Byla úplňková noc a princ připravil komnatu jinak než obvykle. Oheň plál tiše v krbu, závěsy tlumily světlo, a všude voněl olej s nádechem ambry a mořské soli. Lira stála uprostřed místnosti, nahá, s očima sklopenýma. Věděla, že dnes to bude jiné. Cítila to v napětí vzduchu i v tom, jak pomalu se princ pohyboval, když si svlékal kabátec. „Přistup,“ poručil tiše. A ona šla. Nahá, odevzdaná, ale s hrdostí. Ne jako otrok, ale jako někdo, kdo si vybírá být podřízený – právě jemu. Přivázal jí ruce nad hlavu k dřevěné konstrukci, kterou připravil. Její tělo se napnulo, prsa se zvedla, a on si dovolil chvíli jen sledovat, jak její bradavky tvrdnou pod jeho pohledem. Pak přejel hřbetem ruky po její břišní linii, až ke stehnům, kde se runy začaly znovu žhavit. „Každý dotek tě probouzí…“ zamumlal a přitlačil. Lira zalapala po dechu. I bez hlasu její tělo křičelo. Lehce jí přejel koženým bičíkem přes záda. Ne udeřil – jen přejel. A pak znovu. A znovu. Až se její kůže začala chvět očekáváním. První rána byla tvrdá. Přes zadeček. Pak druhá, a třetí – do rytmu. Mezi ranami jí hladil. Lízal. Vnikal do ní jen konečky prstů, pak se stahoval zpět a nenechával ji dojít k uvolnění. Držel ji na hraně, napjatou, plnou touhy, neukojenou. Hru přerušil jen proto, aby jí sundal pouta, otočil ji a položil na kolena před sebe. Přitiskl jí hlavu k sobě a ona ho vzala do úst, s dovedností, kterou jí už dávno naučil – jazykem obtočit, hrdlem přijmout, dívat se vzhůru. Když ji zastavil, byla celá vlhká, tělo jí hořelo. Přehnul ji přes opěrku křesla a přirazil do ní tvrdě. Žádné otálení. Jen syrová touha, pán nad svou nymfou. Runy na jejích stehnech planuly, tělo se třáslo. Byl hluboko. A když ucítil, že se blíží k vrcholu, chytil ji za hrdlo, jemně, ale pevně. V tu chvíli vybuchla – bez jediného zvuku, jen s očima doširoka otevřenýma, plná slz a slasti. A pak ji dlouze držel. Hladil po vlasech. Šeptal jí do ucha věci, které by princ nikdy neřekl žádné jiné. Protože Lira nebyla jen dívka. Byla dar i prokletí, ale hlavně byla jeho! A on to chtěl znovu. A znovu.
