"Tak já jdu, tati!" zavolala Martina z chodby a klíč v zámku ve dveřích od bytu dvakrát hlasitě cvakl. Petr vyšel z kuchyně, opřel se o stěnu a kritickým pohledem si svou dceru přeměřil, z toho, jak byla oblečená, nebyl dvakrát nadšený. Krátký kožíšek do pasu, minisukně, lesklé punčocháče, vysoké tmavé kozačky a kilometrové řasy. "Co na mě tak koukáš?" odfrkla, vzala za kliku a stlačila ji rázně dolů. "Musíš na sebe toho tolik plácat?" zabručel a mírně k ní trhl hlavou. Pustila kliku, rychle přešla chodbu a vlepila mu pusu na tvář. "Ale, prosím tě, tohle jsme si snad vyjasnili, ne?" Našpulila na něj rty a vlasy si energicky upravila za ucho. "Už musim, slíbila jsem Jirkovi, že přijdu co nejdřív!" Martina pokrčila rameny, a pak zamířila zpět ke dveřím. Ale než za ní zapadly, strčila ještě hlavu do chodby: "Jo, málem bych zapomněla," plácla se do čela, "v sedm se tu zastaví Nikola, chodíme spolu na fráninu, přinese mi výsledky testů." Poslala mu přes chodbu vzdušný polibek a byla pryč. "Všechno nejlepší, tatínku!" Zaskřehotal ironicky pisklavým hláskem a chvíli zamračeně civěl na zavřené dveře, pak se odlepil od stěny a vrátil se zpět do kuchyně. Na sporáku probublával v kastrůlku zbytek hovězího guláše a na kuchyňské lince stála netknutá láhev kubánského rumu s kolkem a plastovou ochranou nalisovanou přes útlé hrdlo. Petr se opřel zády o linku, promnul si tvář a dlouze vydechl. Páteční večer zvolna začínal a celý následující víkend měl jenom pro sebe, jeho manželka Jitka byla s kolegy z práce na čtyřdenním pobytu na horách, o kterém každoročně mluvila už od Vánoc a Petr si nedělal žádné iluze. Jeho žena byla atraktivní zelenooká tmavovláska, ten typ, co budí chlapskou pozornost na první dobrou a spolu s ní jezdívala na hory pouze jedna její kolegyně. Rozvedená Marika, o které se vědělo, že když se napije, s oblibou předvádí kolegům striptýz na stole. Zbytek účastníků tvořili chlapi různého věku. Z myšlenek Petra vytrhl guláš na plotně, v kastrůlku to hlasitě luplo a vzápětí mu na odhaleném předloktí přistál horký cákanec, který ho nepříjemně popálil na kůži. Rychle stáhl plamen a kastrůlek odstavil na vedlejší plotýnku. Chleba hledal v sektorové skříňce nad linkou marně, zbyl tu po něm jen prázdný mikroteňák plný drobků.
Petr byl vitální pětačtyřicátník se světle hnědými vlasy a modrýma očima, nadšený amatérský maratonec a cyklista. A mimo jiné také starostlivý otec a v rámci možností i dobrý manžel. Pracoval na inženýrském postu ve strojírenské firmě, nosil domů výplatu, nepil, aspoň ne pravidelně a bezpečně poznal svou míru, nevydržoval si milenku, ačkoliv by to jeho manželka zřejmě ani nepoznala a dost možná by ji to ani nezajímalo. Zatímco jiné páry zažívaly občasnou vztahovou krizi, ta jejich trvala dlouhé roky a ani jeden z nich se s tím už nesnažil něco udělat. Jitka otěhotněla brzy, krátce po osmnácti a možná se tenkrát brali i z lásky, ale po téměř čtvrtstoletí v manželském svazku se počáteční jiskra vytratila neznámo kam. Jejich vztah plynul už pouze se setrvačností, což Petr přikládal faktu, že oba byli na sebe zvyklí, a nebo jim prostě chyběla odvaha začít každý jinak a jinde, nemalou roli v tom určitě sehrálo majetkové vyrovnání, vidina nepříjemného rozvodového stání, a tak rezignovaně nocoval na prosezeném gauči v obýváku.
