Naštvaně kopu do hliněného květináče plného růží, který se rozletí na kusy. Se svou osobní stráží mířím do přízemního patra, kde jsou ubikace gladiátorů, jejich jídelna a veškeré vybavení, které potřebují. Včetně vězení. Mezi gladiátory panuje obrovský respekt k Doctoremu a zkušeným bojovníkům, bohužel rekruti se respektu musí naučit – po dobrém či po zlém. Slunce již zapadá a služebnictvo zapaluje olejové lampy ve vrchním patře mé vily i na chodbách. Pro přízemní patro je mihotavé světlo poskytováno pochodněmi. Stráže berou zapálené louče a sestupujeme dolů. Procházíme několika chodbami. Je to úplně jiný svět; o pár metrů výše jsou chodby nádherně zdobené sochami, vznešený kámen lemuje zdi a květinová dekorace je denně měněna. Zde však kráčím úzkými chodbami z neopracovaného kamene. Otevírají se přede mnou železné dveře, které nejsou pro potěchu oka, ale aby zajistily, že bez správného klíče nikdo nepovolaný neprojde. Přicházím k pokovaným dveřím s malým okénkem. Nahlédnu dovnitř vězeňské cely.
Malá místnost je osvětlena několika pochodněmi zasazenými do stěn. Vidím Ventu. Tato otrokyně pochází z jižní Kaledonie. Dveře se otevírají, vstupují moji strážní, každý udělá úkrok stranou. Zastavím se ve dveřích. Přede mnou je připoutaná žena, 22 let. Neuvěřitelně vysoká. Ne vyšší než já, ale na ženu je to obdivuhodná výška. Její ruce jsou držené v okovech, roztažené na maximum, takže je má vysoko nad hlavou. Není to vůbec příjemná pozice. Světle hnědé vlasy má stažené dozadu a tam smotané pomocí koženého pásku. Její oči, obtížně rozpoznatelné při tomto osvětlení, jsou nejspíš něco mezi hnědou a zelenou. Špička jejího nosu se lehce zvedá, což dodává její tváři nevinný výraz, podpořený malými ústy a červenými líčky. Její kůže je bílá, což dává smysl – v Kaledonii není mnoho slunce. Sol, bůh slunce, raději projížděl se svým ohnivým vozem po římském impériu než někde na severu. Na sobě má jen strophium, dlouhý kus bavlny, několikrát obtočený kolem vrchní části těla a zavázaný na zádech, aby sloužil jako podpora a zakrytí prsou. Podobný kus látky má uvázaný kolem boků a hýždí, aby zakryla části těla, které by neměly být vidět. Dlouhé nohy končí na písčité podlaze, bez jakékoliv obuvi. Při mém příchodu se zalekla, a ještě než jsem vstoupil do místnosti, vyhrkla obstojnou latinou: „Sebral mi jídlo.“ Jedno z pravidel je, že otrok nesmí mluvit bez dovolení. „Ticho, rekrutko, nemluv, dokud nejsi vyzvána,“ okřikl ji jeden ze strážných. „Sebral ti jídlo a proto jsi ho napadla? Příště jdi za Doctorem a on srovná nápravu. Každopádně musíš nést následky svých činů.“ Říkám důsledným hlasem. „Ano, domine,“ Zněla její odpověď. Mám letité zkušenosti s trestáním mužských rekrutů, ženskou rekrutku jsem zde však ještě neměl. Byl to jeden z jejích prvních dnů v ludusu. Důvod k napadení dává smysl, ale musím poslat jasný vzkaz, že rvačky mimo pískovou arénu nejsou tolerovány. „Jděte pro svíčku, skleněné skleničky, olej a medovinu, tu nejsilnější,“ pokynul jsem strážím. Stráže na sebe nechápavě pohlédly, potvrdily můj rozkaz a zmizely. Sklenička zhotovená ze skla byla extrémně drahá. Jen pár nejbohatších domů ve Veroně si tento luxus mohlo dovolit. Proto to překvapení, že přikazuji přinést tak exkluzivní předmět rekrutce, která je zároveň otrokyni s prohřeškem, jim nedávalo smysl. I sama Venta byla zmatená, nechápavě na mě zírala, ale nepromluvila. Nemohla.
