Petr nervózně bubnoval prsty do obruby volantu a očima hypnotizoval světla semaforu. "Tak dělej," promlouval k němu v duchu netrpělivě a mimoděk sjel pohledem na sedadlo spolujezdce, kde seděl jeho kolega z práce Roman s očima upřenýma do zpětného zrcátka za oknem. "Myslíš, že je vdaná?" uchechtl se po chvíli, Petr se zatvářil nechápavě, ale pak vzhlédl do zrcátka na předním skle. V autě za nimi seděla pohledná blondýnka a právě si soustředěně opravovala líčení. "Jak to mám vědět?" zabručel nevrle, semafor se konečně umoudřil, objevilo se milosrdné zelené světlo a auto s mírným cuknutím vyrazilo vpřed. Cesta městem v polední dopravní špičce byla pro oba naprostým očistcem, s klimatizací sice o něco snesitelnějším, ale i tak už nabrali velké zpoždění. "Až dorazíme k nám, všechno si znovu projdeme, chci se ujistit, že jsme na nic nezapomněli, rozumíš?" houkl Petr na Romana a ten souhlasně přikývl. "Jasně, dělali jsme na tom poslední tři měsíce a zítra jim to všem pěkně ukážeme," zazubil se světácky. "Chtěl bych mít tvoje sebevědomí," ušklíbl se Petr a na příští křižovatce stočil volant prudce doprava ke shluku novostaveb na obzoru. "Jak jsi říkal, že se jmenuje ta žába, co je u vás na prázdninách?" Roman k němu otočil hlavu a zkoumavě si ho přeměřil. "Eliška, vlastně je u nás za trest," usmál se Petr trpce, "taky nám to dává pěkně sežrat!" "Za trest? Proč za trest?" "Protože Ilonina ségra s manželem odjeli na dovolenou do Řecka a nechali nám ji tu, aby byla na očích, prý to tak bude lepší," pokrčil rameny. "Dělá problémy, jo?" povytáhl Roman obočí. "Mejdany, kluci, alkohol, místo toho, aby se učila na zápočty, švagrová má starost, aby vůbec dostudovala." "Chápu," přitakal Roman, "a kolik jí vlastně je?" Třiadvacet nebo čtyřiadvacet, přesně nevím," odtušil Petr a vzápětí na něj upřel oči, "proč se ptáš?" Přirozeně mu neunikl jeho potutelný úšklebek. "To ať tě ani nenapadne, kamaráde, projdeme tu prezentaci a půjdeš si hezky po svých, je ti to jasný?" "Ale no jo, nemusíš mít strach," ubezpečil ho, "já musím stejně do půl hodiny vypadnout, už něco mám. A co Ilona?" "Znáš to," pokrčil Petr rameny, "jak se říká, po dvaceti letech manželství není nikdo v líbánkách. Psala mi, že půjde z práce do města na babský sedánek a vrátí se později večer." Roman mlčky přikývl, vůz po chvíli zaparkoval podél obrubníku v jednolité řadě ostatních vozidel a oba vystoupili do horkého červencového podvečera. "A chovej se slušně," sykl na něj Petr, když odemykal dveře bytu v pátém patře. "Bez starostí," mávl rukou a poté ho následoval dovnitř.
Přivítal je příjemný chládek mezonetového bytu s rozlehlou terasou, který Petr s manželkou koupili po tom, co se jejich jediná dcera vdala a odstěhovala se do domku k manželovi. Rozhodla klidná lokalita v okrajové části města a fakt, že odtud to bylo blízko do přírody. Vlastně, Petr byl ten, který si bydlení nakonec prosadil, Ilona se na to zpočátku vůbec netvářila, ale po čase mu musela dát za pravdu. Prostorný byt v moderním designu s kombinací dřeva a lesklých ploch jim oběma rychle přirostl k srdci. Petrovi táhlo na šestačtyřicet a byl typickým příkladem muže ve středním věku s chronickými bolestmi krční páteře způsobenými dlouhým vysedáváním na kancelářské židli a hrbením se nad technickými výkresy z konstrukčního oddělení zavedené firmy zabývající se vývojem a prodejem klimatizací a zároveň byl oddaným a milujícím manželem. Se svým kolegou Romanem pracovali společně na projektu pro klíčového zákazníka a svou prezentaci měli představit už následující den na schůzce s vedením. Znali se bezmála patnáct let a na pracovišti tvořili úspěšnou a nerozlučnou dvojici.
