slavnostně Devátá a mrkla na Jedenáctou. Obě na sebe kývly a nasadily si gumové rukavice.
Jedenáctá ze skříňky donesla nerezovou dilatační tyčinku, na kterou nanesla lepkavou lubrikační látku. Dilatační tyčinku pak zasunula dírkou pro čůrání v mém pásu cudnosti do mé močové trubice. Opatrně se zasouvala dál a dál.
Bylo to docela nepříjemné, takže jsem ani neměl pomyšlení na vzrušení.
Devátá Jedenácté podala cévkovací trubičku s napojovacím zakončením (katetr), kterou mi pak lubrikovanou začala pomalu zasouvat do mé močové trubice předem projeté dilatátorem. Bylo to velmi nepříjemné a bolestivé.
Jakmile byla trubička dostatečně hluboko v močové trubici tak, že z mého péra v kleci už čouhalo jen napojovací zakončení katetru, napojila na něj další trubičku zakončenou větším plastovým sáčkem.
Netušil jsem proč mi to dělají. K čemu je ten sáček?
Hned potom mě odpoutaly od stolu a místo toho připoutaly na kozu, přes kterou jsem ležel ohnutý, každou končetinu připoutanou k jedné noze velké kozy. Napadlo mě, že dostanu výprask.
Jedenáctá ale místo výprasku opatrně vyjmula z mého zadku můj starý anální kolík. Kolík vyjel velmi lehce, protože byl po ranní hygieně čerstvě nalubrikován.
Hned vzápětí jsem ucítil, jak mi v kolíkem roztahaném análním otvoru rejdí několik prstů v gumové rukavici. Najednou dovnitř vjela celá její ruka! Její ruka mě celého vyplnila. Vyloudil jsem ze sebe výkřik, který ale přes roubík zněl jako slabé heknutí. Nic jsem nemohl dělat. Cítil jsem ponížení, ale ne tak velké, jako kdysi na vstupní prohlídce do Kurzu. Na leccos jsem si totiž za tu dobu už zvykl.
Tlak v análu byl velký. Ruka se mi zasouvala hloub a hloub, naštěstí byl anál po ranním klystýru naprosto čistý. Pak její ruka pomalu vyjela a tělem se mi rozlil pocit úlevy, jak se anál opět smršťoval. Dámy mi ale nehodlaly dát pokoj. Hned jsem ucítil, jak mi do zadku zajíždí něco jiného, podobně velkého jako ruka. Jakmile to zajelo, pochopil jsem, že jde o obrovský anální kolík. Tlak v podbřišku byl skoro nesnesitelný. Moje svěrače se těsně a bolestivě napínaly kolem toho monstra.
Náhle mými útrobami otřásly mocné vibrace. Neubránil jsem se sténání. Anální kolík ve mně mocně vibroval a tlačil na prostatu. Věděl jsem, že to dlouho nevydržím, protože z toho zešílím.
Obě dámy se na sebe ušklíbly a Jedenáctá přikývla. Pak naštěstí ten ďábelský nástroj vypnuly. Těžce jsem oddechoval. V tu chvíli jsem byl úplně mimo. Sliny mi tekly po kuličce roubíku jedním proudem.
Obrovský kolík ze mě dámy už nevytáhly.
Následovalo odpoutání od kozy. S tak velkým kolíkem v análu jsem se ani nemohl postavit. Hrbil jsem se uprostřed místnosti a zvykal si na bolest, když dámy donesly koženou svěrací kazajku v černé barvě. Donutily mě do ní prostrčit ruce a zcela mě v ní spoutaly. Svěrací kazajka měla na různých místech otvory. Zejména na bradavkách byly otvory. Přemýšlel jsem, k čemu asi slouží…
„Musím ti teď něco prozradit, novici,“ řekla mi Jedenáctá a ukázala na zvláštní masku, kterou držela v ruce. „Teď ti ještě nasadíme tuto deprivační masku, která tě naprosto ohluší, oslepí a dezorientuje. Pak tě zavřeme do té klece, která visí támhle pod stropem. Je to klec dělaná přesně na lidské tělo, takže se v ní nebudeš moct hýbat. Čurat budeš trubičkou do sáčku. Jíst nebudeš, výživu budeš dostávat kapačkou. Neřeknu ti, jak dlouho takhle budeš. Ale je to jedno. Prostě to musíš vydržet. Je to součástí tvého výcviku. Čekej dny, možná týdny. Na prstech ve svěrací kazajce máš nainstalováno speciální tlačítko. To můžeš zmáčknout jedině, pokud by se dělo něco vážného, například zdravotní problém. Na zmáčknutí hned někdo přijde. Nezneužívej to, mohl by to vést ke tvému konci tady v Kurzu. Rozumíš tomu?“ zeptala se důrazně, zatáhnutím za vlasy naklonila moji hlavu, aby mohla upřít své krásné šedé oči přímo do těch mých.
