Rue de Paradis byla obyčejná, pozvolna se svažující ulice v centru Paříže, z obou stran hustě lemovaná domy. Sídlily zde bohaté měšťanské rodiny obchodníků s porcelánem, křišťálem a kameninou, ale to zdaleka nebyl ten pravý důvod, proč se o ní mezi lidmi tolik mluvilo. V první polovině kopce stál vysoký dům s bohatě zdobenou fasádou, z níž od prvního patra až po střechu vystupovaly předsunuté terasy s balkónky ohraničenými nízkým kamenným zábradlím. Po obou stranách vstupních dveří se tyčily mohutné antické sloupy, dekorované alabastrovými karyatidami, které zobrazovaly dvojici spoře oděných antických bohyň. Na nosném háku vyčnívajícím z omítky nade dveřmi visela červená lucerna slabě osvětlující velkou tabuli s nápisem LANTERNE ROUGE. Dům byl v osobním vlastnictví jisté Caroline La Rochele, která zde provozovala luxusní pánský klub pro movitou klientelu. Zdědila ho po starém a bohatém obchodníkovi, který zemřel na selhání srdce přímo v její posteli. Za života byl velkým milovníkem žen a umění, zejména antické kultury, a v tomto duchu byl dům, který se od ostatních nápadně lišil svojí rozlohou, vyzdoben zvenčí i zevnitř. Pozůstalí se domu nehodlali vzdát a vyhrožovali soudním stáním. Právník starého pána se však po tom, co mu madam La Rochele ochotně nabídla všechny své tělesné otvory, vytasil se zaručeně pravou závětí, ve které odkazoval dům i s kompletním vybavením právě jí. Rodině pak připadla větší část našetřených peněz a přihodil i pozemky na venkově. Hned poté se zapsal na seznam vážených klientů klubu a jeho služby pravidelně využíval. Když kočár dorazil do cíle, venku už panovala hluboká květnová noc. Skupinka cestujících vystoupila a spěšně zamířila po chodníčku k domu, u jehož dveří hlídal zavalitý míšenec, hromotluk nepříliš vlídného vzezření a Bernadette se mimoděk přikrčila za postavami v pláštích. Caroline ho odvedla stranou a prohodili spolu pár slov, zatímco její chráněnky zmizely za vstupními dveřmi. Poté i ona vstoupila do domu a Hugo, jak se míšenec jmenoval, odvedl Bernadette bočními dveřmi do útulného pokoje v přízemí, vyhrazeného nově příchozím adeptkám, a zabručel na ni, aby se trochu prospala.
Bernadette procitla, a když si naplno uvědomila, kde se nachází, po tváři jí přelétl blažený úsměv. Celou noc se doslova propadala do vysoké matrace a měkká prachová přikrývka jí hladila nahou kůži. V hostinci U Kaštanu byla zvyklá spát na tvrdé pryčně v malé komůrce za výčepem, vstávat brzy ráno, uklízet a pomáhat v kuchyni. Často tak spala pouze několik málo hodin, bývala unavená a zmožená náročnou službou a jen na to pomyslela, věděla, že udělala dobře. Když se opět setkala s paní domu, Caroline seděla pohodlně v hlubokém křesle za stolem, v útlých prstech svírala tenký doutníček se slonovinovým náustkem, pomalu natáhla kouř, a pak ho labužnicky vyfoukla ke stropu své vkusně zařízené kanceláře. Vedle ní stála drobná a štíhlá Asiatka, kterou těsně obepínaly krátké bleděmodré šaty vyšívané jeřáby a švestkovými květy, tmavé vlasy měla vysoko vyčesané a upevněné dvěma jehlicemi, dávaly tak vyniknout její útlé šíji. "Svlékni se, drahoušku!" kývla Caroline na Bernadette. "Tak co jí říkáš?" vzhlédla poté k Asiatce a přitom tázavě zvedla obočí. Ta vysokou černovlásku pomalu obešla, na okamžik se zastavila za jejími zády, pak se vrátila zpět ke stolu a mlčky přikývla. "Věděla jsem, že se ti bude líbit!" Paní domu se vítězoslavně usmála, svou společnici představila Bernadette jako Lin a vysvětlila jí, co ji čeká - nejdříve prohlídka v podkroví u lékaře pana Simona a poté návštěva místní koupelny. "Uvidíme se opět večer, do té doby na shledanou!" Drobná Asiatka podala Bernadette hedvábný župan, sebrala z podlahy její svršky a zmuchlala je v náručí. "Pozdravujte ode mne pana Simona a buďte na něj milé, koneckonců, díky němu tu všechny můžeme být!" zavolala ještě Caroline než za nimi zapadly dveře kanceláře. Od pana Simona společně pokračovaly do prostorné koupelny obložené zeleným mramorem, ve které stály dvě vany. Ve velkém krbu u zdi hořelo několik silných dubových polen, které občas hlasitě zapraskaly a do místnosti vlétly žhavé uhlíky. "Teda, holka, s tebou bude práce!" posteskla si mladá Asiatka, když se Bernadette ponořila do lázně s emulzí z olivového oleje a aromatických bylin.
