Od Petřina nevšedního a nebývale silného erotického zážitku při masáži ve tmě uplynulo více než 14 dní. Helena byla zcela netečná k jejím neustálým dotazům, jak se taková masáž dá objednat, kdo byl ten neznámý masér, aspoň třeba kolik mu bylo roků apod. Na vše odpovídala ve zprávách různými smajlíky a žádost o osobní setkání z důvodu zaneprázdněnosti odmítala. Raději, říkala si Petra, protože si už v duchu přehrávala, jakému způsobu mučení ji podrobí.
Koncem měsíce Petru čekalo dlouho očekávaný seminář pořádaný Českou naturopatickou společností v hotelu Ostrov v Nymburku. O pondělí do neděle intenzivní seminář, jehož absolvování bylo pro Petru nutností, pokud chtěla ukončit studium a získat tolik vytoužený diplom. A který si také musela poměrně draze zaplatit.
Naivně se domnívala, že ji hříšné myšlenky na neznámého maséra přejdou alespoň díky náročné výuce. Naopak. Několikrát se přistihla, jak si místo vnímání tématu zkouší představit, jaké by to bylo s oním přednášejícím. Mírně prošedivělý padesátník by rozhodně nebyl k zahození, pomyslela si, ale ani při občasných přestávkách na kávu nevypadalo, že by ho zajímalo něco jiného než detoxikace, revitalizace, stabilizace a regenerace. Sex bude v jeho slovníku asi zcela neznámý pojem, pomyslela si.
Poslední večer semináře, v sobotu, se účastníci hromadně rozhodli pro „tah městem“. Petra si nebyla úplně jistá, jestli v případě Nymburka jde o dobrý nápad, a tak se omluvila, že se úplně necítí a zůstala na hotelu. Nicméně co s načatým večerem, když Vás hlava nebolí a choutky jsou stále intenzivní? Ve filmech to hlavní hrdinka řeší většinou návštěvou baru. No a hotel bar samozřejmě má taky…
Má, ale není bar, jako bar. Sobotní večer, poloprázdný hotel, a to ještě ta poloplná část byli její kolegové, kteří právě objevovali kouzla večerního Nymburka. Navíc hotel se nachází v odlehlé části města v podstatě o samotě, sice v blízkosti známého sportovního areálu, ale pokud v něm nějaká repre momentálně byla na soustředění, asi borci nedostali vycházku. V baru seděly jen tři páry, a tak to na moc velkou zábavu nevypadalo. Petra se posadila do kouta kousek od baru, vytáhla mobil a bezcílně začala brouzdat po internetu.
„Dobrý večer, co si dáte?“, uslyšela Petra nad sebou, aniž by si uvědomila, že někdo přišel. Vedle ní stála štíhlá bruneta a s úsměvem se dívala na Petru. Petru v tu chvíli napadlo, že to je, jak když vykoukne slunce z po za mraků. Tak na ni ten náhlý příval pozitivní ženské energie zapůsobil. Kde ho po celém týdnu a takto pozdě večer barmanka bere, jí bylo záhadou. Nicméně si objednala jedno prosecco a přidala jeden podobně zářivý úsměv, protože na úsměv se odpovídá úsměvem. Barmanka se uculila a odcupitala za bar, netušíc, že je podrobena důkladnému pohledu Petry.
Petra byla vdaná a rozhodně jasně na chlapy. Nicméně…měla několik zásad…jednak že život je příliš krátký…a pak, že zkusit by se mělo všechno…teda skoro všechno. No a představa holčičího milování ji střídavě provázela už roky. Nikdy však vědomě nic nevyhledávala, jen si občas při setkání s pro ni sympatickou ženou představovala, jaké by to asi mohlo být. No a barmanka byla rozhodně velká sympaťanda na první pohled, takže sken byl na místě.
Docela vysoká, pomyslel si Petra. Tak 175 cm, na ženskou dost. I když to jistě bylo i díky podpatkům, které měla obuté na dlouhých štíhlých nohách. Sukni si opravdu mohla dovolit takto krátkou, protože za nohy se stydět nemusela. Prsa tak akorát, do ruky. Ježíši na co to zase myslím!!!, pokárala se v duchu Petra…a pokračovala prohlídkou barmanky, která již za barem připravovalo drink pro Petru. Pěkný, jemný obličej, hezká pleť, tmavé oči. Rozhodně ale nebyla nejmladší, čtyřicet by ji asi mohlo být. Ale když je někdo přirozeně hezký, nepotřebuje ani tuny make-upu, stačí jen decentně zvýraznit přednosti.
