Martin se opřel oběma dlaněmi o podlahu, snížil těžiště a pohledem ji zkontroloval, sotva před pár minutami připevnil poslední lištu u protější stěny a s pokládkou plovoučky byl konečně hotov. Posadil se na paty, natáhl se pro pivní plechovku a hřbetem ruky si přejel orosené čelo, všechny podlahové dílce byly dokonale pospojované, spáry zatmelené, při chůzi se nikde nic nehoupalo ani nevrzalo a on na sebe mohl být právem hrdý. Však Veroniku s úsměvem ujišťoval, že na to stačí sám a není potřeba najímat řemeslníky, vždyť co by pro ni, jejich jedinou dceru, neudělal? A nejen pro ni, už v pondělí se do útulného 2+1, který zdědili po manželčině tetě, měla nastěhovat společně s Denisou, se svou kolegyní z práce. Viděli se sice jen párkrát, ale s jeho ženou Ivetou si hned náramně padly do oka a Veronika se za ni zaručila, takže nakonec souhlasili. A přestože Veronice bylo necelých dvaadvacet a Denisa byla o pouhé dva roky starší, rozhodli se jim věřit. Dopil plechovku, ohlédl se za sebe a nastavil tvář chladnějšímu vzduchu, který proudil do místnosti otevřenými balkonovými dveřmi, večerní nebe nad sídlištěm už začínalo povážlivě tmavnout. Martin si poplácal břicho, které se tlumenými zvuky hlásilo o své, nejedl od oběda, to byl ještě doma a Iveta připravila jeho oblíbené kuře na paprice. Odpoledne si s Veronikou naplánovaly přebrat skříně a osobní věci, které si chtěla vzít s sebou do nového domova a on jim u toho nechtěl překážet, stejně jako ocenil, že se mu tu pod rukama nemotaly ony dvě. Zbývalo ještě smontovat postel, přitlouct poličky v pokoji jeho dcery a na závěr zkompletovat obývák, ale na to měl ještě celou neděli. Martin přelétl pohledem kuchyňské hodiny, sobotní večer líně plynul, ukazovaly deset minut po půl desáté. Po sprše vytáhl z lednice tavený sýr, šunku, lovecký salám a ze skříňky nad kuchyňskou linkou balený toustový chleba. S přípravou byl už hotov, když toustovač vydechl horkou páru na znamení, že je připraven posloužit svému účelu, založil do něj dva obložené sendviče, opřel se o linku a zadíval se do tmy za oknem.
Iveta měla rizikové těhotenství, oba si užili stresu až nad hlavu, a když konečně držel v náručí svou novorozenou dceru, nedokázal se ubránit slzám. Tehdy plakali oba a Veroniku náležitě vypiplali, možná proto měl teď pocit, že ji ztrácí, dnes už se oba přehoupli přes čtyřicítku, jejich dcera byla dospělá a v příštím okamžiku mu za zády tiše cvakl toustovač a nevybíravě přerušil tok jeho myšlenek. Spálil si prsty, než opečené sendviče potřené vydatnou vrstvou másla vydoloval ven, přesto se neubránil vítězoslavnému úsměvu, který mu vzápětí pokazil nepříjemný bzučák domovního zvonku. Vyšel na chodbu a upřel oči na dveře bytu, upřímně nedoufal, že by sem opět zavítala korpulentní domovnice z prvního patra, dnes už ho tu byla dvakrát navštívit, zvědavě strkala hlavu dovnitř a zajímala se, jestli něco nepotřebuje. Nepotřeboval, kromě toho, aby ho už více nerušila od práce. Martin otočil klíčem, ale řetízek raději ponechal na dveřích, pootevřel je na nutné minimum a opatrně vykoukl ven. "Ahoj Martine, omlouvám se, že ruším, ale můžu dál?" pípla mladá žena stojící na prahu bytu a přidala rozpačitý úsměv. Rychle sundal řetízek a otevřel dveře dokořán. "Ahoj Deniso, co tady děláš?" vydechl překvapeně, "já jsem ještě neskončil, stěhovat se máte až v pondělí, zapomněla jsi?" "Ne, nezapomněla," zavrtěla hlavou, "tak můžu dovnitř?" "Jasně, pojď." Martin ustoupil a nechal ji vejít, přinesla s sebou vůni města a jemný parfém s nádechem santalového dřeva. Svou elegantní kabelku si položila na botník, sklonila se k lakovaným střevícům na vysokém podpatku, vyklouzla z nich a s útrpným výrazem si promasírovala bosá chodidla. Spodní lem krátké sukně se jí přitom vyhrnul vzhůru po hladkých stehnech a Martin na ně vrhl kradmý pohled. "Je to jenom můj tip, ale nikdy netancuj na ničem vyšším než jsou pěticentimetrové podpatky," odfrkla a napřímila se. Přitom si Martina zkoumavě přeměřila, v koutcích jí slabě cuklo a on si teprve teď uvědomil, že po předchozím sprchování měl na sobě jenom kraťasy. Nataženou paží jí ukázal do bytu, zamknul a zajistil dveře řetízkem.
