O 3 měsíce později
“Ahoj lidí!” Z předsíně se ozval rozjásaný hlas Zuzky doprovázený šustěním svlékaných bund. “Někoho jsem Vám přivedla ukázat!”
Nechápavě jsem se podívala na Petra, který byl zjevně v lepším obraze než já, protože jeho rty neslyšně vymodelovaly slovo “přítel”. Otráveně jsem se opřela do sedačky a zahleděla se do stropu, protože sobotní odpoledne strávené z dalším vyhuleným dredařem opravdu chceš. Zuzana byla v tomhle naprosto konzistentní, jedna zkrachovalejší existence než druhá. Jako by jí fyzická krása u chlapů odpuzovala. Přitom ona sama si mohla kluky vybírat, když se namalovala, vypadala jako modelka a obléci se taky moc dobře uměla. Nechápu, proč musela zrovna lovit mezi bezdomovci.
“Mami, tati, podívejte, koho vám vedu!” rozjásaná Zuzana si to už přiskotačila až ke dveřím do obýváku a svůj úlovek táhla za sebou jako pejska. Odmítala jsem se na něj byť i podívat, jako by fotbal v televizi byl tím nelepším programem na světě (nesnáším fotbal!).
Když se ale dveřní rám v mém periferním vidění nápadně vyplnil hranatou postavou a navíc jsem slyšela uctivé “Dobrý den” pronesené známým hlasem, málem jsem spadla pod stůl. Nevěřícně jsem vyvalila oči na příchozího, na kterém vysela má dcera jako ozdoba na vánočním stromečku. Roman!
V tom mžiku mě hlavou prolétly všechny pocity, které existují – od prosté lidské radosti, že ho vidím, přes stud, z toho, co jsem s ním prováděla a závist, že se na něj Zuzka tak lepí až po naprosté naštvání z toho, co teď budu muset celé odpoledne vytrpět a iracionální nenávist vůči němu, za to, že mě tak lehko dostal z kolejí. Kdyby se sakra alespoň tak pitomě mile neusmíval!
Zvládla jsem mu chladně odpovědět a nabídnout mu, aby se posadil. Okamžitě jsem zabodla pohled zpět do obrazovky a snažila se necítit jeho kolínskou, kterou jsem měla bolestně spojenou s tou nocí u něj. Zuzana nadšeně odskotačila uvařit kafe a k mé hrůze se Petr zvedl a šel jí pomoci. Osaměla jsem s ním! Kurva!
“Co tady děláš?” zasyčela jsem na něj, jen co Petrovo záda zmizela v kuchyni.
“No coby, nezvedáš mi telefon...” Mile se usmál. Nebo se spíš vysmíval tomu, jak jsem vystresovaná?
“Blokla jsem tě!”
“Proč?”
“Proč asi?!” a udělala jsem marné gesto směrem ke kuchyni, ze které se právě ozval hlas Zuzky, která se ptala, jaké chci kafe.
“Velký! To největší, co existuje!” odpověděla jsem nahlas a v duchu spíš toužila po frťanu rumu. Nebo spíš po celé flašce rumu. Sudu rumu!
Za chvilku byl Petr zase zpět na svém místě a Zuzka seděla na opěradle křesla, které zabral Roman. Všichni tři svorně cinkali lžičkami o hrnečky, jak se snažili rozmíchat cukr v kávě, já zatím jen tupě zírala na obrovský hrnek na čaj, který mi Zuzana podle mého přání naplnila turkem. Srdnatě jsem si usrkla a cítila mezi rty zrníčka rozemletých kávových zrn které plavaly na hladině. Proč jsem měla najednou chuť plivat je kolem sebe?
Konverzaci za tým Rodiče naštěstí obstarával Petr, ke mně se jejich nadšené vyprávění, jak se náhodou potkali v baru a dali se znovu dohromady, dostávalo jakoby z velké dálky. S pravidelnými rozestupy jsem upíjela své obří kafe a doufala, že ten horký a hořký nápoj pozabíjí motýly, kteří mi už zase létaly v břiše. Jako to ráno, když jsem vstávala z jeho postele a ještě u něj v koupelně jsem si v náhlém prozření zablokovala jeho číslo. Bytostně jsem byla přesvědčená, že ten polibek, který jsem mu dávala při odchodu je poslední, co v mém životě budu mít s ním společného. A teď sedí ani ne půl metru ode mě a téměř se mě dotýká kolenem. A voní, sakra jak hezky voní!
