Stála u okna a dívala se ven. Letní déšť smáčel svět za okny, kapky stékaly po skle... Těsné šaty obepínaly její postavu, na nohou měla lodičky na vysokém podpatku. Pohrávala si s bičem a netrpělivě očekávala příchod svého partnera pro dnešní den. Návštěva? Přítel? Ani zdaleka. Po příjezdové cestě někdo klusal, přeskakoval kaluže a mířil k domovním dveřím. Uběhlo jen pár okamžiků a někdo zaklepal na dveře. Jen nepatrně se ohlédla přes rameno a nedbale se usmála. Klepání se ozvalo znovu. "Kdo je to?" Moc dobře věděla, kdo je za dveřmi. Návštěvník tichým hlasem odpověděl: "To jsem já, Madam, Váš otrok". Došla ke dveřím, jen klapot podpatků se ozýval tichým pokojem. Rázně otevřela dveře a za nimi stál mokrý, udýchaný, asi třicetiletý kluk. Ve stejném okamžiku kdy otevřela dveře, padl na kolena a pokorně sklonil hlavu. Prstem mu zvedla bradu, aby viděla do jeho očí. Kapky vody mu stékaly s pramínků vlasů po tváři a kapaly až na podlahu. Znechuceně se na něj koukla a přísným hlasem pronesla: "Vypadáš jako zmoklý čokl. Nemám to ráda. A navíc jdeš pozdě!" Zase sklonil hlavu: "Ano, Madam. Omlouvám se, že jdu pozdě a mokrý." "Kolikrát jsem ti říkala, že to nemám ráda?" "Nevím, Madam, asi mockrát." Za takovou odpověď dostal facku. Nečekal takovou reakci. A dostal na druhou tvář další. "Nevíš, že máš poděkovat?" "Omlouvám se, Madam. Děkuji Vám za potrestání." Ještě párkrát kolem něj přešla, bičem mu jezdila po mokrých šatech, po tváři. "Běž!" Poslušně na všech čtyřech přelezl za hlavou. Bičem dostal ránu, až bolestí sykl. "Jdi do koupelny a sundej ty mokré hadry!" Zase padl na všechny čtyři a šel do koupelny. Při každém kroku dostal další a další ránu přes zadek. Dveře nechal otevřené jako vždy, byl zvyklý, že nesmí za sebou zavírat dveře, aby jeho Paní na něj vždy dobře viděla. Začal se svlékat a oblečení dal na hromádku. Zůstal nahý. Jen na své mužské chloubě se mu leskla klícka. Zase poklekl v předepsané pozici. Přišla k němu a řekla mu, aby dal ruce dolů. Na krku mu zapnula pevný kožený obojek a přicvakla vodítko a pak mu dala pouta na zápěstí a kotníky. A odvedla ho do vedlejšího pokoje. Pak pustila vodítko a zavelela "na místo." Odlezl do prázdného rohu, otočil se obličejem do pokoje a do pusy si dal vodítko, ruce si zase poslušně sepnul za hlavou.
Po pár minutách opět někdo zaklepal a do pokoje vstoupila mladá dívka, částečně oblečená jako služka, vlastně na sobě měla jen krajkovou zástěrku a jinak nic, jen obojek a pouta. Byla to otrokyně a byla tu asi nová, nikdy před tím ji tady neviděl. Dívka došla až k Paní a pokorně před ní poklekla. V tom si Paní všimla, že mladíkův pohled visí na dívce. A teď si on všiml, že Paní nevěřícně zírá na něj. Rychle sklonil hlavu. Dívka na povel odnesla jeho mokré oblečení. Paní došla k chlapci a bičem mu zvedla bradu. "Čuměl jsi na tu mladou čubku, zmetku! Víš, co bude následovat?" Sklonil hlavu a tiše odpověděl: "Omlouvám se, Madam. Vím, že si zasloužím přísný trest." "Správně." Sundala z krku řetízek, na kterém se houpal malinký klíček, a přistoupila k němu. Odemkla zámeček na klícce a jeho penis vyklouzl a hned se začal probouzet k životu. Pak přešla ke dveřím na protější straně. Většinou byly zamčené. Teď je odemkla a to nevěstilo nic dobrého. Bál se těch dveří, nebo spíše toho, co ukrývaly. Za nimi byla plně a dokonale vybavená mučírna, žádná herna, ale opravdová mučírna. Dveře se otevřely a do pokoje pronikl chlad a strach, který tam zanechal při mnohých trestech, které musel podstoupit, strach, který tam zanechal on i jiní před ním. Došla k němu a poručila dát ruce za záda, tam mu je spoutala. Začal prosit a smlouvat, že už to nikdy neudělá. Doslova ho musela odtáhnout. V "trestnici", jak ji Paní nazývala, bylo chladno a šero. Stála tam spousta rozličných věcí, ke kterým se dá otrok různě poutat, přivazovat nebo i zavěsit. Dovedla ho ke zvláštnímu stolu a přehnula ho přes okraj. Pořád se snažil prosit a slibovat. Hlava mu zapadla přímo do otvoru ve stolu a do pusy mu rovnou vklouzl roubík, který byl napevno připevněn ve stole. Nohy měl rozkročené a každou připoutala k jedné noze od stolu, pak mu upoutala ruce a nakonec přišel popruh přes břicho. Teď už nebylo úniku, než nemohl asni prosit. A tak ráby prosil, slíbil by modré z nebe. Bále se výrpasku, který určitě bude následovat. Paní ha šlehla bičem přes zadek, místo výkřiku se ozvalo jen zavytí tlumené pevným roubíkem. Pak přistoupila blíž a uchopila jeho varlata a pořádně ja naáthla. Uzavřela je v pranýři, v takové malé kládě určené jen na varlata a pevně utáhla šrouby. Pozice to byla velmi nepříjemná ba bolestivá. A pak začala s výpraskem. Bič vyměnila za rákosku. Jedna rána stíhala druhou, po chvíli nevnímal kolik jich bylo, deset, dvacet.... Za chvíli cítil pramínky krve, jak stékají z ran po stehnech. Oči měl nateklé od slz. Když skončila s nářezem, odpoutala ho a nechal ho svézt na podlahu. Nechala ho vzlykat na podlaze, a když kolem něj přešla, kopla ho. Znovu mu připnula vodítko a vedl ho pryč. Tak doufal, že to skončilo, ale to se velice mýlil. Táhla ho do rohu místnosti.