Když společně vešli do kuchyně, Denisa naplnila sklenici vodou z kohoutku a hltavě se napila. Opřela se zády o kuchyňskou linku, jednu nohu pokrčila v koleni, přitiskla si mokrou sklenici na čelo a dlouze vydechla. Nemohl si pomoct, přejel po ní očima a rychle zhodnotil její zevnějšek, čistě z rodičovské deformace. Černé šaty bez ramen, které podtrhovaly velkorysý objem ve výstřihu a sukně dostatečně krátká, aby byly vidět její dlouhé štíhlé nohy. Husté promelírované vlasy měla volně rozpuštěné na nahá ramena, make-up působil decentně, lesk na rty zářil ve světle kuchyňského lustru duhovými třpytkami. Výraznější byly jen její oční linky a olivově zelené líčení, jemně překryté dlouhými kartáči hustých řas zpod kterých na něj hleděly její pronikavé tmavé oči. Byla vysoká a urostlá, s postavou profesionální volejbalistky a Martin mimoděk polkl. "Snad tě neruším od práce?" prolomila konečně mlčení a její pohled padl na talíř se dvěma chladnoucími sendviči. "Můžu? Mám hrozný hlad!" zaúpěla a než stačil odpovědět, do jednoho se s chutí zakousla. "Jasně, posluž si," usmál se, "už jsem skončil, zítra je taky den." "Pokud jsem tady nevhod, klidně řekni a půjdu," huhlala s plnou pusou a přitom hlasitě vydechovala nosem. "Bože, to je porno!" uznale zhodnotila sendvič a ukousla si další vydatné sousto. Martin ji chvíli pozoroval, pak se opřel o linku vedle ní, pustil se do toho zbylého a v kuchyni se rozhostilo ticho, přerušované jen jejich žvýkáním. I ona si ho prohlížela, ale nedělala to tak okatě jako on, pozorovala ho v odrazu okna naproti nim. "Jestli chceš, odvezu tě domů, měl jsem jen jedno pivo, takže to zvládnu," navrhl jí, když dojedli, Denisa dopila sklenici a postavila ji vedle sebe na linku. "Vlastně jsem myslela, že bych tu dnes mohla zůstat," odvětila a pohlédla mu zpříma do očí, "pohádala jsem se s mámou a možná bude lepší, když obě vychladneme a doma se stavím až zítra." Martin chvíli přemýšlel, její pokoj byl sice hotový, gauč sem měli teprve přivézt, chyběla jim jedna postel a na sestavování té Veroničiny se teď, skoro v deset večer, necítil, ale zůstal galantní.
