Martin se na chvíli odtáhl, jeho oči se na mě upřely s rozhodností. V tu chvíli bylo jasné, že to, co se mezi námi děje, už nemá zpáteční cestu. Pomalu se sklonil a jeho rty se přitiskly k mému krku, něžně, ale zároveň s náznakem touhy. Každý jeho pohyb byl promyšlený, ale i spontánní, jak zkoumal, jak reaguje moje tělo. Cítil jsem, jak mi krev víří v žilách, jak se mi každým jeho dotekem zrychluje tep.
Pak, než jsem stihl cokoliv říct, mě s nenucenou silou přitiskl zpět na deku. Tráva kolem nás šustila, ale jediné, co jsem v tu chvíli vnímal, byl Martin a jeho horké rty, které se pomalu přesouvaly níž, až k mému hrudníku. Zastavil se na chvíli, jako by se chtěl ujistit, že ví, co dělá. Jeho ruce už bez zaváhání klouzaly po mém těle, objevovaly každý jeho kousek, pomalu, ale jistě, jako by se mu nedostávalo dost.
Jeho jazyk začal zkoumat moje tělo, hladil mě, objímal jemně mou pokožku a já se poddával. Každý jeho pohyb byl jako slib, že to mezi námi bude intenzivní, že už není cesty zpět.
„Chci to všechno,“ zašeptal mi do pokožky, a jeho hlas zněl tak jistě, že jsem se nemohl ubránit tomu, abych to nechtěl taky.
Martin pokračoval, jeho rty pomalu sestupovaly po mém těle, jeho ruce hladily každou mou křivku, jako by si chtěl zapamatovat každý detail. Cítil jsem, jak mě jeho doteky rozechvívají, jak každý nádech, každá nová vlna vzrušení mě vedla k tomu, že jsem se tomu nemohl ubránit. Cítil jsem, jak mé tělo reaguje, jak se pomalu vzdávám veškerých zábran. Ale v mé hlavě byla stále ta malá pochybnost.
"Co to dělám?" – prolétlo mi hlavou. Tady jsem, vedle bazénu na dece, s klukem, který mě vzrušuje víc, než jsem si kdy připustil. Bylo to všechno nové, neznámé a rozhodně jinak, než co jsem kdy zažil. Ale zároveň jsem nemohl popřít, že se mi to líbilo. Líbilo se mi, jak se jeho rty pohybují po mém těle, jak mě vnímá, jak se cítím v jeho přítomnosti.
„Proč mi to vlastně vadí?“ – přemítal jsem v duchu, když jsem se uvolnil do jeho doteků. Moje ruce se téměř automaticky přesunuly k jeho tělu, zkoumaly ho stejně jako on moje. Zatímco jsem vnímal ten vzrušující konflikt v sobě, cítil jsem, jak se v mém těle zintenzivňuje touha.
Martin se na chvíli zastavil, jeho rty se lehce dotkly mého krku, a jazykem pomalu prozkoumával každou část mé pokožky. Každý jeho pohyb, každé jeho pohlazení mě nutilo k hlubšímu vzdechu, a já věděl, že nechci přestat. Sám jsem cítil potřebu odpovědět, zkoumat jeho tělo stejně intenzivně. Moje rty sklouzly k jeho, jazykem se jemně dotkl jeho úst, než jsem je pohltil v polibku, který byl stále vášnivější.
Cítil jsem, jak se jeho rty pohybují proti mým, jak se jeho jazyk spojuje s mým, a zrychlovalo to tempo. Každý dotek, každý pohyb byl jako potvrzení, že to, co se děje, není náhoda. Když jsem se k němu přiblížil, ruka mi sklouzla po jeho hrudi a pomalu sjela níž, přičemž naše jazyky pokračovaly ve hře, každý z nás čelil tomu, co na druhém objevoval. Bez slov, bez přemýšlení, jen čisté pocity, které jsme si vzájemně nabízeli.
Naše polibky se staly intenzivnějšími, už jsme se nechtěli zdržovat jen hrami. Cítil jsem, jak se naše těla stahují k sobě, jak jsme oba připravení na to, co přijde dál. Jeho ruka mi sklouzla po zádech, prsty pronikaly do mé kůže, a já jsem si nedokázal představit nic jiného, než být s ním tady, teď. Polibky, které jsme si vyměňovali, už nebyly jen jemné, byly to vášnivé a hluboké doteky, které nás přitahovaly víc, než jsme čekali.
