Seznámili jsme se na seznamce před pár týdny. Jeho profil nebyl nijak podrobný — jen pár vět a pár fotek, ale bylo v nich něco… přitažlivého. Nepospíchal, neptal se na hlouposti, neházel klišé. Prostě jsme si psali. Lehce. Bez tlaku. A pak — návrh na setkání.
Poslal mi adresu hotelu a číslo pokoje. „19:00. Dveře budou otevřené,“ napsal stručně. Nic víc. Právě v tom byl kus drzosti. A já se rozhodla jít.
Vešla jsem na správné patro — a jak řekl, dveře byly pootevřené. Srdce mi bušilo jako šílené. Vstoupila jsem. Čekala jsem ho… ale nebyl tam.
Místo něj jen ticho. A na stolku ležel vzkaz.
„Jdi se osprchovat. V ložnici, na posteli, najdeš sadu sexy prádla. Obleč si ho. Vyjdi do obýváku, nasaď si pásku na oči a čekej na můj příchod.“
Četla jsem to dvakrát. Písmo pevné, sebevědomé. V pokoji to vonělo něčím dřevitým a sladkým — stejně jako parfém, který mi kdysi poslal, abych „věděla, jak voní“.
Každý pohyb jsem cítila zpomaleně. V koupelně byla voda horká, obklopující. Napínala jsem uši — jestli neuslyším otevření dveří. Nic. Jen kapky a můj vlastní dech.
Prádlo bylo jemné, černá krajka téměř neznatelná na kůži. Podívala jsem se na sebe do zrcadla — skoro jsem se nepoznávala. Zranitelná. Toužící. Připravená.
Vyšla jsem do obýváku, postavila se doprostřed. Páska ležela na křesle. Třásla jsem se, když jsem si ji uvazovala. A pak jsem čekala.
A pak — klapnutí zámku.
Přišel.
Klapnutí zámku znělo jako výstřel — krátké, ostré, elektrizující. Nic jsem neviděla, ale každá buňka v těle se rozechvěla. Byl tu.
Ticho. Neřekl ani slovo. Jen tiché kroky po koberci. Cítila jsem, jak se vzduch změnil — zhoustl. Jeho dech, někde za mnou, sotva slyšitelný.
A pak — dotek. Teplé prsty se jemně dotkly mého ramene, sjely ke klíční kosti a zmizely. Zatajila jsem dech. Jeho ruka se vrátila — k pasu. Pomalu, jistě.
— Hodná holka, — zašeptal. Jeho hlas mi vibroval po kůži jako elektrický proud. — Udělala jsi všechno, jak jsem řekl.
Přikývla jsem, stále se škraboškou na očích, neschopná promluvit.
Vedl mě, jemně mě zatlačil k posteli. Studená podlaha pod nohama, pak měkká matrace. Položil mě opatrně, ale s jistotou. Neodporovala jsem. Toužila jsem po tom.
Krajka prádla mě šimrala na kůži, ale jeho ruce to dokázaly lépe. Pomalu, důkladně, s požitkem. Polibky, zoubky, jazyk… Na krku jsem tiše zasténala.
Věděl, co dělá. Věděl, co chci — ještě dřív, než jsem to věděla já.
Ve tmě jsem se mu odevzdala. Každý jeho dotek byl rozkazem, slastí, kterou jsem nedokázala popsat. A já mizela — v něm, s ním, pro něj.
On si mě vychutnával. Každý můj pohyb, každý nádech. Jeho prsty jen lehce hladily vnitřní stranu stehen — pomalu, záměrně. Cítila jsem, jak ve mně roste napětí. A on to věděl.
— Tak poslušná, — zašeptal, a pak náhle prudce strhl prádlo. Krajka zašustila a zmizela. — A to jsem ještě ani nezačal.
Zprudka jsem vydechla, když mi položil ruku na krk — pevně, ale s citem. Druhou rukou mě držel za stehno a rozevíral mě přesně tak, jak chtěl on.
— Nesmíš se hnout. Ani vydat hlásku, dokud ti to nepovolím, — jeho hlas byl hluboký a chladný.
Přikývla jsem. Moje tělo mu už dávno patřilo. A on to cítil. Jeho rty mě začaly líbat na břiše. Jazyk horký, vlhký… pak náhlé kousnutí. Ostré, žhavé. Zavrtěla jsem se — a jeho stisk zesílil.
— Řekl jsem… nehýbej se.
A pak přišla rozkoš. Neúprosná, rytmická, neodolatelná. Jazykem mě přiváděl k šílenství. Sevřela jsem rty, abych nevydala sten, ale on to poznal.
— Hmmm… skoro jsi to nevydržela. Ale jsi silná. Nebo ne?
Pak jeho prsty vnikly do mě. Prudce, žádostivě. Zasténala jsem. Nahlas.
Okamžitě přestal.
— Co jsem řekl? — jeho hlas potemněl.
Vytáhl ruku, přejel prstem po mých rtech.
— Otevři.
Poslechla jsem. Vsunul mi do úst chuť mě samotné. Usmál se.
— Sladká. Ale neposlušná. Za to přijde trest.
Pak jsem slyšela cvaknutí. Kůže. Pásek? Nebo bičík? Srdce se mi zastavilo. A tělem mi projel žár.
Pak přišla první rána. Horká. Drsná. Vzrušující.
