„Dneska si trochu zablbnem,“ řekne jí a zvedne obočí. Ona ví přesně, jak to myslí.
Znejistí. Ale kývne. Samozřejmě že kývne. Vždycky ví, že ji čeká něco nového. Trochu perverzního. Možná i trochu přes čáru. A právě proto už teď cítí, jak jí v podbřišku šimrá.
„Nastroj se,“ poručí tiše. Neptá se, nesmlouvá. Jen zůstává stát ve dveřích a sleduje ji, jak odchází do ložnice kde pro ní nachystal na dnešek věci.
Chvíli nato už před ním stojí. Černé latexové punčochy obepínají nohy jako druhá kůže. Dlouhé rukavice až nad lokty. Na těle kožený postroj, co jí obepíná prsa tak, že bradavky tvrdě trčí do prostoru. Mezi nohama další řemeny – prochází přes třísla, míjí kundičku těsně, ale ne pevně. Jak se pohne, pysky se jí špulí ven, napjaté, vystavené. Černé boty na platformě, vysoký podpatek. Celá se leskne. A trochu se chvěje.
„Jedem,“ řekne jen. A vyrazí ke dveřím. Ona váhavě následuje. To nečekala, že se takhle někam jde.
Má štěstí. Chodba je prázdná. I tak má srdce až v krku. Takhle jít do garáže? S tím, jak jí každý krok dře řemínek mezi nohama? Je to šílené. Ale právě proto má už teď mokro.
V autě je ticho. Jen motor a její dech. Ruce má v klíně, snaží se nedotýkat těch řemínků, co jí rozdělují stehna. Každý pohyb připomíná, že je dole úplně odhalená. Latex, postroj se napíná, kozy ven. A s každým výmolem se o kousek víc třese.
On řídí klidně. Jako by vezl nákup. Ale občas se podívá koutkem oka. Všimne si, jak pevně svírá stehna. Jak se jí chvějí kozy při jízdě po okresce. Jak se dívá ven a doufá, že nezastaví někde by byli lidi.
Když odbočí z hlavní a začnou se míjet polní cesty, ví, že jsou blízko.
„Vystup,“ řekne, když zastaví u zrezlých vrat opuštěného statku. Nevypadá, že by tu někdo byl už roky. Prázdno. Ticho. Ideální.
Ona otevře dveře. Vystoupit takhle ven jí přijde šílené. Ale poslechne. Vysoké podpatky klapnou o beton. Chvěje se, ale jde za ním.
Vstoupí do první místnosti. Zdi oprýskané, podlaha zaprášená. Ve vzduchu vlhkost, ticho. On se otočí, sáhne do kapsy, vytáhne latexovou kuklu. Černou, lesklou, s otvory jen pro oči a pusu. Tu v které už něco málo prožila.
Podá jí ji beze slova. Ví, co má dělat. Nasadí si ji. Srdce jí tluče. V ten moment ztrácí jméno. Ztrácí tvář. Je jen tělo. Hračka.
Nakloní se k ní. Hlas je klidný, nízký.
„Zahrajeme si na schovávanou.“
Ona udiveně stojí a poslouchá dál. Bude poslušná.
„Budeš počítat nahlas. Do padesáti. Pak mě začneš hledat. Až najdeš ocas, hned se na něj vrhneš. Kouřit. Hluboko. Bez váhání! Až do konce! A všechno pěkně spolkneš!“
Odchází. Beze slova. Mizí chodbou.
Ona zůstává stát. Rozpačitá, nejistá. Sama. Latexová kukla jí stahuje obličej. Dýchá zrychleně. Rukama v rukavicích si přejede po bocích. A pak začne počítat. Jeden… dva… tři…
Hlas se jí trochu chvěje. Cítí se jako perverzní panenka. Ponižující. A neskutečně vzrušující.
…dvacet tři… dvacet čtyři…
Její hlas zní dutě v opuštěné místnosti. Každé číslo zní víc nejistě, víc vzrušeně. Stojí tam nastrojená jako latexová kurva z německého porna. Latexová kukla, punčochy, rukavice kožené řemeny, vysoké boty. Bytost z perverzní dimenze. Vzduch je chladný a vlhký, ale mezi nohama jí začíná být horko. Příliš horko.
Netuší, že mezitím on už dorazil na druhý konec budovy. Ve dveřích, které si vybrali s pomocníkem už před týdnem, zívá díra o velikosti, která přesně odpovídá jejich plánu. Pomocník už je tam. Zticha. Připravený. Z jeho péra vytéká kapka touhy, i když ještě ani nezačal. Ví co ho čeká. Viděl jí už na fotkách a honil si u jejich videí. Nemůže se dočkat až jí ucítí na živo. Pán ho dobře připravil. Týden nesměl honit.
Pán mu kývne. Pomocník beze slova zastrčí péro skrz otvor. Hlava mu tepe, celý se chvěje. Byl týden bez výstřiku. Teď má stát v díře, bez pohybu, bez zvuku. Neprozradit se. Nehnout se. Jen nechat tu holku, aby ho našla.
…čtyřicet osm… čtyřicet devět… padesát!
„Už jdu!“ ozve se její hlas. Trochu nejistě. Ale zřetelně.
Kroky. Pomalu. Paty podpatků klapou po betonu. Zastaví se, znovu se rozejde. Vzduch je těžký. Ticho. Křupe prach pod botami. Přes latex slyší tlumeně svůj dech. A v uších jí zní tep.
