Poprvé sem o věneček přišel ve 20ti na sportovním soustředění na Kalichu. A byla tam i Ona. Jen o 4 roky napred. Nejkrasnejsi a zároveň nejslicnejsi ze všech okolo, aspoň pro mne. Delala tam jednu z vedoucích dětské skupiny. Zatímco všichni ostatní z naší skupiny se s ní seznamovali a hned slintave cicmali, tak já jen zůstal u podání ruky. V očích sem ji hned spatřil letmý záblesk, jak to s ní škublo. Odcvicili sme tam sotva pár hodin, když lektor náhle přišel, že mu ruší volno a musí do práce. Sem čuměl s otevřenou hubou, když se všichni začli pakovat dom, jak kdybysme si nemohli bez něj poradit sami. Takové pěkně misto, takových možností zábavy a......hlavně Ona. Ač nejmladší ze skupiny povídám, že zůstanu a pokusim se nějak dokončit tréninkový plán. Včetně nadbihaciho plánu, kterej se mi rodil v hlavě. Byl tam i čirou náhodou učitel tělocviku z naší střední. Vzdělaný chlapík. Naučil mě milovat volejbal, slušně vrhat diskem i oštěpem. Takže skoro celej původní plán vyhořel a byl spíš o volejbale, oštěpu, běhu, bojovkami s deckama, kde sem pomahal i jako figurant. A zároveň nadbihal jí. Konverzací a společnými aktivitami. Například sme projeli zapas ve volejbale, kde trestem bylo, ze poražení polezou po 4ech okolo hřiště a budou mnoukat jak kočičky. Sranda, kde mi prohra ani nevadila. Neboť muj obdiv patřil jí. Nebo hráli pingpong, zatim neni klíčovej, později slovo pingpong nabralo zcela hříšnej rozměr. Skoro každej večer se schazeli starší v chlastaci chatce bokem od ostatních, jménem Pohádka. Kde sem se posledni večer tak ovínil až sem klesnul hlavou do klína jí, právě jí. Nádherné mě vyskala po zbytek večera ve vlasech. Jako žádná jiná po ní. Když zábava koncila a drolili sme se z Pohádky do svých chajd, hezky si mě ve tmě zkušeně odchytila a nasadila sebejistě francouzaka. Zatím to bylo jen chození při měsíčku s přestávkami na líbání. Stejně jako na druhý den. Nalakala si mě do prázdného pokoje, kde se mnou svihla do postele, skočila na mě a hned mi ho vrazila do huby. Nenasytna kočička. Tam to prostě nešlo. Byla ze stejného města a tak sme domluvili na potom. Oba sme bydleli tehdy s rodiči, ale u ní bylo vice soukromý. Poprvé a asi nejčastěji sme to dělali u nich v suterénu. Rozdělali sme si tam stůl na pinec, netrvalo dlouho a za pomoci jejích náznaků sme odložili palky a presli ke starému gauči. Kde svlecena do naha roztahla svůj poklad mezi stehny. Neváhal sem ani vteřinu a začal ji svým jazykem ochutnavat. Chutnala skvěle. Tak skvěle až to více bavilo mě než jí. Hezky moji hlavu vytáhla a dala něžně najevo, že už je čas pomalu dospět. Manipulace s kondomem byla tak příšerná, že napříště si vzala prášky. Nicméně po nekolikahodinovem maratonu na gauči mě vykopla po půlnoci dom, abych šel přes půl města k sobě. Přespat u nich nepřipadalo v úvahu. No a každá další schůzka většinou končila otázkou: Dáme pingpong? A už se vědělo co bude. Spíš takový smluvený heslo, ala dáme mrd? A po půlnoci šupky dom. Jednou u nich doma, v jejím pokoji. Ale to sme tak triskali posteli do zdi, že napříště byl opět gauč. Jednou u mě, měl sem nohu v orteze. Ale udělal sem ji hezky stehnem. Matka neuměla klepat, tak měla šok. Uměla hezky kouřit, moc žen to nesvede, ale nebyla nej. To až v jiným příběhu. Nic méně, vše hezké jednou končí a tak po tříměsíčním živočišném mrdání nastal konec. Jejím rodičům sem nepadl do oka hned a jejím naslednym důvodem byl ten odhad, že já víc jak 30 000 urcite tehdy nevydělám. Tak nějak sem to z jejích úst nechápal, ale bral sem to. Ještě sem neměl ani odmaturovano a ona zacinala Mgr. Nesl sem to těžce. První je hold první. Zkušenost? S kondomy laboruji dodnes, ale nedám na ně dopustit. A žádný recicky kecycky typu, dáš si pozor to jen tak nezmění, pokud nenastane důvěra ve stálosti. Vyskani ve vlasech mi vnutklo nápad, který sem si pojmenoval metoda Děda Vševěda, když nevíš na čem u dámy jsi,vlož ji pri první dobré příležitosti neorálně hlavu do klína a uvidíš. Buď tě povyska, skopne, ztuhne nebo zjistíš že ti nevoní. Ale nejdůležitější je komunikace ;-) Timto děkuji své První za intenzivní zážitky i majiteli Kalichu. Bez toho, co stvořil bych byl nejspíš panic o trochu déle.
