Má ruce jako tlapy, dvě veliké dlaně a jedna z nich jí teď hladí po vlasech.
Jsou hebké, něžné, to už ona ví.
Hladí ji na hlavě, přes krk, tam se na vteřinu zastaví, jakoby chtěl znovu stisknout prsty a sevřít její šíji přes rozpuštěné vlasy.
Neuvěřitelné, jak mu tohle dává ten pocit malé nadřazenosti a její úplné oddanosti. Ví, že jen na chvilku, ona není holka, co by se chtěla podřizovat víc než by bylo nutné v rámci jejich hry. A přesto ho to znovu vzruší, jen mu v ptákovi škubne.
Pozná to.
Namotává si jeho tmavé chloupky na prsou na prst, tvoří z nich malá kolečka a má neodolatelnou chuť mu druhou ruku vrazit do klína.
Ale on ji drží takhle pěkně v šachu. Má ji přitlačenou k sobě, tou svojí tlapou ji drží v zátylku a ví, že on je teď pánem situace.
“Na co myslíš, Kattynko?” škrábe ji po zádech, mačká ji v dlaních, jako by byla z nejjemnějšího kašmíru. Aspoň mu tak přijde, je hedvábná.
Je měkká a její kůže voní tím nejkrásnějším parfémem.
Voní JÍ.
Nechce mu lhát, ale opravdu může odpovědět, že její myšlenky se teď stále točí kolem něj?
Může.
Jenom ať vypadá nadrženě, vůbec ji to nevadí.
“Na Tebe, Luky, jsem Tebou doslova posedlá,” a líbá ho. Zlehka ret na rty, jiskření mezi nimi je zpátky.
Líbá ho jakoby to bylo naposled, uprostřed noci, kdy svítání tahá už za nitky a ranní šero ulice je za dlouhými závěsy jasně znát.
Klínem se mu tlačí ke stehnu, ještě jí pička nevychladla.
“Nebudeme aspoň na chvilku spát, vrtulko? Mám s Tebou ještě zejtra nějaký plány,” spíš ji oznamuje, než aby se ptal. Kat však nemá v úmyslu přestat. Nemůže za to, tohle s ní dělá on.
Vozí se mu bezostyšně po noze, horkost jejího klína se mu propaluje do kůže.
Tohle si chce zapamatovat, až bude usínat sám v chladném pokoji, kde pouliční lampa svítí i přes hrubý závěs do ložnice. Tuhle chvíli si chce vybavit, znovu si ten film přehrát v hlavě, až bude sám a přitom pořád s ní.
“Jsi potvora,” na půl pusy po ní sekne, protože jeho ústa ona okamžitě výplní svým jazykem.
Tak dobře, budeme si hrát, ale ty budeš ta, která prosí.
Vrazí ji prst do pičky. Je to sice krapet nepohodlné, ale nemá čas to víc rozebírat. Kat mu už zase sténá do ucha.
Má neuvěřitelný apetit, ale po tomhle orgasmu, který jejím tělem záhy projede, usnou v objetí oba dva.
Mokré prostěradlo, co je studí do zad, nemají sílu řešit.
Luk si ji nahrábne pod sebe, ještě ji voní k vlasům, ještě ji mačká v dlaních, ještě pár okamžiků brzkého rána a ani jeden neví o světě.
…
Pozoruje ji.
Jak se jí oči rychle míhají za zavřenými víčky, jak s sebou škubne i když ji drží v náručí.
O čem se jí asi zdá?
O nich?
O něm?
Ukládá si tenhle pohled na později, jako do fotoalba. Až mu bude ouzko, až budou jeden bez druhého, sáhne do vzpomínek a vybaví si tuhle chvíli.
Až bude sedět za stolem v pracovně, s červenou čepkou na hlavě a bude usrkávat studené kafe než mu dojde, že ho chtěl už přece dávno vylít do dřezu a usměje se při tom, to ví naprosto přesně.
Tak pak vydoluje tyhle vzpomínky na dnešní ráno.
Je ní fascinovanej.
Černé vlasy se ji motají kolem těla, hladí ji ramena, omotávají paže.
Stejně jako to dělají jeho ruce.
Sem tam tu temně hnědou ale protne stříbrný.
Je to sexy, aspoň mu to tak přijde. Je jako maková panenka.
Zlehka oddechuje a vůbec o něm neví.
Jak by mohla, ještě spí.
