Odvedl subíka do koupelny. Vyndal mu anální kolík a sundal obojek. Byl teď zcela nahý, jediné co zdobilo jeho tělo byl roubík s vnitřním dildem a film tvořený zasychajícíma slinama a panovou mrdkou.
“Musíme tě trošku dát do kupy.”
Subík se třásl, ale nebylo to jen zimou, která ho obklopovala. Každé zaškubnutí jeho svalů mu připomínalo, jak vyčerpané je jeho tělo. Cítil se křehce, zranitelně, jako by každá kapka potu a zasychající stopy na jeho kůži vykreslovaly příběh jeho bezcennosti.
Styděl se. I když věděl, že tento okamžik patří jen jim dvěma, měl pocit, že jeho odhalené tělo nese nejen známky fyzického ponížení, ale i všech emocí, které se v něm za poslední hodiny mísily. Sklopil pohled k zemi, aby se vyhnul kontaktu.
Únava ho zmáhala, každý pohyb byl náročnější, každá pozice se zdála být trestem
Pán k němu přistoupil, v rukou držel připravený sterilní katétr. "Buď klidný. Ani hnout, jinak si můžeš ublížit, pokud budeš hodný, vše bude v pořádku." Jemně mu zvedl bradu, aby se jejich oči setkaly. Subík přikývl, jeho dech byl nepravidelný, ale snaha ovládnout se byla zřejmá.
"Ruce za záda." Subík okamžitě poslechl, jeho tělo ztuhlo v dokonalé pozici. Pán vzal do ruky lubrikant a začal ho jemně nanášet na špičku katétru, chladná tekutina na jeho rukách kontrastovala s teplem subíkova těla. Poté uchopil subíkův penis pevně, avšak stále s citem, což způsobilo, že se subík nepatrně zachvěl. Pomocí aplikátoru nanesl lubrikant i do vnitra močové trubice.
První dotyk katétru na citlivém ústí byl jako malý elektrický šok. Subíkovi se z hrdla vydral tichý sten, který okamžitě potlačil. Katétr pomalu postupoval, milimetr po milimetru, a každý jeho pohyb přinášel zvláštní směs tlaku a lehkého pálení. Pán ho neustále sledoval, všímal si každého zaškubnutí svalů, každého náznaku bolesti.
"Pomalu dýchej. Jen se tomu poddej." Subík zavřel oči, snažil se soustředit na pravidelný dech, zatímco cítil, jak katétr postupuje hlouběji. Byl to zvláštní pocit, jeho tělo překonávalo vlastní přirozené limity.
Když byl katétr plně zaveden, pán ho ponechal na místě. Subík cítil zvláštní tlak, jakési podivné naplnění, které bylo nepříjemné, ale zároveň jakýmsi způsobem uspokojující. Klečel nehybně.
Subík cítil, jak se jeho tělo pomalu přizpůsobuje, a i když stále cítil nepohodlí, bolest a pálení byly ta tam.
Po několika minutách ticha, kdy bylo slyšet jen jejich dech, pán jemně pohnul katétrem. Subíkovi se z hrdla vydral tlumený sten, když ucítil, jak jeho tělo reaguje. Jeho močový měchýř se začíná uvolňovat. První slabý proud moči putoval katétrem, což v subíkovi vyvolalo zvláštní směs slabé úlevy a studu.
Když tu najednou úleva zmizela.
Katétr byl zaveden hluboko do jeho močové trubice a až k prostatě, naplněný močí, která ale zatím neměla možnost uniknout. Pán cévku zašpuntoval, čímž subíka donutil zadržet přirozenou potřebu, která v něm pulzovala stále intenzivněji.
"Teď už asi chápeš, že jsem nepřeháněl, když jsem tvrdil, že budeš močit až řeknu." Jeho prsty se přesunuly na subíkův krk, jemně ho sevřely, než se stáhly zpět, aby se mohli za vteřinu vrátit ve formě facky.
Subík se neklidně zavrtěl, tlak v jeho podbřišku byl téměř nesnesitelný. Měl pocit, že jeho tělo křičí, prosí o uvolnění, ale poslušně zůstával na kolenou. Pocit plnosti a nemožnost vyprázdnit se byly zcela novým druhem ponížení.
Pán ho chvíli pozoroval, jemné chvění nohou, drobné pohyby boků, které hledaly jakoukoli úlevu, i výraz v obličeji, který se mísil se studem, zoufalstvím a podivným druhem odevzdání.