"V pohodě, to nebude problém," opáčil, "někde tu určitě máme karimatku, vyspím se na zemi." "Neblázni, přece nebudeš spát na zemi a ve svým!" Denisa odhodlaně zavrtěla hlavou a zapřela si ruce v bok. "Moje postel je dost velká pro oba." Martin jen pokrčil rameny. "Když myslíš." A rozpačitě si odkašlal. "Tak domluveno," věnovala mu sladký úsměv. "Půjdu se osprchovat, jsem zpocená a nechutná," zamrkala na něj, nakrčila nos a odcupitala do chodby. Krátce nato Martin uslyšel zvuk puštěné sprchy, zaklonil hlavu, zavřel oči a vydechl ke stropu kuchyně. Denisu potkal na chodbě před jejím pokojem, vlasy měla sepnuté skřipcem na temeni hlavy, velká prsa se tísnila v padnoucí sportovní podprsence, mezi stehny jí prosvítal tmavě modrý satén s obloučkovou lemovkou, a když kolem něj ladně proplula dovnitř, zjistil, že vzadu měla jen tenký proužek sevřený mezi dvěma objemnými půlkami dokonale kulatého zadku. Nevtíravý oblak vonného santalového dřeva ho opět zcela omámil, natáhl se vedle ní na postel a cítil, jak po něm přejel mráz. Denisa ležela nehnutě a pravidelně oddechovala, teplo jejího těla rozehřívalo prostěradlo. "Pojď sem ke mně," zašeptala, natáhla se a chytila ho za ruku. Než stačil zaprotestovat, přitáhla si ji k sobě, až se Martinovo předloktí ovinulo kolem ní a spočinulo pod tíhou jejích prsou. Zavrtěla zadkem dozadu a přitiskla se k jeho rozkroku. "Mnohem lepší," vydechla spokojeně, jeho obličej byl zabořený hluboko do jejích vlasů, ta vůně byla skoro omamná. Sevřel paži pevněji a ucítil, jak se mu Denisina těžká prsa přitiskla na předloktí. Srdce mu bilo tak silně, že si byl jistý, že to na svých zádech musela cítit. Horkost a vůně její nahé kůže ho přinutila tisknout ji stále pevněji a přitlačit na sebe, až se špičkou ztvrdlého klacku zavrtal do měkounké vlhké štěrbiny mezi jejími stehny ukryté pod titěrnou látkou kalhotek. Denisa se zavrtěla a smyslně vydechla, konečky prstů mu pohladila hřbet ruky, Martin jí rychle zajel prsty do klína a jemně se otřel o látku kalhotek. Horké vzrušení prosáklo skrz.
Leželi proti sobě a oba přerývaně oddechovali, Denisa mechanicky pumpovala s jeho napnutým čurákem, zatímco jí vrážel prsty do mokré kundy a roztíral jí šťávu mezi půlky. Její ulepená řiť ho vtáhla sotva po první článek prstu, jemně ji promnul, aby si zvykla, ale sama se na něj dychtivě narážela a tlačila si ho hlouběji dovnitř. Po chvíli pronikavě zasténala a vyhoupla se na něj obkročmo. "Chci se udělat s tvým čurákem v sobě!" zachraptěla a prudce na něj dosedla plnou vahou. Mazlavé horko Denisiny těsné kundy představovalo něco, čemu se její ruka nemohla rovnat a Martin si ji narazil hlouběji do rozkroku. Hlasitě supěla a nabodávala se na něj, vzápětí překřížila nahé paže, strhla si nacpanou podprsenku a odhodila ji někam za sebe. Prsa jí divoce poskakovala na nahém hrudníku omývaná oranžovou záři pouliční lampy přicházející do pokoje prostorným oknem vedle postele, Martinovy ruce vystřelily vzhůru, popadl je a hnětl mezi prsty, i tak je dokázal sotva pojmout. Ztvrdlé hroty bradavek mířily do stran a kdykoliv po nich přejel palci, reagovala přidušeným zasténáním, neuniklo mu, jak se spokojeně zubí na celé kolo. Přímo se zalykal při pohledu na její nahotu, až na úhledně zastřiženou přistávací dráhu neměla na těle jediný chloupek. Levou ruku položil na spodní část jejích zad a pravou na nejdokonalejší zadek, jaký za poslední roky viděl a dál do ní zběsile přirážel. Kroužil s jejími půlkami, roztahoval je od sebe, pochopila, co se po ní chce, a ochotně si zavedla jeho klacek do zadní díry. Stačilo sotva pár přírazů, Denisino tělo se napnulo, trhavě se nadechla a ruce si vrazila do vlasů, ale nekřičela ani nekňučela, byla úplně zticha. Všechnu tu slast, která zmítala jejím třesoucím se tělem si mohl přečíst v mimice její nádherné dívčí tváře. Přepadla dopředu, její prsa se přimáčkla na Martinův zpocený hrudník a navzdory tomu, že svět kolem něj explodoval výbuchem rozkoše, která jím ve stejnou chvíli procházela, objal ji rukama a schoval v náručí, zatímco do ní trhavými pohyby pánve stříkal husté cákance semene.