Barmanka náhle na Petru pohlédla. Jako by její pohled cítila. Petra nestačila uhnout, a tak se jen provinile usmála. Reakcí byl chápavý úsměv…dost odzbrojující.
Když si Petra objednala třetí prosecco, zjistila, že ostatní hosté z baru již odešli. Tak byla zabrána do svých úvah a myšlenek, že si toho ani nevšimla.
„Co že tak sama?“, zeptala se jí barmanka, když ji donesla třetí skleničku.
„Nechtělo se mi do města s kolegy, ale nechtělo se mi ani zůstat na pokoji“, pokrčila Petra rameny a nespustila z barmanky oči. Teď nebo nikdy!
„Nechcete si se mnou dát skleničku? Nerada piju sama, připadám si pak divně“, špitla a napjatě čekala na odpověď.
„Moc ráda“, usmála se barmanka a za chvíli byla zpět nejen se skleničkou, ale rovnou s celou lahví.
„Tak ahoj, já jsem Irena“, bez rozpaků vypálila barmanka na Petru při prvním ťuknutí.
„Super, já Petra, ráda Tě poznávám“, vylezlo z Petry a ani se nenadála, dostala na tykání od Ireny polibek na tvář. Ucítila tak její vůni v celé své síle, až se jí z toho zamotala hlava. Nebo že by to bylo z dosud vypitých sklenic lahodného moku?
Pozdní večer se překlopil do brzké noci. Holky zjistily, že si nebývale rozumí, jako by se znaly roky. Od všedních témat jako byla práce, rodina, děti, koníčky, se postupně dostaly k poměrně lechtivějším tématům. A postupně až k tomu úplně nejlechtivějšímu. Sex s ženou. Irena se přiznala, že má za sebou již nějaké zkušenosti a že rozhodně byly jen pozitivní. A to jak ve trojce s manželem, tak i když strávila noc sama se svojí nejlepší kamarádkou. Petra hltala každé její slovo a jen bezhlasně polykala, když jí mírně ovíněná Irena popisovala své zážitky. A s přibývajícím časem se přistihla, že to určitě jednou chce zkusit. Ne chce, že to zkusí. Ne jednou. Teď a tady. S Irenou.
„Nedáme ještě bublinky?“, zeptala se Irena při pohledu na prázdnou láhev.
„No já nevím, asi už mám dost, měla bych jít spát“, vylezlo z Petry a hned toho litovala.
„Ne ne, ještě jednu dáme a to stylově, v bublinkách,“ rozesmála se rozverně Irena, popadla Petru za ruku a táhla ji k baru. Tam popadla druhou láhev prosecca a nějaké klíče a s šibalským úsměvem klusala na druhou stranu za bar, kde byl vchod…do wellness.
Když za nimi zaklaply dveře, Irena je hned za sebou zamkla. A bez rozpaků se začala ihned svlékat. Petra chvíli stála, ale pak míra alkoholu a narůstající chuť zrychlily proces odhazování svršků natolik, že stála před Irenou nahá ještě dříve než krásná barmanka. Ta se na ní upřeně podívala.
Na zvídavé pohledy žen na své potetované tělo byla ze sprch ve fitku dávno zvyklá. Ale tohle bylo něco jiného. Ten pohled byl spalující a měla pocit, že tetování je to poslední, co je předmětem jejího zájmu.
„Pojď, osprchujeme se spolu,“ vzala Irena Petru opět za ruku a odvedla ji do prostorného sprchového koutu. Pustila příjemně teplou vodu do hlavové sprchy a na obě se začal snášet jemný proud dopadající vody. Petra cítila extrémní blízkost voňavého ženského těla a neustále narůstající vlastní vzrušení. Zavřela oči a…když ucítila Ireniny rty na svých, podlomila se jí kolena. Žádný kamarádský polibek, ale nádherně vlhké rty i vášnivý jazyk si razily cestu do její ústní dutiny. Žhavý, spalující, vášnivý. Ruce Ireny putovaly po zádech Petry až k zadečku, pevně jej uchopily a přitáhly k sobě. Dvě krásná ženská těla, mokrá od přívalů vody, se k sobě tiskla v něžném, ale zároveň nesmírně pevném objetí. Petra cítila, jak jsou jejich ňadra k sobě přitisklá, její drobná a Irenina o trochu větší, jak podbřišek tlačí na podbřišek, jak Ireny ruka sjíždí z boků přes její bříško do jejího mokrého lůna…od vody, a hlavně od vzrušení… Svět se Petře skutečně začal točit bláznivou rychlostí. A asi nejen jí. Irena převzala iniciativu.