Petr sledoval televizi a v prstech svíral útlou skleničku, z láhve rumu, která stála před ním na nízkém konferenčním stolku se skleněnou deskou, zmizela zhruba třetina. Dnes má svátek Petr, hlásalo oznámení ve spodní části obrazovky, kde v označeném pruhu monotónně korzovaly nejnovější zprávy z celého světa, za okamžik zmizelo a nahradila ho aktuální předpověď počasí. Petr otočil hlavu k oknu, venku hustě sněžilo už od brzkého odpoledne, jedním lokem dopil skleničku s rumem a natáhl se k láhvi na stole, když se bytem rozeznělo krátké a nejisté zazvonění. Očima zabloudil k nástěnným hodinám nad televizí, které ukazovaly přesně sedm večer, vteřinovka právě protnula cílovou pásku a neúnavně se vydala do dalšího kola. Zvedl se a odešel do chodby, a když otevřel dveře, neubránil se lehkému úsměvu. Na prahu bytu stál huňatý kabát, doplněný pleteným kulichem s obří bambulí a zamlženými brýlemi s podlouhlými obroučkami a slabě posmrkával. "Dobrý večer," pípl a vzápětí mu podal plastové desky, vlhké tajícím sněhem, "to je pro Martinu." "Dobrý večer," opáčil, vzal si je a založil pod rameno. Chvíli na sebe s kabátem rozpačitě zírali, než se otočil a znovu sotva znatelně pípl: "Tak na shledanou, pozdravujte Martinu." A vzápětí zmizel na schodech o patro níž. Petr ještě chvíli stál ve dveřích a poslouchal vzdalující se kroky a tlumené posmrkávání, pak se pro sebe pousmál, zavrtěl hlavou a vrátil se zpět do bytu. Uvelebil se znovu na gauči a oddával se nerušenému rozjímání u televizní obrazovky, ale po půl hodině dostal hlad a zamířil do kuchyně. Když míjel okno v obýváku, všiml si v autobusové zastávce u protější krajnice kabátu, který se v ní choulil do sebe na promrzlé lavičce. Chvíli ho mlčky pozoroval, pak změnil trasu a odešel do chodby, kde se oblékl a vzápětí spěšně vyrazil z bytu.
"Ty jsi Nikola, že?" Petr se usmál na středně vysokou blondýnku, která se posadila na židli u kuchyňského stolu a dalo jí práci, aby se netřásla zimou. Oběma dlaněmi si horečně třela nohavice kalhot na stehnech, a když zaslechla své jméno, zvedla hlavu a rozpačitě přikývla. "Na, hoď to tam!" podal jí vrchovatou skleničku s rumem, vzala ji do roztřesených prstů a obrátila ji do sebe, až Petr s úsměvem povytáhl obočí. Vzápětí se hlasitě rozkašlala a otřela si potřísněnou bradu hřbetem ruky. "Děkuji," špitla s provinilým výrazem, "omlouvám se, ale já nepiji!" "To je jen na zahřátí, autobus už dnes asi nepojede," pokrčil rameny a ukázal hlavou k oknu v kuchyni, "silničáři zas nestíhají, jsou toho plné zprávy." Mladá blondýnka přikývla, sundala si zamlžené brýle a utřela si je do tlustého vlněného svetru. "Odvezl bych tě, ale nemůžu, pil jsem." "To nevadí, jste hodný, děkuji." "Mám tady jen ovocný čaj, ale trochu medu ještě zbylo," houkl na ni přes rameno s oběma rukama nataženýma k sektorové skříňce u stropu. "A mohla bych dostat ještě jednu?" Petr spustil obě paže podél těla a chvíli ji mlčky pozoroval. "Ale jistě," pokrčil rameny, dolil skleničky a posadil se na volnou židli ke stolu. Začali si povídat a brzy ztratili pojem o čase. Po pár panácích už Nikole svítily oči jako korálky a Petr ji se zájmem pozoroval. Úhledně složený svetr ležel na stole vedle její nedopité skleničky, na sobě měla jen bílou košili s krátkými rukávy, v oblasti hrudníku nepřirozeně napnutou objemnými košíčky prosvítající krajkové podprsenky a těsné džíny. Blonďaté vlasy stažené do dlouhého ohonu jí volně splývaly přes klíční kost, ofina jí padala šikmo do čela a neustále k němu cukala velkýma, světlounce modrýma očima. Byla vrstevnicí jeho dcery, takže jí mohlo být třiadvacet a nedokázal se rozhodnout, jestli se mu líbí nebo ne, působila jako typická šedá myš, ale přesto na ní něco bylo, co ho k ní v tu chvíli přitahovalo.
