Jedna z mých oblíbených sexuálních fantazií zahrnuje scénář, ve kterém jsem bez jakéhokoliv vlastního přičinění “sbalen” krásnou ženou, a to takovým tím přímočarým způsobem, který je povětšinou očekáván od mužského pokolení. Zřejmě právě proto se mi to vždy líbilo, koláče bez práce, no proč ne. Navíc koláče v představách mívají naprosto slastné podoby a jsou bez chyby. Domnívám se, že o tomto scénáři občas sní témeř každý muž. Nechat se svést ženou. Takhle, ono ve společnosti je obecně zakódovaná představa, že je to muž, který sbalí ženu a podmaní si ji, ale upřímě, když se na ty situacec okolo námluv k sexu podíváte pod drobnohledem, bývá to vždy žena, která svolí a nechá se sbalit, pokud ji daný muž zaujme. Jen se podívejte na různé zvířecí druhy a jejich způsoby námluv. Je to většinou samička, která rozhoduje, zda svolí k páření s konkrétním jedincem, který jako všichni další okolo něj, dělá vše možné proto, aby to byl zrovna on, kdo zasune. Snaží se proto objektu své touhy všemožnými způsoby dokázat, že je lepší než jeho soupeři v mrdu, ale moc dobře si je vědom, že ze své vlastní vůle jej nikdy nedosáhne. To samice je povolána k tomu rozhodnout, kterého zoufalce si připustí k tělu a jenom proto vymýšlí on všechnu tu parádu okolo. Kdyby to bylo tak, jak se planými řečmi povídá, tak by se s tím vůbec nepáral. A právě z tohoto nastavení světa vycházím, když se snažím pochopit proč je tento scénář v mých představách tak populární. I když jsem o tom sníval již od mladických let, nedomníval jsem se, že by se mohl někdy proměnit v reálný zážitek. Ale život nás umí mnohdy i příjemně překvapit.
Pracoval jsem tehdy za barem v jedné proslulé pražské čítárně v pátém patře, bude to minimálně tak deset let zpět. Tento vyhlášený barový pokojík se hemžil středoškolskou a vysokoškolskou mládeží, která tady prokrastinovala celá odpoledne u jednoho půllitrového čaje za dvacet korun, zestárlými máničkami opírajicími se o bar a usrkávající smutně pivo, na které si před chvilkou vysomrovali peníze u těch mladých, a objevovali se tam rovněž nejrůznější pražští šílenci namixovaní s cizinci, pro které se (z pro mě záhadného důvodu) stala navštěva tohoto vyhlášeného místa jednou z jejich pražských povinností. Bylo to zrovna ve všední den a já si svou práci tam jako vždy užíval. Nikde jinde jsem za barem nepracoval, ale toto místo bylo k mým nemotorným a pomalým prstům barmana schovívavé. Navíc ve všední den se zavíralo dříve než nad ránem, oficiální zavíračka byla v deset (prostor se nacházel v domě, kde se bydlelo) a záleželo vždy na vůli barmana, jak dlouho po zavíračce ještě vydrží držet otěže podniku v rukou. Většinou to bylo tak dlouho, dokud sám dokázal stát na nohou. To odpoledne byl bar klasicky rušný a mou oblíbenou aktivitou byl jemný flirt s dívkami při objednávání a přípravě jejich drinků a lehký voyerismus všech přítomných. Tak si všimnu i jedné drobnější slečny, která se téhož večera měla stát hlavní aktérkou mého příběhu. Byla tam se skupinkou kamarádů a žádný bližší kontakt jsme spolu neměli. Neměli, až do chvíle, kdy si ona slečna, po celém odpoledni stráveném zde, přisedne k baru, ležérně se o něj opře a pozoruje mě při mém dosti nešikovném konání