Ocitl se před malou klecí. Znovu mu nasadila klícku a klíček opět pověsila na svůj řetízek. Ale jeho potrestání ještě nebylo u konce. Paní byla vynalézavá. Kolem pasu dostal řetěz a k němu mu připoutala ruce, každé spojení zajistila zámkem. Přinutila ho kleknout na kolena a hlavu opřít o zem. Do análu mu zasunula roztahovací kolík a kroužkem na jeho konci provlékla řetěz a zase ho zamkla. Do pusy mu nacpala roubík. S velkými obtížemi se doplazil do klece a dvířka za ním zaklapla. Byl uvězněn v kleci jako toulavý pes, nevěděl, jak dlouho to bude trvat, nevěděl kdy a jestli se vůbec dostane ven.
Chodila kolem klece a bičem, který téměř nedávala z ruky, jezdila přes mříže. "Zlobil jsi, musela jsem tě potrestat. Nejsi tady od toho, abys očumoval nějakou čubku. Za trest tady budeš tak dlouho, dokud nebudeš poslouchat." Došla ke dveřím a zhasla, zavřela za sebou dveře. Nechala ho samotného po tmě a zavřeného v kleci.
Schoulil se do klubíčka, jak mu to jen dovolovalo jeho spoutání, slzy mu stékaly po tvářích a slabým vzlykotem se ukolébal k neklidnému spánku.
Netušil jak dlouho spal, když ho něco probudilo. Na jeho nahé tělo vychrstla kyblík ledové vody, byla tak ledová, že sotva popadal dech.
"Místo abys zpytoval svědomí, tak tady chrápeš, zmetku. Nedovolila jsem ti spát." Než se stačil rozkoukat, vytáhla ho za vodítko z klece. Táhne ho po zemi přes celou mučírnu až k protější straně, kde jsou připevněny kruhy v podlaze, k nim mu připoutala ruce a nohy, aby zůstal uvězněný v kleče. Jen jeho zadek byl vystrčen do prostoru a stále měl řetězem připevněný anální kolík. Na zadku měl plno šrámů po posledním výprasku, krev sotva zaschla. Paní přešla k jeho hlavě a vyndala mu roubík. Je jí jasné, že jeho zadek bude stále velmi citlivý, přesto mu zasadila několik ran přimo přes rány rákoskou. Zařval takovou silou, až se to odráželo od stěn mučírny. Rány se znovu otevřely a krev začala znovu stékat po zadku. Křičel víc a víc.
"Tak ty bys chtěl píchat tu mladou čubku? Odpověz, zmrde!" Za vlasy mu zvrátila hlavu a koukala se do jeho očí. Odpověz!" Pořád jen vzlykal. "Tak slyšíš? Něco jsem se tě ptala, hajzle!" Mezi vzlyky se snažil odpovědět, ale jeho hlas byl sotva slyšet. "Ne, má Paní." "Nahlas a nelži!" Zase se rozvzlykal. "Ne, ma Paní. Opravdu. Jen jsem se podíval. Slibuju, už to nikdy neudělám. Prosím, věřte mi. Už to nikdy neudělám. Prosím..." Jeho odpověď se ztrácela v nářku. "To si piš, že už to nikdy neuděláš!" Pomalými pohyby přešla zase k jeho zadku a ještě jednou ho přetáhla. Znovu zařval. Nechala ho chvíli klečet jen tak.
Z police vzala umělý penis, ten největší, který měla. Popruhy si ho připevnila a začala ho potírat gelem. Další gel mu nastříkala přímo na anál. Rukou v rukavici začala tvrdě roztírat gel až do análu.
