Přemýšlí, který vůl tohle vymyslel. Jehlové podpatky! Utrpení pro ladnou ženskou nožku, po městě se v tom jít pořádně nedá, každou chvíli hrozí zásek tenoučkého hrotu do škvíry mezi dlažebními kostkami ... Ale když ony jsou tak sexy! Dáma vypadá jako dáma, rozhlíží se po světě z krapet větší výšky, než matička genetika zamýšlela a hlavně, připadá si svůdná, rajcovní a neodolatelná. Ale to nepohodlí! No, mysli si o tom, co chceš, holka, ale zítra si tyhle nebo podobné botičky stejně nazuješ znova.
S mírným úsměvem zdraví servírku v oblíbené kavárně, objedná si to, co obvykle, tedy presso s mlékem bez cukru a složí své teď taaak dlouhé nohy pod prosklený stolek. Zapaluje si cigaretu, nepříjemný zlozvyk, ale těch má plno, no ne? S prvním usrknutím z hrnku vonící kávy se rozhlíží po místnosti, s přimhouřenýma očima lustruje okolí. Páreček studentů u stolku v rohu je totálně zaujat sám sebou, tisknou si prsty přes desku stolu a okolí pro ně neexistuje. Dvě postarší dámy asi na pravidelném babském potlachu. A hele, mám tu fanouška. U protějšího stolu mě nenápadně okukuje týpek v obleku, asi pan podnikatel. Laptop na stole, smartphone hned vedle, spona na kravatě. Joo, hochu, tak ty se můžeš tak maximálně dívat, ale zkus to míň nápadně, tohle je trochu divný ...
V kapse jí zavibruje mobil. Okamžitě po něm sahá a se srdcem až v krku čte instrukce, na které tu měla čekat. Čubičko, odskoč si na záchod odložit kalhotky a pak se vrať a nahlas mi splnění úkolu. Zhasíná zpola nedokouřenou cigaretu o dno popelníku a bez otálení se ubírá ke dveřím s obrázkem culíkaté holčičky. Hned za dveřmi si rozepíná boty, stahuje silonky, po nich i miniaturní kalhotky a zase všechno pěkně obléknout. Kromě kalhotek, samozřejmě. Ty háže do kabelky, stáhne si sukni co možná nejvíce přes stehna a vrací se zpátky ke svému stolku. Teď už je mírně řečeno rozechvělá, není zvyklá chodit naostro, ale rozkaz je rozkaz. Po chvíli váhání přehazuje nohu přes nohu a vyťuká sms s textem: Hotovo.
Hodná holčička!, pípne odpověď. Těch pár písmenek jí projelo klínem jako nůž. Stiskne stehna k sobě, jak jen to jde, a snaží se zklidnit tepající a vlhnoucí klín. Tváře jí lehce zrudnou, ale toho si snad nikdo nemohl všimnout. Ale jo, někdo přece. Kolega odnaproti se tváří silně zaujatě, teď už nepokrytě zírá, pravý koutek úst tak trochu ironicky pozvednutý a sem tam něco naťuká na klávesnici před sebou. Znova vibrace mobilu. Snad se nečervenáš, kurvičko moje? To nemusíš, jsem si jistý, že ti to moc sluší. A teď dej obě nohy na zem jako hodná holčička! V Simoně hrklo. Copak mě vidí? A další sms: No nekoukej a dělej, co jsem řekl! Způsobně tedy pokládá obě nohy na zem, kolena tiskne k sobě, vědoma si toho, že pod sukní a tenkou látkou punčoch si žije její kundička svým vlastním slastně vlhkým životem a hoří bez ohledu na situaci, v níž se její majitelka nachází. Nebo snad právě proto?
Kravaťák se momentálně soustředí na obrazovku notebooku, aspoň že tak. V tom přijde další sms: Ještě si zapal, dopij kafe a napiš na lísteček svoje telefonní číslo. Až budeš odcházet, polož ho nenápadně na stůl tomu chlapovi naproti, co po Tobě tak čumí. A neodepisuj, prostě to udělej!!!
Ta panika, která se jí zmocnila po přečtení, se snad nedá ani popsat. Zalapala po dechu a prsty se jí roztřásly tak, že splnit první část úkolu a zapálit si pro ni byla docela výzva. Nakonec se jí to povedlo. Zhluboka potáhla a uvědomila si, že si do stehna zarývá dlouhé rudě nalakované nehty. Mozek přepíná na autopilota, z kabelky vytahuje propisku a kus papíru a třesoucími se prsty naškrábe svoje telefonní číslo. Cigareta dohořívá, čas se krátí. Nechává na stole padesátku za kafe a sbírá se k odchodu. Sebrat odvahu už tak jednoduchý není. No, snad P. ví, co dělá. Nebylo to poprvé, co dostala zdánlivě šílené instrukce, vždycky však nakonec zjistila, že On měl celou dobu všechno plně pod kontrolou. Snad tomu ani dnes nebude jinak, zadoufá Simona a cestou ke dveřím nenápadně upustí přeložený lístek na klávesnici laptopu, na jeho majitele se raději ani nepodívá. Pak rychle ke dveřím a na vzduch. V kavárně bylo nedýchatelno.
