Noční silnice byla prázdná, jen já a moje myšlenky. Jela jsem klidně, když mě z ničeho nic ozářila modrá a červená světla. S povzdechem jsem zastavila na kraji silnice. Policista, vysoký a urostlý, se přiblížil k mému autu. Jeho uniforma těsně obepínala široká ramena, zatímco výrazný obličej pod čepicí vypadal neústupně.
Klepáním na okénko mě přivedl zpět do reality. Stáhla jsem okénko. „Dobrý večer, paní řidičko. Můžete mi ukázat řidičský průkaz a doklady od vozidla?“ jeho hlas byl hluboký a kontrolu si nebral na lehkou váhu.
„Samozřejmě,“ řekla jsem a snažila se nevnímat, jak mi jeho pohled klouže po těle. Z mého třasu v rukou bylo patrné, že jsem z něj nervózní. „Udělala jsem něco špatně?“
„Zapomněla jste zapnout světla,“ odpověděl stručně, ale koutky jeho úst naznačovaly pobavení.
Podal mi zpět doklady a nařídil vystoupit z auta. „Musíme si promluvit trochu víc, slečno,“ řekl tiše a jeho tón mi zamrazil páteř.
Zavřel za mnou dveře auta a postavil se blízko, až jsem cítila jeho vůni – směs kolínské a mužnosti. Očima mě propaloval, jako by se snažil zjistit víc než jen to, zda jsem zapomněla světla.
„Měla bych zaplatit pokutu?“ zeptala jsem se tiše, ale v tu chvíli jsem věděla, že o pokutu už nejde.
Jeho pohled ztvrdl, ale zároveň v něm bylo něco neuvěřitelně vzrušujícího. „Pokuta by byla příliš jednoduchá,“ řekl a přistoupil ještě blíž. „Myslím, že si zasloužíte trochu přísnější trest.“
Srdce mi bušilo jako o závod. „A jaký trest máte na mysli, pane strážníku?“ zašeptala jsem, zatímco jeho ruce se dotkly mých zápěstí, jemně, ale pevně.
„Tady a teď,“ odpověděl, přitlačil mě na kapotu auta a jeho rty se najednou ocitly na mých. Bylo to nečekané a dravé, ale mé tělo jako by ho samo vyhledávalo.
Uniforma byla překvapivě příjemná na dotek, když mě přitlačil blíž k sobě. Jeho ruce, silné a jisté, se pohybovaly po mém těle, zatímco jsem se snažila zadržet vzdech. Noční ticho přerušovalo jen naše vzrušené dechy.
„Takhle se chováte ke všem provinilcům?“ provokovala jsem, ale nečekala odpověď.
„Jen k těm, co si to zaslouží,“ zašeptal a jeho tělo se na mě tisklo, až jsem zapomněla na všechno kolem.
Majáček stále blikal, ale tenhle moment patřil jen nám. Silnice byla prázdná, a přesto jsem měla pocit, že tahle noc bude ještě nekonečně dlouhá.
