Karel se napřímil v křesle a s pohledem upřeným na televizní obrazovku opatrně šmátral rukou po stole vedle sebe, dokud neucítil v prstech orosenou pivní láhev, kterou si vzápětí přiložil k ústům a s blaženým výrazem se napil. Hamiltonův Mercedes startoval v Bahrajnu z pole position a on už se nemohl dočkat, až závod začne, do startu koneckonců zbývaly pouhé vteřiny. Burácení motorů mu v tu chvíli znělo v uších jako rajská hudba a nervózně podupával nohou na podlaze, z chodby k němu mezitím doléhal tlumený hlas jeho manželky Evy, která se u otevřených dveří bytu bavila se sousedkou odnaproti. Závod konečně odstartoval, Karel se zabořil hlouběji do pohodlného čalouněného křesla a prsty obou rukou si spokojeně spojil na prsou. Lepší program na líné nedělní odpoledne si ani nedokázal představit, závody Formule 1 si zamiloval už v dětství, kdy je pravidelně sledoval společně se svým otcem a dědečkem. "Kájo?" zavolala na něj Eva z chodby a on se nervózně ošil, Verstappen právě nepříjemně dotíral na Hamiltona a snažil se ho připravit o vedoucí pozici. "Co je?" houkl, aniž by odlepil oči od obrazovky, nesnášel, když po něm jeho žena něco chtěla a ani se neobtěžovala za ním přijít. "Můžeš sem na chvíli, prosím tě?" Cože, zrovna teď? Pomyslel si, ale v příštím okamžiku se přece jen zvedl a strčil hlavu z obývacího pokoje do chodby. Když ho Eva uviděla, vykouzlila na tváři jeden ze svých předem nacvičených úsměvů a zacukrovala: "Tady Pavlínka potřebuje pomoct, zítra ráno ji přivezou novou postel a nemá ji kdo smontovat. Mohl bys to pro ni udělat?" Karlův pohled se zastavil na vysoké, štíhlé blondýnce s dlouhým ohonem rovných vlasů ležérně položeným přes rameno. Rozpačitě zamrkala očima a přejela si rukou po útlé šíji. "Ale to nemusí, já si nějak poradím," špitla a mile se na Karla usmála. "Ale, prosím tě, on to rád udělá, že jo, Kájo?" "Zítra ráno?" ujistil se a ohlédl se za sebe, aby viděl na televizi. Hamilton stále držel vedoucí pozici. "Tak, Kájo!" zaúpěla Eva a s výmluvným výrazem kývla hlavou k mladé sousedce stojící na prahu. "Dobře," přitakal, "zítra ráno se u Pavlínky zastavím!" "Moc děkuju!" zavolala a natáhla krk do bytu, ale to už Karel zmizel ve dveřích do obýváku. Eva na ni vlídně zamrkala a pohladila ji po rameni. "Je to starej kozel, ale těžko bys na to našla někoho lepšího!" Poté se rozloučily a Eva spěšně zamířila z chodby do kuchyně, kde se v troubě pekl jablečný štrůdl, jehož vůně už stačila naplnit téměř celý byt.
Karel byl vysoký a modrooký, prošedivělý hromotluk se širokými rameny, věčně usměvavý optimista se srdcem na dlani, který s oblibou tvrdil, že život začíná po padesátce a navzdory svému vzhledu by neublížil ani mouše. S manželkou Evou nedávno oslavili stříbrnou svatbu, vychovali dvě dcery, z nichž každá už měla svůj vlastní život, a tak jim zbýval dostatek času pro sebe i své koníčky. Karel hrával zamlada v kapele, se kterou obráželi zábavy po celém okresu a při jednom takovém tažení se seznámil se svou budoucí ženou. Hned mu padla do oka, dali se do řeči a po necelém roce se vzali. Karel to s Evou prostě uměl, a i když by to do nich zpočátku řekl málokdo, stali se životními partnery. Když se Karel ráno probudil, jeho žena už byla pryč. Zamžoural přes prázdnou stranu postele na budík na jejím nočním stolku, pak se převalil na záda a ještě chvíli spokojeně oddechoval. Pracoval v malé truhlářské firmě ve městě a obvykle z domu odcházel později než ona, Eva pracovala na směny v řemeslné pekárně s vlastní výrobnou lahůdek. Po necelé čtvrthodině se konečně mátožně zvedl z postele, zamířil na chodbu a po dokončení každodenního ranního rituálu se posadil na židli u kuchyňského stolu s kouřícím hrnkem kávy. O malý talířek s pečlivě nakrájenými kousky štrůdlu byl opřený vzkaz: "Nezapomeň na Pavlínku. Pusu. E." Náhle ho upoutalo pronikavé pípání přicházející sem zvenčí, vstal a uviděl náklaďák nábytkářské firmy, couvající ke dveřím domu. Rychle se zakousl do štrůdlu, usrkl z hrnku kávu a ze skříně na chodbě vytáhl svou sadu nářadí a aku vrtačku.