"Zuj se," sykl Petr na Romana a vyklonil se z chodby směrem do obývacího pokoje. Ovanul ho čerstvý závan vzduchu přicházející od otevřených terasových dveří, na prostorném krémově bílém gauči si všiml páru dlouhých nohou ve volných šedých teplácích a uslyšel tlumený zvuk puštěné televize. "Ahoj Eliško!" zavolal, a poté kývl hlavou na kolegu. Společně vešli do obýváku a k nohám vzápětí přibylo celé tělo, střapatá kaštanová hříva, hezká tvářička s plnými rty, špičatým pršáčkem a dlouhé útlé paže. "Ahoj Petře! Dobrý den!" zahlaholila vysoká brunetka a rozpačitě zamrkala šibalskýma hnědozelenýma očima, upravila si tenké ramínko bělostného tílka ležérně spadlé přes rameno a natáhla se ke sklenici bílého vína, spočívající před ní na nízkém konferenčním stolku s hranatými nožkami z tmavého dřeva a prostornou skleněnou deskou. "Ilona se zdrží ve městě," utrousil Petr a přešel ke stolu v blízkosti terasových dveří, na který si položil pracovní tašku a klíče od auta. "Já vím," přikývla, "psala mi to." Pak se k ní otočil čelem a chvíli ji pozoroval, zatímco si s Romanem navzájem vyměňovali zvědavé pohledy. "To je Roman, kolega z práce, projdeme spolu nějaké dokumenty, a pak hned půjde," představil ho a přitom k němu mírně předsunul bradu. Eliška vyskočila z gauče a nabídla mu ruku. "Jedla jsi vůbec něco?" sjel ji Petr pohledem a ona vzápětí kývla hlavou ke sklenici vína. "Ilona říkala, že když to nepřeženu, můžu si dát," uculila se. "Když to nepřeženeš," zdůraznil a založil si ruce na prsou. "Mám teprve druhou sklenici," usmála se bezelstně, "no fakt!" Druhou? O tom mohl při pohledu na ni úspěšně pochybovat, ale přešel to mlčením. "Dobře," pokýval Petr hlavou, "my teď půjdeme s Romanem nahoru do mé pracovny.." "A nemůžete tu zůstat se mnou?" přerušila ho, "jsem tu celý den tak sama." Psí oči uměla napodobit dokonale, učiněné neviňátko. Petr přejel pohledem k Romanovi, který s odevzdaným úšklebkem pokrčil rameny, což znamenalo, že konečné rozhodnutí je na něm. "Dobře, probereme to na terase," přitakal rezignovaně. "Hned se vrátím," houkl k Romanovi, a poté spěšně zamířil ke schodům do patra.