Druhá instruktorka mi mezitím vyjmula z pusy roubík.
Zaváhal jsem. Byl jsem zmatený, bolavý a zároveň okouzlený jejíma krásnýma očima. Ale už jsem byl naučený, že na všechno odpovídám: „Ano, paní instruktorko.“
V duchu jsem si ale říkal, zda to myslí vážně. Dělala si srandu? Kapačka? Močení do sáčku? To vše dny, nebo i týdny? To není možné. Chce mě jen vyděsit, že ano? Ha, ha, určitě to za hodinu zruší.
Jedenáctá se na mě naposledy soucitně usmála. Pak mi spolu s Devátou nasadily těžkou černou deprivační masku. Maska mi zcela zakryla uši speciálními sluchátky, přes která nic nebylo slyšet. Oči byly zakryté tak, že ke mně vůbec nepronikalo světlo. Najednou jsem byl v naprosté temnotě. Dýchat jsem mohl jen skrze trubičku, která trčela z mých úst skrze silnou masku ven.
Ucítil jsem táhnutí, jak mě některá z dam vedla za obojek ke kleci. Pak klec otevřely a vmáčkly mě dovnitř. Následně klec zavřely a zamkly. Mříže klece byly speciální, klec se dala částečně stáhnout kolem mé postavy. Stál jsem v kleci a ze všech stran se na mě tlačily těsné mříže. I kdybych chtěl spadnout, nemohl bych, klec by mě ve stoje stále držela na svém místě.
Pocítil jsem, jak mě otvorem skrze svěrací kazajku něco bolestivě píchlo do žíly. Nemohl jsem se ani hnout, skoro ani cuknout. Vyděsil jsem se, co se děje, ale pak mi došlo, že mi právě zavedly do žíly kapačku.
Náhle jsem ucítil škubnutí, jak klec na kladce vytahují do vzduchu a pak už se vše uklidnilo.
Nevěděl jsem, jak dlouho jsem tam takhle v kleci visel. Mohly uběhnout minuty, možná hodiny.
Pocítil jsem nucení močit. Když už se nedalo vydržet, cítil jsem, jak moč pomalu odchází vycévkovanou trubičkou pryč z těla a někam do sáčku, který musel být zavěšen na kleci.
Pak se nic nedělo. Netušil jsem, jak dlouho mám takhle vydržet? Bude to do zítřka, nebo celý týden?
Začínal jsem z toho šílet. Nebyl tu žádný podnět, nic, čím by se mohla má mysl zabývat, kromě vlastních myšlenek. Došlo mi, jak bylo šílené se do Kurzu pro submisivní muže přihlásit.
Proč jsem jenom měl tak divnou úchylku a nemohl si najít normální partnerku jako většina mužů? Proč jsem musel toužit po partnerce, která mě bude řídit a týrat? Jen jsem doufal, že absolvování Kurzu je skutečně cestou k tomu, abych takovou ženu našel. Snad je skutečně o submisivní muže, kteří prošli Kurzem, takový zájem, jak se v komunitě tzv. „BDSM pozitivních“ lidí říkalo.
Náhle jsem pocítil, jak vibrátor, který jsem měl zastrčený v análu, začal jemně vibrovat. I jemná vibrace byla ve stavu naprosté smyslové deprivace velkým šokem. Byl snad obrovský anální kolík nastaven tak, že bude pravidelně vibrovat, abych měl alespoň nějaký podnět a nezešílel?
Nebo tam venku byl někdo, kdo si se mnou hrál? Vibrování mého análního kolíku zesilovalo.
NA POKRAČOVÁNÍ
***
[UPOZORNĚNÍ: Tento příběh, veškeré postavy i popisovaná místa jsou fiktivní. Zobrazované praktiky často vycházejí pouze z fantazie autora a v realitě mohou fungovat naprosto jinak, zejména mohou být zdraví či životu nebezpečné. Čtenář by je určitě neměl jen tak zkoušet.]
