Po našem prvním foot fetish zážitku, jsme se Sárou zůstali v kontaktu. Psali jsme si
textovky, volali jsme si, trochu spolu laškovali, ale o mé zálibě v dámských nohách,
botách a dalších věcí, které s tím souvisí jsme se téměř nebavili. Občas si mě kvůli
tomu Sára dobírala, jemně mi připomínala, že moje tajemství zná, snad abych na to
nezapomínal. Bylo to roztomilé ale více do hloubky jsme toto téma společně
nerozvíjeli i když bych chtěl. Bral jsem to tedy jako jednorázovou událost. Proč by to
Sáru mělo jakkoli vzrušovat, když sama z toho nic neměla, kromě mého spermatu
v její černé kotníčkové Conversce. Naopak mně z onoho dne zbyla vzpomínka na silný
orgasmus a její ponožka, kterou mi sama dala do kapsy.
Bílá sportovní ponožka s malým černým logem u lemu, která jí sahala lehce nad
kotníky akorát tak, aby v kotníčkových botách nebyla vidět. Nebyla sterilně bílá, ale
lehce zašedlá na spodu, tam kde se dotýkala podrážky a mírně vyšlapaná na patě.
Vpředu vytvarovaná podle jejích prstů. Napadlo mě, jestli si Sára uvědomovala, co
budu s její ponožkou dělat, když mi jí nechávala. Doufal jsem, že to ví. Měl jsem i
nutkání se jí pochlubit, co jsem dělal s fetišem, který mi věnovala, že jsem ten dar
rozhodně nenechal přijít nazmar. Ale ve svém studu jsem se k takovým konverzacím
bál uchýlit.
Jeden večer jsem byl popít s přáteli, dal jsem si pár drinků a uvolněný se později večer
vydal domů. Ovíněný alkoholem a dobrou náladou z příjemného večera jsem se
rozhodl zavolat Sáře.
Povídali jsme si celou cestu z baru domů. Ani jsem nevěděl, jak mi cesta uběhla. Bavili
jsme se o tom, co zrovna dělá Řekla mi, že se dívá na dobrý film, že by se mi také
určitě líbil. Odvětil jsem se smíchem, že jestli je to pozvání na rande, že to beru a kdy
mám přijít. Sára se k mému překvapení chytla a odpověděla mi, že klidně zítra, pokud
nebudu takhle opilý jako dnes. Snažil jsem se obhájit, že opilý nejsem, ale marně.
Nálada byla na mém hlase jasně poznat.
Nakonec jsme si popřáli dobrou noc a položili jsme telefon.
Chvíli na to jsem se odhodlal a troufale jí napsal „pošleš mi fotku svých nohou?“. Ve
chvíli, kdy jsem zprávu odeslal jsem se proklínal a instinktivně čekal, že možná zruší i
zítřejší rande.
Po chvíli, která mi přišla jako věčnost mi přišla odpověď „Proč jí chceš poslat, kdo ví, co
bys u té fotky dělal“ za což doplnila vysmátého smajlíka. V tu chvíli se mi ulevilo, byl
jsem rád, že se risk trochu vyplatil a mohl jsem pokračovat v konverzaci, kterou jsem si
dlouhou dobu přál.
Odpověděl jsem jí, že se nemusí bát, že bych je na fotce jen obdivoval. Nějaký čas
neodepsala. Už bylo poměrně dost pozdě, s myšlenkami, že už asi spí, nebo, že jsem
byl možná moc troufalý jsem ulehl do postele.
Už jsem téměř spal, když cinkla textovka. Byla to zpráva od Sáry, kde psala „Dobrou
noc“ a pod textem přiložená fotka jejích nohou ladně položených na přikrývce. Obě
nohy byly zarovnané vedle sebe jako nejlepší kamarádky. Jemné nárty se leskly v
měkkém světle, žíly pod kůží byly sotva znatelné, ale skutečné. Prsty tvořily téměř
pravidelný vějíř, zakončený pečlivě zastřiženými, průhledným lakem nalakovanými,
lesklými nehty.
