Stojím, ruce mám svázané a přivázané k tyči vysoko nad sebou. Nohy mi roztahuje rozporka, mám ji upnutou mezi koleny, abych je svým klasickým způsobem nedávala k sobě, když to na mě jde. V puse mám nasazený roubík a v kundě vibrační vajíčko. Už tady stojím snad celou věčnost, mám ji tak citlivou, že i ty jindy dost jemné vibrace mi teď přijdou tak moc silné. V uších mi pořád zní jeho hlas a příkaz.
“Drž děvko, nevydáš ani hlásku. Nejsi víc, než jen něco pro moje potěšení, rozumíš? A žádný orgasmus, nebo bude zle.” Vážně řekl něco? Jeho oči jsou široce otevřené, dle výrazu si troufám soudit, že se zlobí.
Sliny mi přes roubík kapou na prsa, hlavu mám opřenou o vlastní paži a z kundy cítím, že mi kape. Držím zuby nehty, abych se neudělala a nepustila tu vibrující věc na zem. Zavírám oči, abych se lépe soustředila. To, jak u mě stojí, jeho vůně dokonce i to, že se zlobí mi k tomu, abych se neudělala úplně nepřidává.
“Na mě se dívej, kundo”! Hlas má opravdu celkem rozzlobený, co jsem mu provedla?Myšlenka mi hlavou jen proletěla, znovu otevírám oči a jen je zvedání.. “Tys mě neslyšela”? Chytá mě za bradu a zvedá mi hlavu. Jeho doteky, jsou pro mě jako pohlazení peřím. Jdu jeho dlani naproti a opírám se o ni bradou. Do očí se mi derou slzy, ani nevím proč. Tím, že už nezvládám držet? Tím, že mě nutí se na něj dívat i přestože ví, že mě pohled na něj při hraní si uspokojuje? Je tohle vůbec ještě hra? Mám lehce pocit, že si tady vyrovnáváme účty za něco, co jsem provedla. Zcela jistě se to včas dozvím.
“Ale, ale snad bychom nebuleli”. Usmál se a druhou rukou si mě za bok přitáhl k sobě. Povoluje stisk na bradě a jedním prstem po mém těle se posouvá až ke kundě, kterým pevně mačká už tak dost citlivý poštěvák. Třesou se mi kolena, přes roubík mumlám něco jako prosím, udělám se. Ale moc se mi to nedaří, přichází znovu příval slz. Tentokrát už jsem pláč nezvládla ovládnout a v tom vytahuje vajíčko.
Samou úlevou, že jsem se neudělala mi ale pořád vibruje celé tělo. “Nemůžu se na Tebe ani dívat”. Rychlým tahem za boky mě otáčí zády k sobě tak, že jsem na špičkách zavrávorala. “Stůj pořádně nebo dostaneš”! Jeho slova mě vrací opět do reality této situace.
Povoluje provaz, abych stála pevně na zemi, ale ruce mám stále nahoře.
“Budeš počítat, pěkně nahlas”. Jen, co to dořekl mi na mokré kundě zespodu přistála jedna pěkně štiplavá důtkami. Snažím se přes roubík nahlas počítat a poděkovat.
Ta druhá byla ještě víc cítit, jsem tak citlivá. Tak moc, že se mi chce znovu plakat ale i tak se snažím počítat. Nerada bych, aby ještě přidal. Obchází mě, zase mě chytá za obličej. “Do očí se mi dívej”! Přes slzy na něj ani nevidím, ale i tak se moc snažím. Jen, co jsem zvedla oči mi na kundě přistála další. Tak moc jsem to teď vnímala, že jsem snad ohnula i ten kus kovu mezi koleny. Tak moc, že přes temno před očima nevidím už vůbec. Dovoluje mi zavřít oči a vnímat ho. Rozbolavělou a jistě dost červenou kundu chytá do dlaně a pevně svírá. Určitě se ke mě naklonil blíž, cítím jeho parfém. Kousnul mě do ušního lalůčku a šeptá. “Jsi moje, jsi moje hračka. Jsi moje čubka, moje děvka a jen ty mi smíš držet kdykoli já budu chtít.” Moc dobře ví, co se mnou tahle jeho slova dělají. Ačkoli jsem v tuhle chvíli jen nástrojem pro blaho a potěšení, stále nezapomíná ukázat mi to, že všechen ten čas a chuť věnuje jen mě. Mám chuť se tetelit blahem, ale zmáčknuté ono “vypínací” tlačítko mě nutí jen skrz roubík zadrmolit jen jakési děkuji.