Neodolá a nakloní se co nejblíž tak, aby ji nosem zlehka pohladil.
Snad ještě v polospánku se mu Kat zavrtá do klína, napasuje se mu tam celou svojí zadnicí.
Nečeká a sevře svými rty její krk. Jakoby se mu tím zadkem sama nabídla.
Hladí ji.
Zlehka, jemně, něžně otlapkává. Vpíjí se jí do kůže. To aby si pamatovala.
Kdyby jen věděl, že pak, až potom, až spolu nebudou, si ona vybaví ten pocit a zase má husí kůži po těle.
“Krásné ráno, panenko,” líbne ji do vlasů až zavrní, jako kočka se protáhne.
“Už?” přijde ji, že teprve před chvílí usnuli, jen pár hodin spánku a budí ji.
“Nespěchej, nikam mi neutečeš, nemám v plánu se příští hodiny z postele vzdálit,” a zase ji mačká mezi prsty. Je měkká, to ho děsně bere.
“A neměl jsi nějaké plány? Důležité, co nepočkaly?” rýpne si do něj, ale ani jí se ještě nechce opouštět teplé, vyhřáté peřiny.
“Ty jsi teď můj nejdůležitější plán, sametová,” a přesune ruku na její prdýlku. Přejíždí krajkový lem kalhotek a prstem zajede pod nej, obkrouží celou půlku, která by spíš zasloužila pěkně poplácat.
A zase je z ní úplně tvrdej, pták mu stojí v pozoru, jen ho zastrčit za lem kalhotek a velmi pomalu, zlehka vklouznout do teď už úplně mokré pičky.
Nikdy by nevěřila, že ji dokáže takhle vzrušit jen myšlenka na něj, na jeho doteky a co teprve, když se přiblíží.
Tohle bude jednou bolet.
Oba.
“Víš, že jsi roztomilá, když spíš, Kattynko?” šeptá ji do ucha.
“Tak bezbranně roztomilá, až mám chuť si tě takhle prznit, pěkně po svojem,” zmáčkne tu její vyšpulenou zadnici, co má zaparkovanou u něj v klíně.
“No ale to sis nevybral dobrý den i ženy mají své dny a chutě,” říká, jako by to snad měl být problém světa, ale v zápětí mu nabídne to co ví, že nikdy neodmítne.
“Ale můžeš mi ošukat prdelku,” jen tak zlehka zašeptá. Ne že by nechtěla, ať to slyší, ale přijde ji to patřičně zvrhlé.
“Co? To mi jako říkáš jen tak na půl pusy? Kačenko, tak tohle ne, to chci slyšet pořádně nahlas,” vře to v něm. Erekci má pořádnou, vlastně z ní ještě nevyšel. Jasně cítí jak mu ta její ouzká dírka svírá péro.
“Božeeee,” zavije Luk a přiráží k ní pěkně ze zadu.
“A nebylo by lepší ty kalhotky sundat, drahý?” škádlí ho nevinně.
“Jasně, že bylo, křepelko, ale to mi pěkně předvedeš ty a já budu koukat,” mlsně se olízne.
“To jako, že na tebe takhle vyšpulím zadek?” a jak leží na zádech, zvedne nohy vzhůru a pomalinku přetahuje ten kousek černé krajkové látky přes zadek. Ten se z ní vyloupne v celé své kráse a hned z obou pulek vytvoří srdce. Uprostřed se z pičky jasně rýsuje ještě jedno malinké. To jak jsou pysky hezky u sebe a mezi nimi vznikne jen malá čárka, ho okamžitě vystřelí na nohy.
“Vteřinku, sametová, teď se mi nehýbej, já ti tě tady malinko, tentononc,” kleká si před ni, jedním tahem zahodí tu titěrnou část oděvu a nohy ji chytne k sobě za kotníky. Spokojeně si mručí pod vousy, kdyby teda nějaké měl.
“Tohle je pohled pro bohy, jako by to sám pan Lada maloval. Jen okusit, jak chutná,” chvíli se kochá pohledem, Kat se jen potutelně směje. Samotnou ji tahle scéna vzrušuje a aniž by to mohla nebo vůbec chtěla ovlivnit, ta krátká čárka se zaleskne.
Luk to okamžitě zmerčí, tep se mu zrychlí a jen fascinovaně zírá.
Pár vteřin.
Ticho pokoje protne až první sten, který ji uteče ze rtů přesně ve chvíli, kdy Luk prostředníčkem kapku na pičce rozetře pěkně od vrchu až dolů. A pak ještě několikrát tam a zpátky.
