Přijímat nové kolegy Veroniku nikdy nebavilo. Když jí šéf oznámil, že jim na směnu přibude nový kolega, neskákala radostí do stropu. Ale jelikož byla vedoucí celýho skladu, musela dostát svým pracovním povinnostem. Dělala ve velkoskladu se sportovním vybavením a kdo neměl sport v krvi, dlouho tam pracovat nevydržel.
Její další pracovní den začal jako každej jinej. Zavřela se u sebe v kanceláři, uvařila kafe a dala se do zpracování objednávek. Chvíli po deváté jí zazvonil telefon se vzkazem, že nová posila už je na místě. Veronika si ho vyzvedla u šéfa v kanceláři. Na seznámení si podali ruce. Jmenoval se David. Mladej kluk, zelený oči a špinavej blonďák. Docela štíhlejší na její vkus, ale postava odpovídala tomu, že nějakej sport dělá. Cestou do skladu se dali do řeči. David hrál fotbal a jezdil na kole. Byl docela zábavnej, což Veronika uvítala, protože zábava mezi kolegama docela vázla, tak doufala, že David to změní. Když dorazili do skladu, ukazovala mu, kde je sportovní vybavení pro různé sporty. Pak ho odkázala na kolegyni, která mu vysvětlí celej proces. Rozloučila se s ním se slovy, ať se za ní pak zastaví do kanceláře dovyplnit nějaký papíry. Při odchodu se za ním ještě otočila a střetli se pohledem. Usmála se na něj a odcházela. Veronika chodila běhat a věnovala se plavání. Věděla o sobě, že postavu má celkem ucházející vzhledem k jejímu věku, který se už vyšplhal k číslu 38.
V kanceláři pokračovala ve svý práci, když v tom jí z myšlenek vytrhlo zvonění jejího mobilu. Došlo jí, že na práci se vlastně moc nesoustředí a myšlenkama je pořád u Davida. Že by to byl dobrej materiál na práci a nejen na ní. Trochu se zastyděla, protože David byl o 11 let mladší. Zvedla telefon, kde se ozval hlas její kamarádky, jestli nechce vypadnout z práce dřív a vyrazit k vodě. A vlastně proč ne. To nejdůležitější už udělala a zbytek dodělá zítra. Zavolala kolegyni do skladu, že to už pro dnešek balí a ať vyřídí Davidovi, že se má zastavit až zítra ráno.
Po odpolední koupačce Veronika spala jak mimino. Ráno pro ní bylo celkem krušný, ale hnala jí myšlenka na Davida, že spolu mají ještě nějaký papírování. Zasedla k práci a čekala, kdy se ozve zaťukání.
„Dále!" přikázala Veronika.
„Dobré ráno, paní vedoucí. Jdu za Vámi s těma papírama." řekl David a stál mezi dveřma.
“Dobrý den, Davide. Pojďte dál. Nebojte, nekoušu. Nemusíte stát mezi dveřma. Odložte si a sedněte si sem." pronesla Veronika a ukázala na židli před sebou. „Omlouvám se za včerejšek, musela jsem odejít z práce dřív."
„To je v pohodě, nemusíte se omlouvat." povídá David a pousmál se.
„Díky za pochopení a teď už se dáme do těch papíru." řekla Veronika a svůj zrak stočila k monitoru.
Vyplnili, co bylo třeba, řekli si všechny potřebný informace a David se pomalu chystal k odchodu. Když už byl u dveří, Veronika na něj zavolala a zvedla se ze židle. David se otočil a připadal si jako ve snu. Veronika si začala rozepínat knoflíky košile a blížila se k němu. „Zapomněli jsme zjistit, jak jsi na tom fyzicky, mladý muži." Jen to dořekla, už měla rozepnutý všechny knoflíky a na Davida vykoukly pevný dvojky v krajkový podprsence. Ač se snažil sebevíc, nemohl od nich odlepil oči. Prsty ho chytila za bradu, zvedla mu hlavu, aby jí koukal do očí a přitlačila ho svým tělem na dveře. Druhou rukou ho chytila za rozkrok, kterýmu se podle tvrdosti pohled na rozepnutou košili taky zamlouval.
