Byl pochmurný podzimní den. A stejně jako bylo počasí, byl den i v práci. Potřebovala jsem ulevit té směti myšlenek, a proto sem ti poslala SMS tak, jak jsme domluveni. „Ve 20:30 u tebe. “ Vím, že k večeru máš čas, málo se stává, že by si neposlechl. Ačkoliv zrovna mnou projíždí myšlenky, jak bych tě potrestala, kdyby sis ten čas neudělal. Pípla mi zpráva zpátky. „Ano, Madam“ Takhle se mi to líbí…
