Anna stala na okraji lesa, kam ji Marek zavedl. Vecerní vzduch byl chladný a
jemny vánek si pohrával s prameny
jejích vlasu, které jí unikly z pevného
ohonu. Vsude kolem nich panovalo ticho, jen sumení strom v dálce a obcasné zakrupáni suchych vetvicek
pod jejich kroky. Bylo to misto, kam jezdili obcas behat, ale tentokrát to bylo
jiné. Tma se rychle snásela, a svetla mēsta byla daleko za nimi.
Kdyz ji Marek prikazal, aby se zastavila u malého palouku obklopeného stromy,
Anna cítila, ze tohle nebude obycejný vecer. „Tady to bude," rekl, zatímco z batohu vytahoval hedvábnou sálu. Bez
dalsích slov jí ji uvázal pres oci, zavázal
ji pevne, ale jemne. Vsechno okolo ní
zmizelo, zbyl jen sum lesa a jejich spolené dýchání.
Marek stál za ní, jeho pritomnost byla cítit ve vduchu. Anna mela oi
zavázané, ale cítila, jak její telo vibruje
napētím a ocekáváním. Kazdý zvuk z
okolí, selest trávy, nebo poryv vētru jí
pripadal intenzivnejsí. „Dnes vecer
budes poslouchat, bez otázek," prones!
Marek klidne, ale s podtónem, který ji
nutil podvolit se jestē více.
Jeho ruce se dotkly jejích ramen a ona cítila, jak ji pomalu otácí celem k sobẽ.
Uvnitr lesa se jejich dech mísil s tichem prírody, ale zároveñ byl kazdy jeho
dotek piný síly. Marek sjel dlanēmi po jejích pazich a pritiskl ji k sobe. „Tady, mimo mesto, je to jen o nás dvou. Nikdo nás nerusi," septal jí do ucha a Anna cítila, jak její vzrusení roste.
Marek vzal její ruce a jemnè je pritiskl k
nedalekému stromu. Její prsty ucítily
drsnou kuru a ona vedela, Ze tohle
místo ted' bude patrit jen jim. Jeho ruka se sklouzla po jejích zádech dolu,
zatímco druhou jí svázal ruce tenkým
provazem, ktery mel u sebe. Tentokrát
nebyla pripoutaná k nicemu fyzickému,
jen k nămu. Mohla cítit svobodu lesa,
ale zároveň věděla, že je pine v jeho moci.
„Ted' si sundáme jednu vrstvu po druhé," rekl tise a zacal ji stahovat
sportovní podprsenku. Kdyz ji úplne
sundal, chladny lesní vzduch se setkal s
její nahou kuzí a Annē po zádech
prebehl mráz, ale ten pocit byl smiseny
s intenzivním vzrusením. Marek ji
jemne, ale pevne otocil zády ke stromu.
„Dotkni se ho," prikázal a Anna se nechala vést. Cítila drsnou kuru proti
sým nahým prủm, co ji
znepokojovalo a zároven vzrusovalo.
„Ted' budes cítit kazdý detail," dodal, zatímco jeho prty se zacaly pohybovat
po jejím tele. Kazdý dotek byl
promysleny, kazdy pohyb prinásel nové
napētí. Zatímco v tichu lesa znelo jen
sustení listí, jeho ruce zkoumaly její telo.
Jeho dech se zrychloval, ale stále kontrolovane. Anna stála spoutaná, se zavázanyma ocima a pritisknutá ke
stromu, ale nikdy necítila vetsí svobodu.
Marek prejel prsty po jejích bocích a stáhl jí legíny dolủ, az k jejím kotníkum.
Studená zem a chladny vzduch
zpisobily, Ze se zachvela, ale to jen zesílilo její vnímání toho, co se deje.
Kazdý krok byl promysleny, kazdý dotek
mel svuj úcel.
„Ted' jsi úpIne moje," zaseptal Marek,
jeho hlas znel v tichu lesa jako neco
nevyhnutelného. „A my tady nejsme
sami," dodal, coz Annē zpusobilo dalsi
vInu vzrusení. Vedela, Ze kolem nich
muze být nekdo blízko, ale zároven
verila, že Marek má vsechno pod kontrolou.
Stála tam, odhalená, zranitelná, ale
zároveñ naprosto odevzdaná. Marek si
hrál s hranicí mezi divokosti prírody a
jejich vlastní touhou. A v tom tichu lesa, kdy hvezdy zacínaly osvetlovat noční
oblohu, Anna vedela, ze tento vecer si bude pamatovat navidy.