Přistoupil jsem k ní a jediným trhnutím strhnul její vrchní část oděvu. Uzel povolil a přede mnou se objevila malá prsa, akorát do dlaně, s malou sladkou bradavkou. Vyděšeně na mě hleděla, zatímco se látka pomalu odmotávala z jejího těla. Trochu jsem té látce pomohl, aby moje pracovní plocha byla čistá. Stejný osud čekal i druhý kus oblečení, který měla na sobě. Jenže tam škubnutí nezabralo, látka byla dobře omotaná. Použil jsem obě ruce, které jsem jí dal na zadek, a trhl s látkou zezadu znovu. To konečně udělalo, co mělo, i tento kus už byl minulostí jejího těla. Když jsem trochu poodstoupil, viděl jsem, že tato žena nemá vyholený klín, jak bylo v domě zvykem. Místo toho tam měla husté, kudrnaté ochlupení barvy oříšků. Pravidla domu říkají, že jen služebnictvo musí být oholeno. U Freyi jsem takový problém neměl, ale Freya ani Venta nejsou služebnictvo, jsou to rekrutky, takže je vše v pořádku, i když... než jsem stačil dokončit myšlenku, přišly stráže s vybavením, o které jsem žádal. Přisunul jsem si stoličku vedle spoutané Venty a nechal tácek položit právě tam. „Čekejte za dveřmi,“ pokynul jsem strážím. Ti odešli, a já se začal věnovat své výchově.
Svíčka byla uschovaná v hliněném obalu a jediné, co nebylo chráněno touto schránkou, byla vrchní část s knotem, který už hořel. Stráž si asi myslela, že ji chci použít, abych lépe viděl, to mi vykouzlilo úsměv na tváři. To Ventu vyděsilo, nechápala, co se bude dít, proč jsem si poručil tyhle předměty a proč se teď usmívám. Vzal jsem svíčku, která už uvolnila vetší množství vosku, a několika pohyby jsem trochu vylil na její kůži přesně tam, kde se zvedalo její pravé prso. Vosk letěl vzduchem a ve stejném okamžiku kdy objal pokožku většina zatvrdla, zatímco malý pramínek vosku pokračoval dolů k bradavkám, ale nikdy se tam nedostal – po vteřině ztuhl a zanechal za sebou jen stopu. Další dávka na druhé prso a opakoval se stejný scénář. Snížil jsem výšku na nějakých 30 cm, ze které liji vosk, a mířil přímo na bradavku. Proud vosku letěl vzduchem a jakmile se dotkl bradavky, obtočil se kolem ní, a i když chtěl veškerou silou ukápnout pryč, povedlo se to jen několika kouskům, zbytek se obalil kolem bradavky, která na to reagovala ztvrdnutím, stejně jako vosk. Podíval jsem se na moji vězněnou rekrutku, měla přimhouřené oči. Pravou rukou jsem ji plácnul přes prso, přejel jsem přitom i přes bradavku. Ztvrdlý vosk se rozletěl a ona zasténala. Nebyla to žádná velká rána, a tomu odpovídal i zvuk, který nebyl vyvolán bolestí, ale slastí nebo kombinací obojího. Liji další dávku i na její druhou bradavku a zpět na tu, kterou jsem před chvílí potrestal svou dlaní. Nechám vosk ztvrdnout na stejně tvrdých bradavkách, a ještě trochu naliji na její prsa a sleduji, jak se vosk snaží uniknout mezi jejími prsy, ale nikdy se to nepovede. Její medové bochánky jsou pokryty voskovými cestami. Odložím svíčku, ale nechám ji hořet, a sáhnu na stěnu, kde je bič, ale ne ten, který nosí Doctore a který dokáže vytrhnout játra z člověka. V tomto případě jde o 20 kusů, pár centimetrů široké kravské kůže, která je asi 30 centimetrů dlouhá a ukotvená v dřevěné rukojeti, jež je opět potažena kůží pro lepší komfort ruky, která