Hostinec U kaštanu nijak nevybočoval z jednolitého reliéfu domů na nábřeží a během dne by jej běžný návštěvník pravděpodobně bez povšimnutí minul. Dlouhé šlahouny větví letitého stromu, po němž byl pojmenován, dosahovaly až do úrovně vstupních dveří a tvořily jakousi slavobránu, umocňující pocit zdánlivého soukromí a bezpečí, do kterého se po setmění uchylovaly skupinky žíznivých štamgastů z blízkého okolí. Starý hostinský otevíral svůj podnik vždy před večerem, kdy bylo v kuchyni navařeno a lokál vysmejčený jako klícka. Na své živnosti si až úzkostlivě zakládal a ne nadarmo byla jeho krčma vyhlášená v okruhu několika ulic. Dobře si spočítal, že nemůže konkurovat honosným hotelům v centru, které nabízely skvělá jídla a ubytování v přepychových pokojích, a tak vsadil na lidovou zábavu a výhodnou polohu poblíž pravého břehu Seiny. Hostinec se nacházel na pomyslné hranici předměstí a širšího centra, což mu poskytovalo určitý manévrovací prostor. Nikdy neodmítl zákazníka, pokud měl peníze na zaplacení útraty, ke všem se choval stejně uctivě a nedělal rozdíly. Neředil pivo, nešidil míru, hosté si ho za to považovali a rádi se sem vraceli. Zaměstnával zde pouze jednu číšnici, prostou dívku, kterou přijal do služby, když už na obsluhu sám nestačil.
Bernadette roznášela tácy s jídlem a pitím mezi stoly, lokál praskal ve švech, a tak se měla co otáčet. Bylo první pondělí v měsíci, a to pro zasvěcené znamenalo pouze jediné, že dnes bude dlouhá noc. Měla vysokou a urostlou postavu s pohlednou tváří, tmavýma očima, orlím nosem a protáhlou bradou, husté havraní vlasy, svázané na temeni hlavy tenkým koženým řemínkem, jí volně splývaly téměř do poloviny zad. Oblečena byla jednoduše a tradičně, do vzdušné bavlněné halenky se tříčtvrtečními rukávy a šňůrkou ve výstřihu, dlouhé sukně neurčité barvy a na nohou měla obuté sešlapané střevíce. Hostinský ji najal teprve před několika týdny, s pláčem mu líbala ruce, nebylo běžné, aby místní zaměstnávali žebračky. Do té doby se potulovala hladová špinavými ulicemi revoluční Paříže 17. století, přespávala v chudinských čtvrtích a bála se, co přinese zítřek. Těsně po dosažení plnoletosti byla nucena opustit sirotčinec při městském špitálu, který provozoval řád řeholných sester v sousedství věhlasné katedrály Notre-Dame. Svou rodinu nikdy nepoznala, jeptišky ji našly jednoho rána na prahu sirotčince, daly jí jméno, poskytly střechu nad hlavou a dočasné bezpečí své instituce. Na cestu od nich dostala Bibli, krajíc chleba a džbánek s vodou. Nějaký čas sice strávila s tlupou pouličních kejklířů, kde si přivydělávala tancem a zpěvem, ale když zjistila, že ji chtějí prodat jako otrokyni zámožnému kupci, neváhala a ještě téže noci od nich utekla. Bernadette se sklonila nad stolem, posbírala prázdné poháry a naskládala je na oválný tác. Jeden z hostů ji přitom zabloudil pod sukni a štípl do zadku, až nadskočila a rozpustile se rozchichotala. Díky pravidelné stravě v hostinci se zaoblila a získala vyzývavé ženské tvary. Byla zvyklá, že ji hosté zahrnovali svou pozorností, vědělo se o ní, že je náruživá a nic jí není proti vůli. Zakrátko se to rozkřiklo a stahovali se sem muži z blízkého okolí, což starý hostinský kvitoval s povděkem. Byl rád, že mu živnost vzkvétá a mlčel. Pouze v případě, že k ní byl některý z hostů hrubý, vyrazil s ním dveře a už sem víckrát nesměl vkročit.