„Pojď, chci Tě,“ odtáhla Petru ze sprchy a na místo plánované vířivky ji zavedla na nedaleké velké lůžko pokryté jen světlým froté prostěradlem.
Petra si lehla a zavřela oči. Cítila, jak si Irena lehá vedle ní, jak ji opět vášnivě líbá, na ústa, ušní boltce, krk, na drobná ňadra, která reagovala již dávno nádherně tuhnoucími hroty bradavek, jak její jemné prsty rozhrnují závojíčky rozkoše. I Petry ruce zkoumaly Irenino tělo, mazlily se s jejími krásnými ňadry, i ona cítila, jak je Irena vlhká vzrušením. Byly to trochu nesmělé první doteky v objevování jiného ženského těla než svého vlastního. Ale o to krásnější…
„Chceš mě ochutnat?“, zeptala se Irena s plameny vášně v očích.
Petra nechtěla nic víc, a tak jen přitakala. Irena si nad ní klekla a sama se s polibky přiblížila tam, kde je Petra chtěla cítit nejvíce.
Voněla. Chutnala. Krásně tekla…a božsky lízala. Dvě splynutá ženská těla propletená v ten nejintimnější svazek se sebe nemohla navzájem nabažit. Petra poprvé ochutnávala lahodný nektar ženského vzrušení a sama cítila jemné rty i jazyk Ireny, jak prozkoumává každičký kout jejího lůna. Mělo by to být stejné, jako od jakéhokoli muže…ale přitom to bylo úplně jiné.
Mužská a ženská energie jsou natolik odlišné. Petra poprvé zažívala, kdy si ji brala od ženy a ženě dávala. Byl to nepopsatelný pocit. To, co si myslela, že tomu bude chybět, vůbec nebylo potřeba. Něha, vášeň, rozkoš…toho všeho se jí dostávalo plnými doušky.
„Já už budu, lásko…“, vysoukala ze sebe Irena, když se nadzvedla, a ještě víc přimáčkla na Petry obličej a vzápětí se již zmítala v nekontrolovatelných záchvěvech celého těla.
Tak, zvládla jsem to, pomyslel si Petra, když se Irena svezla vedle ní a s vytřeštěnýma očima zírala do stropu. Petra se k ní přitulila, objala ji a hladila po celém těle. Trvalo to více než minutu, než Irena “přišla k sobě“. A než se rozhodla vše Petře opětovat.
„Jsi šikovná a zasloužíš si odměnu“, opět s šibalskými plamínky vášně se na Petru usmála tím svým odzbrojujícím úsměvem, když ji zatlačila na záda, jemně rozevřela nohy a zabořila hlavu do krásně holého a voňavého pohlaví.
Petra opět ztratila pojem o čase. Strop se začal bláznivě točit, a tak raději zavřela oči. Na svých prsou cítila Ireniny ruce a svými rukami naopak tiskla její hlavu ještě více silněji k sobě. Nepřišlo to náhle jako obvykle, ale postupně, vlastně ani nevěděla, kdy dosáhla toho úplného vrcholu, protože měla pocit, že tentokrát trval věčně. Síla, intenzita, trvání…vše takové, jak si ani v těch nejbujnějších představách nedokázala představit.
Irena se svezla vedle ní. Objaly se a dlouze políbily. Petra nechávala doznít orgasmus s rukou Ireny přitisklou mezi svými nohami. Chtěla ji cítit co nejdéle.
„Nepřišli jsme sem náhodou do vířivky?“, zahalekala zvesela Irena a už táhla Petru z lůžka k nedaleko stojícímu spáčku.
Tak tahle noc bude ještě asi dost dlouhá, pomyslela si Petra. Snad stihnu zítřejší ranní seminář. No a pokud ne, tak co. Žijeme přeci jen jednou a na tohle budu vzpomínat asi až do konce života…