za barem. Neříká nic, pouze na mě upírá svůj pohled a kopíruje očima mé pobíhání sem a tam při obsluhování ostatních. Když opadá nápor lidí toužících po dalčí dávce jejich oblíbeného drinku, dojde mi, že bych se měl věnovat své zákaznici čekající na druhé straně baru mezi ostatními štamgasty a povaleči, a tak se jí ptám „přejete si slečno?” … „Strašně se mi líbíš”, odpovídá neznámá a já jsem naprosto zaskočen. Tohle jsem nečekal. Nemám slov, nevím co na to odpovědět, jak zareagovat a tak se jen poťouchle usměju. „A dáš si něco?” Vysoukám ze sebe po chvilce váhání. „Dala bych si tebe…” a při té větě se na mě stydlivě uculí. Z toho se mi už zatočila hlava, neboť takový vývoj dialogického jednání prožívám pouze ve svých fantaziích a teď tomu mám čelit v realitě. Hlavou se mi honí tisíce myšlenek, nevím jak situaci uchopit a tak zareaguji naprosto upřímě větou „To by mohlo jít zařídit” a začnu se věnovat dalšímu zájemci o nové pivo, zatímco pokukuji po neznámé a zároveň cítím, že jsem velmi nervózní. Slečna se dál stydlivě culí a kouká na mě. Líbí se mi. Je to hnědovláska s hnědýma očima a drobnou postavou a pěknýma kozičkama. Její obličej sice nepatří k mým vysněným typům, ale její tělo, přes jednoduché oblečení, které má na sobě - bílé tričko s jakýmsi nápisem a džínové šortky, vypadá naprosto skvěle a přistihnu se při myšlence, že bych se ho docela rád dotýkal. Kraťoučký dialog, který mezi námi před chvilkou proběhl, nastaruje můj mozek k akci. Je kolem půl desáté, když vyhlásím, že dnes potřebuji zavřít brzy a dávám poslední objednávky, zvládnu vykopnout osazenstvo poměrně brzy. A o to mi jde. Štamgasti se sice ohánějí svou nespokojeností s danou situací, zůstávám však jejich škemráním neoblomen v očekávání mnohem příjemnějšího zážitku, než je obsluhování nachcaných opilců. Trvá to i tak poměrně dlouho, víc než dvě hodiny, když zamykám dveře za posledníma dvěma, kteří tu jsou každý večer až do zavíračky a otáčím se na neznámou krásku, které jsem se přes rychlé dokončovací úklidové práce nestíhal vůbec věnovat. Jsem upřímě natěšený a zvědavý jak se situace bude dál vyvíjet, čekám nějaký úvodní vzájemný rozhovor, který nás společně naladí na stejnou vlnu, po které se oba dva toužíme společně svézt. Na to, že po sobě už několik hodin lačně čumíme, jsme toho doposud moc nenamluvili, až na pár plachých úsměvů a slovních výměn typu „snad už se mi brzy podaří to tu vyčistit” a její toužebné „ano”. Jaké bylo moje další překvapení si čtenář domyslí, když mu prozradím, že místo očekávaného rozvíjení vět jednoduchých v ty více složenné a zjišťování nutných detailů ze života toho druhého, se na mě slečna rovnou a bez okolků vrhá, jako šelma na svou kořist a strká mi svůj jazyk přímo do pusy a rukou mě hladí v rozkroku. Kdo by to byl do ní řekl, pomyslím si a ve vzájemném osahávání našich těl a intenzivní líbačce se společně suneme k rozvrzanému kanapy, které už muselo v minulosti zažít hodně a dnes ho evidentně čeká dálší zářez. Usedáme, slečna se mi vrhá na poklopec a vyndává z kalhot moje už dosti tvrdé péro, které si dychtivě rve do krku až na doraz a hluboce ho hltá. Já si to prostě užívám, konečně mi došlo, že mám výjimečnou příležitost vůbec nic neřešit a jen se oddávat tomu co je mi zde servírováno na zlatém podnose. Za nějakou chvíli této uspokojivé kuřby sebou kráska prudce trhne a velmi náhle se odtáhne od mého čuráka. Posadí se a začne se o ni pokoušet jakýsi splín. „Co to dělám? To přeci nemůžu! Já jsem strašná.