"To už jsi je všechny přečetla?" zeptal se Karel s překvapeným výrazem a se zkoumavým pohledem si změřil blondýnku nervózně přešlapující na prahu bytu, která mu podávala tlusté svazky knih se značně omšelými deskami. Horečně přikývla a tvář se jí roztáhla do širokého úsměvu, ve kterém mu odhalila svá pečlivě sešroubovaná rovnátka. "Můžu si půjčit další?" zamrkala na něj rozpačitě, Karel přikývl a vzápětí musel ukročit stranou, jinak by ho snad porazila. Razance, s jakou se vzrušeně tlačila do chodby za jeho zády, byla skoro obdivuhodná. "Pojď dál, cestu přece znáš!" zavolal za ní, ale to už byla chodba prázdná, jeho mladá sousedka zmizela v místnosti nalevo od vstupních dveří, kam se vzápětí pomalu přesunul. Když vstoupil dovnitř, našel ji balancovat na špičkách před robustní knihovnou ze smrkového masivu a s několika policemi plnými knih, která zakrývala skoro celou délku protilehlé zdi. Karel se opřel ramenem o zárubně dveří, v rukou svíral vypůjčené svazky a nechal ji, aby si v klidu vybrala knihy, jaké chtěla a přitom ji s lehkým úsměvem pozoroval. Chvíli upřeně hleděla na jednolitou řadu nad sebou, prst si položila na špičatou bradu, nervózně do ní poklepávala a přitom neslyšně pohybovala rty, když přejížděla očima po zašlých hřbetech úhledně srovnaných knih. "Půjčím si tuhle," vyhrkla najednou a natáhla se pro vybranou knihu zhruba v polovině prostorné police nad sebou, "a tuhle..a tuhle taky!" Rychle si je naskládala do náruče a mírně se nahrbila pod jejich tíhou. "Je to všechno?" odlepil se Karel od zárubní a chvíli vyčkal, než k němu konečně otočila hlavu a souhlasně přikývla. "Vrátím je co nejdřív!" Prohnala se kolem něj na chodbu a než se za ní vstupní dveře bytu definitivně zavřely, uslyšel ještě: "A děkuji!" Karel se pro sebe usmál, vrátil vypůjčené knihy do zaprášených polic knihovny a s pohledem upřeným z okna si založil ruce na prsou. Červencové sobotní ráno se neúprosně tlačilo do pokoje otevřeným oknem a kromě sálavého tepla s sebou zvenčí přinášelo i vůni připravovaného jídla od sousedů. Slastně ji vdechl a na okamžik se zasnil, ale pak se trpce ušklíbl, když si vzpomněl na okoralý salám ve voskovaném papíru v poloprázdné lednici a dvě čínské polívky v kredenci pod dřezem.
Třiačtyřicetiletý Karel pracoval jako finanční poradce a nebyl samotářem z přesvědčení, to ne, ale po dvou neúspěšných manželstvích prostě neviděl jinou možnost. Zvlášť, když obě rozvodová stání, které byl nucen vytrpět až do hořkého konce, nebyly způsobeny jeho nadměrným pitím nebo násilnickými sklony, ale povahovými vlastnostmi jeho bývalých manželek. Po každém z nich se pak cítil o sto let starší, materiálně chudší a naopak bohatší o pár vrásek v zamračené tváři. A nad dopitou láhví Staré myslivecké si svatosvatě slíbil, že s ženskými je jednou provždy konec, přestože byl ten typ, který se snadno a lehce seznamoval. Ostatně, měl pro to všechny předpoklady. Přirozené charizma, pohlednou tvář a urostlou postavu, se kterou by se skvěle hodil do reklamy na pánskou kosmetiku nebo obleky šité na míru. Často se však do všeho vrhal po hlavě a bez rozmyslu, byl až slepě důvěřivý a nesnášel vlastní selhání. Dříve to považoval za svou osobní prohru, ale dnes byl vlastně rád, že ani s jednou ze svých exmanželek nezplodili potomka, sebral to málo, co mu ještě zbylo, a přestěhoval se do podnájmu na předměstí. Do čtvrti, kde voněly stromy a vynikaly majestátní siluety prvorepublikových vil, blízko tekla řeka a ruch a zápach města byly odsud na hony vzdálené.
