V kleče na studené podlaze čeká na svého pána. Jeho ruce spočívají na stehnech dlaněmi vzhůru, hlava skloněná, přesně jak to Pán rád. V této pozici je už několik minut, možná déle. Každý okamžik se zdá být věčností – v napětí čekat, co přijde.
Pán vešel do místnosti. Jeho černé boty byly dokonale naleštěné.
„Máš hlad, že?“ promluvil Pán chladně. V ruce držel kousek chleba. Bez dalších slov ho vhodil do misky na podlaze.
Subík na misku pohlédl, ale mlčel. Viděl, jak se Pán sklání a opakovaně plive přímo na chleba.
Pán se narovnal a zvedl nohu. Bez zaváhání botou chléb rozmačkal, dokud se nerozpadl na neforemnou kaši.
„Olízej to,“ zazněl příkaz. Subík se posunul blíž, jeho pohyby byly plaché a nejisté. Pán mu botu přistrčil přímo před obličej.
„Chci, aby se leskla.“
Subík nejprve váhal, ale věděl, že odpor nemá smysl. Jazykem přejel přes podrážku. Chuť prachu a špíny ho udeřila do úst, ale nevzdal se. Pečlivě pokračoval, dokud Pán nebyl spokojený.
„A teď jez.“
Subík se přemístil zpět k misce. Sklonil hlavu a začal jíst chleba, jako by byl zvíře. Slaná chuť plivance se mísila s chutí starého chleba. Každé sousto bylo těžké, ale subík se nutil pokračovat.
Pán se postavil vedle něj a sledoval, jak subík polyká poslední kousky. Než dojedl odešel ke druhé misce. Rozepnul si kalhoty a bez zaváhání se do ní vymočil. Zvuk dopadající moči byl v tichu místnosti zarážející. Pán opět přilil trochu juicu a vhodil do směsi tabletku.
„Tady máš pití,“ řekl Pán klidným, ale přísným hlasem a přisunul misku blíž, “Vypij to do poslední kapky, nechci, abys byl dehydratovaný.”
V jeho očích se mísil stud a oddanost. Beze slova poslechl. Přiblížil se k misce a sklonil se nad ní. Zavřel oči, aby se nesoustředil na to, co pije. Pán se pousmál a spokojeně se opřel o stůl. „Hodný kluk,“ pochválil ho nakonec, zatímco si zapálil cigaretu.
