Byla mi kdysi doporučena sauna ve vedlejším městě, která má několik kabin s různými teplotami, včetně venkovní, dost prostoru pro odpočinek a skýtá tak dostatek soukromí pro všechny. Inu proč ji tedy nevyzkoušet.
Navštívil jsem ji a opravdu vše souhlasilo. Dostatek místa všude. Intimno a pohoda. Paráda. Jenže... Nedostatek času si také bere svoje a já se do sauny dlouho nedostal.
Naopak kam jsem se dostal byla práce a práce a... No, vždyť víte. A při té práci se mezi spolupracovníky vedou řeči o všem možném. O počasí, o zdraví, o zálibách. Jednou přišla řeč i na saunování. Dvě mé kolegyně se bavily o tom, jak si saunu užívají. Lucie, ta mladší a pěkně zaoblená, chodí s manželem nebo s kámoškami, Zuzana, starší, ale udržovaná, občas se svou dospělou dcerou. Navzájem si sdělovaly své dojmy a tak jsem i já přidal něco ze zkušeností. Při poznámce, že by bylo opravdu divné se potkat jak nás pánbůh stvořil, jsme se společně zasmáli. To by byl sakra trapas, pomyslel jsem si tenkrát.
Asi po dvou měsících byl konečně trochu čas a já se do sauny vypravil znovu. Už jsem se těšil. Koneckonců nechat si prohřát tělo je super pocit, vždyť to sami víte. Omotán prostěradlem jsem si našel klidné zákoutí, kde jsem nechal věci a otevřel dveře nejbližší saunové kóje. Byla obsazena. Muž a žena. Oba daleko od sebe. On seděl, ona ležela. Oba oči zavřené, ona vlasy v drdolu, nohy u sebe, ale přesto jsem zahlédl chomáček světlých chloupků. Přiznejme si, kdo by se nepodíval... Aspoň v rychlosti jedním očkem.
Když už tedy vlezete do obsazené sauny, neodcházejte a nevětrejte. Pozdravil jsem a usadil se na lavici mezi ně. Oba odpověděli, i když hlavu zvedl jen muž. Co nejpohodlněji jsem se usadil a začal vstřebávat suché horko, útočící na mé tělo a nosní sliznici. Se zavřenýma očima jsem za chvíli vnímal, že zavrzala dřevěná lavice vedle mě, otevřely se dveře, které vpustily trochu chladného vzduchu z venku a chlapík odešel. Uvažoval jsem o tom, že na tvrdou lavici natáhnu svá rozhicovaná záda, když se ozvalo...
"Ale dobrý den..."
Ten ženský hlas jsem poznal. Otevřel jsem oči a to čeho jsem se ve vteřině předtím lekl, byla skutečnost. Proti mě seděla Zuzana, má starší kolegyně z práce. Oči se jí smály a velká prsa visela dolů. Kozy má pěkný, napadlo mě.
"Dobrý den, Zuzano," zachraptěl jsem a automaticky přehodil nohu přes nohu. Co jako?!
Zuzana se usmála.
"Myslela jsem si, že jste to vy, když jste pozdravil. Ale nechtělo se mi vstávat. Užíváte si to?"
Co má na mysli, sakra? Saunu nebo že tu proti ní sedím s malým pinďourem? Nebo že ona sedí proti mě?
"Sauna je fajn," přikývl jsem.
"Je to paráda. Já si to vždycky užívám. Měla jít i dcera, ale musela zůstat déle v práci. Nevadí. Aspoň pokecáme spolu, " zasmála se.
Přikývl jsem.
"To jo."
Zvedla se a já tak viděl trojúhelník chlupů nad její vagínou. Jen nad ní. Pysky měla oholené.
"Tak zatím," mávla rukou a vyšla ven.
Doprdele! Doprdeledoprdeledoprdele... Sakra! Ta mi tu scházela. Co teď? Odejít? To budu srab. Ji to evidentně nevadí. No.... Uvidíme. Navíc se na ni nekoukalo zle. Macatá, ale ne tlustá. To pod šaty kolikrat není poznat. Pekné kozy, velké dvorce bradavek. Upravená kundička. Větší zadek, macatá stehna. No... Uvidíme.