Za čas jsem si na jeho přítomnost jakž takž zvykla. Nenápadně jsem se preventivně přidržovala stolku, protože jsem od první chvíle měla pocit, že musím vstát a jít se převléci do něčeho jiného, než je prastará tepláková souprava. Také jsem si pracně zvykala na to, že si s ním opět vykám a znělo mi to divně. Až tak divně, že mě Petr musel párkrát upozornit, že právě vyřčené bylo adresováno mně.
Když ten zmetek ale pochválil mé nové kozačky v předsíni, pochopila jsem, že je to narážka na mě okamžitě. Mojí přes zuby ceděnou odpověď, že jsou ze sezónního výprodeje, doprovázenou mým pověstným “Mamba” pohledem, který dokázal v práci zkrotit i ředitele odboru, si určitě za rámeček nedal. Zbledl, zčervenal, a nakonec radši odešel na záchod.
Mezitím jsem se od Zuzky dozvěděla, že chtějí u nás přespat a bylo mi jasné, že můj plán, že odbydeme večeři něčím studeným z ledničky vzal za své. Vstala jsem a odešla do kuchyně. Na chodbě s hrůzou vidím Romana, jak vychází ze záchodu s mojí kozačkou v ruce. Uviděl mě taky a ani se nezarazil, zmetek. Zato já jo.
Začala jsem v kuchyni rámusit hrnci a snažila se nemyslet na to, že se zastavil ve dveřích do kuchyně, opřel se o rám a pozoroval mě. Nakonec jsem to nevydržela a otočila se na něj s tázavým výrazem.
“Nechcete pomoct?” zase mě to vykání znělo tak hrozně. Místo odpovědi jsem ukázala na obývák a rty jsem vytvarovala slovo “Padej!”
“Nakrájím cibuli, chcete? Rád vařím!”
A víš co? Řekla jsem si v duchu a natáhla jsem ruce, ve kterých jsem držela nůž a cibuli, kterou jsem právě loupala, směrem k němu. Opravdu si oboje vzal a začal cibuli zpracovávat. Opřela jsem se o kuchyňskou linku vedle něj, pozorovala, jak mu to jde (kupodivu to opravdu nedělal poprvé v životě) a poslouchala, jestli Zuzka s Petrem v obýváku koukají na televizi a nestarají se, kam Roman zmizel. Bavili se o fotbale, takže zatím klid.
“Co tu sakra děláš?” zašeptala jsem do klapotu nože o prkýnko.
“Proč jsi mě zazdila?” Odpověděl mi otázkou podíval se na mě.
“Koukej co děláš!” okřikla jsem ho šeptem, protože se v ten okamžik ostří nože nebezpečně přiblížilo k jeho prstům. “Neříkej mi, že jsi se Zuzanou začal chodit jen proto, že jsem ti nezvedala telefon!” Chvilku krájel cibuli beze slova a já doslova viděla, co se mu honí hlavou. Naprosto zjevně přemýšlel o tom, jaká odpověď by mu dala co největší šanci na to, že mě bude moci zase ojet. Chlapy jsou v tom naprosto neuvěřitelní. Já se rozhodla mu to moc neusnadňovat.
“Prostě jsem tě nemohl dostat z hlavy” řekl na konec a neodpověděl na moji otázku. Zas tak marný nebyl, chlapec. Každopádně v tomhle jsme na tom byli stejně, já ho z hlavy nedostala vůbec i když jsem se snažila sebevíc.