Karel vyšel z prosklených dveří restaurace, zamžoural do slunce a dlouze se nadechl. Horké polední paprsky mu okamžitě přilepily elegantní polokošili na tělo, provětral si ji v prstech, a poté přidal do kroku, aby se co nejrychleji dostal do milosrdného stínu nedaleké lipové aleje, lemující široký chodník po obou stranách. Když předtím platil za oběd, tmavovlasá servírka ve středním věku se k němu sklonila s terminálem v ruce a vystavila mu na odiv výstřih bělostné košile s volnými cípy svázanými do uzlu a několika rozepnutými knoflíčky, ve kterém se tísnilo plné poprsí uvězněné v košíčcích krajkové podprsenky, ale nehnul ani brvou, přestože ho měl přímo před očima. Při odchodu si pak ledabyle pohrávala s volným pramenem vlasů a přitom ho sjela pohledem odshora dolů jako rentgenový rám na letišti. Okolí svého nového domova si Karel od první chvíle zamiloval, bylo to klidné místo s přátelskou atmosférou sousedské komunity, a něco takového teď potřeboval, aby si po předchozím turbulentním období dal do pořádku pocuchané nervy. Jeho nájemkyně, starší paní s přísným profesorským výrazem, měla pouze jedinou podmínku, aby v bytě zůstala knihovna, protože na uskladnění takového množství knih neměla dostatečně velké prostory. Karel proti tomu nic nenamítal, on sám sice nebyl žádným velkým čtenářem, ale vybavení, které si s sebou do bytu přinesl, se do něj celkem pohodlně vešlo, a tak nebyl důvod jejímu přání nevyhovět. Když se přiblížil na několik desítek metrů od domu, všiml si mladé ženy na balkóně dvě patra nad jeho bytem, choulící se ve velkém ratanovém křesle s otevřenou knihou na klíně. Poznal v ní mladou knihomolku, která byla poslední dobou jedinou dámskou návštěvou v jeho bytě a zároveň byla také dcerou jeho nájemkyně. Před nedávnem ho sama zastavila na chodbě v domě a představila se jako Ema. Stisk měla rozpačitý a při Karlově snaze navázat s ní oční kontakt, nervózně uhýbala pohledem do podlahy. S roztřeseným hlasem se ho zeptala, jestli si smí vypůjčit nějaké knihy a Karel přirozeně svolil, nevěděl však, že Eminy návštěvy budou tak časté, ačkoliv se nikdy nezdržela déle než bylo nezbytně nutné, a vzápětí spěšně odcházela. V jejím chování vytušil skryté přání matky a vlastně se tomu nedivil, žádného muže, který by k nim patřil, v domě nikdy nepotkal, takže ji téměř s určitostí vychovávala sama.
V podvečer Karel vyšel z koupelny, proud vzduchu v chodbě ho příjemně ochladil na kůži, ručníkem si prodrbal krátké světle hnědé vlasy a zamířil do obýváku, kde se pohodlně uvelebil na gauči. Chvíli znuděně přepínal programy na televizi a chvilkový nápad zastavit se v restauraci a pozvat na skleničku tmavovlasou servírku, která mu v poledne tak přeochotně cpala svá prsa do obličeje, se mu zamlouval čím dál víc a zpětně si vyčítal, že se na ni aspoň neusmál a neprohodil s ní pár vět. Od jeho posledního kontaktu se ženou už uběhly dlouhé měsíce a touha se v něm ozývala stále silněji, podporovaná svůdnými letními modely místních krasavic. Po chvíli se zvedl, oblékl si tričko a kraťasy a po krátké zastávce v koupelně byl připravený vyrazit, když ticho v bytě protnul zvuk domovního zvonku. Karel upřel oči na dveře, přirozeně nikoho nečekal a zvědavě vzal za kliku. Na chodbě stála jeho mladá sousedka Ema, ale dnes bylo něco jinak. První, co si uvědomil, bylo, že s sebou nepřinesla žádné knihy, a hned potom ho upoutalo to, jak vypadala. Nechápal, proč oblékala neforemné pytle s dlouhou řadou knoflíčků po celé délce přední části, takže ani neměl možnost představit si její siluetu. Vlasy nosila vždy stažené v malém drdůlku na vrcholu hlavy, skoro polovinu tváře jí zakrývaly brýle s kulatými potterovskými obroučkami a po make-upu taky nebylo ani památky. Ale nic z toho nepřipomínala blondýnka stojící na prahu jeho bytu v tyrkysových šatech s decentním motivem květin a nezvykle hlubokým výstřihem, s krátkými rukávy a ještě kratší sukní, která sotva zakryla polovinu jejích nahých stehen. Vlastně to jediné, co mu připomínalo nevýraznou knihomolku byla její rovnátka, která mu v obvyklém, širokém úsměvu cenila přímo do obličeje. "Někam se chystáš?" zamrkala na něj očima, přitom letmo povytáhla obočí a Karel si teprve teď uvědomil, že jsou modrozelené a malinko blíž u sebe. Vlasy měla volně rozpuštěné, s dlouhými prameny padajícími jí do tváře a dosahujícími až pod bradu. "Jdeš si pro další knihy?" vydechl místo odpovědi a ještě stále z ní nedokázal spustit oči. "Ne, tentokrát jdu za tebou," zavrtěla hlavou, "můžu dál?" "Jasně, pojď." Karel se konečně pohnul, ustoupil stranou a nechal ji vejít dovnitř.