Nikola si všimla, jak si ji prohlíží a rozpačitě sklopila oči do podlahy v kuchyni, aby v příštím okamžiku začala s kritickým výčtem svých nedostatků, což Petr ihned přisoudil vypitému alkoholu. Stěžovala si mu na svou "nemožně velkou prdel " a tlustá stehna, po otci prý zdědila velký nos, k tomu nosila silné brýle a její úsměv hyzdil mírný předkus a velké zuby. Petr ji s úsměvem poslouchal, takovou sebereflexi neslyšel od ženy už dávno. A vzápětí mu ztvrdly rysy ve tváři, když se mladá blondýnka vrávoravě postavila u stolu v kuchyni, prudce si stáhla kalhoty pod kolena a plácla se přes kypré půlky s pár tukovými dolíčky vtěsnané do bílých krajkových tang. "No řekni," houkla k němu přes rameno, "copak se taková prdel může někomu líbit?" Petr zarytě mlčel a ucítil, jak mu vyrazila husí kůže na předloktí. Nebyla vůbec tělnatá, naopak, měla útlé paže, ploché břicho a jasně definovaný pas, jen ten macatý zadek do celého kontextu její postavy nějak nezapadal. A vlastně i poprsí, které odhadoval na čtyřky možná pětky, a když si Nikola rozepla knoflíčky u košile a sáhla si dozadu, aby uvolnila zapínání podprsenky, vstal a zastavil ji. "Copak se ti vážně nelíbím?" zvedla k němu oči a upřeně se na něj zadívala. Petr přerývaně oddechoval, napůl svlečená Nikola ho přiváděla k šílenství. V příští chvíli na něj s chichotáním přepadla, vzápětí se rychle narovnala, sklonila hlavu k jeho rozkroku a znovu k němu vzhlédla. "Já věděla, že se ti líbím," ztlumila hlas do šepotu a pohladila ho přes napnutý poklopec, "poznala jsem to z toho, jak ses na mě díval." Natáhla se k němu a dlouze ho políbila. Chutnala jako rumová pralinka a Petr si jako ve snu olízl rty vlhké od jejího polibku. Uchopila ho za obě ruce a přitiskla si je na košíčky podprsenky, byly horké, a když je jemně zmáčkl v dlaních, ucítil jak jsou měkounké a nacpané k prasknutí. "Chci se milovat s mužem, ne s těma uchama z vejšky," vrněla tlumeně a přitom mu pomalu rozepínala poklopec, "oni mě nikdy neocení tak jako ty." A znovu se mu dlouze přisála na rty. Zbytky Petrovy chatrné vůle zmizely v ten okamžik v nenávratnu.
Nikola se rozvalovala na gauči v obýváku, doširoka roztažená stehna si podepírala dlaněmi a pronikavě sténala s hlavou položenou na velkém čalouněném polštáři s Petrovou hlavou vraženou ve svém hladce vyholeném klíně. Byla tak mokrá, že máčela sedadlo pod sebou a Petr jí dychtivě roztahoval pysky, vrážel jí prsty hluboko do kundy a špičku jazyka jí dychtivě tlačil na odhalený klitoris. Oběma dlaněmi si ho tiskla do klína a šeptala, že se udělá jen pro něj a aby nepřestával. V příštím okamžiku se její tělo napnulo a táhle vykřikla, Petr udiveně zvedl hlavu a otřel si ulepené rty. "Promiň, mně stačí málo," zamrkala na něj s omluvným výrazem, sevřela v dlaních svá obrovská prsa, přitiskla je k sobě a olízla si obě bradavky, trčící ke stropu obýváku z okrouhlých narůžovělých dvorců. "Pojď ke mně," natáhla k němu obě paže a nechala svá prsa volně klesnout až někam k podpažním jamkám. Petr přelezl po kolenou po gauči, opřel se rukou o zeď a strčil jí napnutý klacek do tváře. Rychle se na něj přisála a vtáhla ho do pusy, Petr ucítil její heboučký, vlhký jazyk na uzdičce a s trhavým nádechem