Petr se horečně přehraboval v zásuvce svého pracovního stolu a zpětně si vyčítal, že Romana nechal dole v obýváku s Eliškou samotného. Nechtěl na něj před ní naléhat, přestože moc dobře věděl, co je jeho kolega zač a nevěřil mu ani za mák. Roman byl rozvedený čtyřicátník, široko daleko známý svými nevěrami, které mu koneckonců rozvrátily manželství. Jeho bývalé manželky Petry mu bylo dodnes líto, nezasloužila si to a těžko za ni bude hledat odpovídající náhradu, ale byla to jeho volba. Ženským se líbil, uměl to s nimi a většinou dostal každou, na kterou se podíval. Vždyť to USB měl přece tady! Včera večer ho sem osobně dával! Znovu se prohrabal změtí dokumentů v zásuvce a v příštím okamžiku se s úlevou natáhl po plastovém těle datového zařízení, přibouchl zásuvku a spěšně zamířil ke dveřím pracovny. Když vyšel na chodbu, zpozorněl, zezdola se ozývalo tlumené chichotání Elišky a oddechování jeho kolegy. Opatrně vyhlédl přes zábradlí do obýváku a vzápětí vytřeštil oči na scenérii pod sebou. Roman klečel za mladou hnědovláskou, rukama pevně svíral její vystrčený, alabastrově bílý zadek a rychle do ní zezadu přirážel, zatímco ona klečela před ním, s tváří skloněnou těsně nad úrovní měkkého koberce na podlaze, opřená o dlaně s roztaženými prsty. Oba byli svlečeni jen napůl, aby se v případě potřeby mohli rychle obléknout. Petr se rozběhl ke schodům a po cestě dolů supěl: "Eliško! Sakra, Romane! Něco jsi mi slíbil!" Oba se mezitím zvedali z podlahy a v překotném tempu se oblékali. Petr zamířil přímo k Romanovi s úmyslem ho popadnout za límec a vyhodit z bytu, ale Eliška mu rázně zastoupila cestu. "Počkej!" křikla a natáhla obě paže před sebe. Petr nedobrovolně zpomalil, až se úplně zastavil a namáhavě oddechoval. "Už skoro týden jsem tu zavřená jako vězeň, zatímco moji rodiče si užívají někde na dovolené, musím tu trčet a poslouchat vaše nudné rozhovory s Irenou!" vyjekla hystericky, "a když se tu konečně objeví hezkej chlap, mám se chovat jako jeptiška?" "Eliško, jsi opilá!" zahřímal Petr a hlas mu v tu chvíli přeskakoval rozčílením. "Tak ať!" vyprskla rozpustile, "jsem nadržená a chci mrdat!" Po těch slovech se demonstrativně zbavila tílka i tepláků, zmuchlala je a odhodila do chodby. Nahá cupitala na špičkách kolem vlastní osy, aby se jim předvedla, Petr nervózně zamrkal očima a šlehl pohledem po Romanovi. V tu chvíli na tom byl úplně stejně.
Byla hodně vysoká, určitě ke sto osmdesáti číslům a přestože byla samá ruka a samá noha, zadek měla kyprý a k tomu mírně pokleslá prsa s velkými kulatými dvorci, nejmíň čtyřky. Vykročila zpět k Romanovi a Petr ji nevěřícně pozoroval, když ho vzápětí odvedla ke gauči, stáhla mu kalhoty pod kolena a klekla si na všechny čtyři se zadkem vystrčeným přímo k němu. Oběma rukama popadla čuráka jeho kolegy, dychtivě si ho vrazila do pusy a začala po něm rychle jezdit od kořene až ke špičce. Petr bezmocně přešlapoval na místě s dokonalým výhledem na její tvarohové půlky, lysé bochánky kundy a macatá stehna. "Tak co, Peťánku?" vrněla a s neskrývaným potěšením si vrážela Romanův klacek mezi ulepené rty, "co bude? Přidáš se k nám?" Každým okamžikem už to stejně uvidí, poklopec se mu začínal napínat k prasknutí, i když se tomu ze všech sil snažil