"Ta knihovna patřila mé babičce." Ema přejela prstem po spodní polici, udělala to pomalu a láskyplně, a pak otočila hlavu ke Karlovi. "Měla své knihy moc ráda, sbírala je celý život." Mlčky přikývl, nervózně se ošil a vzápětí se na ni usmál. "Promiň, jako hostitel nestojím za nic, dáš si vodu nebo něco jiného?" A následně mu lehce zacukaly koutky úst. "Nebo tu mám dobré archivní víno!" "Voda bude fajn," oplatila mu úsměv a on spěšně zamířil do kuchyně. Když se vrátil zpět do místnosti, která plnila funkci jeho provizorní pracovny, se sklenicí perlivé vody a plátkem citrónu, Ema stála u okna zády k němu a dívala se ven. Karlovy oči se rozšířily úžasem, setrvačností udělal ještě několik kroků, a pak se uprostřed místnosti nadobro zastavil a ztěžka polkl. Dokonale oblé linie jejího nahého těla ho spolehlivě přišpendlily k podlaze. Pomalu se k němu otočila čelem a po tváři jí přeběhl letmý úsměv. Skomírající sluneční paprsky se usadily na jejích útlých ramenou a oblých bocích a chvíli ho mlčky pozorovala. Karel po ní horečně těkal očima a ruka se sklenicí vody se mu samým vzrušením roztřásla. Husté blonďaté vlasy jí volně splývaly až téměř k prsům, na těle si nevšiml jediného chloupku. Zvedla k němu paži, počkala, až k ní přijde blíž, vzala si sklenici a postavila ji vedle sebe na stůl. "Omlouvám se, ale nemohla jsem si pomoct," zašeptala a vzápětí si přitiskla jeho ruce na prsa, "hrozně tě chci!" Karel k nim sklouzl očima, měkounké čtyřky s velkými, světle hnědými dvorci mu pasovaly do dlaní jako ulité a ostře kontrastovaly s jejím štíhlým tělem, pevným břichem a útlými pažemi. Jemně je zmáčkl a přitom zavadil oběma palci o napnuté hroty bradavek, Ema pronikavě vydechla, přitiskla se na něj a vášnivě ho políbila. Jako ve snu vnímal její heboučké rty na svých, zatímco mu cpala jazyk hluboko do úst a horečně se mu snažila uvolnit poklopec u látkových kraťasů a strhnout mu je z boků. Po chvíli se jí to konečně podařilo, rychle se svezla na kolena a poklekla před ním na podlaze.
Uchopila do dlaně Karlův polotvrdý klacek a zasunula mu prstík za předkožku. Jeho žalud byl horký a slizký, několikrát ho s ním opatrně obkroužila, než ho nedočkavě ochutnala. Karel ji pozoroval se zastřeným pohledem, ruce měl spojené za zády, a když s ním několikrát zapumpovala v pěsti a konečně vtáhla do pusy, zadržel dech a snažil se uklidnit, ale nepodařilo se mu to ani náznakem. O několik okamžiků a rychlých pohybů hlavy mladé blondýnky později se mu začal klacek nekontrolovatelně cukat, chtěl se z ní vytrhnout, ale ona k němu s nesouhlasným zakvílením vzhlédla a zavrtěla hlavou. Mohla ho vyplivnout, ale neudělala to. Naopak, ještě zrychlila a se vší vervou ho sála a tvrdě masírovala v sevřené pěsti, Karel bezmocně vrazil ruce do jejích vlasů a s trhavými pohyby pánve jí začal plnit pusu semenem. Nejdříve se to snažila všechno spolykat, ale vzápětí ucukla a dávivě se rozkašlala, zatímco jí na prsa dopadaly další a další cákance a stékaly jí po břiše do klína. Když konečně popadla dech, zvedla k němu oči zalité slzami a přerývaně oddechovala. "Promiň," hlesl zničeně, "neměl jsem to ani nepamatuju!" "Ale prosím tě," odfrkla, otřela si potřísněnou bradu a mávla rukou, "myslíš, že jsi můj první?" Pak uchopila jeho čuráka, pečlivě ho promasírovala a vyždímala z něj poslední kapky. "Postaráš se teď ty o mě?" Zvedla se z podlahy, s pažemi opřenými o police knihovny k němu vystrčila zadek a chtivě s ním zakroužila.
