Za dveřmi č.3 byl malý pokojík. Nebyl ani o velikosti garsonky v Praze. Jediné co obsahoval bylo křeslo vedle nízkého stolku, malý kumbálek zakrytý závěsem a dvě velká zrcadla na obou stranách. Zaujal tě efekt nekonečného zrcadla. Po chvíli se ozvalo klepání, převzal jsem od prodavačky balíček a položil ho na stůl. "Rozbal to." Pronesl jsem s úsměvem. Sledoval jsem jak rozvazuješ mašli a otevíraš krabici. Po odklopení víka se ke mně otočíš. Kouká na tebe černá celohlavová psí maska s ouškama a odepínacím čumáčkem. Vedle toho rukavice ve tvaru tlapek, které braní v používání prstů...ve spod je pár dalších krabiček. "Běž se vysvléct za plentu a nasaď si packy, až budeš hotová, přijď. Zbytek nechám poslat k sobě." Trochu nejisté zvedneš černé packy a vydáš se za plentu. Po jejím zatažení si uvědomíš, že máš vlastně poprvé od našeho setkání trochu soukromí. Rychle jej rozhrneš, podíváš se mým směrem, dáš ruce za hlavu a rozkročíš nohy. "Pane, smím si zatáhnout závěs, nebo i zde platí pravidlo otevřených dveří?" "Zatáhni si." Pronesu klidným hlasem a poslouchám, jak kolečka saténového závěsu cinkají na ocelové tyči. Otevřel jsem ruční opěrku křesla a vytáhl skleničku a vybral láhev Black label a nalil na tři prsty. Slyšel jsem jak cinklo ramínko, když jsi věšela šaty. Prohlédla sis sebe sama v zrcadle. Najednou je to zvláštní pocit. Za posledních 24h jsi zažila absolutní převrat své reality. Chvíli držela packy v dlaních a přemýslela jak se nasazují. Nakonec pokrčila prsty a vsunula do nich levou ruku a stáhla suchým zipem na zápěstí. Druhou packu si musela nasadit a utáhnout s pomocí zubů. Sleduji jak se odhrnul závěs a ty jsi nahá na čtyřech. Odkládám sklenici a otačím se k tobě. "K noze fenečko." Když ke mně lezeš pomalu po čtyřech, natáhnu se pro psí masku, aniž bych spustil oči z tvého nahého těla. Zastavuješ se těsne před mýma nohama. "Sednout." Po rozkazu si klekáš poslušně na paty. Roztáhnu nohy a do klína nastavím masku. Nemusím nic říkat. Víš co po tobě chci. Zavřeš oči, zhluboka se nadechneš a vydechneš, otevřeš víčka a pak sama natiskneš hlavu do psí masky. Ucítíš aroma nové kůže. Ani necukneš, když ti zapínám zip na zátylku a přicvaknu vodítko do poutka na obojku. "Pojď." Zatáhnu za vodítko a ty poslušně kráčíš počtyřech vedle mé nohy. Párkrát se projdeme po místnosti, než se zastavíme před zrcadlem. "Sednout. Líbí se ti to co vidíš? Jestli ano, štěkni." V zrcadle si prohlížíš náš odraz. Připada ti, jako by ses dívala na někoho úplněně cizího. Sedí tam na patách nahá, sotva dospělá slečna, s kolenama od sebe, mezi kterýma se opírá o ruce, zakončené koženými psími packami a v psí masce u nohou muže, jehož postoj jasně vyzřuje, že mu patří, podtržené vodítkem. Natáčíš hlavu v masce ze strany na stranu, aby ses lépe prohlédla, snad jen díky očím poznáváš sebe samu. Díky druhému zrcadlu se vidís i zezadu, jak z pod masky vystupuje blonďatý cop. Ten pohled tě vzrušoval, zvraceně se ti ta dívka v zrcadle líbila. Postupně tě prostupovalo vědomí přijetí této, svým způsobem, nové role. To, že jsi měla ocásek doma, byla jedna věc, ale maska ti dávala určitý pocit anonymity a tím ses lépe vžívala do pozice fenečky. Vzhlédneš, štěkneš a hlavou se mi otřeš o stehno. Pohladím tě po hlavě a podrbu jako psíka. Dřepnu si k tobě odepnu čumáček a políbím tě. "Taky se mi tak líbíš, ještě ti vybereme jméno." Pronesu s úsměvem, ty mi na oplátku olízneš tvář. Jako fenka si to můžeš dovolity to přece psi dělají. Znovu tě podrbu a úsměv se mi rozšíří. Připnu ti zpět čumáček a dovedu ke křeslu. "Sednout." Poslušně tak učiníš odepnu vodítko. "Volno." Posadím se do křesla a sleduji jak se vžíváš do nové role. Pobíháš po čtyřech po pokoji, očicháváš rohy a podlahu. Všímám si, jak se ti leskne kundička vzrušením z nového zážitku. Po chvíli si klekneš předemne, dáš packy na klín a zakňučíš. "Potřebuješ vyvenčit?" Jen pokýváš hlavou, zakroutíš zadečkem ve tvaru srdce a štěkneš. Zkontroluji hodinky, rozepnu zip na tvém zátylku a sundám masku. Najednou si připadáš mnohem víc nahá. "Běž se převléct, půjdeme." Doběhneš do kabinky a zubama zatáhneš závěs. Chvíli bojuješ s packama, ale jsou za chvíli dole. Oblékneš se zpět do šatů a v zrcadle vidíš svůj šťastný úsměv a jiskřičky v očích. Trochu tě to překvapuje, jak se se citíš vnitřně naplněna. Jakoby předchozí život byl chaos, teď má směr i cíl. Jakmile odtáhneš závěs, docupitáš ke mně jak holčička co dostala kokino (bonbon). "Moc děkuji Pane." Vyhrkneš šťastně. "Můžu vám dát pusu?" Jen kývnu a ty mi dáš letmý polibek na tvář. Než se stihneš odtáhnout, chytnu tě za tvář a něžně a dlouze políbím na rty. Strčím si pár menších krabiček do brašny, chytím za ruku, propletu své prsty tvými a vyrazíme ven.
PS: Rád bych poprosil čtenáře o zpětnou vazbu. Je něco, co byste změnili, či doplnili?
PSS: Čerpám jak ze zkušeností tak se zde prolíná i fantazie. O co by měl tento pár dál zažít? Máte nápady, napište. Ty nejlepší nápady rozepíši a s největší pravděpodobností i vyzkouším, aby to bylo autentické. Takto se můžete i vy podílet na pokračování...