"A vážně ti to nevadí?" zeptala se ho mladá sousedka, když Karel vybaloval jednotlivé kusy postele z kartonových krabic a igelitové sáčky se spojovacím materiálem vyrovnal na tmavý koberec před radiátorem v malé panelákové ložnici. Pavlína mu mezitím vyprávěla, jak ráno spěchali s jejím čtyřletým synkem Kubíkem do školky v protější ulici a byla ráda, že se stihla vrátit ještě před příjezdem nábytkářů. Karel ji mlčky poslouchal, v duchu si snažil vzpomenout, co všechno o ní vlastně věděl a bylo toho dost. Eva o ní mluvila v jednom kuse, až se jí občas v žertu ptal, jestli by ji neměli adoptovat. Sedmadvacetiletá blondýnka byla samoživitelka, s otcem jejího dítěte to dotáhli sotva k zásnubám, ale utekl jí s jinou, se kterou prý snad čekal další přírůstek do rodiny. Přitom Pavlína byla vysloveně atraktivní, na jeho vkus možná až moc, byl v ní kus kýče a kus nefalšované andělské krásy. "Nebude ti vadit, když se osprchuju?" usmála se na něj, "Kubík včera usnul dost pozdě a já padla do postele hned po něm, potřebuju si umýt hlavu." Při těch slovech vzala do prstů jeden pramen svých vlasů a zkřivila tvář v útrpné grimase, jako by se jich štítila. Karel se usmál a zvedl k ní oči. "Ne, nevadí, stejně mi tu teď nebudeš nic platná." V ležérním domácím úboru vypadala jako holka od vedle. "Tak platí, až se osprchuju, udělám ti kávu, chceš?" Karel si mimoděk vzpomněl na stydnoucí hrnek s kafem a talíř štrůdlu na kuchyňském stole v jejich bytě a souhlasně pokýval hlavou. Pohledem přitom přelétl po hodinkách na svém zápěstí, pořád mu zbývalo dost času. Mladá blondýnka mezitím zmizela za rohem na chodbě a on ji ještě stačil zahlédnout ve velkém stojatém zrcadle umístěném na zdi naproti dveřím do koupelny. Rozsvítila, odložila si svetřík s dlouhými, vytahanými rukávy, pod kterým měla seprané bavlněné tričko, uchopila do rukou svoje světle šedé tepláky a na okamžik to vypadalo, že si je hodlá sundat. Karel se zarazil a dychtivě ji pozoroval, ale pak náhle zavřela dveře a nakrátko se v bytě rozhostilo hrobové ticho. Když uslyšel zvuk tekoucí sprchy, připravil si aku vrtačku a šroubky a pustil se do rámu postele.
Práce mu šla rychle od ruky, ostatně na téhle stavebnici ze sériové výroby nebylo co zkazit, zanedlouho už měl rám smontovaný, upevnil spáry, nasadil rošty a nakonec přes ně rozvinul vysokou matraci. Na malou chvíli si pohrával s myšlenkou skočit na postel šipku a natáhnout se na ni jak široký tak dlouhý, ale s ohledem na jeho urostlou postavu ten nápad raději zavrhl. Sbalil nářadí a společně s vrtačkou ho postavil ke dveřím do rohu ložnice. Pak se pomalu natáhl na postel a udělal si pohodlí. Nic nevrzalo, nic se nepohnulo a kupodivu musel uznat, že byla celkem pohodlná, ačkoliv on si o podobných kusech myslel svoje. V truhlárně, kde pracoval, dělali postele z kvalitního masivu, takové, co vydrží desetiletí a ty se s touhle nedaly srovnat.
Náhle zaznamenal koutkem oka pohyb a cukl hlavou v jeho směru. Dveře koupelny se otevřely a Karel uviděl Pavlínu stát naproti zrcadlu jen v ručníku omotaném kolem nahého těla. Zakrýval sotva to nejnutnější. Mladá blondýnka si kartáčem česala mokré, po sprše lehce zvlněné prameny vlasů, a soustředěně se přitom pozorovala. Do ložnice začala pronikat podmanivá vůně z koupelny a Karel jako ve snu vstal z postele a přesunul se ke dveřím, chvíli přešlapoval na místě, a pak udělal dva nejisté kroky do chodby. Když se dostal do zorného úhlu zrcadla, Pavlína do něj rychle cukla očima a jejich pohledy se krátce setkaly. Ruku s kartáčem nechala viset ve vzduchu a Karel ucítil, jak se mu prudce rozbušilo srdce. V příštím okamžiku ji nechala pomalu klesnout podél těla, položila kartáč na umyvadlo a uvolnila si cíp ručníku zastrčený v podpaží. Tiše se jí sesunul k nohám a Karlovy oči se rozšířily úžasem. Bez dechu civěl na dvě obrovské slzy jejích prsů s rozměrnými koláči světlounce hnědých dvorců a párem bradavek trčících strmě vzhůru, tohle byly minimálně čtyřky. Vzápětí si oběma rukama načechrala vlasy a nechala je volně padnout na svá nahá ramena. Pak vstoupila do chodby, opřela se o roh a uculila se na Karla, ale nevnímal ji, zíral na její zadek v zrcadle. Otočila se, usmála se a plácla se přes něj, až to hlasitě plesklo. "Není moc velkej, Kájo?" ušklíbla se pohoršeně, "to víš, po Kubíkovi jsem něco přibrala." Karel se očima vpíjel do oblé linie jejích mírně nepevných půlek s pár tukovými dolíčky, ale přesně to od ní očekával. Eva měla zadek dvakrát tak velký, takže mu ten Pavlínin připadal jako čirá dokonalost a jeho klacek se právě usilovně snažil profiltrovat ven přes poklopec džín. Mladá mamina k němu udělala několik rychlých kroků, přitiskla se na něj a podívala se mu přes rameno do ložnice. "Hotovo?" usmála se, když uviděla postel v celé své kráse a mírně se kolem něj zavlnila. O břicho se jí opíral jeho napnutý klacek a rozpačitě k němu zvedla své velké, modrozelené oči. Ucítil její horký dech na svém krku, sevřel ji pevně v náručí a hladově se přisál na její rty, zatímco mu Pavlína zajela rukama do rozkroku a začala ho horečně zbavovat kalhot.
