Jako ďábel s výrazem anděla, jako vlk v kůži beránčí, krásná, skromná, přesto divoká a nespoutaná - to byla má dlouholetá sousedka.
Kláru jsem znal spoustu let, téměř od mala, byla o tři roky mladší, každý jsme se pohybovali mezi jinými lidmi a tak, jsme se vyjma pár rozhovorů většinou jen pozdravili když jsme se potkali při odchodu z domu apod.
Byla přitom moc hezká, tak akorát vysoká, vlasy kaštanové, oči jako dvě mléčné čokolády a nádherný vyzývavý úsměv. Takový ten, který nechá každého chlapa na pochybách a s neodkladnou myšlenkou "co se té holce asi honí hlavou".
Postavu měla sice skvostnou, pěkně tvarovaný zadek, hrudník nijak velký, přesto ideálně pevné slabší trojky a trošku silnější, ale takovým tím pěkným způsobem, prostě žádná kost a kůže.
Klára byla prostě ideální prototyp "sexy holky od vedle". Ačkoliv jsme naši skromnou sousedskou známost pěstovali spoustu let, během kterých rostla stále do krásy, nikdy mě nenapadlo na ni cokoliv zkoušet, ač krásná, byla ten typ, u které vás to prostě ani nenapadne přetočit do jiné roviny. Nepotkávali jsme se nikde jinde, každý s jinými lidmi, tak taková myšlenka ani na mysl nevyvstanula. U Kláry se však kluci poslední roky střídali celkem často, občas jsem některého zahlédl při odchodu nebo jsem se s ním srazil ve dveřích, většinou to vydrželo pár měsíců a po čase už jsem viděl zase jiného. Naposledy to byl podobně starý kluk jako jsem byl já, myslím, že jsem ho i předtím znal od vidění z vedlejšího města, takový trochu děvkař.
Jednou jsem se vracel o trochu dřív z akce s kamarády, zase někdo slavil narozeniny, ale byla to taková ta komorní akce, kdy přemýšlíte v jakou nejvhodnější dobu se raději už vypařit. Už jsem hledal klíče v kapse u dveří abych si odemčel, viděl jsem se pomalu už v posteli, když mě vylekal hlas hned z poza vedlejších dveří.
"Mě už z toho asi jebne" zaznělo večerním klidem z druhého bytu. Po prvotním uleknutí jsem se upřímně s náramnou radostí zasmál z cizího neštěstí a chystal se odemknout dveře do svého bytu.
V tom okamžiku jsem zaslechl jak se náhle otevřeli dveře vedlejšího bytu a v nich lehce rozdrbaná a nasupěná Klára s mokrou hadrou v ruce. "Jsem ráda, že se dobře bavíš, ale mě už asi hrábne." spustila podrážděným tónem. "Praskla mi nějaká trubka pod umyvadlem a nejde mi to zastavit" pokračovala ve vysvětlování.
"Nechci tě rušit, ale můžeš se na to mrknout? Já už fakt netuším, co s tím dělat a teď mi to nikdo opravit nepřijede." V duchu jsem si nenalhával, že by mě jinak čekali lepší plány a věřím, že každý dobrý skutek se dřív nebo později zase vrátí, tak proč ne. Souhlasil jsem, rovnou jsem si skočil pro pár věcí domů a pak jsem hned zamířil ke Kláře do kuchyně.
Bylo vidět, že se s tím už nějakou chvíli prala, všude zbytky vody, kybl z pola naplněný vodou pod dřezem, baterie omotaná nacucanou hadrou mluvili za vše...Sama Klára byla už taky pěkně promáčená, krůpěje vody jí stále držely ve vlasech a bílé navlhlé tričko lehce zvýrazňovalo tvary podprsenky. Tím jsem se však dlouze nezabýval a jal se chopit díla. Po chvíli bádání se mi povedlo situaci vyřešit, naštěstí mi z nedávné výměny zbylo těsnění a tak stačilo jen je vyměnit za prasklé v její baterii.