„Tohle by se dalo považovat za hrubé porušení pracovní kázně, paní vedoucí."
„Přece bys nebyl takovej posera. A nezapomeň, kdo z nás dvou je tady vedoucí!" Veronika mu zmáčkla rozkrok ještě o trochu víc, stoupla si na špičky a do ucha mu zašeptala: „Moje kancelář, moje pravidla."
Zubama mu stiskla ušní lalůček, jazykem pomalu přejela přes krk na klíční kost. Odtáhla se od něj a sundala mu triko. David se nenechal pobízet a pomohl Veronice sundat košili a jedním tahem rozepnul podprsenku. Vzal si její prsa do dlaní a tiskl je pevně, jako ona před chvílí jeho koule. Začal sát bradavky, který se draly kupředu. Veronika vzdychala a byla vzrušená víc a víc. Odtáhla mu ruce a hlavu, klekla si a rozepla mu kraťasy. K jejímu překvapení neměl žádný trenky, takže bylo o jednu starost míň. Veronika měla před sebou péro, který si říkalo o vykouření. Chytla ho pevně do ruky a jazykem přejela přes naběhlej žalud. Koukla se na Davida a jeho péro zmizelo v její puse až po kořen. Začala mu kouřit jeho chloubu. David si to užíval a to jí dostávalo do tranzu. Olizovala mu koule a honila péro zároveň. Ale nechtěla udělat Davida jen rukou, chtěla ho mít se vší parádou. Stoupla si a než se David vzpamatoval, seděla na židli jen v růžových krajkových kalhotkách. Přehodila nohy přes opěrátka, aby měl lepší přístup k její nadržený kundě. Tentokrát si klekl on a už přes kalhotky poznal, že je pořádně vlhká. Odhrnul je stranou a užíval si pohled na tu mokrou krásu. Jazykem se dal hned do práce, vychutnával si příchuť horký a vlhký kundy. Zapojil do hry prsty a Veronika věděla, že touhle souhru neustojí. Za chvíli se svíjela v orgasmu. Držela Davida za vlasy a tiskla si jeho obličej do klína omámená silou orgasmu. Povolila sevření, svlekla kalhotky a jako šelma se na židli otočila na všechny čtyři. Vyšpulila na Davida zadek. Na nic nečekal a vrazil jeho tvrdý péro do její kundy až po kořen. Veronika se prohnula v zádech a začala kroutit bokama. David jí chytil za culík a druhou rukou jí pleskal po zadku. Zuřivě přirážel, Veroniky zadeček pleskal o jeho podbřišek. Už se skoro udělal, když najednou se Veronika vymanila z jeho sevření. Stoupla si na zem a přikázala Davidovi, ať si sedne na židli. Otočila se k němu zády a nasedla na jeho péro celou svou váhou. Tentokrát přirážela ona. David měl výhled na její zadeček. Jeho péro, které bylo těsně před výstřikem, mizelo v útrobách její vlhký kundy. Veronika přidala pár posledních přírazu a seskočila z jeho péra. Opřela se o předloktí na zem, zadeček přisunula k židli a v okamžiku na něm ucítíla horký výstřik jeho semene. David se na ní s hlasitým projevem vystříkal do poslední kapky.
Když se mu krev nahrnula zpátky do hlavy, otřel Veroniku a oba se oblékli.
„Tak fyzičku máš velice obstojnou. A říkej mi Veronika, jasan? Kdybys kdykoliv a cokoliv potřeboval, víš, kde mě najdeš. A teď už upaluj do skladu, máš tam jistě spoustu práce. Nejsi placenej od przení svojí šéfky." řekla mu Veronika s úsměvem a spikleneckým pohledem.
