"Stojíš přede mnou.
Po kolikáté už? A přesto jsou Tvé oči stále tak plaché. Plné pulzujícího neklidu. Plné chtíče a pochybností, jestli je vůbec možné cítit to stejně jako poprvé.
Vdechuješ mou vůni a snažíš se najít něco skutečného, abys mohla uvěřit.
Vím, že se nesmím ani pohnout, abych Tě nevyplašil.
Bloudíš ve své fantazii a pomalu se měníš ve vlčici. Opouštíš svou skrýš vtělená už jen do svým instinktů.
Klekáš si na kolena, Tvůj dech se zklidňuje, ale i přesto zůstáváš ostražitá.
Pohybuješ se jako šelma, která na svém území narazila na vetřelce.
Čeká Tě boj, nebo spojenectví?
Tvé dlouhé vlasy se dotýkají země, jak se osměluješ přibližovat k nastavené dlani.
Tvůj hlad Ti velí kousat, ale Ty si to zakazuješ. Toužíš se nechat ochočit, položit Pánovi hlavu do dlaně a vpít se do ní. Schoulit se a nechat vše odtéct do zapomnění.
Protože pak už není nic. Jen slastné ticho a Ty můžeš konečně nerušeně spát.
Ano, v tom posledním křehkém okamžiku máš své prosebné oči plné slz, protože zase cítíš, že mi patříš."