Když jsem ho znovu políbil, tentokrát s větší silou, cítil jsem, jak mi srdce bije rychleji. To, co jsme dělali před chvílí, už nestačilo. Oba jsme věděli, že tohle je moment, kdy už nechceme zpomalit.
Jeho ruka sklouzla níž, a cítil jsem, jak mi tělo reaguje na každý jeho dotek. Už to nebylo jen o líbání nebo jemných pohybech. Každý jeho pohyb mi připomínal, jak moc jsem v tu chvíli toužil po něčem víc. Když jsem přejel rukou po jeho hrudi, jeho dech se zrychlil a já to vzal jako signál. Naše rty se spojily znovu, tentokrát s větší intenzitou, jak jsme objevovali nové cesty, které mezi námi byly. Cítil jsem, jak nás to víc a víc táhne k tomu, co už jsme oba nechtěli odkládat. Natáhl jsem ruku k Martinovu stojícímu penisu. Byl opravdu dlouhý, žalud mu částečně vykukoval a byl celý mokrý od kapiček vzrušení. Můj penis byl také tvrdý a pevně stál a čekal, až se mu někdo začne věnovat.
Martin své polibky směroval už jen na podbřišek a horní část stehen. Touha už byla k nevydržení. Držel jsem Martinův úd a jemně jsem ho začal honit. On mezitím své polibky začal směřovat stále víc k mému údu, až jsem ucítil na špičce jeho žhavý dech a za chvilku i rty a jazyk. Stále jsem byl v rozpacích z toho, s kým tu jsem a co děláme, ale pořád mne to víc a víc vzrušovalo. Martin mi začal rty jezdit po žaludu. Bylo znát, že je v tom nezkušený, nebo měl moc silný dávivý reflex. Vůbec mi to ale nevadilo. Díval jsem se na něj a mé vzrušení rostlo stále víc a víc. Užíval jsem si Martinovu ústní péči, ale věděl jsem, že nevydržím moc dlouho. Za chvilku jsme začal zhluboko oddychovat a jen jsem zašeptal "už budu", začal prožil jsem tak silný orgasmus, až mi zalehly uši. Martin sice ucukl, ale ne dost rychle, takže mu asi část mého výstřiku skončila v ústech, část na obličeji a zbytek mi směroval na břicho. Když jsem popadl dech, vstal jsem, z bazénu jsme si nabral vodu a očitil si břicho od svého semene. Martin si mezitím lehl na deku. Penis mu stále stál a čekal, až se mu začnu věnovat. Na nic jsem nečekal, měl jsem hrozně velkou chuť udělat Martinovi to, co dělal on mně a tak jsem si klekl mezi jeho nohy a bez zdržování jsem si vzal jeho úd mezi své rty. Chutnal částečně slaně, trochu možná sladce, ale vůbec ne nepříjemně. Přejížděl jsem mu po něm rty a sál ho a snažil jsme se poslouchat Martinovy vzdechy. Vždy, když začal reagovat víc nahlas jsme věděl, že to, co zrovna dělám, se mu líbí a tak jsem se snažil v tom pokračovat. Ani Martin dlouho nevydržel a sotva jsem slyšel, že začal oddechovat, cítíl jsme, v puse, že jeho žalud se ještě trochu zvětšil a začal stříkat jednu dávku spermatu za druhou. Ani já jsem nebyl ušetřen prvnímu výstřiku do pusy, ale pak jsem už uhnul a jen jsem Martinovi pomohl rukou. Ani jeho sperma nechutnalo nějak hrozně a vlastně mi ani nedělalo problémy tu první dávku spolknout.
„Bylo to... jiný, co?“ řekl Martin po chvíli ticha, jeho hlas byl klidný, ale stále zněl zvědavě.
Přikývl jsem, aniž bych se na něj podíval. „Jo, dost. Něco, co jsem nečekal. Ne s tebou.“
Chvíli jsme tam tak seděli, v horkém odpoledním vzduchu, oba zpocení, každý v mysli zahálený ve vlastních pocitech. Všechno to bylo čerstvé, nové a trochu zmatečné. Líbilo se mi to, ale zároveň jsem si nebyl jistý, co to znamená, co dál.
„A líbilo se ti to?“ zeptal se Martin, tentokrát jeho tón byl přímý, jakoby hledal odpověď.