Karel přerývaně oddechoval s obličejem vraženým mezi půlkami mladé sousedky, hebkými a naducanými jako dva prachové polštářky, její zadek byl na omak dokonale pevný a měkounký jako maršmeloun. Dychtivě jí kmital jazykem mezi oblými bochánky hladce vyholené kundy a střídavě s ním šmejdil v řitním otvoru. Pokusil se do něj zasunout prst, ale byl tak uzounký, že mu chvíli trvalo, než se do něj dostal aspoň do poloviny celkové délky a okamžitě se kolem něj pevně sevřel. Mladá blondýnka k němu otočila hlavu a tlumeně sykla, ale zvednutou bradou mu naznačila, aby pokračoval. Karel se otíral žaludem o její ulepené pysky, střídavě jí klouzal do kundy a znovu se vracel mezi roztažené půlky, dokud konečně nenatlačil čuráka dovnitř a s blaženým výrazem jí začal přirážet do análu. Popadl Emu za prsa a dychtivě je hnětl v dlaních, zatímco stále zuřivěji narážel do jejích útlých boků, v tu chvíli mu připadala jako dokonalá panenka, dlouhé prameny vlasů pokrývaly její nahá záda téměř do poloviny. Mladá blondýnka začala hlasitě sténat a pánví trhavě vyrážela zpět proti němu, vzápětí si přitiskla ruku do klína, s táhlým zaječením se napnula jako struna, a pak podklesla v kolenou a sklonila hlavu s rukama zapřenýma o spodní polici knihovny. Karel cítil, že už to na něj znovu přichází, spustil ruce podél těla a tentokrát tomu nechal volný průběh. Eminy nehty hlasitě zaskřípaly po hřbetech starých knih, když jí začal plnit zadek další dávkou semene a když skončil, uvolnil se z ní a unaveně poklesl na jedno koleno s pocitem, že další kolo už určitě nezvládne.
Mladá blondýnka ležela nehnutě na zádech, spokojeně oddechovala a Karel mlčky pozoroval prsy rozlité po jejím hrudníku. "Můžeš mi nějak vysvětlit své chování?" zabručel a rukou si přejel po vlasech. Ema k němu otočila hlavu, dlouze se nadechla a otevřela oči. "Nemusím ti nic vysvětlovat, ale udělám to," řekla s vydechnutím a zvedla se na loktech. "Před mámou musím sekat latinu, hlídá mě na každém kroku," pokrčila ledabyle rameny, "ale čas od času musí odjet a nechat mě tu samotnou, aby ne, ve svých čtyřiadvaceti bych se o sebe už přece měla umět postarat." Udělala dramatickou pomlku a přitom ho mlčky pozorovala. "Ale proč..?" zatvářil se nechápavě. "..vypadám normálně jako jeptiška?" dokončila větu za něj a on pokýval hlavou. "Ty moji mámu neznáš," položila se zpět na záda, "někdy je to fakt peklo!" A vzápětí vyprskla smíchy. "Víš, co by bylo, kdyby nás tu teď načapala?" Karel se položil vedle ní a mlčel, to si rozhodně nechtěl představovat a unaveně si promnul tvář. V příštím okamžiku ucítil Eminu ruku na svém klacku, otočil k ní hlavu a ona s tázavým výrazem zvedla jedno obočí. Chtěl něco namítnout, ale pak překvapeně sklouzl pohledem do svého rozkroku a rychle přikývl. Teprve teď dostal chuť jí vyšukat mozek z hlavy.
