Balancoval jsem uprostřed místnosti stažený v korzetu, s rukama uvězněnýma v těsném vaku za zády, análním hákem a kuklou s roubíkem.
Pán mne chytil za vodítko, blízko obojku. Táhl mne po místnosti a já s nohama roztaženýma rozporkou cupital poslušně za ním. Při sebemenším pohybu jsem cítil tažení na koulích, jak byla lanka vedoucí od rozporky a připevněná k humbleru při každém kroku napínána.
Odpor byl marný, jeho ruka vedla mé vodítko nekompromisně. Neměl jsem jinou volbu než vodítko poslušně následovat. Pán si se mnou jeho prostřednictvím dělal, co chtěl a sebejistě si mne vodil po místnosti. Díky humbleru jsem musel být v neustálém předklonu a můj pohyb tak byl velmi nepohodlný. Je vůbec možné chlapa ještě více ponížit, než z něj udělat takovouto práv a důstojnosti zbavenou pannu, která musí spoutaná a umlčená poslušně následovat tah vodítka? Jsem jak to nejnesvobodnější zvíře. Rozdíl mezi submisivní hračkou a sebevědomým dominantem snad již nemůže být větší. Nebo může?
Představoval jsem si, že mne po místnosti nevodí Pán, ale mladá sexy kočka. Oblečená v korzetu, tangách, ozdobená podvazkovým pásem a punčoškama, na nožkách lodičky. Tahle představa je pro mne mnohem erotičtější a i přijatelnější, než realita, ve které mne teď naprosto znehybněného za vodítko tahá chlap. Nejsem na chlapy, vůbec. Ale submisivní chtíč zvítězil. Najít vhodnou ženu v dostupné vzdálenosti, která by mne podobně mučila, je při mém časovém vytížení a důrazu na diskrétnost asi nemožné. Proto jsem zkusil chlapa, těch je přecijen dominantních a s chlapem si ochotných hrát asi více.
Jsem rád, že mám na hlavě kuklu a nemusím jej při svém ponížení vidět. Nechci se na toho chlapa dívat. Ale musím uznat, že mne ovládá krásně důrazně, má nade mnou přesilu, to by asi málokterá slečna či žena takto suveréně svedla. Můj intenzivní BDSM prožitek převálcoval mou heterosexualitu. Trochu se bojím, co mne ještě s tímto Pánem čeká, ale mé hranice byly definovány jasně, tak snad nezneužije situace a nepřekročí je. I tak jsem mu ale dovolil tolik, kolik by mne ani v nejbizarnějších snech nenapadlo. Za normálních okolností samozřejmě. Jenže ty teď rozhodně nejsou, já jsem zcela zbaven smyslů vlivem uspokojení, které mi má submisivní a bezbranná pozice navozuje.
Byl jsem vyrušen z mého myšlenkového rozjímání. Pán mne zastavil a opět připnul vodítko nahoru. Byl jsem rád, třetí pevný bod byl k mým dvěma chodidlům vítanou jistotou, ikdyž každé, byť jen mírné zavěšení se na vodítko, je kompenzováno zvýšením intenzity škrcení obojkem.
Mé koule byly mučeny humblerem, penis byl ale až doposud volný. To se mělo změnit, protože Pán jej začal obmotávat tenčím provazem. Zafixoval jej k humbleru, který táhl stažené koule dozadu.
Náhle jsem ucítil tlak na prsou – byl jsem tahán za obě bradavky, které Pán také mačkal. Křičel jsem do roubíku, abych dal najevo svou nespokojenost, ale bylo mi to k ničemu. Spíš jsem jej povzbudil v mém trýznění. Když mé bradavky byly dostatečně rozmasírované, dostal jsem na ně svorku. Pán byl rafinovaný a očividně měl další a další nápady, jak mne ještě více omezit a znepříjemnit můj již tak velmi nekomfortní pohyb. Konce provázku vedoucího od koulí totiž přivázal ke svorkám na bradavkách. Výborně, tak odteď mne k tomu všemu budou bolet ješětě jak prsa, tak svázané koule s penisem.