"Uvolni se, lež klidně a neházej sebou!" Lin pohledem zkontrolovala ostří břitvy, kterou předtím několikrát obtáhla na nataženém řemeni. "Nerada bych tě řízla!" Bernadette zavřela oči, chladná čepel ji v podbřišku nepříjemně zastudila. Asi po půl hodině je znovu otevřela a drobná Asiatka na ni spiklenecky mrkla. "Můžeš se jít podívat, jsme hotovy!" A ukázala hlavou k velkému zrcadlu v rohu koupelny. Bernadette spustila nohy na podlahu z nízkého lehátka, přistoupila k němu a její oči se rozšířily překvapením. V němém úžasu si prohlížela mladou ženu v zrcadle, jako by odmítala uvěřit, že se dívá na vlastní odraz. Její nahá kůže byla lesklá a vláčná, zmizely chloupky i srostlé obočí, hladce oholený klín měl přirozeně tmavší odstín. "Na, obleč si to." Lin jí podala průsvitnou tuniku s krajkou, lehounkou jako pírko. "Kde jsou moje věci?" hlesla. "Tvoje věci jsem nechala spálit," odfrkla drobná Asiatka, "páchly a tady už je stejně nebudeš potřebovat! Věř mi, brzo si budeš moct koupit lepší, opravdové šaty!" Postavila se za ni, nanesla jí na krk květinový parfém z malého skleněného flakónu a chvíli si ji mlčky prohlížela v zrcadle. "Odvedla jsem dobrou práci, co říkáš?" Bernadette se mírně zachvěla, a přestože cítila tuniku na kůži, připadala si nahá. I tak na první pohled vypadala. Těsně před večerem společně prošly hlavní část domu a prostornou galerii s pokoji, kde ji Lin vysvětlila vše, co musela vědět. Na závěr ji odvedla zpět do kanceláře paní domu, rozloučila se a popřála jí hodně štěstí. Caroline uchopila broušenou karafu s koňakem, která spočívala na stole na stříbrném podnose, nalila do dvou skleniček a jednu jí podala. "Od této chvíle jsem pro tebe madam La Rochele, vítám tě v Červené lucerně, hoď to do sebe!" Bernadette jen stěží odolávala nutkání zakašlat, nic tak silného jí nikdy předtím neprošlo hrdlem. "Prohlédla sis dům?" "Ano, madam." "Pojď sem a ukaž se mi." Caroline si ji pozorně prohlédla a v koutcích jí slabě zacukalo. "Tebe tu muži ocení, tím jsem si jistá," pokývala spokojeně hlavou, vzápětí usrkla ze skleničky a upřela pohled do zdobeného koberce na podlaze. "Snad odtud neodejdeš příliš brzy."
