Ležela jsem v posteli a holky právě přišly. Cinkla mě zpráva s fotkou psa v mých kalhotkách. Fotil se v koupelně, nic jiného neměl. Na břiše měl položenou svou ruku s hodinkami.
‘Děkuji paní.’ připsal
Hezká fotka, bod pro pejsana.
“Anno, čemu se směješ?” zeptala se Soňa.
Kdybys jen věděla, co mi zvedlo náladu, pomyslela jsem si.
“Jen tak.. sleduji vtipná videa.” odpověděla.
“Však on tě ten smích zítra přejde. Holky, nemám horečku?” zkoušela Soňa, aby zítra nemusela utužovat pracovní vztahy s druhou skupinou.
“Soustředění je nejen o vzdělávání pracovníků, ale také utužování vztahů na pracovišti. Dnešní úkoly budete plnit ve smíšených skupinách. Jděte k sobě.” říkala zaměstnancům Beáta Králová.
Viděl jsem jak ke skupině, kde mám paní, míří mužská skupina. Byla to skupina, která hned první den vyváděla po chodbách hotelu. Včera už byli jen u baru, ale i tak se chovali hrozně. Polovina z nich byla ženatá, blbci!
Elina dala k mé paní toho nejhoršího, s tím jak se choval k jedné ženě jsem měl chuť ho vyrazit. Někteří byli nadrbaní ještě teď.
“Budeš si svou paní hlídat, jasné?” tohle mi včera nařídila. Znamená to, že tohle nemám dovolit? Nevěděl jsem co Králová vymyslela za aktivity, ale nedovolím, aby se k mé paní to hovado jen přiblížilo nebo dokonce dotklo. A to se on určitě pokusí.
“Moment!” zastavil jsem Královou v další řeči a přešel ke skupině, kde byla Vinklárová.
“Jako manažerka svého oddělení by ses měla postarat o to, aby se pod tebou dobře pracovalo.” věděl jsem proč ta čubka dala Anně toho nejhoršího.
“Dalas ženy z tvého oddělení k nejhorší mužské skupině.”
“Tak to není pane-” snažil se hájit jeden z mužů.
“Buďte zticha! Nechováte se ukázkově a někdy jsem překvapen jak jsou někteří schopni se na soustředění projevit.” odstoupil jsem.
“Tak utužování, říkáte? Anna Jurková vystoupí!” viděl jsem jak odstoupila od své mužské dvojce.
“Utužování se týká všech postavení ve firmě. Vy, Vinklárová, budete místo Anny.” vychutnal jsem si ten pohled, který nasadila, když jsem ji k tomu hovadu přiřadil.
“Na co ostatní čekáte?” podíval jsem se na další manažery, kteří se těchto týmových aktivit neúčastní.
“Nesnáším manažery, co nehrají za svůj tým a aby jste si připomněli, že jste také jen zaměstnanci, tak si najděte protějšek. Štěpáne,” otočil jsem se na právníka firmy, který patří mezi lidi, kterým důvěřuji. Proto mu také, jako jednomu z mála ve firmě, tykám. “Jdeš k paní Jurkové.” bez řečí šel k mé paní.
Sledovala jsem jak pejsek řádí a ukazoval, že ho nikdo srát nebude. Manažeři byli naštvaní, že se museli zúčastnit a mohli poděkovat Elině. Ta dostala trest nejvyšší.
Po vystoupení ředitele se uklidnil i zbytek mužské části a začali se chovat lépe. Bylo vidět, že ředitel je naštvaný za to jak se předvádí.
Byla jsem tento rok poprvé, ale bavilo mě to. Se Štěpánem jsem si dokonce potykala. Byl to úspěšný právník firmy, který měl k řediteli blízko.
A ty hodinky.. hned bych si ho přivázala. Mít doma smečku čoklů co budou plnit mé přání..
“Všiml jsem si, že ti Martin potykal.” zeptal se, když jsme čekali až odevzdají další dvojce své dotazníky.
“Známe se mimo firmu. Jsem tady krátce a než jsem nastoupila, tak jsem se s ním znala.” řekla jsem dost nahlas, aby to slyšely i ostatní kolegyně.
“Takže jsi se ucházela o místo, aniž bys dala najevo, že se s ním znáš?” pěkně mi hrál do karet.
“Myslím, že byl sám překvapen, když mě tam viděl.” zasmála jsem se.
Po druhé mě tam šel určitě hledat a rovnou vynadal Elině. Potěšil paničku. Tak jako teď, když mě dal dohromady s timto sexy chlapem.
Jak vypadá pod tou košilí? Toho bych tak rada zkrotila.. nebude znát ani zákony, na které se odvolávat.