„Jo, líbilo,“ odpověděl jsem upřímně, ale zároveň jsem v sobě cítil nějakou nejistotu. „Ale... nevím, co teď. Jak se máme chovat? Jak to mezi námi bude pokračovat?“
Martin se na mě podíval, jakoby čekal na odpověď, ale v jeho očích bylo něco, co naznačovalo, že už to vlastně ví. „Takže to znamená, že můžu zůstat?“ zeptal se, s nádechem naděje, ale stále trochu opatrně.
Chvíli jsem mlčel. Bylo to zmatené, ale zároveň jsem cítil, že to nechci jen tak ukončit. „Víš,“ začal jsem pomalu, „nejsem na kluky. Nikdy jsem nebyl. Ale po tom, co se stalo... teď už asi úplně hetero nejsem. Když už jsi mě svedl, mohli bychom to zkusit znovu. A když to bude v pohodě, třeba si to zopakujeme i občas.“
Martin se trochu uvolnil a v jeho očích se objevil ten zájem, který se už nechtěl skrývat. „Takže mám zůstat?“ zopakoval, tentokrát už s větší jistotou. „A zkusíme to znovu?“
„Jo,“ odpověděl jsem, už s větší jistotou, „když to bude v pohodě, můžeme zkusit, co bude dál. Máme čas do pátku, tak to prostě necháme plynout.“
Bylo to takové ticho, plné napětí, než jsme se znovu přiblížili. Tentokrát jsem to byl já, kdo ho přitáhl k sobě, a bez slov jsme se znovu políbili. Bylo to jinak než předtím, možná trochu pomalejší.
Leželi jsme tam, slunce stále pálilo, vzduch byl horký a těžký, ale mezi námi panovalo ticho. Martin se zdál úplně klidný, jako by všechno, co se stalo, bylo jen malý krok v něčem větším, co pro něj nebylo neobvyklé. Jen ležel, jeho pohled byl uvolněný, jak se těšil na to, co přijde. Nebyl z těch, co se zbytečně stresují, a to mě na něm trochu znepokojovalo. Jak to, že on to má tak jednoduché?
Já? Měl jsem v hlavě úplný zmatek. Na jednu stranu mě to vzrušovalo, na druhou stranu jsem měl pocit, že jsem udělal něco, co jsem nikdy neplánoval. Celý život jsem se považoval za hetero, nikdy jsem o klucích nepřemýšlel tak, jak jsem začal teď přemýšlet o Martinovi. A teď tu ležím vedle něj, zpětně se cítím jaksi... podvedený, ale zároveň vzrušený, že to všechno bylo jiné, než co jsem kdy zažil. A to mě děsilo, protože jsem nevěděl, co s tím teď dělat.
„Myslíš, že to je v pohodě?“ zeptal jsem se nakonec, jakoby jsem chtěl, aby on rozhodl, jestli tohle všechno je v pořádku. Moje slova zněla váhavě, ale bylo to jediné, co mi v té chvíli přišlo rozumné.
Martin se na mě podíval, jeho pohled klidný, bez náznaku nějaké paniky. „Jasně,“ řekl jednoduše, jako by to byla naprostá samozřejmost. „Nemusíš se bát. Když to bude v pohodě, můžeme to zkusit znova. A klidně i víc.“
Jeho slova ve mně vyvolala další vlnu vzrušení, ale zároveň i zmatek. Takhle jsem to nikdy neviděl, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Nevěděl jsem, co dělat s těmi pocity, co s tím vším. Bylo to jako skládání puzzle, kde všechny dílky byly na jiném místě, než jsem je čekal.
„Zůstaň… možná zůstaň do pátku,“ řekl jsem po chvíli, tiše, spíš jen tak napůl k sobě. „Pak se vrátí naše rodiny a budeme si zase hrát na to, že se nic nestalo.“
Martin kývl a usmál se, ten jeho klidný úsměv, který mne znovu rozrušil. Jako by se v tom celém vůbec neztrácel. Jako by tohle všechno pro něj bylo v pořádku. Možná to opravdu bylo. Možná jen já jsem byl ten, kdo se pořád snažil něco racionalizovat, něco popírat.
A zatímco jsme dál leželi, slunce nám pražilo do kůže a tráva šimrala pod dekou, moje myšlenky se pořád vracely k tomu, co bylo, a co možná ještě přijde. Cítil jsem touhu, která se mísila se studem. Vzrušení, co se přetahovalo s odporem k sobě samému. Ale i tak jsem věděl, že pokud dnes večer bude chtít, tak to klidně může pokračovat.