Karel ležel zády na posteli, s hlavou opřenou o vysoké čelo a jemně přidržoval Pavlínu za boky. Seděla na něm zády, oběma pažemi se mu opírala o stehna a jeho čurák monotónně mizel mezi jejími hladce vyholenými pysky. Nepřestával se sytit pohledem na její pevně semknutou řiť, po chvíli si naslinil prst, pomalu s ní po ní zakroužil a snažil se proniknout dovnitř. Blonďatá mamina tlumeně zasténala a začala proti němu chtivě vyrážet, dokud v ní celý nezmizel, a tak Karel přidal i druhý prst, který zakrátko stihl stejný osud. Pavlína se tvrdě nabodávala na jeho čuráka, zatímco jí prstil prdel a ztěžka oddechoval. Na okamžik přestala přirážet, zakroužila pánví a otočila k němu hlavu. "Rád to děláš ženskejm do zadku?" uchechtla se, pak se postavila na posteli a otočila se k němu čelem. Přidřepla nad jeho klacek, nechala si ho zmizet mezi půlkami a pomalu dosedla až na doraz, přitom hlasitě vydechla nosem a po chvíli už začala pomalu přirážet. Karel cítil, jak se mu pot z čela řine do očí, přestože za oknem ložnice se teprve probouzel mlhavý listopadový den. Popadl Pavlínu za stehna a tlačil si ji hlouběji do rozkroku, zatímco si jeho dlouhý, žilnatý klacek klestil cestu až někam do jejích střev. Dvěma prsty jí roztáhl kundu a spokojeně zamručel, když se mu přes ně převalila její horká, lepkavá šťáva. V tu chvíli si nebyl jistý, jestli ho víc vzrušuje její těsný anál nebo pohled na úžasná prsa, poskakující jí po nahém hrudníku. Život holt začíná po padesátce.
"Uděláš se mi do pusy?" žadonila a tiskla mu svoje heboučké čtyřky z obou stran na čuráka. "Chci to všechno spolykat, Kájo!" Vzrušením se přímo zalykala. "Dovol mi to všechno spolykat, prosím..!" Karel se držel už jen z posledních sil. Klečel na posteli a zuřivě si masíroval klacek v ruce, náhle zaklonil hlavu a uvolnil sevření své dlaně. "Dívej se na mě!" houkla na něj mladá blondýnka a v příštím okamžiku si ho nasměrovala přímo do široce otevřených úst. Karel se zastřeným pohledem pozoroval, jak jí cákance jeho hustého semene mizí v hrdle a musel se natáhnout na posteli a přerývaně oddechoval s klackem pořád hluboko vraženým v její puse. Co je ta holka, sakra, zač? Napadlo ho, zatímco lačně vysávala poslední kapky semene z jeho cukajícího se čuráka.
"Ani jsem ti neudělala to kafe," špitla a konečky roztřesených prstů mu přešla po nahém hrudníku. Karel se podíval na hodinky na svém zápěstí a zničeně si přitiskl dlaně na obličej. Už měl být nejmíň hodinu v práci. "Ale hezky jsme ji pokřtili, že jo?" zvedla k němu Pavlína hlavu a rozpustile na něj vycenila zuby v širokém úsměvu. "To jo," přitakal jí, a pak dlouze vydechl. "Na konci týdne mi přivezou šatní skříň," řekla významně a schválně se na chvíli odmlčela. "Skříň, říkáš?" zamžoural na ni Karel a musel se prostě usmát. Vypadala nádherně, jak tam tak ležela nahá vedle něj, zpocená a rozcuchaná. "No, tak to bysme neměli propásnout," zatvářil se potutelně a přitáhl si ji blíž k sobě. Nejspíš zavolá do práce a omluví se, že mu není dobře. A Pavlína mu konečně udělá to kafe. Nahá. Ten pohled si určitě dokonale užije.