Ztvrdl jsem v rozkroku okamžitě jako kámen, slíbil jsem ale Sáře, že budu fotku jen
obdivovat, což jsem po chvíli uvažování a přemlouvání se také dodržel.
Druhý den se zdál jako nekonečný. Večer jsem se měl sejít se Sárou u ní doma. Byl
jsem nervózní a natěšený zároveň. Během dne jsem se v telefonu vracel k fotce
božských nohou, kterou mi předchozí noc poslala. Snažil jsem se od dnešního večera
neočekávat nic jiného než slíbený film, i když jsem doufal v nějaké další hrátky.
Znali jsme se spolu opravdu dlouho, přesto jsem nevěděl, kde přesně Sára bydlí.
Poslala mi adresu a já dorazil.
Přivítala mě mezi dveřmi v roztomilé, světle růžové teplákové soupravě. Dlouhé rovné
hnědé vlasy měla sepnuté gumičkou. Jako vždy byla nalíčená decentně, jen řasy a
obočí, bez make-upu a rtěnky.
Na nohou měla bílé ponožky pod kotníky a bílé gumové pantofle Adidas s růžovými
pruhy. Ponožky byly zřejmě nové a v kontrastu s výrazně ochozenými pantoflíčky
zářily. Pantofle toho s jejími nohami zjevně spoustu zažily. Bílá už byla spíše zašedlá,
tři růžové pruhy na širokém nártním pásku byly kdysi syté, teď znatelně bledé, místy
setřené. Gumový materiál už nebyl tvrdý - byl na první pohled poddajný, zteplalý,
přivyklý její noze. Nebyly hezké v běžném slova smyslu. Ale byly její, vyšlapané podle
tvaru jejích chodidel. Právě v tom byl jejich půvab.
Pozvala mě dál, celým bytem prostupovala její přirozená vůně mísící se s vůní jejího
parfému s nasládlým ovocným nádechem, přesto výrazně ženský. Poslala mě
z předsíně dveřmi vpravo do obýváku, abych se posadil. V tom rozrušení jsem si
nevšímal žádných dalších věcí v bytě. Po chvíli čekání přišla Sára s miskou popcornu a
láhví coly.
„Kino se vším všudy“ prohlásila s úsměvem.
„To si nechám líbit“ odvětil jsem a jal jsem se nalít oběma do připravených skleniček.
Večer probíhal klidně, z filmu jsem nic moc neměl, protože jsme si spíše povídali, než
že bychom se věnovali ději. Téměř vypitá láhev coly se na mě podepsala a já si
potřeboval odskočit na toaletu. Sára mě poslala zpět skrze předsíň a na konci chodby
doprava. Když jsem se vracel z toalety, všiml jsem si nízkého otevřeného botníku
v předsíni, kde byly vyskládané sářiny boty jedny vedle druhých, každý pár ve své
přihrádce. Stál jsem tam v tu chvíli jako solný sloup. Očima přejížděl všechny páry bot.
Všiml jsem si černých kotníkových Conversek, které byly hlavními aktéry při našich
nedávných fetiš hrátkách. V botníku byly také bílé nízké Conversky, červené lesklé
balerínky nebo zlaté sandálky. Nejvíce mi oči padly na její bílé Nike Air Force 1 tenisky.
Ihned jsem je poznal. Byly to ty, se kterými jsem byl kdysi na škole úplně sám v šatně.
Jen toho za ty roky pamatovaly o dost více. Strach mi tenkrát nedovolil nic víc než
krátké přičichnutí.
Podíval jsem se směrem do obýváku. Z pohovky do předsíně nebylo vidět. Sára měla
stále puštěnou televizi, navíc jsem slyšel, jak si bere skleničku ze stolu, pokládá jí a
bere si popcorn z misky.
Rozhodl jsem se, staré známé tenisky více prozkoumat. Adrenalin se mi nalil do žil po
celém těle. Dech se zrychlil a ruce jemně rozklepaly.
Věděl jsem, že riskuji, když Sára sedí hned vedle v místnosti. Že si to nemůžu dovolit.
Nevěděl jsem proč, ale nemohl jsem odolat. Vzal jsem je opatrně, jako bych bral do
dlaní svatý grál. Z útrob bot vystoupila vůně, která byla sladká, zemitá a naprosto
osobní. Jako kdyby v ní zůstala ona, sevřená mezi vložkou a švem. Zavřel jsem oči.
