Pán subíkovi nasadil kožená pouta na ruce i na nohy. "Na čtyři." Pouta pospojoval řetězy a zamečky a do análu mu zastrčil malý anální kolík.
Subík se nejprve pokusil o pár nejistých pohybů, než si uvědomil, že řetězy spojené s pouty ho pevně drží v předem dané pozici. Kožená pouta, těsně obepínající jeho zápěstí i kotníky, ho nutila k neobratné chůzi po čtyřech. Cítil, jak se mu klouby přizpůsobují nepřirozené poloze, zatímco každý jeho pohyb doprovázelo jemné cinknutí kovu.
Anální kolík vytvářel jen lehký tlak a spíš než tlak samotný způsoboval pocit plnosti. Každý pokus o větší krok, každý pokus o narovnání, ztroskotal na pevnosti zámků a délce řetězů. Směs frustrace, vzrušení a podmanivého pocitu ztráty kontroly mu zaplavila mysl.
Pán jemně, ale nekompromisně zatahal za řetěz připevněný k subíkovým poutům. "Pojď." Subík neměl na vybranou jeho tělo bylo plně pod pánovou kontrolou, po čtyřech se pomalu přesouval po místnosti.
Cesta k ložnici se zdála nekonečně dlouhá. Pán si vychutnával každý krok, pokorné pohledy i nejisté pohyby, naznačující mírný stud a napětí z očekávání. Když dorazili do ložnice, subík si všiml velkého psího pelechu, který byl připraven vedle pánovy postele.
"Lehni." Ukázal pán na měkký, polstrovaný pelíšek. Subík váhavě zaujmul místo, jeho tělo se usadilo do pohodlného materiálu, který však nepůsobil ani zdaleka tak intimně jako postel, na níž odpočíval pán. Pán mu upravil řetězy tak, aby mu dovolovaly jen omezený pohyb, a poté mu položil ruku na hlavu.
"Tak je hodný čoklík. Jsi přecejen zmrd a zrmdi spí jako čokl, protože jsou to jen zvířata, věci na používání." Subík cítil, jak jeho mysl zaplavuje ponížení, smutek, ale zároveň klid způsobený smířením se s jeho skutečnou pozicí. Ležel v pelechu vedle postele, vnímal svou podřízenost a cítil uspokojení z toho, že přesně tam, kde být má.
Ležel v pelechu, tělo stále sevřené pouty, které mu připomínaly jeho omezení a podřízenost. Zpočátku cítil jisté nepohodlí, jak jeho mysl pracovala a snažila se zpravovat novou situaci. Materiál pelechu byl měkký, ale ne tolik, aby zapomněl, že se nachází mimo pohodlí postele. Každý pohyb, byť sebemenší, doprovázelo jemné cinkání řetězů a nepatrný tlak kovového šperku, což mu nedovolovalo zapomenout na svou roli.
Postupně se však subíkův dech uklidnil. Přítomnost pána, který tiše oddechoval na posteli nad ním, mu dodávala pocit bezpečí. Zvláštní kombinace kladných i záporných pocitů ho ukolébala do stavu polospánku.
Občas se lehce pohnul, aby našel pohodlnější polohu, jak jen mu to pouta dovolovala.
I přes to však nakonec upadl do hlubokého spánku, jeho tělo unavené napětím, vzrušením a vším děním předchozích hodin.