Po obědě jsme měli jiné týmové aktivity. Manažeři a manažerky se šli převlékat, protože kostýmky a obleky by nebyly moc praktické.
Čekala jsem na právníka, když ke mě přicházel hafan.
“Doufám, že si vás dost hlídám paní.” došel si pro pochvalu.
“Krásně jsi hlídal.” to už jsou dva body pro psa.
“Nedovolím, aby se kolem mé paní motali kříženci.” zašeptal.
“Správně.” ze schodů už šel Štěpán v teplákové soupravy.
No teda! To je kus!
“Chci jen čistokrevné plemena a že vybírat umíš..” a šla jsem k mému protějšku ve dvojici.
Co to mělo znamenat? Že umím vybírat? Jako, že chce na vodítko Štěpána? A mám říct paní, že Štěpán je jinak orientovaný? Proto jsem ho k ní dal. Věděl jsem, že na ni nic nezkusí, když je gay.
Ale následující hodiny byly pro mě utrpení.
Paní se ho dotýkala všude. Dokonce neudrželi balanc a sesunuli se na sebe. Kdo tyhle píčoviny vymýšlí?
Smál se on. Smála se ona. Snad mě nechce vyměnit za něj. Jsem věrný a poslušný.
“Bych ani neřekl, že je gay.” objevil se vedle mě Tomáš Axel, akcionář. Věděl také o Štěpánovi.
“Třeba se ještě nikdy nedotkl ženy.” řekl jsem.
“A třeba změní orientaci, s takovou ženou bych i já měnil, kdybych byl na muže.”
“Pane Axele?!” zavolal ho jeden z personálu hotelu a on odešel.
Ještě, že tak! Začal jsem zuřit. Musel jsem se držet, abych nešel na plac a neodvedl svou paní. Co jsem si zprvu myslel, že je bezpečné, bylo nyní kurevsky nebezpečné.
Paní krotí úspěšné muže a Štěpán úspěšný byl. Viděl jsem jak sleduje jeho hodinky. Kurva! Nebude mě měnit za jiného čokla!
Večer dostanu výprask!
Večer jsem si ze svých věcí vybrala černé body s krajkou. Musím pak hafanovi napsat, že některé pomůcky musím čistit, tak bych k nim potřebovala přístup.
Čoklík došel na místo. Byl nějaký skleslý. Dneska mě velmi potěšil, tak by měl být živí a těšit se.
“Snad nám čoklík nechcípá?” zeptala jsem se ho.
“Ráda by jste mě odvezla na veterinu k utrácení?” odpověděl dost drze.
“Nejspíš bych měla!”
“Nejspíš máte náhradu.”
Tak toto trápí čokla? Že bych si domů přivedla dalšího?
“Já mám dost energie na velkou smečku a tobě může být jedno jestli se budu starat o dva, tři nebo i deset čoklů. Ty budeš poslouchat co já říkám a plnit ty úkoly. A teď už zmlkni nebo mi posereš dobrou náladu a místo odměny bude trest!”
“Tak raději trest má paní, ale chci být váš jediný.” snad nám nežárlí..
“Tak dobře! Zvolil sis sám!”
Zapnula jsem ho na vodítko a odtáhla k židli.
“Odnes ji doprostřed místnosti. Zkazil jsi mi náladu čokle. Dostaneš výprask a to bude všechno. Nic jiného si nezasloužíš. A ještě dál mě ser a půjdeš z baráku!”
Jakmile položil židli na zem, tak jsem mu přikázala, aby se ohnul.
“Dostaneš třináct ran a každou budeš počítat nahlas a anglicky!” ukážeš jak jsi světový ty chcípáčku.
Švih.
“One.” Švih.
“Two.” Švih.
“Three.” Švih.
Chvíli čekal, protože jsem ho opravdu nešetřila.
“Four.” Švih.
“Five.”
Po prvních pěti jsem mu jeho zadnici pohladila. Jak si mohl myslet, že bych měnila takovou prdýlku? Myslel a ještě si to dovolil říct!
Švih.
“Mmm six.” zatínal se bolestí.
Švih.
“Seven.” Švih.
“Eight.” chtěla jsem ho znovu švihnout, ale jeho zadek dostával barvu, která mi nebyla příjemná.
Tohle přece už není o vzrušení. Upustila jsem bič a sundala masku, nemohla jsem dýchat.
“Co se děje paní?” pes byl stále ve své pozici.
“Vstaň!” řekla jsem mu.
“Ještě pět ran prosím.”
“Ne!” můj křik ho asi probral, protože se podíval a viděl, že jsem bez masky..
“Co se děje?” třásla jsem se.
Zakryla jsem si obličej rukama.
“Šššš..” uklidňoval mě.