Přiblížil si ji k obličeji a nasál. Jemně, opatrně, s bázní.
Ty tenisky už zažily všechno. Bílé Air Force One, které kdysi zářily novotou, dnes
působily jako výpověď jejího každodenního pohybu – a každý krok v nich zanechal
stopu.
Kůže na nártech byla měkká a poddajná, popraskaná do pravidelných linií, jak se při
každém kroku ohýbala. Švy kolem špičky byly lehce našedlé, okraje stélek uvnitř
trochu nažloutlé. Bylo znát, že je nosila i bez ponožek.
Vnitřek boty byl vyšlapaný do přesného otisku jejího chodidla. Pata byla hluboko
vnořená, logo na stélce bylo dávno pryč. Tam kde mívala bříška prstů, byla látka jemně
zdrsněná, lehce tmavší. Projel jsem prstem po patě a přejel zpět k jazyku, který byl
zohýbaný v místech, kde ho vždy tiskla prsty, když si boty nazouvala.
Žmolky z ponožek na látkovém lemu prosáklém potem. Představa, jak si je zrovna teď
zouvá, jak stahuje nohu z boty, mi projela tělem. Otočil jsem botu spodkem nahoru.
Podrážka byla sešlapaná přesně pod patou a bříšky chodidel, jako kdyby se pokaždé
odrážela s rozhodností. Byla setřená do jemných map od každodenního používání —
zespodu špinavá, ale svým způsobem důvěrná. Cítil jsem se, jako bych sahal na něco
zakázaného, přitom svatého.
Tiskl jsem si jednu botu k hrudi, odkud jsem pomalu sjel k rozkroku a zase zpátky,
mezi tím, co jsem měl druhou stále u obličeje a nasával všechny její vůně.
„Děláš to často?“ ozvalo se tiše ode dveří.
Ztuhl jsem. Její hlas byl klidný, skoro jemný, ale v každém slově jsem cítil, že mě viděla.
Moje dlaně stále svíraly její tenisky. Když jsem se na ní otočil, stála tam opřená o rám
dveří, ruce měla složené. Jako by byla spíše zvědavá, než že by mě hned odsoudila.
„Ne,“ odpověděl jsem popravdě. „Jen... tyhle...“ Ale nějak jsem nedokázal větu
dokončit.
Pomalým krokem přešla ke mně. Bez slova si sedla na botník, dala si jednu nohu přes
druhou. V ruce jsem stále držel obě její boty. Natáhla se a chytla mě za zápěstí – lehce,
jako by chtěla zjistit, jak rychle mi buší srdce.
„Máš rád moje boty?“ zeptala se. V tom tónu už nebyl stud. Byla to výzva.
Přikývl jsem.
Vzala mi jednu tenisku z ruky a obrátila ji podrážkou nahoru. Chvíli si jí prohlížela, jako
by jí sama nikdy neviděla tak zblízka. „Tyhle mám už neskutečně dlouho“ řekla tiše.
Podala mi ji a sledovala, co udělám. Jen jsem držel obě její tenisky před sebou. Jejich
vůně byla sytější než před chvílí – a silnější byl i Sářin pohled. Pak natáhla nohu před
sebe a svižným pohybem odkopla své pantoflíčky jednu po druhé. Sundala si také
ponožky. Vzala si obě boty, které jsem jí dosud poctivě hlídal a pomalu si je začala
nazouvat na bosé nohy.
„Posaď se přede mě a řekni, co s nimi chceš dělat,“ zašeptala.
Cítil jsem, jak mi tvrdne v kalhotách.
Neodpověděl jsem hned. Ani jsem nemusel. Věděla to.
V pokoji byl slyšet jen náš dech a slabé šustění, když si rukami vytáhla nohavice
růžových tepláků nad lýtka.
Její noha, stále obutá do bílé tenisky, se posunula blíž. Přitiskla mi ji na stehno. Cítil
jsem teplo její kůže pod podrážkou, i jemné zašpinění na okraji, kde se guma stýkala s
látkou.