S úderem jedenácté hodiny večerní, do kdy byla stanovena oficiální provozní doba, se lokál vyprázdnil. Zůstala zde pouze desítka mužů, seskupených kolem největšího stolu s dlouhými dubovými lavicemi po stranách, umístěného naproti vstupním dveřím. Poručili si několik džbánů vína, někteří si zapálili dýmky a lokál naplnil sladký pach tabáku. Bernadette mezitím upevnila dřevěné okenice na všech oknech a zajistila je petlicemi, aby nemohl nikdo z náhodných kolemjdoucích nahlédnout dovnitř, pomalu přešla k mužům a posadila se mezi ně. Opřela se lokty o stůl a ležérně zapérovala pokrčenými stehny. Několik párů nedočkavých rukou jí vyhrnulo halenku i sukni a muži pochvalně zamručeli. Měla velká prsa s tmavými dvorci, nohy porostlé jemnými chloupky jako srnka a její klín, to byla úplná houština. Zubila se a láskyplně vískala vlasy mužům, kteří seděli nejblíže, zatímco po ní žádostivě těkali rukama. Náhle se ozvalo jemné zaklepání na dveře a hosté ožili. Starý hostinský přešel pomalým krokem přes lokál, klíč v zámku dvakrát hlasitě cvakl a dovnitř vklouzly čtyři postavy, zahalené do dlouhých plášťů a s kapucemi na hlavách. Jako první odložila kapuci žena středního věku, její tvář zakrývala zdobená škraboška, jakou hojně používala šlechta na maškarních bálech. "Dobrý večer, pánové! Tak jsme opět tady, abychom vás potěšily a zahrnuly láskou!" řekla pevným hlasem a muži hřmotně zabušili pěstmi do stolu. Jmenovala se Caroline La Rochele a patřil jí vyhlášený podnik na Rue de Paradis. Energická hnědovláska se zelenýma očima, která v minulosti platila za jednu z nejlepších kurtizán Paříže, byla proslulá svými smyslnými křivkami a nutno dodat, že ani po letech neztratila nic ze své krásy. "Dnes jsem si pro vás připravila něco opravdu speciálního, mladou a šťavnatou novicku!" Při těch slovech to mezi přítomnými vzrušeně zašumělo. "Představuji vám Afrodité, mladou bohyni lásky!" Při těch slovech odložila i škrabošku a mezi postavami v pláštích vybrala jednu, kterou předvedla dopředu před mužské obecenstvo. Pokynula k ní hlavou, plášť se tiše sesunul na podlahu, někteří z přihlížejících se naklonili dopředu a úžasem vydechli. Zírali na krásku před sebou a mnozí z nich měli pocit, že se jim právě zjevil nahý anděl.
Mladá žena měla tvářičku jako porcelánová panenka, s plnými rty a malým nosíkem, dlouhé blonďaté vlasy, velké prsy s růžovými dvorci a špičatými bradavkami, oblé boky a dlouhé štíhlé nohy. Nevinně zamrkala hustými řasami, rámující její sytě modré oči a cudně si skryla hladce oholený klín, což nebylo zvykem a všechny přihlížející muže to okamžitě uvrhlo do vytržení. Bernadette se pobaveně usmála a vzápětí tlumeně sykla, když jí cizí prsty pronikly za úroveň těsného řitního otvoru. "Jak ohodnotíte naši Afrodité?" zvolala Caroline a muži ihned obraceli měšce na stůl. Mince se s třeskotem sypaly na desku, kutálely se do všech směrů a padaly na podlahu. Caroline jednu pohotově přišlápla, vsunula si ji mezi rty a lehce skousla. Pak pokynula mladé novicce, a ta ihned zamířila ke stolu. Muži se na ni vrhli a rukama nedočkavě šmátrali po jejím těle, hnětli jí poprsí, rozevírali stehna a slinili si prsty, které blondýnce horečně strkali do kundy a tlačili mezi naducané půlky. Její kůže byla lesklá a hebká jako samet. Afrodité tlumeně vzdychala a chvílemi se blaženě usmívala. Jeden z mužů jí nalíval víno přímo ze džbánu do otevřených úst, hltavě ho polykala, zatímco ji ostatní hlasitě povzbuzovali a bez dechu pozorovali, jak se víno v proudech slévá po dívčiných nahých prsech a po břiše až do klína. Překotně se zbavovali kabátců i nohavic a těšili se, jak si s ní užijí. "Pánové, přivítejte i naše další dámy, které jsou taktéž připraveny vás potěšit!" zvolala k nim Caroline a další pláště se opět tiše sesunuly na zem. "Představuji vám Melanii a Marion!"