Muž, který se objevil téhož večera na prahu Červené lucerny svou příslušnost ke dvoru nijak nezapřel. Jeho oděv byl ušitý na míru, vycházková hůl, klobouk, nohavice i boty s velkou přezkou ho na první pohled řadily do vyšší společenské vrstvy. Tím mužem nebyl nikdo jiný než státní prefekt Eliot Moreau. Madam La Rochele se nechodila osobně vítat s každým, ale tady se to slušelo a pomáhalo to vzájemným dobrým vztahům. "Dobrý večer pane prefekte, jsem ráda, že jste nás opět poctil svou návštěvou!" Nabídla mu hřbet ruky, který ihned zdvořile políbil. Poté mu pokynula a společně prošli úzkou chodbou plnou velkých nástěnných zrcadel a rozměrných maleb s erotickou tématikou, stojaté lucerny s barevnými skly naplňovaly okolní prostor temně rudým odstínem. Celou dobu kráčela krok před ním a lehká, téměř průsvitná látka šatů zvýrazňovala oblé kontury jejích smyslně tvarovaných boků a hýždí, do nichž se prefekt dychtivě vpíjel očima. Chodba po chvíli vyústila do prostorné haly, po jejímž obvodu vybíhalo do výše dvojité točité schodiště s terasami, byla osvětlena bohatými křišťálovými lustry a z přízemí bylo možno dohlédnout až pod střechu. Uprostřed stála velká kašna, chrlící do vzduchu proudy vody, ve které se koupalo několik nahých krásek. Na čalouněných lenoškách, jakých tu bylo nepočítaně, se rozvalovaly další a poskytovaly společnost hostům nebo ve skupinkách posedávaly nad poháry s vínem. Prefekt se slastně nadechl, působil jako liška v kurníku nebo spíš vypelichaný kocour, mladými ženami byl přímo posedlý. Rozhlížel se kolem sebe a jeho pozornost upoutala vysoká a urostlá černovláska, která se znenadání objevila na schodišti v patře. "Kdo je ta hezounká prdelka?" zacukroval a v očích se mu zalesklo. "To je Bernadette, je tu nová, vzala jsem ji pouze na zkoušku," odvětila opatrně madam La Rochele, "nemá ještě zkušenosti." A rychle dodala: "Muž jako Vy si u nás jistě vybere lépe!" Prošedivělý úředník jí probodl pohledem a zasyčel: "Ne, chci ji!" Mlčky přikývla a uklonila se. "A chci Váš nejlepší salónek jako obvykle, přiveďte mi ji tam, rozuměla jste?" Znovu se mlčky uklonila a poodešla ke schodům do patra. "Bernadette, pojď sem ke mně!" Zavolala a počkala, až k ní mladá žena sestoupí do přízemí.
Bernadette váhavě vstoupila do salónku na konci spoře osvětlené chodby, upřela oči na muže s prošedivělou kozí bradkou a dlouhými vlasy staženými do culíku, který k ní nedočkavě natahoval paži. Byla o hlavu vyšší, postavila se před něj a mírně k němu shlédla. V ostrém světle lustru nad jejich hlavami vystupovaly zpod průsvitné tuniky oblé kontury Bernadettina nahého těla. "Svlékni se!" přikázal jí, stejně už viděl všechno a ten kousek oděvu by mu zbytečně překážel. Poslechla, prefekt k ní přistoupil, prstem jí jemně zakroužil v pupíku a nasál vůni její kůže, Bernadettiny prsy se mu pohupovaly v úrovni očí. Vtáhl do úst bradavku a zmáčkl jí prsa, až tlumeně sykla. Prohmatal jí půlky a naslinil si ukazovák, který jí poté neurvale vrazil do kundy. Chvíli s ním kroužil uvnitř a ztěžka oddechoval, nelíbilo se jí to, ale po chvíli už se leskl její šťávou. Druhý prst jí vsunul do zadku, podklesla v kolenou a tlumeně zasténala, což prefekta vydráždilo a ještě přitlačil. "Ty jsi mi ale pěkná prcina," syčel a oči mu svítily chtíčem. "Podívej, co tu pro tebe mám!" Při těch slovech si uvolnil poklopec a jeho čurák se vymrštil vzhůru. Nebyl tak tlustý jako hostinského z krčmy U kaštanu, který ji sice přijal do služby, ale několik prvních nocí ji nenechal pořádně vyspat a neúnavně jí plnil všechny otvory, dokud sám neodpadl vyčerpáním, ale jeho délka ji překvapila. S užaslým výrazem zírala i na prefektovy koule, visely mu skoro do půli hubených stehen. Smýkl s ní k prostorné posteli u zdi a strčil do ní, až padla zády na bělostné povlečení. Popadl ji za stehna, roztáhl je a prudce na ni nalehl. "S žádnou tady se neudělám, můžu tě šukat, jak dlouho budu chtít!" Oznámil jí sebevědomě, mechanicky do ní přirážel a šklebil se, jako by mu to nečinilo sebemenší potíže. Bernadette tlumeně hekala, objala ho stehny kolem pasu a přitlačila si ho hlouběji do kundy, dokud v ní nezmizel až po kořen. "Voila, mademoiselle!" vykřikl prefekt vzrušeně, "to není možné! Většina zdejších mne nepojme!" "Většina zdejších možná," zachraptěla, "ale já nejsem jako ony!"
