Léto v Chorvatsku bylo pro mě a Šárku tou nejlepší odměnou po náročném roce. Obě jsme pracovaly tvrdě, a tak si zasloužime odpočinek u teplého moře, obklopené malebnými městy a přírodou. Jadranské pobřeží bylo ideálním místem k tomu, aby jsme si užily společně strávený čas.
Ja byla dobrodružná a energická, vždy připravená na nové zážitky. Šárka byla klidnější, se sklony k rozjímání a dlouhým procházkám po pláži. Obě se ale skvěle doplňovaly. Věděly jsme ,že tenhle výlet bude pro nas nejen relaxací, ale i příležitostí k prohloubení našeho vztahu
Po příjezdu na Jadran jsme se ubytovaly v malém apartmánu s výhledem na moře. Ráno začína procházkami po pláži, kde jsme sbíraly mušle a užívaly jsme si čerstvého mořského vzduchu. Slunce už vysoko nad horizontem hladilo naši pokožku, zatímco jsme se smály a užívaly každé chvilky libani a milovani
Jednoho dne se rozhodném vydat na výlet do jednoho z historických měst na pobřeží. Cestou si povídame o svých životech, o snech, o minulosti a budoucnosti. Já byla otevřená a mluvila o svých ambicích, zatímco Šárka sdílela své touhy po klidném životě blíže přírodě.
Ve městě jsme si prohlédly starobylé uličky a navštívily jsme místní trh, kde jsme nakoupily čerstvé ovoce a regionální speciality. Sedly jsme si na terasu k malé kavárně a objednaly si cappuccino. Okolo nas se mihl svět, turisté, místní, a vzduch byl naplněn vůní kávy a moře.
„Myslíš, že bychom se sem mohly jednou přestěhovat?“ zeptala se Šárka a podívala se na mě, která se zamyslela.
„Proč ne?“ odpověděla jsem . „Tohle místo má něco kouzelného. Ale myslím, že bych potřebovala víc dobrodružství. Možná bychom tady mohly mít něco jako základnu a zároveň cestovat po světě. To by byl můj sen.“
Pokračovaly jsme v procházce městem, zastavovaly jsme se u malých obchodů s uměleckými předměty a nahlédly jsme do historických památek. Obě jsme byly fascinovány místní architekturou a historickým kouzlem tohoto přímořského městečka.
K večeru jsme se rozhodly vrátit na pláž, kde jsme strávily zbytek dne na lehátkách, poslouchaly šumění vln a dívaly se na západ slunce. Bylo to kouzelné, klidné a naplňovalo je to pocitem svobody.
„Takhle bych chtěla žít každý den,“ řekla Šárka, když si lehla na záda a nechala slunce zahřát její pleť.
„Třeba jednou, kdo ví,“ odpověděla jsem , a obě jsme se usmály.
Večer jsme ještě zamířily na večeři do restaurace přímo na pláži, kde jsme si pochutnaly na grilovaných rybách a čerstvých salátech. Po jídle jsme se procházely po promenádě, kde byly stánky s ručními výrobky a místními suvenýry. Noc na Jadranu byla plná hvězd, a tak jsme se rozhodly ještě chvíli posedět na mole a poslouchat ticho, které bylo jen přerušováno zvukem vln.