Projíždí ji kundičku a vystřeluje ji tak do jiné dimenze.
Chtěla by roztáhnout nohy od sebe, celou ji rozevřít a rozvonět, ale drží ji pevně.
Pak ji náhle pustí, ale obratem si lehá pod ni a k prstu přidá i jazyk a nevynechá jediný milimetr téhle škvírky.
Poživačně ji na ni plyvne, jen slina stéká dolů až k zadečku.
Nabere ji na prst a obkrouží i druhou dírku. Roztírá ji okolo a jen na okraj zajede prstem dovnitř.
Kat se prohne v zádech, nohy už má uvolněné a může je pohodlně dát od sebe.
Toho on využije a pod zadek ji strčí ruku, nadzvedne si ji a rty se přisaje.
Opět ta známá, nezaměnitelná chuť i vůně.
“Kačenko,” jen šeptá mezi tahy jazykem. Jako malíř po plátně ji teď v klíně jezdí.
Špičkou zajede do zadečku, malinko zatlačí, jen na kousek a ani se nediví, že do něj projede jako po másle.
A pak přestane.
Jako když utne.
Kat se jen nadzvedne na rukách, není ji příjemné tohle přerušení, ale Luk se potutelně usmívá.
“Otoč se pěkně na kolena, sedmikrásko,” pomáhá ji. Prsty ji pak okamžitě zatne do boků a že jsou teda pořádné.
Fascinovaně si ji na malou chvíli prohlíží. Ženské tělo je neuvěřitelný nástroj rozkoše a když jej muž umí používat a to on zase jako umí, zazpívá mu tu nejkrásnější písničku.
“Nikdy jsi mi neřekla, jak jsi krásná i takhle ze zpoda, Kattynko,” zní to jako vyznání.
Palci pěkně roztáhne zadeček a pták mu tak úplně zlehka vjede, do té malé, úzké dírky.
Dá jí čas, ať si na něj zvykne, ale netrvá to dlouho a Kat se sama začne pohybovat a nabodávat se na něj.
“Hele, krasotinko, kdo koho teď vlastně ojíždí?” kontruje ji Luk a škrábe ji nehty po zádech.
Snaží se všechny její rozevláté vlasy chytnout v pěst, aby ji měl krapet blíž. Jde mu to těžko, má je po celých zádech a ještě se houpou v pravidelném rytmu, to jak ji už šuká prdelku.
Nakonec si ji stejně za ně přitáhne a ptáka ji vrazí do zadečku až po koule. Pěkně mu o něj pleskají.
Zatáhne ji za vlasy, zakloní ji tím celou docela dost, ale to ona ustojí.
Donutí ji takto ještě víc se vzpřímit a šuká ji.
“Tohle je… tohle je ta nejlepší… snídaně, koblížku,” už nevydrží pevné sevření kolem ptáka. Stahy prdelky ho bez varování vystřelí do výšin a všechno jí to stříká dovnitř.
Trošku sobecky, ale vůbec ne bezohledně si ji bere se vším všudy jako na stříbrném podnose, pěkně ze zadu.
Tiskne si ji na prsa, objímá ji rukou těsně pod krkem a něžně ji šeptá do ucha.
“Koblížek, plněný, můj tajný sen splněný,” vážně je spokojenej jako blecha.
“Asi budu chtít vidět tvoji občanku, ty koblížku,” popadá dech i ona.
“I když datem stár, duchem pořád věčné dítě, vrtulko,” pořádně ji zmáčkne obě prsa a vyklouzne z ní.
Pevně ji k sobě přitiskne, to aby věděla, že mu je blízká.
Hodně blízká.
Měl by jí to říct, chystá se na to, ale má trému jako malej kluk.
Tohle se nezapomíná i když to dlouhou žádné neřekl, tak teď je ten čas, teď je tu ona a všechno se změnilo.
Už si je jistej, že tahle holka z města může skvěle fungovat i v chalupě na horách.
“A teď bych si dala to kafe, Luky,” zaprosí.
“Můžeš mi říct, jestli taky myslíš někdy na něco jinýho, než na to kafe, Kattynko?” ona je prostě nevyzpytatelná. Člověk jí tu dělá pomyšlení a prdelky a vona zase to kafe.
“No jasně, na tebe,” s úplně andělským výrazem na tváři ho opět územní.
No a pak ji nemilujte.
