Už si přesně nepamatuji kde, ale snad na sociální síti nebo na nějakém inzertním portále jsem narazil na inzerát modela pro figurální kresbu z místní střední uměleckoprůmyslové školy. Práce vhodná pro důchodce. Je pravdou, že ve svých 26 letech mám do důchodu daleko, představa sochy Davida od renesančního sochaře Buonarrotiho v mém podání se mi zamlouvala tak moc, tedy popravdě mi to přišlo natolik recesistické, že jsem na uvedené telefonní číslo paní profesorce zavolal. Představa mé nahé maličkosti, ehm, tedy velikosti před teenkami jen lechtala mou exhibicionistickou duši. Paní profesorka mi zaskočeně řekla, že na ten inzerát již zapomněla, že první pololetí budou probírat ženské tělo a na to už mají absolventku, že se mě na druhé pololetí ozve a rozloučili jsme se. Končilo léto, holky v prapodivných modelech pomalinku přestávaly klepat na pánské poklopce a já přes podzim a zimu spadl po pracovního stereotypu a zapomněl na nějaký inzerát.
Doma jsem ještě nesnědl všechen perník a břicho se po svátcích klidu zdálo stále nafouklé, když mi na telefon volalo neznámé číslo. Nesměle jsem jej s nicneříkajícím „prosím“ zvedl a uslyšel ženský hlas. Ihned se mi vybavil můj nadržený nápad na dělání modela a dostal jsem přímou otázku, jestli s tím ještě počítám. „Samozřejmě,“ odpovím nepříliš sebejistě a domluvíme si termín schůzky a dostanu rozvrh. Jediný problém vidím v křížení s mou běžnou pracovní dobou. Polovina školního roku má jen 5 měsíců, to je asi 20 hodin, když vezmu konec školního roku, občas nějaké prázdniny, bude to míň. Že si hraji na modelku šéfovi říct nemůžu, ale nějaké rehabilitace jednou týdně s tím že si je nadpracuji by projít mohly, přemýšlel jsem. Vedoucího jsem s tím seznámil a nějak neprotestoval, co mu taky zbývalo. Přišel jsem do školy a dostal jsem normální smlouvu na dohodu a za asi půl hodiny jsem už měl dělat vzor studentům. To víte že jsem byl nervózní. Na chodbách jsem potkával, a teď mi promiňte ten výraz, exoty. Jedna víc piercingů než já mám za sebou let školní docházky, druhá potetovaná na významném procentu těla, třetí borec k nerozpoznání od holky, no potěš.
Paní profesorka mě přivedla do učebny která připomínala zvěřinec. Za ty roky jsem zapomněl, jak to v takové škole chodí, byť tady to tedy bylo mnohem horší než na mých mladých let. Podlaha od barev snad za celou historii školy, děcka v pláštích si mě zvědavě prohlíželi. Paní profesorka mě odvedla za plentu, kde jsem si odložil a dostal bílý plášť, který byl možná starší než já sám a který zase až tak bílí nebyl, to jsem si jen jeho původní barvu domyslel. Uprostřed učebny byla barová židle. Posadil jsem se na její okraj, plášť odevzdal paní profesorce a začala výuka. Měla to být dvouhodinovka. Narovnal jsem se a o tři minuty později bylo jasné, že zůstat v takto napnuté poloze bude víc než náročné. Doma jsem se řádně poctivou ruční prací na tuto chvíli připravil. Myslel jsem, že si stoupne jako svíce, ale moc nebylo z koho a tak jsem si ve svých představách představoval o něco hezčí dívky, aby nebyl úplně malinký. Studenti si mě zvědavě prohlíželi a dostávali poslední pokyny. Když se jeden ze studentů ozval, že nedostal papír, vyučující instinktivně sáhla do velikého šuplíku, ve kterém máme v práci výkresovou dokumentaci, ale byl prázdný. Pokárala službu a se dvěma studenty, co měli pravděpodobně službu, odešla. Zůstal jsem obnažený sedět před asi třinácti studenty.
