Lenka se naklonila blíž k Alešově obličeji, její kundička byla jen centimetry od jeho rtů. Naschvál si ji několikrát přejela prsty, pomalu, až obscénně, a pak mu ty prsty strčila pod nos.
„Voní ti to, co?“ zašeptala mu, zatímco se smála. „Mohl bys mě ochutnat. Mohl bys do mě vrazit jazyk a ztratit se tam jako v ráji… ale ne. Ne, ty se ani nedotkneš. Protože nejsi muž. Jsi jen zamčený čokl, který si zaslouží jen čuchat.“
Zvedla se, ale prstem mu přejela po tváři, zanechala na něm vlhkou stopu. Otočila se k Ivaně, která stále držela Aleše za vlasy.
„Postarej se o něj, ale jen tak, jak si zaslouží,“ řekla hlasitěji. „A mimochodem – dávám jasné instrukce: další dva dny – žádné vyhonění, žádný orgasmus, žádné doteky. Ani náznak. Kdyby se byť jen převalil ve spánku a zkusil si to třít o postel, okamžitě zpřísníme.“
Ivana se rozesmála a kývla. „Rozkaz. Uschovám klíč ještě hlouběji, než máš jazyk, Aleši. A možná ti ho vrátím, až si projdu další várkou nadržených samců. Možná.“
Aleš tiše funěl, tváře mu hořely. Klečel mezi dvěma ženami, jeho žena a její kamarádka ho střídavě mučily slovy i pohledem. Klec na jeho penisu pulzovala bolestí. A přitom touha v něm hořela jako oheň.
Lenka si sedla zpět na pohovku, roztáhla nohy, začala se líně hladit a dívala se Alešovi přímo do očí. „Dívej se. Vychutnej si každičký detail. To je tvoje nová role. Pozorovatel. Nic víc.“
Ivana se sklonila k jeho uchu a pošeptala: „A třeba jednoho dne, když budeš dost pokorný, tě nechám olíznout… moji kočičku.“
Lenka si s klidem hrála se svou kundičkou, prsty si přejížděla po naběhlém klitorisu a nepřestávala se dívat Alešovi do očí. Každý její pohyb byl výsměchem jeho marné touze.
„Víš, co mě nejvíc baví?“ řekla pobaveně. „Že i když tě to bolí, když ti ta malá zamčená věc v klícce praská napětím… stejně bys nás prosil o to, abys mohl lízat. Jen abys byl aspoň trochu užitečný. Ale ani to ti nedovolíme.“
Ivana přistoupila z druhé strany a chytila Alešovu bradu, natočila mu hlavu směrem k sobě. „Měl bys poděkovat, že tu smíš vůbec být,“ řekla chladně. „Mohl bys být doma, v koutě, s pytlem na hlavě. Ale místo toho tě necháme sledovat… jak pravé ženy rozpalují místnost, zatímco ty jen slintáš a trpíš.“
Pak si přejela prsty mezi stehna a s provokativním leskem ve tváři mu otřela šťávy o rty. „Ani se neodvažuj olíznout. Jen to tam nech. Ať víš, jak chutná to, co jsi mohl denně mít, každé ráno, každé poledne každý večer,“
Lenka mezitím vstala, přešla k nočnímu stolku a vytáhla z něj obojek s vodítkem. „Čas na další level, pejsku,“ řekla sladce a podala obojek Ivaně.
Ivana ho beze slova nasadila Alešovi kolem krku, utáhla ho, až mu zrudla kůže. „Teď si na kolenou, tak se tak i chovej,“ sykla.
Stáhla ho k podlaze, kde musel lézt mezi jejich nohama, olizovat jim stehna, aniž by se dotkl klínu, a za každé zaváhání dostal lehký plácnutí přes tvář nebo po zadku.
„Každé škrábnutí jazykem je nám pro smích,“ pronesla Lenka, zatímco si ho vyfotila. „A každé tvoje vzdychnutí připomíná, že jsi jen naše hračka. Naše věc.“
Ivana se posadila zpět na postel, roztáhla nohy a prstem si přejela po mokré štěrbině. „Tuhle kundičku už dnes měla lepší pusa, než ta tvoje kdy bude.
Lenka si pomalu otřela prsty do Alešových tváří, stále ho držela pohledem jako kus vlastního majetku. Pak se otočila k Ivaně a kývla. „Mám nápad. Něco, co tomu našemu pejskovi pořádně zamotá hlavu.“
Z nočního stolku vytáhla pás s připínacím umělým penisem. Černý, tvrdý, větší než cokoliv, co Aleš kdy poznal. Přešla k němu a dřepla si k němu na úroveň očí.
„Tak co, paroháčku,“ řekla klidně. „Chceš mě? Chceš si aspoň na chvíli představit, že jsi chlap?“
Aleš sklopil hlavu, přikývl. Dýchal přerývaně, klec na jeho penisu bolestivě tlačila.
„Dobře,“ pokračovala, „ale budeš mě šukat přesně tak, jak ti řekneme. Jako nástroj. Ne jako chlap. A budeš se dívat na Ivanu, zatímco budu sténat. Aby sis zapamatoval, že tohle není tvoje zásluha. Je to její svolení.“
Ivana mu sama připnula pás. Nasadila ho pomalu, pevně, a přitom mu pošeptala: „Tohle je pěkný způsob, jak kdy budeš dneska někoho šukat,“
Lenka si mezitím lehla na postel, roztáhla nohy a zakývala prstem. „Pojď. Ukaž, jak moc chceš být aspoň na chvíli užitečný.“
Aleš se pomalu přesunul mezi její stehna. Byl v transu. Klekl si, chytil umělý penis do ruky, zarovnal ho… a s jejím vedením začal pomalu přirážet.