“Takže teď hodláš se Zuzkou chodit, abys mě mohl vidět?” Zase to nechal bez odpovědi a já si najednou všimla, že už nic nekrájí. Položil nůž a zvedl ke mně ruku. Ucukla jsem, protože jsem si myslela, že si mě chce přitáhnout k sobě a políbit, ale on jen chytil jezdce na zipu mé teplákové bundy a jemně zatáhl směrem dolů. Instinktivně jsem se trochu pootočila, aby na mě nebylo vidět ode dveří, kdyby náhodou někdo vešel a posměšně jsem ho pozorovala. Byl ve tváři celý rudý, vypadal jako malý kluk, který má poprvé v ruce pornočasopis.
“Tak o tohle ti jde?” zeptala jsem se posměšně, když dojel se zipem až dolů a z kdysi růžové látky mé teplákovky se vyloupla moje podprsenka. Snažila jsem se nemyslet na to, že ta podprsenka byla jen o málo mladší než Roman sám a nechala se zahřívat pohledy, které na mě vrhal. “Zuzana je má o dost hezčí!”
“Tak to ani náhodou!” odpověděl šeptem a vpíjel se pohledem do mého hrudníku. Naštěstí jen pohledem.
“Koukej to zase zapnout! Někdo sem přijde a budeme mít oba průser!” Cukl sebou, jako bych ho vytrhla ze sna. Nebezpečí, že sem Petr nebo Zuzka přijdou bylo ale malé, protože oba byli zabraní do startu jarní části sezóny a vypadalo to, že hned tak neskončí. Roman se začal lopotit se zipem směrem nahoru, což šlo samozřejmě o dost hůř, než dolů a já ho naprosto sobecky nechala, ať se s tím popere. Jeho letmé doteky a zápal ve tváří mě tak rozpalovaly, že málem zesklovatěla i ta čerstvě nakrájená cibulka na prkénku kousek ode mě. Ještě štěstí, že chlapy jsou většinou naprosto slepí, co se týče vzrušení u ženských. Nechtěla bych, aby poznal, jak jsem z něj hotová.
---
Dlouho jsem poslouchala, jestli Petr spí. Chrápal málokdy, a tak jsem se musela spolehnout na to, jestli dýchá dostatečně pravidelně. Po chvilce jsem měla pocit, že už slyším i trávu růst, jak sem napínala sluch. V hlavě jsem si dokola přehrávala to odpoledne s Romanem a Zuzanou, hlavně to společné vaření s ním. Co dělal, co říkal, co jsem říkala já, co jsem měla říkat a co jsem dělala a měla dělat. Pokud jsem chvilku měla pocit studu a viny vůči Zuzaně, poměrně brzy ho zalila vlna rozechvění a vzrušení z toho zajíčka, který mně svůj zájem dával tak otevřeně najevo. Litovala jsem, že jsem mu nedovolila víc, protože jsme byly v kuchyni sami skoro hodinu, než si Zuzana s Petrem všimli, že nejsme s nimi v obýváku.
Petr je fanoušek všeho, co se dá nazývat sportem, snad kromě šachů a e-sportu. A Zuzana se povedla v tomhle po něm, dokonce ještě stále hraje ženský fotbal. Když se ti dva dostanou k sobě a začnou si povídat o fotbale, mohla bych klidně umřít a oni by si toho všimli teprve až by dostali hlad. Roman by to za tu dobu, co nám nevěnovali pozornost stihl minimálně dvakrát. Ale já trubka mu to nedovolila. Takže místo toho mi pomáhal s vařením a jediné, co mezi námi probíhalo, byly letmé doteky rukou a našich těl, když se náhodou přiblížili. Veškerá konverzace ale neprobíhala jen doteky, Roman mě celou dobu šeptal nad kuchyňskou linkou takové prasárny, že jsem se ve svých letech červenala jak pivoňka. Pravda je, že nám příprava večeře trvala o trochu déle, než kdybych vařila já sama.
