Než se na nějakou dobu opět odmlčím, mám na srdci takovou drobnou záležitost. Mám rád komplikované příběhy a možná zkusím vysvětlit, že sex je sice super věc, ale občas to chce přidanou hodnotu, která nemusí nutně končit v ložnici.
Je to komplikovaný příběh, který začal, když jsem předloni v půlce října přezul pneumatiky a jel do Prahy. Měl jsem schůzku a vracel se na sever. Jezdím po dálnici tak nějak předpisově, hezky v klidu. Jenže to se nelíbilo autu, BMW, protože jsem se zjevně zařazoval zpátky do pravého pruhu moc pomalu. Bavorák troubil, řídila ho mladá žena, která, když míjela můj vůz, hodila na mne držku...
Nenechávám se nějak vyprovokovat, ale vracel jsem se ze schůzky s dobrou náladou, takže blinkr a tu kočku sedlající bavorák jsem dojel na její úroveň, a té drzé pirátce jsem poslal vzdušný polibek a sice tak, že jsem políbil dlaň a sfoukl...
Následoval další její nájezd, ukázala parohy, ale už se smála, dokonce víc, než před tím polibkem. Nebudu to protahovat, takže řeknu, že má poslední rychlost byla cca 248 kilometrů. Opravdu jsem se modlil, aby to už znova nezkoušela. Poslední rychlost byla nad možnosti mého auta a asi i mé. Vyřešil jsem to tak, že jsem dal výstražná světla, pravej blinkr a zpomalil. Zpomalil i ona, chytrá holka, říkal jsem si. Na sjezdu u Mladé Boleslavi je mekáč, a tam jsme společně zabrzdili...
Padla mi do oka hned. Když řídila, nebylo to vidět, ale sympatická, nazrzlá a zelenooká. A byla mi hned povědomá...
Nejsem hrdina! Hrdina je ten, co se bojí a udělá to, takže jsem ani nezastíral, že se mi po tom všem chvěl hlas a asi i kolena...
V mekáči jsme se celé situaci zasmáli, sama se přiznala, že by se taky nenechala vyprovokovat, modlila se, aby to už neeskalovalo dál a že jsem jí v podstatě zachránil. Já si zase dělal legraci, že mi dotankuje půlku nádrže. Kousek vedle je benzínka.
"Klidně, ale večer se mi nechce usínat s knížkou..." Punkerku ve výslužbě v sobě nezapřela...
Neusínala a já slovo dodržel. Máme podobné povolání, přestože ona ho už dávno nedělá. Nebudu popisovat detaily, můžu jenom říct, že když píchají dva škorpioni, je prostě něco jinak. Neumím to popsat jinak, že jde o jednu velkou zvrhlost, která má eleganci.
Odjížděl jsem ráno a upřímně jsem se rozesmál, když jsem si zkoušel župan jejího přítele. Pantofel bych ani neobul...
"Ostříhej si nehty, děvko," byla má věta na rozloučenou.
"Rozkaz," odpověděla.
Za týden mi pípal mobil. Ruka, nepochybně její s krátkými nehty...
Pokračovalo to zvláštně. Chvilku jsme se nenáviděli, chvilku jsem jí nestihl ani připnout obojek. Věděli jsme oba, že dřív nebo později bude jeden z nás sedět za zabití toho druhého...
Naposledy jsem jí viděl loni v říjnu. Přijela nečekaně, asi něco tušila, protože mne nezastihla právě ve vhodnou chvíli. Na něčem jsem pracoval, nebylo mi dobře, moc jsem nespal.
"Ty vypadáš! Trpí tím tvá elegance, takže kde začneme?" zeptala se dost tvrdě. Neprotestoval, leželi jsme nakonec vedle sebe v posteli. Jen tak...
Usnul jsem a ona se vytratila. Nechala mi vzkaz a byla skoro už v Praze, když mi zvedla telefon...
"Budu tě sledovat svým třetím okem," byla moje poslední slova do telefonu. Položila telefon, ale určitě ne kvůli tomu, že by byla naštvaná.
Přestože nás mimo telefonu nic nespojuje, víme o sobě, sledujeme se. Svět je zkurveně povrchní. Já nejsem jiný, byl bych pokrytec, jestliže bych tvrdil opak, přestože to tak často dělám. Jsem velký požitkář, ale jsou věci, kterých si někdy vážím mnohem víc. Na světe je miliardy ženských, ale většinou přijdou a zase odejdou. Vrací se jen přátelé a je vlastně fuk, jaká byla geneze vašeho předchozího příběhu...