jej používá. Výhoda tohoto nástroje je, že lze velmi lehce regulovat sílu, s jakou kousky kůže budou dopadat na tělo trestaného člověka. Poprvé se oháním jen lehce z mé pravé strany a mířím na její prsa. Pár kousků ztvrdlého vosku odpadne, to samé udělám z druhé strany a přidám na razanci. Venta se tak tak drží na nohou a většinu jejího těla teď nesou okovy, ve kterých je stále připoutaná. Tyto okovy jsou vyrobeny ze železa, bez žádného polstrování. Při mém druhém ohnání už větší kusy odlétají z jejích ňader a padají na pískovou podlahu. Její dech je rychlý, ale výraz v její tváři je stále spíše blažený než trpící. Přidám na razanci z mé pravé strany a vyšlu další rány na její prsa z boku. Většina vosku odletí a bič zanechá pár načervenalých cest všude tam, kde tvrdě polaskal Ventinu pokožku. Následuji se stejnou razancí z druhé strany se stejným výsledkem. Odkládám bič a beru si obě pevná prsa do rukou, Venta plně otevře oči a hlavou se pohne směrem kupředu, jelikož dosud byla v mírném záklonu. Její ňadra stále nesou znaky vosku, který se snažím očistit pohyby svých rukou, hlavně na ztvrdlých bradavkách. Po chvíli jsou prsa jsou čistá a jediné, co si nesou z této zkušenosti, je pár rudých čar darovaných mým bičem. Naliji si do dlaní olivový olej a laskám její malé poklady ve svých rukách, připravuji si je na další dějství. Přitáhnu si k sobě tác, na kterém stále hoří svíčka, jež mi poskytla onen cenný vosk, a hliněná nádoba s medovinou. Korkový uzávěr zuby odstranit není žádný problém. Naliji půlku skleničky medoviny a dávám ji k jejím ústům. Nebyl bych překvapený, kdyby průhlednou skleničku viděla poprvé ve svém životě, natož z ní ještě mohla pít. Podívala se mi do očí a otevřela pusu, abych mohl skleničku naklonit a ten nasládlý alkoholický nápoj jí nalít do úst. Polkla a na znamení díků přivřela oči a sklopila hlavu, aby ji hned vzápětí zase vztyčila.
Vzal jsem kus látky z jejího oděvu, který jsem odtrhl, a nalil na něj zbytek medoviny. Poté jsem látku zapálil svíčkou, hořela modro-zlatým plamenem. Na Ventině tváři se opět objevil výraz zvědavosti, překvapení a očekávání. Tento hořící kus jsem rychle vložil do nové, čisté skleničky, jen na zlomek vteřiny, a hned ho zase vytáhl. Sklenička se poté prudce snesla vzduchem a přistála otevřeným koncem přímo na jejím prsu, s bradavkou uprostřed sklenice. Toto nepatrné vložení ohně do skleničky způsobilo změnu teploty a při doteku s naolejovaným prsem, které poskytovalo dokonalé utěsnění, jsem viděl, jak se bradavka zvětšuje a doslova roste ve skleničce, zatímco krev se v ní kumuluje. Nejprve byla v šoku, nechápala, co se děje, jaká magie to je, ale vše přešlo v blažený vzdech a odpojení od reality. Stejný postup jsem zopakoval pro druhé prso, a opět jsem byl odměněn hlasitým vzdechem.
Podíval jsem se za sebe a viděl tvář strážného, jak hledí skrz malé zamřížované okénko ve dveřích. Jakmile mě spatřil, okamžitě zmizel. Pousmál jsem se a sáhl po třetí skleničce, kterou jsem měl v plánu použít na její rozkrok. Chtěl jsem napumpovat její poštěváček a pysky krví a udělat je tak citlivějšími. Můj pohled sjel dolů a bylo jasné, že přes toto houští to nebude možné. Bylo jen jedno řešení.