zaklonil hlavu. Sála ho pomalu a v dlaních přitom svírala jeho nahé půlky, chvílemi si ho nechala vyklouznout ven a líbala ho na břicho a stehna. S úsměvem pak pozorovala jeho brunátný žalud, cukající se jí sotva pár centimetrů od pootevřených úst. "Chci, abys mě šukal," vrněla chlípně, "tak řekni, chceš mě šukat?" Petr neodpověděl, popadl Nikolu za boky, převalil ji na břicho a prudce s ní trhl k sobě. Zapřela se pažemi o gauč, rozkročila se na kolenou a vystrčila na něj zadek. Pomalu jí odtáhl půlky od sebe a musel si dát na čas. Pohled na kyprou a na omak měkounkou prdel mladé blondýnky zářící v tlumeném světle televizní obrazovky mu bral veškeré síly. Přitlačil jí čuráka na kundu a zkusmo po ní několikrát přejel, bez sebemenšího odporu ho vpouštěla mezi odchlíplé pysky a v příštím okamžiku přirazil dovnitř, až překvapeně vyjekla, ale téměř okamžitě proti němu začala přirážet pánví. Petr ji svíral v bocích a třásl se. Nekontrolovatelně, jako tenkrát při prvním sexu po maturitním plese.
Bezmyšlenkovitě strčil Nikole prst do řitního otvoru, zajel do ní jako horký nůž do másla a ona k němu ani neotočila hlavu. Nechala to bez reakce, dál zběsile přirážela s hlavou skloněnou ke gauči, a tak přidal i druhý prst, ale opět ani nehlesla. Hlasitě vykřikla až v okamžiku, kdy jí natlačil do řiti už téměř stříkající klacek, a když ji s hurónským řevem plnil semenem, rozchichotala se jako puberťačka, ale vzápětí se k němu přidala a vřískala na plné mandle. Petr v ní ještě několik dalších chvil pohodlně přirážel, klacek měl pořád napnutý a cítil, že nabírá na druhé kolo. Rychle se z Nikoly vytrhl, popadl ji za paži a otočil ji k sobě. Zaklonila hlavu, podepřela si prsa dlaněmi a poslušně vyplázla jazyk. A pohlídala si každou kapku. Petr se k ní sklonil, objal ji a dlouho jí šeptal do ucha, a když k němu opět zvedla oči, svítily víc než po předchozích panácích rumu.
Zhruba po měsíci se konal ples pro studenty vysoké školy a jejich rodiče, Petr tam dorazil včas a patřičně nažehlený, jak ostatně slíbil své dceři Martině. "Máma se omlouvá, ale nedorazí, něco jí do toho vlezlo," naklonil se k ní, když bylo po slavnostním zahájení. "No jo," procedila mezi zuby nasupeně, "to mě vůbec netrápí!" A Petr se podíval směrem, kterým tak úpěnlivě upírala svůj zrak. Jeho oči se zastavily na hezké blondýnce s hlubokým výstřihem a s vysoko vyčesanými vlasy, odhalujícími její útlou šíji. "Kdo to je?" vydechl, samo mu to vylétlo z pusy. "Nikola!" zasyčela jeho dcera vztekle, "já to nechápu!" "Co nechápeš?" opáčil Petr opatrně. "Vždyť to byla taková šedá myš, co se neuměla ani oblíct. Prej si to rozdala s nějakým ženáčem a teď je úplně vyměněná, no, jen se na ni podívej!" Martina bezmocně rozpřáhla ruce a zavrtěla hlavou. "Všichni čumí jen na ni! Čůza!" "A řekla ti, s kým se vyspala?" "Ne, dělá s tím hrozný tajnosti, ale prej tu dnes bude nebo co," odsekla a brada se jí vzteky třásla. Náhle se Nikola otočila směrem k nim, usmála se a zamávala Petrovi. Martina vzhlédla k otci a v náhlém uvědomění otevřela ústa a vytřeštila na něj oči. "Tak to jsi byl ty, tati?!?" zaječela, hlas jí v tu chvíli hystericky přeskakoval. Petr se usmál a pokrčil rameny. "Jak tě to napadlo, prosím tě?"
