Byla to ta chvíle, kdy se vzduch v místnosti naplnil napětím, které by se dalo krájet. Seděla na kraji postele, v černém krajkovém prádle, a její oči se na mě dívaly s pohledem, který nepřipouštěl žádné omluvy.
Bez jediného slova jsem k ní přistoupil. Rukou jsem přejel po její holé šíji, cítil jsem, jak se jí na kůži zvedly jemné chloupky. Přitáhla si mě k sobě a její rty byly horké, hladové. Naše polibky byly prudké, plné touhy, která se dlouho hromadila.
Moje ruce sjely po jejích bocích a sevřely ji pevněji, zatímco se její tělo tisklo k mému. Každý její dotek mě rozpaloval víc a víc. Přitiskla mě na postel a přejížděla po mně polibky, jazykem opisovala dráhy, které mě doháněly k šílenství.
Zavzdychala, když jsem jí stáhl podprsenku a začal si pohrávat s jejími bradavkami — byly tvrdé, dychtivé po každém dotyku. Její boky se pohybovaly v tichém rytmu touhy, zatímco její stehna svírala moje tělo pevněji.
Když si přede mnou stáhla poslední kousek látky, ztratil jsem se v pohledu na ni — byla bohyně, připravená, chtivá. Přitáhl jsem si ji na sebe, a vklouzl do ní jedním hladkým pohybem. Její zasténání mi projelo tělem jako vlna elektrického napětí.
Naše pohyby se zrychlovaly, naše těla byla zpocená, spojená v divokém rytmu, který jsme si určovali jen my dva. Byla to bouře touhy, nezkrocená, živočišná.
A když jsme dosáhli vrcholu, bylo to jako exploze — prudká, neovladatelná a naprosto uspokojující.