Zavolal jsem stráž, ať Ventu odepnou z okovů se stále při cucnutými skleničkami na prsou. Její ruce byly osvobozeny, a já viděl, jak sjíždí rukama po svých prsou, ze spodu okolo skleněného trýznitele, a několikrát si je zmáčkla, aby zjistila, jak jsou citlivé a plné krve. Odstranil jsem skleničky, a to v ní vyvolalo další dávku slasti. Nechal jsem ji prozkoumávat jedno prso, zatímco já prsty přejížděl přes to druhé. Hlavně bradavka mě hodně lákala, protože z malého výstupku na vrcholku prsu, který před započetím mé výchovy nevypadal nějak zvlášť, se stal obrovský maják vzrušení, který vysílal na všechny strany žádost o jakoukoli stimulaci. Nevydržel jsem to a vzal si bradavku do pusy, skousl ji rty a jazykem olízl. Bylo to další překvapení pro otrokyni, která nečekala, že majitel domu přijde trestat poskytováním rozkoše, kterou v životě nezažila. Netrvalo to dlouho mé dráždění, jen abych ukojil své choutky cucáním toho vztyčeného bodu. "Vezměte ji do místnosti s Dianou a připoutejte ji k rozvěráku, ať jsou služebné přítomny," pokynul jsem na stráž, když jsem se konečně odtrhl od bradavky. Jednalo se o tu samou místnost, kde jsem před pár hodinami měl tak krásnou seanci s Freyou, a kde se tyčí obrovská socha Diany. Stráž vzala Ventu po schodech nahoru. Já se vypravil po jiném schodišti, abych se otřel od toho písku, který na mě byl přilepený, a trochu se osvěžil. Hlavně pohár vína byl potřeba na zahánění žízně, jelikož kombinace toho vzrušení, písku ve vězení a experimentování udělalo mé hrdlo sušší než poušť. Netrvalo dlouho a byl jsem opět připraven vychovávat svou rekrutku k tomu, aby z ní byl dobrý a hlavně poslušný gladiátor. Přes hlavní místnost jsem prošel do dveří, kde jsem strávil hezké chvíle s Freyou. U zdi již byla připravená Venta. Byla usazena do dřevěné židle s rudým polstrováním. Její prsa se již vracela do normálního tvaru a i barva se měnila zpět na bílou, jako byl zbytek její kůže. Byla připoutána kolem kotníků koženými řemínky, o mnoho pohodlnějšími než okovy ve vězení. Totéž její ruce byly přivázány k madlům křesla, které bylo velice měkké, a byl jsem si jist, že tohle pro ni opět bude něco nového, protože málo který občan mocné římské říše by si mohl dovolit takový komfort, natož otrokyně. Její hlava byla přes čelo připoutána také, nemohla se pohnout.
