Dům stál na konci vesnice, obklopený vinicemi a starými olivovníky. Po silnici téměř nikdo nejezdil. Byla to ta část Sicílie, kde čas plyne jinak. Horký vzduch se líně vznášel nad vyprahlou cestou, cikády zpívaly v korunách stromů a z kuchyňského okna bylo vidět na moře, které se lesklo v dálce.
Bydlel jsem u babičky už třetí měsíc. Pomáhal jsem jí s domem, opravoval střechu, sekal trávu, občas s ní zajel na trh. Ale dnes byla pryč. A dům byl tichý. Přesně, jak jsem to naplánoval.
V 17:03 někdo zaklepal.
Věděl jsem, že je to ona, ale přesto jsem si nechal pár vteřin na to, abych ji nechal stát za dveřmi. Když jsem otevřel, uviděl jsem ji poprvé naživo.
Sofia.
Drobná, krásná, ale v tom postoji bylo něco, co mě okamžitě zaujalo. Měla nohy trochu od sebe, jako by instinktivně čekala pokyn. Oči sklopené, ale koutky rtů jemně stažené do nervózního úsměvu. Tmavé, vlnité vlasy měla stažené do volného culíku. Na sobě jednoduché bílé šaty, ramínka sklouzávala z ramen, látka tenká, prosvítající proti slunci. Pod nimi nic. Už na první pohled.
Mlčky jsem ustoupil a pustil ji dovnitř.
Vešla tiše, téměř neslyšně, a zavřela za sebou dveře. Voněla po levanduli a těle nahřátém od slunce. Šel jsem za ní, sledoval, jak se jí pohupují boky, jak jí paty tiše klapou o kamennou podlahu. Zastavila se u stolu v kuchyni, opřela se rukama o desku a čekala.
Zamkl jsem dveře. Pomalu, s rozmyslem. Věděla, co to znamená.
„Přišla jsi dobrovolně?“ zeptal jsem se klidně.
„Ano.“
„Chceš, abych tě vedl?“
„Ano.“
Přešel jsem k ní zezadu. Rukou jsem jí přejel po zádech až k zadečku. Sukně se jí zvedla při mém dotyku, a jak jsem čekal — byla nahá. Její kůže byla horká, hladká, napjatá očekáváním.
„Byla jsi poslušná. Dobře.“
Vsunul jsem dva prsty mezi její stehna. Byla vlhká. Jemně jsem jí je roztáhl, položil druhou ruku na její bok a pomalu jí vnikl dovnitř. Stiskla se okolo mě. Lehce se zakymácela, ale neucukla.
„Nejsi nervózní?“ zeptal jsem se jí u ucha.
„Jsem… ale chci to.“
Usmál jsem se. Přesně takhle to mělo být.
„Tak se otoč. A svlíkni.“
Pomalinku se otočila, dívala se mi do očí. Pak sáhla k lemu šatů a stáhla je přes boky, stehna, až dopadly k jejím nohám. Stála tam přede mnou nahá. Prsa pevná, bradavky tvrdé. Vzrušením? Studem? Obojí.
„Ruce podél těla,“ řekl jsem ostře.
Okamžitě poslechla. Prohlížel jsem si ji bez ostychu. Pomalu jsem k ní přistoupil, přejel jí hřbetem ruky po tváři, krku, prsou. Pak jsem ji jednou rukou chytil za bradavku, silněji, než čekala. Zasykla a napnula se.
„Citlivá?“ zeptal jsem se.
„Ano…“
„To je dobře. Dnes tě chci cítit celou.“
Chytil jsem ji za zápěstí a vedl do ložnice. Starý pokoj po dědovi, dřevěná postel, tlustá matrace, okenice pootevřené. Vzduch voněl starým dřevem a horkým kamenem. Ideální kulisa.
Postavil jsem ji ke stěně. Otočil ji čelem ke zdi a donutil ji rozkročit nohy. Pak jsem se za ni postavil. Bez varování jsem jí přejel jazykem po šíji, rukou zajel mezi nohy a začal ji hladit. Cítil jsem, jak se snaží ovládat dech, ale tělo jí vibrovalo.
Pomalu jsem rozepínal pásek, každý pohyb dělal naschvál slyšitelně. Cinkání kovu v tichu místnosti. Oči měla zavřené. Čekala.
Přistoupil jsem k ní, přitiskl se zezadu, vzal ji za bradu a otočil hlavu.
„Jsi tady poprvé. Ale už nejsi stejná. Tohle tě změní. Chápeš?“
„Ano, pane…“