zabránit. Pomalu k ní přešel, sklonil se nad jejím zadkem a oběma rukama jí jemně odtáhl půlky do stran. Její hladce vyholené pysky se s mlasknutím oddělily a otevřely mu cestu k rozšklebené, mokré kundě. "Na co čekáš?" ohlédla se přes rameno, "strč mi ho tam už konečně!" Petr vysvobodil z kalhot svůj krví nalitý klacek a vzrušením vydechl. Rychle se svlékl, sevřel ji v bocích a několikrát přejel žaludem přes její pysky a maličkou řiť. Byla horká a slizká a on si uvědomil, že už nadobro ztratil zábrany. Jako z dálky vnímal Romanovo tlumené supění, jak mu mladá hnědovláska monotónně zpracovávala pusou napnutého čuráka. "Pusť mě tam!" vyrazil ze sebe přes pevně sevřené čelisti, "už budu!" Petr poodstoupil a vyměnili se. Vždycky začínal orálem, jednoduše proto, že rád cítil partnerčin jazyk a Eliška vypadala, že si ho umí do sytosti užít. Sotva ho několikrát promnula v sevřené pěsti a s mlasknutím vtáhla do pusy, Romanův telefon se pronikavě rozeřval. On ale dál svíral mladou hnědovlásku za boky a krátkými tahy ji mrdal jako smyslů zbavený. Zvonil dobré dvě minuty, pak se krátce odmlčel a sotva si Petr začal užívat její horká ústa, vyzváněcí tón se ozval znovu. "Sakra, nemůžeš to zvednout?" houkl Petr na kolegu, ale zdálo se, že ho nevnímá. Tvrdě narážel do Eliščina zadku, až hlasitě vydechovala nosem a slastně přivírala oči v očekávání prvního orgasmu. Ještě chvíli to Petr vydržel, pak vytrhl čuráka z její pusy a rychle přešel k Romanovu saku na podlaze. Nahmatal telefon ve vnitřní kapse a zvedl si ho k obličeji. „Ne!“ Roman vykřikl, jako by se právě probudil ze sna a upřel oči na Petra, jehož tvář se ve vteřině proměnila z nechápavého výrazu přes překvapený až po zuřivý.
"Ahoj mazlíku, no, kde jsi? Čekám tu na tebe, jak jsme se dohodli!" Petr vnímal hlas své manželky jako odněkud z velké dálky. Ruka s telefonem se mu roztřásla a mimoděk zvedl oči k Romanovi. Ještě pořád měl v Elišce zastrčeného čuráka až po kořen a ta po nich zmateně těkala očima. "Co na sebe oba tak vejráte? Děje se něco?" uchechtla se, ale Petr ji umlčel pohybem zdvižené ruky. "Ahoj Ilono, tady Petr," zasyčel do mikrofonu. Na druhé straně se ozvalo jen neurčité praskání. "Okamžitě se vrať domů!" Hovor se vzápětí s pípáním přerušil a Petrova ruka s telefonem klesla podél těla. "Petře, vysvětlím ti to..," zachraptěl Roman. Petr se k němu otočil a rysy ve tváři mu ztvrdly. "To určitě uděláš, ale nejdřív počkáme na Ilonu."
Když později zachrastil v zámku klíč, Petr houkl na Romana: "Tak dělej, mrdej ji! A pořádně!" Eliška se poslušně zvedla na loktech, vystrčila k němu svou kyprou prdelku, ale když viděla jeho schlíplý klacek, přesunula se blíž a nacpala si ho do pusy. "Vítám tě doma. Mazlíku!" Petr se uculil a vlepil Iloně pusu na tvář, až to mlasklo. Nechápavě si ho přeměřila. "P-proč jsi nahý..?" vysoukala ze sebe s přiškrceným hlasem. Petr ji odvedl k obýváku a ukázal do něj hlavou. Jeho manželka vytřeštila oči a chtěla zaječet, ale přiložil ji dlaň na ústa a zasyčel jí do ucha: "Svlíkej se!" Otočila k němu tvář a rychle zavrtěla hlavou. "HNED!" vyštěkl a trhl jí s paží, kterou svíral v sevřené pěsti. Brada se jí roztřásla zadržovanými vzlyky a neochotně si začala rozepínat knoflíčky na vzdušné blůzce.