„Tuhle mám radši,“ pronesla, a zvedla druhou nohu s botou přímo před můj obličej.
Zvedla oči, upřeně, bez přetvářky. V ten moment v ní nebyla ani stopa studu. Jen
klidná ženská síla, co přesně ví, co ve mě probouzí.
Chvilku jsem jí nechal jen tak před sebou. Sára trpělivě čekala s nohou zvednutou, jen
si jí podepřela rukami. Neříkala nic.
Podrážka, ošoupaná, mírně zašedlá, mi ležela přímo před obličejem.
„Tak začni tady,“ řekla klidně. „Jemně jí olízni.“
Zarazil jsem se. Bylo to absurdní a vzrušující zároveň. Pomalu jsem se naklonil blíž.
Cítil jsem materiál boty — gumovou podrážku, mírně zteplalou od její nohy. Zavřel
jsem oči a jazykem lehce přejel po středu šlapky.
Chuť byla přesně taková, jakou jsem čekal. Trochu hořká. Trochu její. A když se ozvalo
jemné „tak je to správně“, projel mnou zvláštní záchvěv vzrušení a studu.
Došlo mi, že první společný zážitek byl spíše takové oťukávání a Sára se v dominantní
roli cítí pohodlně. Konečně mi souvislosti zapadly do sebe.
V očích jí zablesklo pobavení a něco hlubšího — ten druh pozornosti, která nevychází
jen z touhy, ale i z vědomí vlastní moci.
„Sundej mi tu botu“ pronesla s tichým klidem, mezi tím, co mě druhou nohou silně
tlačila do stehna velmi blízko k rozkroku.
Zachvěl jsem se. Její bota vrzla, když mi pod rukama povolila. Byla ještě teplá, měkká z
nošení, a jak sklouzla z její paty, zachytil jsem slabý závan směsi textilu, gumy a její
kůže — známý, intimní pach, který mi rozezněl všechny smysly.
Její noha byla konečně volná, zůstala přede mnou. Její elegantní prsty, jemně sevřené,
jako by o mně věděla víc než já sám. Lehce jimi pohnula — gesto naprosto
nenápadné, a přesto vyzývavé.
„Pokračuj,“ zašeptala.
Přiblížil jsem se znovu, tentokrát k její klenbě. Můj dech klouzal po jejím chodidle a
ruce se mi chvěly, když jsem ji jemně podržel, jako něco vzácného. Cítil jsem každé
místečko jejího chodidla — od paty až ke konečkům prstů. Kůže na polštářcích byla
hebká, s náznakem života – otisků času, chození, doteků.
Když jsem přitiskl tvář k jejím prstům, ucítil jsem jemnou směs vůní – bavlny, potu.
Byla to ale vůně těla, ne parfému. Teplá, známá, hluboce ženská.
Kůže pod mými rty byla vláčná, měkká, na patě trochu suchá s jemnou texturou.
Nevadilo mi to. Byl to důkaz toho, že je to skutečné. Že její nohy nejsou jen na okrasu.
Pokračoval jsem. Jemné a něžné líbání chodidla jsem střídal s intenzivnější prací
jazyka.
Tu vůni jsem dosud znal jen z jejích bot. Lehce roztáhla prsty, jako by mi dávala
svolení.
Každý její prst byl drobný, hladký a teplý. Líbal jsem jeden po druhém, pomalu a s
úctou. Když jsem se jazykem dotkl měkkého polštářku pod jejím palcem, tiše vydechla.
Bylo to pro mě jako odměna.
„Pomalu,“ zašeptala. „Nepřeskakuj žádné místo.“
Pokračoval jsem přes nárt, kolem kotníku, zpět k patě. Každý kousek její kůže byl jako
mapa, kterou už jsem znal nazpaměť.
Po chvíli odtáhla nohu. Neřekla ani slovo, ale její pohled mi dával jasně najevo, že
tohle je jen začátek.
V napětí jsem čekal, co bude následovat. Chvíli jsme na sebe jen koukali. Jako by
přemýšlela o mém dalším osudu. Byl jsem napjatý. Hlavou se mi honilo stovky
myšlenek.