---
Už mě přestalo bavit poslouchat Petrův dech. Potichu jsem se odkryla a spustila nohy na zem vedle postele. Kočka se ani nepohnula, stále ležela přitisknutá k Petrovo boku a Petr sám se nepohnu taky. Potichu jsem vstala a vyšla na chodbu. Dveře do ložnice jsem potichoučku za sebou zavřela a bosky přešla před dveře do Zuzanino pokoje. Její pokoj nesousedil přímo s naší ložnicí, takže pokud něco večer dělali, nebylo to slyšet. Teď jsem stála potichu za dveřmi a zase jen poslouchala. Bylo s podivem, jak dlouho mi moje odhodlání zhřešit vydrželo. Už to bylo pár hodin, co mě v té kuchyni Roman tak rozjel a stále jsem měla tep na vrcholu. Co to děláš, ty bábo? Tohle bude průser! Ale hlas rozumu moc nefungoval.
Potichu jsem otevřela dveře do Zuzanina pokoje. Panty byly namazané ještě od doby, kdy jsme jí jako teenagerku chodili kontrolovat, jestli spí a nebrouzdá s mobilem na Instagramu. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem ve světle pouliční lampy poznala, že Zuzi spí u zdi a na kraji postele leží Roman. Být to naopak, bylo by po srandě. Zas jsem poslouchala, jestli dýchají pravidelně a u Zuzany jsem si byla okamžitě jistá, že opravdu spí, měla jsem jí naposlouchanou. Oba byly přikrytí po pás, Zuzi otočená čelem ke zdi. Oba byli na první pohled nazí. Potichu jsem se přikradla k poseli a klekla si těsně vedle Romana na zem. Byl otočený na boku směrem ke mně a já opatrně stáhla pokrývku z jeho rozkroku. Jeho pinďourek byl přímo rozkošný. Takhle malinkého jsem ho ještě neviděla! Jan tak si vysel těsně u Romanova stehna, úplně maličký a neviňoučký. Skoro jsem litovala, že tu jeho nevinnost zničím, když si ho vezmu do pusy.
Kecám, nelitovala jsem ničeho. Vsála jsem ho do pusy celého a vůbec mi nevadilo, že chutnal po gumě – neklamná známka toho, že se Zuzkou šoustali před spaním. Nos jsem měla zabořený do jeho tvrdého a teplého stehna a jazykem žmoulala toho drobečka v puse. Však on nezůstal drobečkem moc dlouho. Když se Roman začal probouzet, zakryla jsem mu pusu rukou, aby nevzbudil Zuzanu. Byl krásně vyděšený a pak o to víc vzrušený, když mě poznal.
To už jsem ale v puse měla pořádný kus masa, který jsem ani náhodou nedokázala spolknout celý. Společně s tím, jak se mi snažil vyhrnout košilku jsem vstala a vytáhla ho opatrně z postele. Ani jsem nestihla zavřít za námi dveře a už mě vysvlékl a nedočkavě se ke mě přitiskl. Dokormidlovala jsem ho ke gauči v obýváku a navalila ho na sebe. Musela jsem se zakousnout do polštáře, protože to, co se mnou dole dělal, bylo naprosto neuvěřitelné. Když jsem ucítila jeho salvu hluboko uvnitř sebe, myslela jsem, že se slastí rozskočím na tisíc kousků. Bylo mi jedno, že se udělal dovnitř, že uděláme svinec na sedačce, nebo že by nás někdo mohl přistihnout, pověsila jsem se na něj rukama nohama jako opice na větev a tak dlouho jsem ho ždímala, dokud zase neztvrdl a nezačal do mě opět bušit. A až pak jsem odpadla jako list ze stromu. Musela jsem asi omdlít, protože jsem najednou cítila jeho zvídavý jazyk dole na dírce a jeho dlaně, jak zdvihají můj zadek k jeho ústům. Neuvěřitelný, jakou ten člověk měl sílu v rukou... Už jsem byla ale tak hotová, že se mnou jeho lízání téměř nic nedělalo, jen bylo hrozně příjemné a sexy. Za chvilku jsem byla jako po koupeli.
Za zhruba půl roku jsem byla tou nejrozervanější tchyní na světě, když jsem seděla na radnici v první řadě a Roman říkal Zuzaně své ano. Vůbec jsem se nestyděla za to, že brečím, jen jsem brečela z úplně jiného důvodu, než si všichni kolem mysleli. A ano, Roman mě ojel ještě toho dne, sice už notně opilý ale sakra dobře věděl, co dělá.