Klára byla očividně náramně šťastná, že se havárii podařilo konečně vyřešit a aby se mi nějak revanžovala, pozvala mě alespoň na něco k pití. Já příjemně naladěný z oslavy jsem samozřejmě moc neprotestoval. Obzvlášť,když jsem si všiml, že jí na lince leží můj oblíbený alkohol. "To se ví, že si dáme, však si ho zasloužíme oba. Já ho taky zbožňuju, ta chuť v puse je neodolatelná" odvětila mi na mou pobídku Klára a v mžiku nalévala skoro plné skleničky. Hned po následném krátkém přípitku jsem nemohl odtrhnout oči jakým způsobem si jej vychutnávala. Jemně ho poválela na jazyku a pak zamlaskala způsobem, jako by se právě odtrhla od ptáka. Okamžitě jsem tu myšlenku zapudil s uvědoměním, že už mám přecejen trochu u pito a tyhle myšlenky naskakují samy aniž by měly nějaký reálný zaklad.
Dali jsme si následně ještě dvě skleničky při níž se mi svěřila, že nemá zrovna štěstí na vztahy, její poslední skončil teprve minulý týden (jak jinak než, že ji podváděl).
Rozhovor to byl celkově moc fajn, dozvěděli jsme se o sobě několik nových věcí a nakonec jsme se celé příhodě oba zasmáli. Klára občas utrousila něco letmo erotického, ale snažil jsem se tomu nevěnovat přílišnou pozornost abych si nezkazil vztah se svou sousedkou. "Víš, já si stejně myslím, že jsou semnou chlapi jen kvůli tomu, že jsem hezká a dobře šukám, co si budem..." Tuhle poznámku už jsem plně ignorovat neuměl. "To určitě ne, vždyť jsi strašně fajn holka, rozumná, chytrá a šikovná, pokud tedy nejde o instalatérské práce" zasmál jsem se abych situaci odlehčil.
"Jak jakože ne? Podle tebe neumím dobře šukat?" Vyhrkla ze sebe trošku připitá Klára aniž by cokoliv promyslela. "Né, tak jsem to samozřejmě nemyslel, ježíš. Navíc co já o tom asi tak můžu vědět prosimti." Snažil jsem se mirnit situaci. Přesto jsem raději zvolil taktický manévr a pomalu se odebral k odchodu s výmluvou brzkého vstávání.
Hned, jakmile zamnou zaklaply dveře od mého bytu jsem si oddechl. Vidina divokého sexu s mou nádhernou sousedkou se mi sice i dle boule na kalhotech zamlouvala víc než dost, přesto jsem nechtěl nic komplikovat, morální kocovina je přecejen svinstvo.
Ve chvíli, kdy jsem poodstoupil ode dveří a zamířil do ložnice se ozval zvonek. Vrátil jsem se otevřít abych spatřil na chodbě Kláru jen v dlouhé košili, zapnuté až na poslední dva knoflíky, tak akorát tvořící skvostný výstřih. Nohy zdobily jen síťkované punčochy končící pravděpodobně až u zadečku.
Vyjeveně jsem stál ve dveřích, neschopný slova, zkoprnělý tím výjevem bohyně. Klára nasadila svůj šibalský úsměv. Teď už jsem chápal co znamená. V ruce držela mou peněženku, pohupujíc s ní na jednom prstu.
Na mou odezvu však nečekala, pohled z očí do očí značil přicházející chvíli bez myšlenek, bez logiky, bez budoucnosti.
V mžiku oka se mi vrhla kolem krku, jazyky se zapletly, nešlo o žádné letmé polibky, jazyk měla opravdu divoký a to já prostě miluju...
Jenže Klára na nic nečekala, začla se hned sunout dolů, což mě dost překvapilo. Během chvilky už vytahovala mou chloubu z kalhot, podívala se mi do očí a pak se mi v nich zatmělo, ochutnávala ho od špičky až po konec, nevynechala snad žádný kousíček mého tvrdého ptáka. Neskutečně jsem si stejně jako ona tu chvíli užíval, absolutně omráčený jejím bezskrupulózním jednáním. Teprve po chvíli jsem si uvědomil, že stále stojíme na chodbě přímo před mým bytem. Musel jsem se dopustit smrtelného hříchu a odlepit Klářiny horké rty od mého ptáka a zatáhnout ji dovnitř.
Klára po zaklapnutí dveří opět na nic nečekala, po dalších vášnivých polibcích během kterých jsem jednou rukou uvolňoval její nádherné trojky z hedvabné košile abych druhou rukou zajel mezi černé krajkové kalhotky a tím se začal odměňovat i já zazněla do mého ucha jasná otázka..."Kudy se dostaneme do ložnice?