„Lindo, zvedni mu ho,“ zakřičel týpek od zadního plátna. Všichni se začali smát. Smích funguje z nějakého psychologického důvodu přesně opačně než týpek zamýšlel. Mohl jsem myslet na styk s miss world, ale vadnul. Která z těch holek je Linda se ukázalo záhy. Drobná nepříliš atraktivní boubelka s modrými vlasy stojící v první řádě po mé pravici si opatrně přešla naproti mně a zahleděla se mi do očí. Výhodou pro mě bylo, že kresba ještě nezačala, mohl jsem se hýbat, mohl jsem s nimi komunikovat, mohl jsem se případně bránit. Avšak bohužel pro mě mi do hlavy žádná trefná odpověď na borcovo podněcování nepřicházela a začal jsem se soustředit na Lindu, o které jsem netušil, čeho je schopná. Linda ukázala prsa. No to ses moc nepředvedla, řekl jsem si v duchu při pohledu na její obří snad čtverky, které u holky jejího věku zase tak často neuvidíte, bohužel pro ni to se mnou nic nedělalo. Jen jsem se usmál a mlčel, nenapadalo mě nic srandovního ani na tento výjev. Prsa po možná deseti vteřinách mojí nečinnosti schovala. Třída začala skandovat slovíčko „spodek“. Děvčice asi neměla úplně vysoké sebevědomí a neváhala ukázat tak dva týdny neholeného bobříka. Zvyklý z filmů pro dospělé na obvykle dokonale hladké křivky mi do něj sice nějaká krev téct začala, ale dosáhl jsem tak třetinové tvrdosti, tedy přibližně hodnoty před skupinovým smíchem. Natáhla si legíny a otočila se na třídu. Naklonil jsem se na stranu, abych na třídu viděl. V této poloze mě zaskočilo náhlé teplo tam dole. Linda mi ho vzala do ruky a začala honit. V rámci zachování důstojnosti jsem jí chytil za ruku a nohou odtlačil. V tu chvíli byl slyšet nějaký ruch a do učebny vstoupil klučina s hordou papírů a vzápětí i zbytek osazenstva. Linda odskočila ke svému stojanu a mě i za zvuků chichotu a dalšího šumu se staženou předkožkou ztvrdnul na devadesát devět procent. Bylo to potupné, protože jsem si na něj nemohl sáhnout a paní profesorka začala popisovat, aby si studenti dali pozor na uši, správné vypracování mužských ňader a na tvar a velikost přirození, kdy všichni přítomní stáhli zrak tam dolů, kam ukazovala její ruka. To se mu líbilo, navíc přetáhnutá předkožka jej přiškrcovala, což evokovalo stažení svěrače, tedy zasunutí. Začalo v něm škubat. Hlavně neustříknout, říkal jsem si a myslel na nahou paní profesorku, což měla být anti sexy myšlenka, pak na malování učebny a nakonec na svého šéfa v práci, jak po mě řve a to mi teprve od tvrďáka pomohlo. Profesorka poodešla a já měl příležitost si žalud opět zakrýt. S Lindou jsme si vyměnili významný pohled a lidičky začali kreslit.