Ukázalo se, že respirační potíže ji však nechtějí opustit ani venku. Kolem krku jako by jí utahoval obojek. Ani ho nemusí nosit na veřejnosti, On pocit z kusu okované kůže svírající krk hravě dokáže napodobit jen tím, co dělá, jak s ní jedná, jak přemýšlí .... Zazvoní jí telefon, úlekem se jí skoro zastaví srdce. Přijímá hovor, ale nedostane ze sebe ani slovo, když na displeji vidí cizí číslo. Neznámý nízko posazený hlas jí oznamuje, že má nasednout do auta a přijet do penzionu nedaleko odsud. Klíče si má vyzvednout na recepci, pokoj č. 3. A hovor se přeruší.
Na chvíli se jí zmocní vzdor a nevole, ale brzy se zase uklidní, aspoň natolik, aby si uvědomila, že jinou možnost stejně nemá, její povědomí jí jasně dává najevo, že ona není ten, kdo tomu velí. Ví, co musí udělat i kam musí jet, to místo zná, však už tam s P. párkrát byli.
Jako ve snu míří k autu, startuje a ani neví jak, vymotá se hustým provozem ven z městského ruchu. Víc než paměť ji snad řídí intuice a za chvíli parkuje před vilkou na okraji města. Uvědomuje si šťávu, která se vsakuje do nylonu v oblasti jejího klína, pysky má naběhlé a prokrvené, srdce hrozí prorazit hrudní koš.
Na stole v hale leží jediný klíč, opatřený visačkou s číslem 3. Za stolem sedí postarší blondýna, která jí věnuje pozdrav, úsměv a popřeje hezkou zábavu. Simona by se v tu chvíli nejradši propadla do země. Přesto sahá po klíči a míří známou cestou k tomu správnému pokoji.
Přede dveřmi zaváhá. Má zaťukat nebo rovnou vejít. Kdo ji tam čeká? A hlavně - CO ji tam čeká? Nervózně přehazuje klíč z ruky do ruky, až ho nakonec samozřejmě upustí. Ve ztichlé chodbě to zní jako zvuk tříštícího se zrcadla. Trhne sebou, ale to už se dveře otevírají a čísi ruce ji zatahují dovnitř. Než se stihne rozkoukat, kdosi jí nasazuje na oči masku bez otvorů pro oči a Simona stojí jako zkoprnělá, zbavená nejdůležitějšího smyslu - zraku. Cítí, jak se chvěje po celém těle a všechny pocity ustupují tomu nejsilnějšímu - strachu! Mozek ji zradil, nemůže ho přimět ke spolupráci, v hlavě jí víří zmatené výjevy, začíná panikařit. Už už natahuje ruku k obličeji, že si masku stáhne, ale v tom okamžiku ji kdosi obejme kolem pasu a do ucha zašeptá povědomý hlas: Psssst, holčičko, jsem tady s tebou.
V tu chvíli jako by z ní napětí z velké části spadlo, oči se přestávají snažit prokouknout neprokouknutelné, sevření okolo žaludku polevuje ...
Budeš moje hodná holčička, vím, že ano ... A s těmi slovy Simona ucítí na krku známý dotek - její obojek. P. ho má stále u sebe, stejně jako vlastní její hrdost, její sebevědomí, její mysl - aspoň pro určité chvíle ... chvíle, jako je tahle.
Už se cítí klidná, poslušná fenečka v rukou svého Pána. Klekni si, čubičko, a bere ji za ruku. Simona bez zaváhání udělá, co udělat má. Kolem zápěstí jí cvakne kovový náramek a totéž hned následuje i s druhou rukou. Teď jsou spojené za zády a nutí Simonu sedět na patách pěkně vzpřímeně. Pánova ruka ji hladí po vlasech, podivně ji to uklidňuje. Po chvíli ucítí, jak si obtáčí kolem ruky její vlasy sepnuté do ohonu a potichu, ale důrazně promluví: A teď buď hodná holčička a otevři pusinku. Simona si špičkou jazyka přejede po plných rtech a pak je nechá pootevřené a vlhké. Nejdříve ucítí jen slabý dotek čehosi na pusince, pootevírá pusu o něco víc a mezi rty se jí začne sunout už zcela ztopořený penis. V tu chvíli ji šlehne poznání jako rána bičem. To není můj Pán! Simona se začne odtahovat, kroutí hlavou, škube rukama za zády, ale ruka svírající její vlasy jí nedovolí ucuknout. Psssst, čubičko, buď hodná, to dokážeš ... a čubička se opět podvoluje, bere do úst ten tvrdý kus cizího chlapa, jazykem krouží kolem jeho vrcholku a pak po celé délce, pouští ho hlouběji a hlouběji, nechá se vést mírným tlakem pánovy ruky, která ji hladí po zádech, až jí naskakuje husí kůže po celém těle a přitom má pokožku v jednom ohni a ten oheň se rozhořívá hlavně v jejím klíně, sálá a tepe a touží do sebe pohltit cokoliv, co by ten plamen přiživilo.