Oknem dovnitř pronikalo světlo z pouliční lampy a vše zalévalo neonově oranžovou září. I v pološeru viděl lesk v Denisiných očích, držel ji v náručí, dokud se unaveně nesvezla na postel vedle něj a jeho rozměklý čurák se definitivně nevysmekl ze sevření jejích hebkých půlek. "Panebože..," zasténala a odkulila se stranou, podepřela si hlavu dlaní a zadívala se na Martina. Jeho široká ramena, vypracovaný hrudník i pevné břicho jí imponovaly, od Veroniky věděla, že pracuje jako instruktor sebeobrany u bezpečnostních sborů a od první chvíle k němu vzhlížela. Přitahoval ji, nedokázala se ovládnout, přestože byl otcem její nejlepší kamarádky. Předtím přešlapovala asi dvacet minut na domovní chodbě a přemlouvala se, aby zazvonila a požádala ho, aby ji pustil dovnitř. Věděla, že tam je, dopoledne si do bytu přinesla prádlo a nějaké osobní věci, přestože hlavní stěhování mělo vypuknout až pozítří. "Já jsem to ještě nikdy..," hlesla a přitulila se k němu. "S nikým, no fakt!" Nahá, rozechvělá a vlhká prožitou vášní. "Ty jsi..?" vyhrkl a zvedl se na loktech. "Myslím do zadku," dodala na vysvětlenou. "Aha, já už myslel." Martin se položil zpět na polštář a dlouze vydechl nosem. "Takže spolu teď chodíme?" zvedla hlavu a zapíchla mu bradu do hrudníku. Strnul, na tohle prostě neměl odpověď. "Nevadí, nemusíš mi odpovídat hned a teď už spi, mám ráda sex před snídaní," uculila se na něj Denisa potutelně a zahnízdila se mu v náručí.
Ostrý zvuk domovního zvonku ho přinutil otevřít oči a zvednout hlavu, do pokoje už tou dobou proudily ostré sluneční paprsky. "Otevřu!" zahlaholila Denisa a mihla se na chodbě na cestě ke dveřím bytu. Martinův mozek vyslal ve zlomku vteřiny varovný signál. "Deniso, ne!" zaúpěl, ale na to už bylo příliš pozdě. Řetízek na dveřích zašramotil, klíč v zámku dvakrát hlasitě cvakl a Martin se rychle napřímil ve snaze najít svoje kraťasy. V zápalu vášně mu je včera večer svlékla a někam odhodila, ale kam? "Ahoj Deniso," uslyšel z chodby překvapený hlas svojí ženy, "můj muž je tady s tebou?" Martin klečel nahý na posteli, zoufale těkal očima po pokoji, ale kraťasy nikde neviděl. "Hledáš snad tohle?" Na prahu pokoje se zjevila Iveta a ve dvou prstech svírala kousek oblečení, který v tu chvíli tolik postrádal. Za ní stála Denisa a potutelně se culila. Martin ztěžka polkl, v tu chvíli nebyl schopen slova. "Jakej byl?" Iveta se k ní v příštím okamžiku natáhla a dlouze se políbily. "Přesně, jak jsi říkala," usmála se na ni mladá podnájemnice a jejich rty se znovu setkaly ve vášnivém polibku. "I-iveto..?" Martinův hlas rozčílením přeskakoval, kam až jeho paměť sahala, jeho manželka nikdy nepolíbila jinou ženu, aspoň ne v jeho přítomnosti. "Šššš," přitiskla si prst na rty, zatímco jí Denisa ochotně pomohla z lehkých květovaných šatů. "Šetři si dech, budeš ho potřebovat," mrkla na něj jeho žena spiklenecky a vzápětí k němu obě přelezly po kolenou přes lůžko.