Pán uchopil opět vodítko, aby vyzkoušel, jak se mi bude pohybovat nyní. Musím říci, že velice nekomfortně. Při každém svém krůčku jsem musel volit mezi větším předklonem, což uvolnilo tažení za bradavky a penis, ale zase způsobovalo tažení v mém konečníku, anebo vzpřímenější polohou, která sice zadku ulevila, ale kromě bolesti na bradavkách a penisu způsobovala o to větší tah na koulích díky humbleru a také větší škrcení od obojku. Volba to vůbec nebyla snadná a já se snažil balancovat mezi přijatelnou bolestí na všech mých mučených částech těla.
Pán mne evidentně vodil po bytě, abych si své mučení náležitě užil. Cupital jsem opravdu nemotorně a nejistě. Byl jsem zcela odkázán na Pánovo vedení. Měl mne zcela v hrsti. I kdybych chtěl sebevíce, jakýkoli pokus o útěk nebo snad jen malý odpor by vůbec nebyl možný. Jediné, na co jsem se mohl ve své pozici zmoci, byla úplná poslušnost a odevzdání. Byl jsem bezbranný jak moucha chycená v pavoukově síti.
Občas jsme zastavili a dostal jsem přes zadek. Nevím, zda nějakým jezdeckým bičíkem, rákoskou, nebo něčím jiným. Ale i toto bití bolelo. Vlastně mne různou formou a intenzitou bolelo již téměř vše. Zároveň mne má beznadějná pozice ale obrovskou mírou vzrušovala. Pnutí v mém svázaném, úplně naběhlém penisu bylo nepříjemné. Dýchat jsem mohl kvůli utaženému korzetu jen povrchně. Ve tmě mé kukly jsem si svou submisivitu a dokonalé podřízení neskutečně užíval. I přes nepohodlí a utrpení, které jsem tak intenzivně prožíval, jsem si vlastně přál, aby to neskončilo.
Po několika zastaveních mi byla od pout na kotnících odepnuta rozporka a to včetně provázků vedoucích od humbleru. Vodítko bylo opět připnuto nahoru. To proto, abych mohl lépe balancovat, když mi Pán zvedl nohu. Opět ji hned položil, ale já cítil, že vklouzla do připravené boty. Asi lodičky a na dost vysokém podpadku. Kruci, ještě tohle? Jako bych i bez těchto nepohodlných bot, ve kterých chodit vůbec neumím, měl pohyb snadný. Podpadek byl opravdu obří, lodičky to nebyly.
Myslím, že to byly ty boty, ve kterých člověk kvůli velice vysokému podpadku musí stát v podstatě na úplných špičkách, či prstech. Někdy se používají při ponyplay, pokud vím. Obě nohy mi v těchto botách byly zašněrovány a k sobě sepnuty karabinou. Od obojku mi byl odvázán provaz vedoucí mezi nohama k očku na konci vaku na ruce a naopak přivázán byl opět ke karabince, která nově spojuje mé nohy. Mé ruce tak byly nuceně taženy dolů. Aspoň že humbler již nebyl provázkama nikam přivázán a visel mi volně na koulích. Právě kvůli němu, a také díky spojení vaku na ruce s karabinkou mezi mými kotníky, jsem byl trvale udržován v nepohodlné předkloněné poloze.
Můj pohyb byl opět těžší a bolestivější. A znovu jsme chodili po bytě tam a sem, se zastávkami pro bití mé zadnice. Mé krůčky byly nyní velice malinkaté díky sepnutým kotníkům u sebe. O to více vyčerpávající pro mne procházení po bytě bylo.
Přemýšlel jsem, jak bych ještě mohl být omezen či mučen během této procházky po bytě. Musím říci, že mne přecijen ještě něco napadlo, ale to si zatím nechám pro sebe (Vás, milý čtenáři této povídky, něco napadá? Pokud ano, podělte se prosím v komentáři).
Pohled na mne musí být asi působivý. Mému outfitu dominují šněrovačky – na korzetu, vaku na ruce, na kukle i na botách. Jsem zcela anonymní, až kuriozně znehybněný otrok svého nového Pána. Ano, naprosto jsem se mu oddal, úplně si mne zotročil.
Pokračování příště…