I ony byly mladé a velmi pohledné. Melanie byla modrooká tmavovláska s plnými křivkami, pevným poprsím a pěkným kulatým zadkem. Naproti tomu Marion, plavovlasá a zelenooká, byla výrazně tělnatější a vypadala jako kuchtička nebo děvečka z vepřína. V klínech se jim vyjímaly trojúhelníky tmavých chloupků, které nijak neskrývaly. Marion téměř okamžitě vzbudila zájem starého hostinského, mladé a tlusté ženské ho odjakživa přitahovaly a tahle ho zaujala svým drzým kukučem. "Bernadette, běž spát, zítra tě čeká náročný den!" houkl na černovlasou číšnici a ta se se zklamaným výrazem nedobrovolně odšourala do chodby za výčepem. Nejenže by jí mohl za službu platit víc, ale mohl by jí občas dopřát i nějakou zábavu. Hostinský poté sáhl do zástěry, vysypal Caroline do dlaně hrst mincí, popadl Marion za zápěstí a táhl ji ke stolu v rohu pod oknem. Melanie se mezitím připojila k Afrodité a i ona měla hned napilno. Prsatá blondýnka, nabodávající se na čuráka muže pod sebou, sála další dva a střídavě jim ocucávala koule. Muži stojící u ní ztěžka oddechovali a obraceli oči v sloup, její ústa byla horká a lačná, jazyk sametově hebký a svižný. Neustále bloudili pohledem k jejímu hladce oholenému klínu a nemohli se vynadívat. Melanie si vybrala mladého pohledného muže, odvedla ho stranou a lačně mu olízla strnulý klacek po celé délce. Pak si navlhčila dlaň a začala ho tvrdě masírovat. Pozoroval ji s rukama založenýma za zády, po chvíli ji popadl za prsa, hnětl je a mačkal naběhlé bradavky. Jeden z mužů si za ni klekl, zkusmo jí vsunul nasliněné prsty do kundy, a rázně do ní přirazil. Melanie překvapeně vyjekla a pevně sevřela čelisti, šukal ji rychlými a tvrdými tahy, ohlédla se na Afrodité, a přitom si nechala sklouznout do hrdla mladíkův klacek. Blondýnka tlumeně kvílela pod náporem dvou tlustých čuráků, mizeli jí v kundě i v zadku, dalšího měla vraženého hluboko v ústech a hlasitě vydechovala nosem. Náhle se mladíkovo tělo napnulo, prudce se nadechl a než Melanie stačila cokoliv udělat, polykala teplé semeno a přitom cítila, jak jí muž, klečící za ní, stříká na vystrčený zadek. Téměř okamžitě ho nahradil jiný a nevybíravě do ní natlačil svůj překrvený klacek. Vrážel ho do ní tak urputně, že mu koule pleskaly o její zarostlý klín, roztahoval jí půlky a hlasitě supěl.