"Vidím, že už je to hodně těžké." Subík tiše zakňučel, pohled stále sklopný. Jeho dech byl mělký, občas přerušovaný, jak se snažil ignorovat tlak, který mu připadal jako exploze čekající na povolení.
Pán se k němu sklonil a jednou rukou se dotkl katétru. Jemně na něj zatlačil, čímž způsobil, že se moč uvnitř lehce posunula. Subík zareagoval okamžitě – napjaté svaly se ještě více sevřely a z hrdla mu unikl zmučený sten.
"Ještě ne." Každá vteřina se zdála nekonečná, každé zaškubání svalů mu připomínalo, jak absolutní je pánova moc. Subíkův mozek křičel, že už nemůže, ale jeho tělo ho neposlouchalo.
Pán si k němu klekl, jejich tváře byly jen pár centimetrů od sebe. "Až tě nechám, bude to úleva, na kterou nikdy nezapomeneš." zašeptal pán a rty se mu jemně zvlnily do úsměvu, který byl směsicí spokojenosti a dalšího příslibu.
Pán chvíli mlčel, zkoumal subíkův obličej, jeho zoufalé oči a jemné chvění. Subík cítil, že už déle nevydrží, tlak v podbřišku byl nesnesitelný, a přesto dál poslušně klečel, vědom si, že jeho úleva závisí pouze na pánově rozhodnutí.
Nakonec pán přerušil ticho. "Myslím, že je čas tě uvolnit." Sáhl vedle sebe a vzal prázdnou PET lahev, kterou připravil předem. Subík sledoval každý jeho pohyb, dech zrychlený očekáváním, studem a touhou po úlevě.
Pán se postavil před subíka a jednou rukou uchopil katétr. Pomalu uvolnil uzávěr, aniž by spěchal, což subíkovi způsobilo další příval napětí. Jakmile byl katétr odšpuntován, moč, která se nashromáždila uvnitř trubice, začala pomalu proudit ven. První kapky dopadly do PET lahve a tichý zvuk jejich dopadu se rozléhal místností.
Subík tiše zasténal, když pocítil, jak se tlak v jeho těle konečně začíná snižovat. Moč proudila pomalu, nejprve jen v drobných intervalech, ale jak se svaly jeho močového měchýře uvolňovaly, proud zesílil. Pán držel lahev pevně, dával pozor, aby nic neuniklo mimo.
"Podívej se na mě," Subík váhavě zvedl pohled, jeho oči byly zarudlé studem a napětím. Vnímal každý okamžik, vůni i zvuk tekoucí moči, pocit úlevy, který se mísil s absolutní odevzdaností.
"Tohle je důkaz, že jsi můj, jen věc. Tvoje tělo, tvoje potřeby, všechno je pod mojí kontrolou." Moč dopadala do lahve rovnoměrným proudem, dokud subík necítil, že jeho močový měchýř je konečně prázdný. Stále ještě cítil bolest v podbřišku, když proud ustal. Pán nechal lahev chvíli stát na zemi. Pomalu vytáhl katétr. Subík cítil zvláštní směs úlevy a nepatrné bolesti, která s tím byla spojená. Když byl katétr venku, pán ho odložil stranou a opět se sklonil k subíkovi.
Pán vzal zpoza rohu irigátor (vak na klystýr s kohoutem a hadičkou) a vlil do něj obsah petky. “Drž to pevně.” Subík vší silou, která mu ještě zbýval uchopil vak. Pán následně vytáhl penis a vymočil se do nyní již z poloviny plného vaku. Zbytek doplnil vlažnou vodou.
Pán pečlivě zavěsil irigátor na háček u sprchové hlavice a otočil se zpět k subíkovi. "Na čtyři, prdelí ke mně a pořádně ji vystrč." Subík se pomalu přesunul na všechny čtyři, dlaždičky ho chladily na kolenou a dlaních. Natočil boky, jak nejlépe dokázal, a odhalil se pánovi.
Pán přistoupil blíž, lubrikovanými prsty roztáhl subíkův otvor, aby připravil cestu pro hadičku. "Uvolni se." Hadička irigátoru byla mohutnější, než by čekal, a když ji pán začal pomalu zavádět, subík nedokázal potlačit tiché zasténání. Pocit tlaku byl intenzivní, ale poslušně držel. Jakmile byla hadička na místě, pán zkontroloval, že vše sedí, a poté pomalu otevřel kohoutek.