Awen a Epona už byly v místnosti také a bylo jim jasné, o co v následujících minutách půjde. Na stolku totiž byly připraveny všechny potřebné věci k odstranění toho křoví, které měla Venta ve svém klíně. „Dejte se do práce,“ pokynul jsem děvčatům. Venta měla nohy u sebe, ale několik otočení na rozvírací stolici jí nohy roztáhlo doširoka. Samotné opěradlo tohoto upraveného křesla se dalo polohovat od sedu až do úplného lehu. Epona, moje služka, vybrala lehký sklon, takže Venta téměř ležela, zatímco její nohy byly vodorovné s podlahou. Na její hustý porost chloupků nanesla Awen směs oleje a popela, aby pokožku zjemnila a připravila na dotek bronzové břitvy, která byla denně broušena mistrem zbrojířem. Břitva se zaryla do neprostupného lesa na jedné straně a pohyby nahoru a dolů s ostřím pod daným úhlem za sebou zanechávala dokonale vyholenou stopu. Stál jsem nad Awen, která držela břitvu v ruce a starala se o to, abych byl s dílem spokojen. Šlo jí to od ruky a s každým dalším kouskem zbaveným chloupků moje vzrušení rostlo. Byla asi v polovině holení Venušina pahorku, když jsem to nevydržel. Pokynul jsem na Eponu, aby mi přetáhla togu přes hlavu a odložila mou šavli na stranu. Povolil jsem pásek, který držel Ventinu hlavu na místě, a natočil její hlavu do boku, načež jsem pásek znovu utáhl. Její sladce nevinná pusa byla přímo ve výšce, kde se tyčil můj penis. Dnes se o něj už postaraly Epona a Awen při mé koupeli, měl velky zálusk na Freyu, ale to bylo přerušeno právě díky, nebo bohužel, neposlušné rekrutce, která právě teď dostávala péči o svůj klín. Venta viděla můj tvrdý penis a instinktivně vyplázla jazyk. Nemohla se hýbat ani rukama, ani hlavou, ale jako poslušná rekrutka chtěla potěšit svého pána. Vložil jsem jej na její jazyk a cítil, jak ho olízla a zároveň si navlhčila rty, aby znovu vyplázla jazyk a otevřela pusu. Přetáhl jsem si předkožku, abych měl maximální pocit uspokojení, a vklouzl jsem jí do pusy. Rty se za mnou sevřely a vytvořily bariéru slasti. Začal jsem přirážet do její pusy, zatímco práce na jejím klíně nebyla přerušena. Snažila se mi vycházet vstříc pohyby hlavy, ale to bylo velmi omezené, protože nebyla silnější než řemen, který jí držel hlavu na místě. Stále stojící vedle ní jsem jí rval svého žilnatého válečníka do její bezmocné pusinky hlouběji a hlouběji. Držela se statečně a její rty nepouštěly pevné sevření, což jsem velmi ocenil. Zarazil jsem jí ho až do krku a pomalu vytahoval. Začala se dusit, tak jsem trochu povytáhl. Její sevření povolilo k mé nelibosti, ještě jednou jsem přirazil na doraz a úplně vytáhl. Začala kašlat a já se díval na Awen, která byla stále soustředěná na svou práci, vysekat její kundičku na světlo světa z toho neprostupného lesa. I když Venta kašlala a házela sebou, Awen nepřestávala s prací. Již byla skoro hotová, a já šel podívat, co Venta skrývala ve svém lůně.
Otevřel se mi pohled na její kundičku. Naběhlý poštěváček musel dělat problémy při holení, ale viděl jsem, že Awen odvedla skvělou práci. Možná i její doteky přispěly k tomu vzrušení. Velké pysky zakrývaly cestičku do jejího nitra. Holení bylo u konce, žádné známky krve, jen podrážděná pokožka, na kterou Awen aplikovala hojivou olejovitou mast. Roztírala ji přes Venušin pahorek a poté kolem kundičky, všude tam, kde se dotkla ostrou břitvou. Viděl jsem, že se čas od času nebála přejet i přes její poštěváček, i když ten ostří břitvy nikdy neokusil. Já znal Awen a její radost z rozdávání uspokojení. Venta na to reagovala tichým vzdechnutím. Strčil jsem svůj penis do cesty Awen, když vmasírovala olej, a ta pochopila můj požadavek, aniž bych cokoli řekl. Její pravá ruka se přesunula na mou chloubu, zatímco levá pokračovala v masírování a nanášení oleje na kundičku. Měl jsem nádherný výhled na ruce mé služebné, které přetahovaly můj pulzující penis. Awen skončila s masáží mé rekrutky a převzala iniciativu. Viděla, že chci svůj lesklý penis od oleje zasunout do jejího mistrně vyholeného díla. Odsunula se trochu na stranu, abych měl mezi Ventinýma nohama dostatek prostoru, ale z kundičky se přesunula o kousek níž a začala kroužit kolem vstupu do jejího zadečku.
