Tom nevěděl, co přesně ho k Tygrovi táhlo. Možná to byl ten pohled — klidný, ale hluboko uvnitř nebezpečný. Možná ta jistota v hlase, ta vnitřní síla, co nutila všechny kolem sklonit hlavu, ale jemu se chtělo pokleknout.
Když se jednou Tygr zeptal: „Chceš poznat, co je to skutečné odevzdání?“ — nemusel přemýšlet. Jen přikývl.
Byt, do kterého ho přivedl, nebyl obyčejný. Tmavé závěsy, vůně kůže, ticho narušené jen tichou hudbou v pozadí. Uprostřed místnosti stála židle s pouty. Vedle stůl s důmyslně uspořádanými hračkami, pásy, provazy, maskami. Všechno čisté, připravené.
Tom stál uprostřed a cítil, jak mu buší srdce. Tygr přišel zezadu, rty u jeho ucha.
„Svlíkni se pomalu,“ řekl klidně.
Tom ho poslechl. Každý pohyb byl součástí hry. Svlékal se, cítil Tygrovy oči na sobě, a když byl nahý, byl to zvláštní mix studu a vzrušení. Tygr mu nasadil masku přes oči. Tma ho zbavila kontroly — a právě to ho rozpalovalo.
Zavázal mu zápěstí za zády, pevně, ale bezpečně. Pak ho přivedl ke stolu, opřel ho o něj. Polibky byly pomalé, ale tlak na jeho těle tvrdý. Cítil kůži bičíku, jak mu klouže po zádech, po zadečku. Nejdřív jemně. Pak první švih — krátký, hřejivý.
„Pět ran. Počítej,“ řekl Tygr.
„Jedna,“ zašeptal Tom, když kůže dopadla na jeho zadek. Švihy byly mírné, ale dost silné, aby ho pálily — a v něm se rozléval pocit podřízení, důvěry, vzrušení.
Po páté ráně se Tygr sklonil k jeho uchu. „Byl jsi hodný. A za to tě odměním.“
Pouta rozvázal, ale oči mu nechal zavázané. Tom cítil, jak ho Tygr otočil a posadil na stůl. Jeho jazyk se mu sunul po břiše, po stehnech, až dolů, kde ho vzal do úst tak, že Tom musel zatnout prsty do hrany stolu.
Ale to byl jen začátek.
Tygr si ho přitáhl k sobě, strhl mu pásku z očí. Pohledy se setkaly — jeho oči byly temné, dravé. Tom už věděl, že dneska nebude ten, kdo rozhoduje.
„Lehni si na záda. Nohy do pruhů,“ přikázal.
Tom to udělal. Nohy mu přivázal k opěrkám. Byl naprosto vystavený. A Tygr do něj pronikl bez varování — tvrdě, jistě, hluboko. Tom zakřičel, ale ne bolestí. Bylo to syrové, horké, intenzivní. Tygr ho držel za boky, přirážel do něj v rytmu, který určoval jen on, a když se Tom konečně udělal, sténal jeho jméno jako modlitbu.
A Tygr?
Ten si vzal všechno — tělo, mysl, i důvěru. A pak ho vzal do náruče, pohladil po vlasech a zašeptal: „Dobrý kluk.“
Pokud by byl zájem o pokračovaní,není problém psát dál…