První proud vody vnikl do subíkova těla, náhle a nekompromisně. Cítil, jak se tekutina šíří jeho střevy, zaplňuje každý prostor, tlak v podbřišku začal opět rychle narůstat. Bylo to jiné a přesto podobně nepříjemné jako zadržování moči katétrem. Jeho tělo reflexivně zaškubalo, ale pánova ruka ho pevně přitiskla k zemi.
Jak voda dál proudila, subíkovo břicho se začalo viditelně vyklenovat. Tlak byl stále větší, jeho střeva se zdála být na pokraji kapacity, ale pán nejevil žádné známky slitování. Subík tiše sténal, jeho tělo se třáslo, a přesto zůstával v pozici, přesně jak mu bylo přikázáno.
"Koukni na sebe."
Voda stále proudila, zdálo se, že irigátor nikdy nedojde. Subík zoufale lapal po dechu, jeho břicho bylo nyní tvrdé a plné. "Páne, prosím... už nemůžu," vydechl tiše, ale pán ho okamžitě přerušil. "Můžeš. A vydržíš."
Konečně, když byl vak téměř prázdný, pán zavřel kohoutek. Subík cítil nesnesitelný tlak, jako by jeho tělo bylo na pokraji prasknutí.
Pán se sklonil k subíkovi, který zůstal na všech čtyřech, jeho tělo se třáslo z vypětí a námahy. Pán se spokojeně pousmál a položil na subíkův podbřišek ruku. "Tak krásně plný." Jemně přejížděl dlaní po subíkově kůži. Jeho dotek byl paradoxně něžný, téměř uklidňující, a přesto v sobě nesl nepopiratelnou dominanci způsobující nepohodlí. Subík hlasitě vydechl. "Uvolni se," přikázal pán a přitlačil lehce na břicho. Každý pohyb pánových prstů byl pomalý, rozvážný, užíval si pocit nadvlády nad subíkovým tělem. Mačkal různé části břicha.
Palcem a ukazováčkem promnul napjatou kůži na subíkově podbřišku. Subík zalapal po dechu. "Pane... prosím..." vydechl subík, jeho hlas byl zlomený.
Pán se zvedl a ještě jednou přejel rukou po subíkově napjatém břiše. "Dobře.” Ukázal na záchod. “Ale pomalu.”
Subík jen přikývl, stále na všech čtyřech. Jeho tělo se třáslo jak z únavy, pomalu se zvedl. Břicho ho táhlo dolů, bylo těžké a plné, což činilo každý pohyb namáhavým.
"Opatrně," upozornil pán, když viděl, jak subík balancuje, snažíce se držet rovnováhu. Subík se vrávoravě dostal ke na toaletu. Pán ho celou dobu pozoroval, jeho oči byly upřené na každé subíkovo gesto, kontrolovaly každý jeho pohyb.
Když subík dosedl na záchodovou mísu, cítil, jak se mu po těle rozlévá směs úlevy a studu.
Svaly jeho břicha se začaly samy stahovat, jak se jeho tělo připravovalo uvolnit obsah střev.
"Teď pomalu. Nepospíchej.” Subík stěží potlačil vzdech, jeho tvář hořela studem.
První vlna úlevy přišla pomalu, tekutina opouštěla jeho tělo s jemným šploucháním. Subík zavřel oči, jeho tělo se chvělo, ale dokázal udržet svůj dech pod kontrolou.
Vše bylo v dokonalé rovnováze, on se zavřenýma očima cítil to co jeho pán viděl a to sice jak se jeho břicho zmenšuje na normální velikosti. Neuvěřitelný proud tekutiny z jeho útrob, dlouhý i silný sebou odnášel tlak i bolest.
Když se subík konečně cítil prázdný, opřel se rukama o kolena a zhluboka vydechl. Pán přistoupil blíž, jeho ruka znovu spočinula na subíkově břiše, které nyní bylo mnohem měkčí. "Dobře," pronesl pán spokojeně. "Zpět do sprchy. “
Subík přikývl, pomalu se zvedl a přešel na čtyři. Vrátil se do sprchy, kde se celý proces ještě jednou opakoval.
Tentokrát následovaný vlažnou sprchou.