Anální sex bylo tabu v naší říši a dokonce za něj hrozilo potrestání. Každopádně mezi stěnami mého domu bylo dovoleno vše.
Vnikal jsem do jejího úzkého kaledonského chrámu rozkoše, zatímco jsem zezdola cítil, že ve stejný okamžik Awen proniká o pár centimetrů níže do jejího zadečku. Venta byla opět uvedena do něčeho nového ve svém životě. Cítil jsem přes stěnu každý pohyb jejího ukazováčku, zatímco mě pevně svírala její kundička. Začal jsem přirážet. Awen dělala opačné pohyby – když jsem já šel hlouběji, ona svůj prst vytahovala. Byl to malý koncert, až jsem skoro přeslechl hlasité vzdychání Venety, mé rekrutky.
Awen už měla v jejím zadečku dva prsty téměř až na doraz, a aby toho nebylo málo, její druhá ruka, která byla volná, mi teď masírovala koule, zatímco jsem přirážel jako zběsilý. Bylo toho hodně na vstřebání, ale měl jsem jasný cíl. Moje výchova musí skončit jasnou zprávou. Zatáhl jsem za Aweninu ruku, aby opustila místo, kde dosud s takovou vervou rejdila. Jako by mi četla myšlenky, nanesla na můj penis dávku oleje a párkrát ho pohonila. Věděla, že mezi nohama Venty už nebude potřeba, a tak ji obešla a stoupla si vedle ní. Položila dva prsty na klitoris a čekala, až její pán udá tempo.
Prsty jsem si pomohl nastavit správný směr svého penisu k jejímu zadečku a lehce zatlačil. „Neskutečně úzká,“ proběhlo mi hlavou. Nebylo však kam spěchat, pomalu jsem tlačil a otevíral si dveře do jejího nitra. Za žaludem jako by se dveře zabouchly. Dal jsem jí chviličku na zotavení. Nepřinášelo jí to bolest, bylo to něco nového, jiného, vzrušujícího. Pokračoval jsem dál a hlouběji, mezitím Awen přidala na jemné masáži jejího klitorisu. Vždy jsem zatlačil o trochu hlouběji a o kousek povytáhl, až jsem se dostal úplně na konec. Začal jsem si přirážet celou délku svého penisu uvězněného v tom úzkém vězení bez oken. Její sevření mi dělalo mžitky před očima. Už jsem cítil, jak ji zkropím svou dávkou, když se začala třást a nadhazovat pánví.
Já si ani nevšiml, že se udělala, a zatímco všechny ty křeče a pohyby jejího orgasmu dokonaly i ten můj, v několika výstřicích jsem jí zaplnil vrchovatě zadeček. Ještě chvíli jsem zůstal uvnitř, protože jsem potřeboval popadnout druhý a asi i třetí dech. Vytáhl jsem ho ven, konečně uspokojen.
"V případě, že budeš mít problémy, jdi za Doctorem. Už tě nikdy nechci vidět prát se s jiným rekrutem," řekl jsem směrem k ní. Stále byla připoutaná, což vlastně ani nic neznamenalo, protože teď stejně své tělo neovládala. Jediné, na co byla schopná odpovědět, bylo: "Ano, Domine, děkuji, Domine."
________________________________________
Děkuji za dočtení. Jsem teď na rozcestí, jestli chci pokračovat s tímto tématem, nebo začít něco nového. Rád bych slyšel váš názor – možná nějaká povídka inspirovaná realitou? Popřípadě mě napadá napsat něco z viktoriánské Anglie. Jak říkám, budu rád za vaši zpětnou vazbu, opravdu si jí cením. A tu Freyu musíme ještě „vyprášit“, to se prostě nedá vynechat... (Freya je ústřední postava druhé části povídky, inspirované galerií jedné slečny tady z amatérů, ale jelikož jsem nedostal svolení, nebo spíš vůbec žádnou odpověď, jestli můžu zmínit její profil, tak to nečiním).
Mějte krásný den! :)