“ si docela umanutě prohlašuje jakoby sama pro sebe. „Jak to? Copak se stalo?” ptám se jí mile. „Já mám kluka a teď ho podvádím, ach jo, já jsem strašná děvka“ posteskne si. „To je mi líto, že se trápíš a asi bysme toho teda měli nechat…“ pronesu a začínám přemýšlet, co s nastalou situací udělám a jak se k této informaci postavím. Rozřešení mým zmateným myšlenkám mi ale nakonec poskytne sama slečna, jelikož se se stejnou vervou jako dřív opětovně vrhá na moje péro a začně jej zuřivě sát a kouřit, dělá to ještě intenzivněji než předtím, asi jí došlo, že i když teď zrovna podvádí svého přítele, tohoto čuráka, co se tu před ní tyčí, potřebuje ochutnat ať se děje co se děje a ne jen ochutnat, chce aby ji ten pulzující objekt prozkoumal celou pořádně i vevnitř. Což dochází v tom nastalém zmatku i mě a tak jí začínám svlíkat s těch džínových šortek a když jí šáhnu na kalhotky zjišťuji, že jsou komplet vespod mokré. Neznámou ovšem kuřba baví a lačně mi teď saje koule a u toho mi honí ptáka.
„Chceš abych tě opíchal?“
„Já nevím, nebudu pak úplně jako děvka?“
„To asi jo, ale jestli chceš, tak tě jako děvku i vymrdám.“
„Ano, to bych moc chtěla.“ přiznává upřímě.
A tak se i stalo. Mrdal jsem ji jako děvku a ona si to užívala. Už neměla žádné výčitky, alespoň to tak vypadalo z jejího hlasitého projevu. „Mrdej mě pořádně, mrdej mě tvrdě“ přikazuje mi a sténá rytmicky přesně podle toho, jakým tempem na ní zrovna pracuji. Několikrát během toho, co jí pořádně nakládám, mě prosí, abych jí ho vsunul na chvilku do pusy a pak hned zpět do kundy. „Mám ráda, když ho kouřím a cítím na něm chuť svojí kundičky“. Tak to mám rád taky a ani jsem to nevěděl, proběhne mi hlavou, strkat ti ho střídavě do pusy a pak zpět do kundičky je extrémě rajcovní, navíc když se během toho udělá. Celé to trvalo kolem hodiny, vystřídali jsme postupně různá místa v prostoru, zajmavé bylo jí to dělat pusou zatímco ležela na baru, měl jsem tu její číču nastavenou tak akorát na můj jazyk anebo prcání zezadu na stole na kterém ještě před chvilkou dopíjeli hosti svůj poslední drink. Ale nejvíc času našeho mrduchtivého splynutí si užívalo staré rozvrzané kanape, které vlastně sténalo spolu s mou dnešní milenkou v pravidelných intervalech mého přirážení. Bylo to prostě celé strašně hot, celá ta situace, od začátku až do konce, bez jediné chybičky. Když bylo po všem a už nikoliv neznámá (alespoň po té fyzické stránce) na sebe souká zpátky ty svoje uplé šortky, ptám se jí „Tak co, dobrý? Jak se cítíš?“ ona na to stroze „už musím jít domů, za přítelem, tak čau“ a prostě odchází pryč. Nestačím se divit, co je tohle za bytost, před chvílí se dávila pérem a teď běží ukojená poslušně domů přilehnout si ke svému příteli a hlavou mi běží myšlenka, že těm ženám vlastně vůbec nerozumím.
„A jak se vlastně jmenuješ?“ volám za ní ze dveří.
„Kateřina“ odpovídá, zatímco po schodech sbíhá dolů z páteho patra na ulici.. a já už ji pak nikdy nepotkám.