Lenka zavřela oči, vychutnávala si každý pohyb. Aleš byl poslušný, pokorný, přesně jak chtěla. Ivana ho zezadu držela za boky, jako by mu udávala rytmus. Obě se smály, komentovaly jeho nejisté pohyby.
„Hele, jak je užitečnej,“ zasmála se Ivana. „Abys náhodou nezapomněl, že tvoje opravdový péro je v kleci.“
Lenka se napnula, zaklonila hlavu a zasyčela: „Přidej, otroku. Možná tě i pochválím. Ale možná si tě jen přehodím s Ivanou, až skončím.“
Aleš přirážel poslušně, s hlavou skloněnou, zatímco jeho žena mu dýchala na krk.
Lenka se s tichým výdechem svalila na postel, stehny ještě škubala, tvář zarudlá vzrušením. Chvíli ležela bez hnutí, prsty zabořené do povlečení, a pak líně otočila hlavu na Ivanu.
„Musím uznat… byl trochu snaživý,“ pronesla skoro posměšně. „Možná si zaslouží odměnu.“
Ivana se opřela o rám postele a přejela si po boku. „Myslíš, že bych mu měla dovolit mě šukat taky?“ Olízla si rty, pohlédla dolů na Aleše, který klečel, celý rudý, stále s připínákem, dychtivý, přesto tichý.
Lenka přikývla. „Jako poslední dar před dalšími dny klece.“
Ivana se pomalu otočila, klekla si na postel na všechny čtyři a vystrčila na něj ten svůj plný, rozkošný zadek. Její stehna se krásně napnula, macatá kundička mezi nimi se leskla. Ohlédla se přes rameno: „Ale jen tak, jak ti dovolím, začni do anální dírky. Až řeknu dost, skončíš. Jinak klec nikdy neotevřu.“
Aleš přikývl, téměř v transu. Přistoupil k ní, navedl připínák mezi její půlky a pomalu začal přirážet. Měl pocit, že se mu zrychlil celý svět — její tělo pod ním, horké, měkké, přijímající… po všech těch hodinách sledování, poslouchání a ponížení to byla jeho chvíle. Ale jen půjčená.
Ivana zasténala a zatlačila zpět proti němu. „Jo, takhle… pomalu, poslušně… přesně takhle to mám ráda, když tě vedu já.“
Lenka se dívala, prsty znovu mezi nohama. „Hele, pejsek je skoro roztomilej, když se snaží. Možná z něj ještě něco bude. Jako domácí pomocník na naše orgasmy.“
Aleš přirážel, tělo napnuté, dech přerývaný. Klec ho stále svírala — jeho vlastní penis se marně tlačil, chtěl, prosil o pozornost. Ale i tak byl v extázi. Protože byl v ní. V Ivaně. Ve své ženě, kterou mohl šukat jen díky jejich rozmaru.
Ivana zaklonila hlavu a se smíchem vydechla: „Aleši… právě teď jsi nejblíž tomu být chlapem. Tak si to užij.“
Ivana se pod Alešem napnula, zaryla prsty do prostěradla a hlasitě zasténala. „Jo šoustej mě, dělej, tohle jsem potřebovala…“ vydechla, její tělo se rozechvělo ve vlnách slasti. Přirážel přesně, jak si přála, a i když to nebyl jeho úd, bylo to přesně to, co si dovolila vzít.
Když skončila, odtáhla se od něj, odkulila se na bok a s úsměvem ho pozorovala. „No… musím uznat, že sis to zasloužil.“
Lenka, stále roztažená a vlhká, se protáhla, pak vylezla na kolena vedle Ivany a pleskla ji po zadečku. „Co kdybychom mu daly opravdovou odměnu, hm?“
Ivana se zasmála. „Máš na mysli... tuhle?“ Natočila se, vyšpulila na něj svůj zadek. Velký, měkký, vyzývavý. „Ať ví, koho uctívá.“
Lenka se bez dalšího přidala, obě klečely vedle sebe, bok po boku, zadečky vystrčené a nadržené. Kulaté, rozvášněné, lákavé. „Pojď, Aleši… tohle je tvoje odměna. Můžeš nás lízat, ale jen půlky a zadní dírku. Uctívat a něžně hladit. Ale jen zvenku. Jen jazyčkem. A s respektem.“
Aleš klekl mezi ně, oči se mu leskly. Nejprve se sklonil k Ivanině zadku, políbil jí jednu půlku, pak druhou, pak jazykem přejel po rýze a s tichým vzdechem zabořil tvář mezi ně. Líbal ji, hladil, s obličejem ztraceným mezi jejími masitými tvary.
„Pomalu… ať cítíš každou křivku, co ti patří jen na milost,“ šeptala Ivana.
Pak přešel k Lence. Její zadek byl menší, ale pevný, provokativní. Olízl ji stejně něžně, pak víc dravě, jazykem kopíroval linii od kříže dolů, vdechoval její vůni a vzdychal.
„Takhle to má být,“ řekla Lenka spokojeně. „Na kolenou, jazykem mezi půlkama, a s pokorou. Jsi dobrý pejsek, Aleši. Dneska. Ale zítra si tě zase přivážeme.“
Obě se smály a nechávaly ho tam - klečet, líbat a uctívat