Připínací penis narazil na okraj zadku. A pomalu se začínal prodírat dovnitř. "Já tě naučím, zmetku." A začala se smát na celé kolo. "Prosím, ne, Madam. Prosím..." Na jeho prosby nebrala ohledy a zarazila mu ho do análu až do konce. Za boky ho ještě přimáčkla ke svému tělu. Začala přirážet. Cítil jak má zadek celý rozedřený, neskutečně ho to bolelo. Křičel, jak jen mohl. Ale zdálo se, že čím víc křičí, tím víc jí to baví a provokuje k tomu, aby přirážela víc, rychleji a silněji. Ještě zapnula vibrace a přirážela dál a dál. Bylá to celá věčnost a nezdálo se, že by s tím chtěla skončit. Jeho penis se napínal až k prasknutí. Když si toho všimla, přestala přirážet. "Ještě začni stříkat a já ti ho utrhnu, hajzle." "Omlouvám se, Madam." Odpoutala ho a odvedla ho do sprchy v rohu mučírny. Sundala mu zase klícku, ruce mu připoutala nad hlavou a nohy musel rozkročit. Vzala do ruky hadici a stříkala na něj srudenou vodu, stříkala mu ji do obličeje i přes penis, varlata. Až se začal třást zimou. Nechala ho tam viset snad hodinu. Pak přišla a v ruce držela zvláštní krabičku. Připevnila mu ji pod varlata a v tu chvíli mu došlo, co to je. Obojek, elektronický obojek. A taky mu bylo jasné, že to bude zase bolet. Pak vrátila penis zpátky do klícky. Dlaní mu přejížděla po hrudníku, slabinách... Začal zrychleně dýchat a zase se začal bát.
"Prosím, Madam, ne... Prosííím..." Raději ho umlčela roubíkem. Přešla pár kroků před něj a se škodolibým úsměvem si pohrávala s ovladačem. Bavila se jeho děsem v očích. "Vyzkoušíme, co to s tebou udělá, ty nadržené prase." Usilovně kroutil hlavou a do očí se mu zase draly slzy. Paní přistoupila až k němu a dlaní mu přejela po tváři. "To vypadá jako by ses bál..." Hlavu sklonil do její dlaně, bylo to však falešné pohlazení a i její medový hlas v tu chvíli naháněl hrůzu. Zase poodešla a zmáčkla tlačítko na ovladači. Jeho výkřik ztlumil roubík. Bolestí pevně sevřel oči. Než stačil první ránu vydýchat, přišla další, zdála se ještě silnější. Bolest byla nesnesitelná. Jeho varlata už tak byla citlivá a elektrické výboje to jen znásobily. Ještě dostal pár ran a téměř bezvládně zůstal viset za ruce. Sotva oddechoval. Pak ho uchopily něčí ruce a někdo ho vlekl někam pryč. Skoro nevnímal co se s ním děje, oči měl oteklé od slz, že skoro neviděl. A pak se propadl do černé tmy....
Když se začal probírat, zjistil, že ho někdo objímá. Cítil teplo náruče a do nosu mu pronikla známá vůně. Bál se otevřít oči, bál se, že se mu to jen zdá. Byla to vůně jeho Paní. Chtěl objetí opětovat, ale ruce ho neposlouchaly. Na nahém těle cítil měkkou a hebkou deku, někdo ho do ní pečlivě balil. Někdo ho pohladil po tváři. Sebral odvahu a otevřel oči. Hleděl do nádherných zelených očí, nikdy je takhle zblízka neviděl.
"No konečně. Moc jsi mě rozzlobil a musela jsem tě potrestat. Ale nahnal jsi mi strach." Sklopil zrak a s pohledem upřeným k zemi je špitnul "ano, Madam, omlouvám se."Statečně se snažil trochu nadzvednou, aby si mohl kleknout, jak se před Paní sluší. Její ruce ho však stáhly zpět do náruče a on se schoulil jako zatoulané štěně a nechal se hladit po těle. Její ruce ho hladily po oblinách jeho zadku, byl celý citlivý a každý dotek mu způsoboval další vlnu bolesti. Ale přesto byl šťastný a nedal na sobě znát, jak moc ho zadnice bolí. Cítil, jak jemně prstem vklouzla mezi jeho půlky a zatlačila na jeho dírku, ale nepronikla dál. "Dnes si odpočineš a zítra budeme pokračovat." Vstala a jemu se podařilo pokleknout, jak mu bylo mnohými tresty vštípeno do hlavy. Při jejím odchodu poslušně políbil její botu a za ženou se zavřely těžké dveře. Zůstal v cele sám a pomalu se natáhnul na starou matraci. Pomalu usínal, když se zase otevřely dveře a do cely vstoupila mladá otrokyně a na tácu přinášela jídlo a hojivou mastí mu jemně natírala rány na zadku. Pak vstala a opatrně jej přikryla. Tác s jídlem odsunul, složil ruce pod hlavu a usnul. Zdál se mu vzrušující sen, ne nepodobný tomu skutečnému zážitku.