Starý hostinský mezitím nacpal Marion, klečící před ním na lavici, čuráka do zadku, vytřeštila oči a překvapeně vyjekla. Jeho klacek byl dlouhý a silný jako jitrnice o posvícenské zabijačce, takový kousek v sobě ještě nikdy předtím neměla a cítila ho tak intenzivně, že se jí z toho zatočila hlava. "Ááách, Vy jste ale pořádný kus ženské! To je mrdání, má drahá!" vykřikoval, chvěl se po celém těle a tvrdě do ní přirážel s temperamentem o mnoho let mladšího muže. Marion sklonila hlavu a opřela se čelem o desku stolu, velké cecky se jí divoce houpaly pod tělem a narážely jí do břicha, které jí viselo k podlaze jako vypraná cícha. Po chvíli se položil zády na lavici, Marion se nad ním rozkročila, opřela se pažemi o jeho zavalitá stehna a celou vahou mu dosedla kundou na klacek. Hostinský jí třásl s půlkami a slintal blahem. Nedokázal je pojmout v dlaních, a tak je aspoň hladil a supěl: "Už budu, má drahá! Už buduu!!" Posadil se, Marion se zvedla jak nejrychleji dovedla, poklekla u lavice a poslušně si vrazila jeho enormně vyvinutého čuráka do pusy. Napínal se k ní zpod odulého břicha pokrytého tmavými chlupy a leskl se jako natřený olejem. "Tak už cákej!" poručila mu, zatímco mu mačkala koule v sevřené pěsti. "No, bude to?" houkla, "já pořád čekám!" V příštím okamžiku její tvář zalil proud řídkého semene a skoro ji oslepil, starý hostinský řičel jako kanec a házel sebou na lavici s doširoka otevřenými ústy a vyplazeným jazykem jako v posledním tažení, zatímco ji další a další cákance máčely tvář, valily se jí na krk a na prsa a ve velkém z nich odkapávaly na podlahu. Počkala až skončí, a pak se postavila a připojila se ke svým dvěma společnicím.
Všechny tři se poté vtěsnaly na lavici u hlavního stolu, Marion uprostřed, Afrodité s Melanií po stranách. Muži se rovnoměrně seskupili kolem a zatímco jedna skupina si užívala horkost jejich lačných úst, druhá jim svědomitě plnila kundy i zadky. Obzvlášť tlustá Marion si jich dosyta užila, v jednu chvíli se jí pokusili strčit do řiti dva klacky najednou, tak moc se na její macatou prdel třásli, ale s hlasitým jekotem protestovala, a tak nakonec museli jeden po druhém. Večer vyvrcholil stříkanci na obou stranách stolu. Afrodité s Melanií klečely na podlaze, navzájem si olizovaly potřísněné tváře, culily se na sebe a chlípně mlaskaly, semeno jim vytékalo odevšad. Muži posedávali na lavicích kolem stolu a unaveně oddechovali, první pondělí v měsíci právem patřilo k tomu nejlepšímu, co jim hostinec U kaštanu mohl nabídnout. Někteří z nich se ještě stále nedokázali odtrhnout od Marion, nalévali jí víno do pohárku, těžkali jí prsa a plácali přes kypré půlky.
Caroline La Rochele se spokojeně rozhlédla po místnosti a zatleskala. "Dámy, vypadá to, že jsme zde hotovy!" Mladé ženy se oblékly do plášťů a seřadily se u dveří. "Dobrou noc, pánové, příště se vám opět postarám o milé překvapení!" "Přiveďte mi zase Marion!" zachraptěl starý hostinský. Caroline se zdvořile uklonila a za okamžik všechny zmizely ve tmě za vstupními dveřmi. Venku se málem srazily s Bernadette, která se sem vyplížila bočním vchodem. "Vemte mě s sebou, paní," žadonila prosebně, "vyplatím se Vám, uvidíte!" Caroline si ji se zkoumavým pohledem přeměřila, chvíli přemýšlela, a nakonec pokrčila rameny. "Vlastně proč ne, za zkoušku nic nedám." Mladá číšnice nadšeně zavýskla a zakrátko zmizely v neproniknutelných stínech podél nábřeží, kde na ně čekal kočár s vozkou a dvěma statnými vraníky. "Odvez nás k Červené lucerně!" zavolala Caroline zvonivým hlasem, vozka práskl bičem a kočár se dal do pohybu. Bernadette pozorovala měnící se scenérii za oknem a ani nedýchala, nikdy předtím v kočáře nejela. A když poté zamířili k jedné z nejbohatších pařížských čtvrtí, musela se štípnout do stehna, aby tomu uvěřila.