V tom se jí u ucha ozve šeptem: Teď na chvíli odejdu, holčičko. Buď tu hodná a poslouchej, ať se za tebe nemusím stydět. Dostal jsem za tebe docela hodně peněz, tak se snaž, ať to stojí za to.
Než Simoně dojde obsah sdělení do mozku, ozve se cvaknutí dveří. V šoku začne po kolenou ustupovat dozadu, ale naráží na zavřené dveře. Prosím vás, nechte mě, to musí být nějaký omyl, já nechci, tohle nechci ... do masky se vsakují první slzičky. Silné ruce ji uchopí za paže a zvedají na nohy, pořád obuté v těch pitomých botách, směrují ji do křesla, kam ji posadí, nohy Simoně přehodí přes područky, takže je má doširoka roztažené, kundičku pod průhlednou pavučinkou punčoch vystavenou na odiv cizímu chlapovi. Třese se po celém těle a stále opakuje: Prosím, nechte mě, já nechci, nechci, prosím ...
Ucítí jemný dotek prstů na mušličce. Hladí ji jemně, skoro neznatelně, prstem vmáčkne látku punčoch mezi její závojíčky, Simona proti své vůli začíná opět vlhnout, kouše se do rtů, aby nezavzdychala, ale vlhkost jejího klína ji stejně prozradí. Na klitorisu ucítí špičku jazyka, sliny se vpíjí a mísí se šťávou, která z ní vytéká, původně jemný materiál silonek začíná být drsný k jemné pokožce kundičky, dráždí ji až k nevydržení. Simona nekontrolovatelně vzdychá a pánví vychází vstříc prstům a jazyku neznámého. Jeho prsty trhají jemnou látku a odhalují mokrou kundu v celé kráse, jeden prst, dva, tři tam vklouznou jako nic, jen čubička zakňučí. Ten zvuk jako by smazal všechno něžné, co dosud bylo v jejím, jo, v jejím zákazníkovi, proč to neříct, je jen obyčejná děvka, vždyť si za ni zaplatil. Nasazuje žalud na okraj její kundy a jediným prudkým pohybem do ní přiráží až na dno. Simona si drtí ruce v poutech za zády, ani si neuvědomuje, že nahlas křičí, když ji začne ten tvrdý klacek v pravidelném tempu bezohledně mrdat, rukou jí zpracovávat kozy ukryté v tenoučké halence ... bere mezi prsty její bradavku, která trčí i přes látku a silně ji stiskne, až Simona bolestí zaúpí. Totéž opakuje i s druhou bradavkou, do které se následně zakousne. Bolest se z bradavek rozlévá do celého těla, rezonuje v klíně, roztažená, vyšukávaná, bolavá, zrazená Simona vybuchuje v obrovském orgasmu, který by ji srazil na kolena, kdyby neseděla. Pták neúnavně pokračuje v prznění svírající se a pulsující kundy, prsty svírají Simonin krk ozdobený obojkem, ubírají kyslík ... a konečně, po nekonečně dlouhé době odevzdáného držení, kňučení a sténání do zmáčené kundy stříká, přirážení se stává bolestivějším, ale už bude konec, už to přestane, už mě nechá ...
Najednou je tu On, konečně ji bere do náruče, stahuje masku, objímá, líbá do vlasů a šeptá slůvka o tom, jak je statečná, poslušná holčička. Byl celou dobu tady, díval se, vzrušený, hrdý na svoji čubičku ... Posadí si ji obkročmo na klín, hladí ji po stehnech, po tvářích, po bříšku, sjíždí níž, prsty se dotýká její oteklé kundičky, ze které tenkým proudem vytéká cizí semeno, prstem ho nabírá a vmasírovává do poštěváčku, prsty roztahuje závojíčky od sebe, vzrušuje Simonu i sám sebe ... za boky ji naráží na svůj tvrdý klacek, pán situace, její Pán.