„Svlíkni se“ řekla polohlasně, s klidem a se zvědavě přizvednutým obočím se laškovně
kousla do rtů.
Bez odmlouvání jsem poslechl a celou dobu jsem se jí přitom díval do očí. Odlesky
v jejích hnědých očích prozrazovaly, že si mou poslušnost náramně užívá.
Během chvíle jsem před ní seděl úplně nahý, odevzdaný. Penis tvrdý jako skála
s výrazně vystouplými žílami a jemným otlačkem od kalhot.
Sára jen seděla, dívala se na mě, nedělala nic.
Natáhla obutou nohu a silou mi jí opřela o vnitřní stranu stehna blízko k tříslům.
Zabolelo to. Nedal jsem ale nic znát. Na penisu se objevily první kapky.
Pomalu se sehnula, vzala druhou botu a jedním ladným pohybem do ní vklouzla.
Přiložila mi tenisku k rozkroku a začala s jemným důrazem tlačit.
Slastí jsem obracel oči v sloup. Sténání už jsem téměř nemohl kontrolovat. Sára
pokračovala v přišlapování, svaly se napínaly. Sperma pomalu vytékalo z žaludu a
řinulo se po penisu jako láva. Lubrikovalo sešlapanou podrážku. Když Sára ucítila, že jí
noha začíná na mém oteklém vlhkém penisu klouzat, začala ho sebevědomým
pohybem nohy nahoru a dolu třít. Přejížděla po celé délce znovu a znovu. Každý
pohyb byl jako pohlazení i jako rozkaz.
Neodvažoval jsem se jí dotknout. Moje ruce zůstávaly opřené o podlahu, prsty
napjaté, tělo vztyčené vůlí.
Cítil jsem každou nerovnost, jak mi každý jemný záhyb tenisky přejíždí přes uzdičku a
žalud. Pohybovala se klidně, kontrolovaně, podrážka klouzala, občas se špičkou
zarazila o citlivý bod.
Vzdychal jsem, propínal se.
Hrubá textura podrážky mě dráždila, místy skoro pálila, ale Sára pokračovala ve tření,
rytmicky, bez slitování.
Rukami jsem se silně zapřel do země, svaly na těle se začaly stahovat, vyvrcholení
nebylo daleko. Mezi sténáním jsem potichu pronesl „ne, ještě ne“, chtěl jsem tu slast
prožívat déle, ale Sára mou prosbu ignorovala. Naopak.
Zapřela se o botník, na kterém seděla, zvedla druhou nohu a opřela mi ji o hruď.
Gumová podrážka studila. Cítil jsem na sobě rytmus její chůze z venku — kůže, špína,
prach.
Postupně zvyšovala intenzitu tření a tlak, jakým můj penis nohou a botou už chvílemi
téměř ničila.
„Udělej to na moji podrážku,“ řekla. „Bez rukou.“
Tělo se mi napjalo. Dech se zkrátil.
A pak to přišlo — prudké, horké výstřiky. Zvedla nohu těsně nad můj penis a nechala
mě stříkat na podrážku Air Force. Husté sperma dopadalo na mé břicho, na podlahu,
na tkaničky i na zašedlou kůži jejích tenisek. Zachytávalo se v mezerách podrážky.
Zůstal jsem tak. Dýchal zhluboka, hlavu položenou těsně u jejího kotníku.
Spermatem pokrytou botou mi ladně přejížděla přes břicho, podbřišek až na pomalu
uvadající penis. Potom si nohu odložila, jako by otřela o mé stehno.
Jen se dívala, nohu stále opřenou, jako by ani nešlo o mě.
Boty si vyzula, vzala je obě do ruky, na špičce boty se kapky stále leskly, na nártu se už
vpíjely do tkaniček.
„Mohla bych je zase začít nosit, co myslíš?“ a neočištěné je uklidila zpět do botníku.
Jen jsem se usmál.
„Můžeš si skočit do koupelny, jestli chceš, čisté ručníky jsou ve skříňce“. Na holé nohy
si nasadila bílé Adidas pantofle a odešla zpět do obýváku, kde se posadila k televizi,
jako by se vůbec nic nestalo.