Po chvíli se rychle převalila na záda a nabídla mu svůj zadek. Popadl ho do dlaní a palci jí roztáhl tmavou řiť. Slastně do ní zabořil jazyk, hlasitě funěl a máčel ji slinami. "Vystrč ji pořádně!" supěl, zatímco jí tlačil dlaň mezi lopatky. "Poslužte si," odvětila, zapřela se rukama o lůžko a stehna roztáhla víc do stran, aby snížila těžiště a vystrčila zadek do vzduchu. Sklonila hlavu, čelem se opřela o hedvábné povlečení, zakousla se do něj a čekala. Prefekt do ní natlačil klacek a po chvíli už s ním divoce rejdil uvnitř. Hlasitě oddechoval a zatínal jí prsty do kůže. "Ach, áááách!" vykřikoval, "to je ale božská prdel!" Pevně ji svíral v bocích, znovu a znovu v ní mizel až po kořen a drtil ji krátkými pohyby pánve. "To není možné!" zaúpěl, když ucítil, že se blíží k vyvrcholení a rychle se z ní vytrhl. "Budu stříkat, poprvé tady budu stříkat!" Klečel na okraji postele a zuřivě si masíroval čuráka. Bernadette se přes jedno koleno zvedla z lůžka, klekla si na podlahu pod ním a ohon havraních vlasů si podržela v sevřené pěsti. Chvíli ho mlčky pozorovala, a pak mu bez varování vrazila dva prsty do řiti. Na starého hostinského to zabralo vždycky a mohla se aspoň trochu vyspat. Prefekt zařval jako raněné zvíře a vytřeštil na ni překvapené oči. Nechutnal jí, ale přemohla se a poslušně spolykala všechno, co se jí proudem valilo do hrdla. "Mademoiselle Bernadette," sípal a jeho vyhublé tělo pokryté řídkými šedivými chlupy se nekontrolovatelně třáslo, "chci Váš kapesníček, slyšíte? Trvám na tom! Musíte mi dát svůj kapesníček!" Bernadette si hřbetem ruky otřela potřísněnou bradu a pokrčila nahými rameny. "Zeptám se madam La Rochele," opáčila a vyplivla si zbytek prefektova řídkého semene na prsa.
Madam La Rochele se hlasitě smála. Smála se tak, až zaklonila hlavu a kopala nohama ve vzduchu jako v záchvatu. "Ty jsi neskutečná!" pokývala uznale hlavou a nalila Bernadette další koňak. V kanceláři s nimi byla i drobná Asiatka Lin a i ona se na ni nevěřícně culila. "Víš, co to znamená?" zahlaholila paní domu a překlopila si do úst obsah další skleničky. Bernadette jen mlčky zavrtěla hlavou. "Že od zítřka se u nás netrhnou dveře!" "A k čemu je ten kapesníček?" zamračila se nechápavě. Madam La Rochele se konečně uklidnila. "Holka, kapesníček dáváš svému nejlepšímu klientovi, někomu, kdo je pro tebe speciální, chápeš?" "A kdo si tě odtud jednou odvede!" Doplnila Lin polohlasem a rychle ponořila rty do koňaku, když k ní prudce otočila hlavu. Bernadette si odhrnula vlasy z tváře. "Dáte mi takový kapesníček?" hlesla. Caroline La Rochele dlouze vydechla, sklonila se k ní a pohladila ji po tváři. "Ano, dám," přitakala, pak opět uchopila broušenou karafu a zadívala se do tmy za oknem. "Všechny ho tu máme."
