Byla jsem tak naštvaná, že jsem přehlédla couvající auto. Aniž bych přiznala svou chybu, tak jsem začala na řidiče, který mezitím vystoupil křičet.
“Někdo si koupí velké auto a potom hovno vidí! Vy policajti můžete všechno, že?” narážela jsem, když vystoupil muž v uniformě.
“Jen klid..” snažil se mě uklidnit.
“Ty se uklidni!” řekla jsem a šla jsem za roh.
Náraz do mé pravé holeně jsem podcenila, bolelo to jako čert. Dnes je fakt zkurvený den. Posadila jsem se na schody a sledovala tržnou ránu, kterou jsem adrenalinem ani necítila.
“Můžu vám pomoc?” objevil se přede mnou ten policajt. Podíval se na mou nohu.
“Pomůžu vám ať chcete nebo ne. Aby jste mě později neudala.” řekl tónem, který nepřijímal nesouhlas.
Cítila jsem, že to chce minimálně zavázat. V sandále mě klouzala noha jak tam krev stékala.
“Jsem vyučená zdravotní sestra, pokud mi půjčíte lékárničku, tak si to ošetřím.” pomalu jsem se uklidňovala.
Pomohl mi vstát a šli jsme zpět k autu.
“Pokud chcete bydlím tady ve vchodě, můžete si opláchnout nohu.” nabídl mi.
K cizím by se chodit nemělo, ale jak jsem si ho prohlížela v té uniformě, tak wau. Kdyby se na mě vrhl, tak bych se nebránila. Vysoký, urostlý, krátké černé vlasy, modré oči. A co jsem cítila pod uniformou nebylo taky k zahození.
“Děkuji.” souhlasila jsem.
Měla jsem na sobě šaty s krátkým rukávem se sukní ke kolenům. A s nohou od krve jít až domů by bylo pro ostatní podívaná.
Vyšli jsme do druhého patra a ihned mě zavedl do obýváku a posadil na sedačku. Během chvilky byl zpět s mokrým a suchým ručníkem a domácí lékárničkou.
“Je dobře vybavená.” dal vedle mě velkou, červenou tašku.
Otevřela jsem ji a začala v ní hledat. Mezitím mi mokrým ručníkem utírat nohu.
“Dost to teče. Možná to bude chtít zašít.” řekl s pohledem na ránu.
“V pohodě. Stáhnu to mašličkami a zavážu.”
Pomohl mi se stáhnutím a sám mi pak obvazoval nohu. Opřela jsem se, jak vyprchal adrenalin, tak jsem ránu cítila víc. Úplně jsem zapomněla, že v létě chodím naostro. A jeho očím to samozřejmě neuniklo, protože mi musel dát nohy od sebe, aby druhou ošetřil.
Podala jsem mu dva pásky na přilepení. Jeho ruce zůstaly na místě i po přilepení. Začal obvaz hladit a pomalu šel výš. Od kolena přešel na vnitřní stranu stehna. Napřímila jsem se.
“Pššš.” zvedl se do kolen a dal pryč ručníky a lékárničku.
Oběma rukama mi vyhrnul sukni. Nenadzvedla jsem se, abych mu to ulehčila. Stále jsem nemohla uvěřit, že se děje to, na co jsem myslela, když mě sem vedl. Tepání v ráně ustoupilo před vzrušením.
Roztáhl mi více nohy, podebral je a posunul si mě více na kraj. Vyhrnula se mi více sukně a zároveň si odhalil moji hladce oholenou kundičku. Jo, to jsem milovala.. šaty a pod nimi nic. A když tam zafoukalo.. hmmm. Ale teď jsem v poloze jak u gynekologa a míří mi k ní jiný druh záchranné služby.
Špičkou jazyka si začal hrát s poštěváčkem. Po kroužívých pohybech ho začal sát. Zabořil prsty do me frndy. Zaklonila jsem hlavu a vzdychla. Tomuhle se říká pomáhat a chránit.
Dlouho nevydržel držet pozici, nejspíš se také potřeboval ujistit, že ho nekopnu do prdele. Nadzvedl se a já slyšela ránu jak si odepnul pás. Ihned se vyprostil a bylo jasné proč to nevydržel. Bylo mu opravdu těsno. Přesným mířením ho zasunul pěkně hluboko. Šel krásně cítit. Díval se mi do očí, když ho vysunul a opět zasunul. Nevydržela jsem pohled do jeho nádherných modrých očí. Popadla jsem ho za krk a začala líbat. Začal se pohybovat rychleji. Vzrušení bylo tak velké, že jsme dlouho nevydrželi.
Řekl, že musí do práce, ale vyměnili jsme si kontakty. Začali jsme si psát a více stýkat. Žil ve velkém bytě se svým bratrem, tak jsme více času trávili u mě. Jeho bratr měl noční, tak jsme byli u něj. Narychlo ho odvolali, ale slíbil, že se vrátí co nejdřív. Z toho policajta, o kterém jsem si myslela jaký je blbec, se vyklubal příjemný, usměvavý muž. Bylo mi s ním dobře.
Dala jsem si teplou vanu a čekala jsem na něj v jeho tričku, které sotva zakrylo můj zadek. Zkoušela jsem si polohy v posteli, ale jakmile jsem uslyšela klíče v zámku, tak jsem to nevydržela. Rozběhla jsem se a skočila na něj. Rychlou reakcí mě chytil za zadek a já ho objala nohama kolem pasu a rukama kolem krku.
“Konečně!” řekla jsem a začala ho líbat.
Jeho polibek byl tvrdší, popadl mě zezadu za hlavu a pořádně si mě přidržel.
“Hej! Máme celou noc.” uklidňovala jsem ho.
“Opravdu?” řekl zvláštně.
Pozorně jsem si ho prohlédla. Byl oblečený jinak. Měl rád sportovní oblečení, toto bylo takové elegantní. A jeho výraz.. byl arogantní a tvrdý. Za jeho zády zarachotily klíče a otevřely se dveře. Snad jsem viděla dvakrát!
“Vidím, že ses seznámila s bráchou.” řekl ten pravý můj přítel..