“Nerozumím ti ani slovo, nepokoušej se”. S posledním písmenem mi přistála pořádná facka na mokrou tvář, hned na to mě po ní hladí a bere za pásek roubíku přes který mi plive do pusy.
“Tak jsi krásná, mokrá s rudou kundou i tváří. Uřvaná a jak sotva stojíš”.
Povoluje provaz, nechává mi ruce volně padnout k tělu, ale protože opravdu sotva stojím chytá mě jednou rukou kolem pasu a líbá na krk. Druhou rukou odepíná tu zatracenou tyč mezi mými koleny. Pouští mě lehkým tlakem na ramena mě nutí kleknout. V puse mám stále roubík, dívám se na něj. Musí na mě být pohled. Nejraději bych sama teď snad ani neexistovala. Rozepíná si kalhoty a jako vždy je krásně tvrdý a připravený, otírá se o poslintaný, ubrečený obličej.
“Chtěla bys ochutnat čubko”? Zmůžu se jen na slabé zavrtění na náznak souhlasu.
“Nic jsem neslyšel”! Odepíná mi roubík a tentokrát se mi otírá o rty. Instinktivně otevírám.
“Pořád čekám na odpověď”! Slabým, nakřáplým hláskem moc prosím o to, aby mě použil.
“Ano, moc chci ochutnat, prosím”. Usmál se a ještě chvíli mi jeho špičkou rejdí přes rty. “Otevři hubu”! Dívám se mu do očí a s otevřenou pusou čekám, co se bude dít. Plive mi do ní a hned na to si mě bere pěkně hluboko. Slastí se mi chce křičet. Křičet, protože už v něm vztek nevidím. Šuká si mě pěkně do tlamičky, chci se jej dotýkat a tak zvedám ruce a pokládám mu je na stehna. Moc se mu to nezamlouvá a proto si do ruky bere provazy blízko zápěstí, tak abych na něj nemohla.
“Postav se”! Rychlým tahem nahoru mě staví a přehazuje provazy přes tyč. Konce mi strká pod nohy, abych si na ně stoupla.
“Hezky drž, čubi”. Snad ani nedýchám, tlakem na bedra mě žene do mírného předklonu, chytá za prdel a hned na to si mě naráží hluboko na sebe. Vyjekla jsem blahem tak nahlas, že mě muselo být slyšet až na druhou stranu města.
“Prosím píchej mě, prosím mrdej mě”. Jako bych to nebyla snad ani já, co se ze mě žene za slova. Ale tak moc ho chci, je tak tvrdý. Drží mě tak pevně za boky, kundu mám tak citlivou, celou tu dobu jsem se nesměla udělat a teď si mě tady bere s takovým chtíčem. Teču si po nohou, těžce dýchám. Každý jeho příraz cítím až v konečcích prstů. Udělám se, už to nevydržím. Zaplavuje mě teplo a moje temno, chytá mě opět kolem pasu a tiskne mě na sebe.
“Udělej se mi kurvičko moje, chci abys stříkala a u toho prosila o moji mrdku”. Pošeptal mi do ucha, zatímco já jsem pod sebe nadělala pěknou kaluž sebe samé, třese se mi celé tělo. Byl to tak silný orgasmus, že absolutně neslyším ani vlastní dech.
Pouští mě, načež mi tedy padají i ruce z vršku protože si na provazech už dávno nestojím, držela jsem snad jen silou vůle. Obchází mě, sotva stojím tak bezvládná. Olizuje mi rty a líbá na ně.
“Klekni si, chci svoji holčičku”. Otevírám tlamičku a ještě stále těžce dýchám. Nedává mi prostor nadechnout se a hned si mě bere. Pěkně mu v něm tepe, je tak vzrušený. Bere mě za bradu, dívá se mi do očí a přitom mi do pusy pumpuje slušnou dávku jeho hořkosladké odměny.