Po necelých devadesáti minutách bylo po všem. Hodil jsem na sebe ten pochybně čistý plášť a podíval se na ta díla. Jako asi něco jako talent mají, sám bych to lepší neměl. Studenti odběhli na oběd a já tam zůstal sám, měl jsem se obléci a pak za sebou zabouchnout. Byl jsem za plentou a prohlížel si ho. „Nic moc, viď?“ v duchu jsem promlouval ke svému pinďourovi, když jsem uviděl pohled Lindy. Nakouknul jsem za oponu a zůstali jsme tam sami dva. Mlčky ke mně přišla, prsty mi přejela od holého zadku kolem boku až na něj, pěvně ho vzala do ruky a opět pohonila. Koukala se mi do očí. „Tady ne, pojď se mnou,“ řekla. Rychle jsem se obléknul, vzal si všechny věci, zabouchnul za sebou a šel za ní. Přivedla mě do nejvyššího patra, kde na konci chodby odemkla dveře po levé straně a opět za námi zamkla. Bylo to jako cestování v čase, vypadalo to jako vysokoškolská kolej z 80. let, dvě dvoupatrové postele s matracemi dělenými na tři dílce, jen další postel měla matraci z tohoto tisíciletí. Okamžitě ze sebe začala strhávat oblečení. „Kde to jsme?“ zeptal jsem se. V zápalu strhávání oblečení jen dodala: „Bývalý intr.“ Podle mě to byla normálně mrdárna, kde se umělci oddávali kdo ví čemu všemu. To už jsem byl ale nahý i já a s Lindou jsme se svalili v posteli. Nebyla pěkná, ale byla mladá a když to chtěla, kdo by jí nevyhověl? Můj tvrdý odhodlaný průzkumník vběhl do jeskyně jako odvážným Říman, aby byl hned zase venku a tak stále dokolečka dokola. Ani mě nenechala převzít nějakou iniciativu, zvolit si polohu, jak by řekli hráči zvolit si svou postavu, prostě jsem nějak skončil na zádech a ona na mě. S každým přiražením jsem cítil něco jako ozvěnu přírazu, kdy po samotném zasunutí došel doraz způsobující její bříško a vzápětí její koziska, to už ale šla zpět nahoru a tak pořád dokola. Oproti anorektičce, kde se jí člověk bojí chytit, aby z toho neměla modřinu a aby pak nemusel vysvětlovat domácí násilí příjemná změna. Na nic si nehrála a když jsem konečně trochu roztáhnul nohy, aby mi nedrtila vejce, bylo to fajn. Z vrzání postele a vzdechům Lindy se přidá asi všem známý zvuk SOS. Někdo je za dveřmi a ťukáním dává znamení nouze. Linda přestane a zaposlouchá se. „Budeš už?“ šeptne. Zavrtím hlavou že ještě ne. Seskočí z postele a klekne si. Posadím se a roztáhnu nohy. Vezme jej do pusy a jednou rukou honí jako splašená, druhou masíruje vejce. Připadám si jako by mi na péro někdo připojil dojící zařízení na krávu, to byl tak intenzivní pocit, takový stah a následně takový orgasmus, že jsem to dlouho nezažil. Pořádně jsem ani nedostříkal a už se začala oblékat. Oblékal jsem se tedy taky. Pak mě probodla pohledem říkající jen „dělej“ a když odemkla, ještě jsem neměl ani zapnutý opasek u kalhot. Myslel jsem, že za dveřmi bude stát nějaký pedagog a bude z toho průšvih, vlastně jsem nestíhal domyslet nějakou výmluvu. Linda vyběhla ven. U dveří stála taková blondýnka, některé pramínky měla zelené. Vzala mě za ruku a vytáhla z místnosti, druhou rukou dovnitř vtáhla nějakého spolužáka, dveře se zabouchly a zámek zaklapnul. Šokovaně jsem se podíval na Lindu, která se upravovala a já z druhé strany dveří slyšel jen holčičí smích a následně sténání. Ty dveře jsou papírové. Jen pár metrů dál stály nějaké dvě další holky, u kterých si jen domýšlím, že snad hlídají. Linda z mého vyděšeného výrazu asi něco vytušila a konstatovala: „Za šest minut jim začíná hodina, musí si pohnout. Čau.“ Svižným krokem šla ke schodům, ale odbočila do kuchyňky naproti nich. Pomalou chůzí jsem šel ven ze školy a být to komiks, nad hlavou bych měl mnoho otazníků. Naprosto jsem nechápal, co se za těch necelých deset minut odehrálo.
Čekal jsem ty hodiny malinko pasivnější, na druhou stranu se těším na další, protože stereotypní to zjevně nebude a tak to mám rád.