Přechází z místnosti do místnosti. Dveře vržou. Hledá. Neví co přesně. Jen ví, že má najít tvrdý úd. A že pak bude dělat přesně to, co má. Jako správná poslušná čubka. Minuty ubírají. Začíná být frustrovaná, ale zároveň je z toho vzrušená. A co když jí tu jen tak nechal? Co když jí tu někdo takhle nachytá jak se tu promenádí vystrojena jako perverzní kurva?
Nakloní se do místnosti, už jich moc nezbývá. Pak ho spatří.
Z jedněch dveří do další místnosti, zavřených, trčí tvrdý, napnutý čurák. Tlustý, nalitý, připravený. Je ticho.
Nikde nikdo. Jen ten úd, který na ni čeká. Hladově.
Zůstane stát. Dívá se. Dýchá krátce. Klín jí tepe.
V pološeru pomalu přistoupí blíž. Přidřepne si. Řemínky na stehnech se napnou, kundička se jí rozevře, pysky visí ven. Natáhne ruku v rukavici. Opatrně se dotkne horkého masa. Teplý. Tvrdý. Živý.
Přejede po něm. Pak sevře. Rytmicky začne honit. Dívá se přitom. Do díry. Do tmy.
Vyplázne jazyk. Přiloží ho k žaludu. Olízne. Pak znovu. Dívá se, jak se žalud leskne slinami. Nasaje špičku. A pak ho pomalu zasune do pusy.
Saje. Honí. Znovu zasune. Hlouběji. A zase. Mručí přitom. Pracuje jazykem. Vlhko, sání, mlaskání. Zvuky se rozlíhají po místnostech.
Na druhé straně dveří se pomocník sotva drží. Pán stojí o kousek dál, na chodbě, skrytý ve stínu. Sleduje ji. Každý pohyb. Každé polknutí. Každý zvuk.
Má ho. Je jeho. A ona o tom ani neví!
Přejíždí jazykem po celé délce, nasává ho, pak ho zase pustí, olízne po straně, sevře prsty u kořene a znovu ho bere do huby. Hlouběji. A ještě hlouběji. Mlaská. Sliny jí tečou po bradě. Dřepí před ním s roztaženýma kolenama, kundou napnutou mezi pásky, bradavky tvrdé jako kámen. Nemyslí. Jen poslouchá tělo.
Je tam tma. Nebo spíš pološero. Špinavé sklo propouští jen šedé světlo. Nevidí víc než siluetu a maso před sebou. Ani jí to nepřijde zvláštní. Mozek je utopený ve vzrušení. Nedochází jí, že je něco jinak. Pán bývá tichý. Pán bývá přísný. A Pán chce, aby poslouchala. Tak poslouchá.
Vůně je jiná. Chuť taky. Možná. Ale je jí to jedno. Je v tom ponořená. Úplně.
Na druhé straně dveří pomocník bojuje se sebou. Napětí se mu dere zpod kůže. Pán mu dal jasné instrukce. Vydržet. Mlčet. A hlavně se neudělat dřív! Má to těšké.
A ona už je tam. Dusí se mu na péru. Hluboko. Až po kořen. Koule mu opírají o její bradu. Nos se jí boří do ochlupení.
Vzdychá, chroptí, mručí jak se jim dusí. Rukama si sahá mezi nohy. Hladí se. Klouže prsty přes poštěvák. Prsty se jí ztrácejí mezi pysky. Je úplně mokrá. Slizká. Latex klouže až příliš. Přitlačí. Zatne prsty. Znovu.
A pak už to jde samo.
Celé tělo se jí kroutí v rytmu její vlastní ruky a cizího péra. Dveře vržou, místnost naplňuje zvuk sání, chroptění a mlaskání. Kapky šťávy jí stékají po stehnech. Jedna padá na podlahu, druhá zůstává viset na řemínku. Je mimo. Pod ní loužička její šťávy.
Pán ji sleduje z povzdálí. Nezasahuje. Jen se usmívá. Je tvrdý, nadržený, napjatý k prasknutí. Ale ví, že tohle je její chvíle. A jeho vítězství. Tak poslušná. Tak krásně ztracená. A nemá ani tušení, že saje úplně cizí péro. Že brzo bude polykat cizí semeno. A bude ho hodně.
Ještě chvilku si rukou pracuje mezi nohama. Tlak v ní vrcholí. S tlumeným jekem se vynoří do orgasmu. Třese se. Kroutí. Kunda jí pulzuje. V očích slzy.
Pomocník to už nedává. Propíná se, cuká, začne stříkat. Vše najednou. Hluboko do jejího krku. Teplé, husté, silné dávky. Ona nezakucká. Jen se přitiskne. Vezme si to. Polyká. Znovu a znovu. Přesně jak dostala rozkaz.
Je to jiné. Dlouhé. Vydatné. Překvapí ji to. Ale nesleví. Drží. Nasává. Polyká všechno. Do poslední kapky. Ještě chvíli ho drží v puse. Pomalu ho nechá vyklouznout, lesklý, zmáčený. V ústech jí zůstává chuť semene, ale i pocit zadostiučinění. Udělala přesně to, co měla.
Pán jen mlčky sleduje. Hrdý. Spokojený. Tohle je jeho dílo. Jeho perverzní čubka.
Pomalu ho pustí z úst. Klesá do klína, opírá se dlaněmi o kolena. Bolest v nohách, jak dlouho dřepěla. V puse zbytky chuti, na rtech sliny, co jí tečou dolů na prsa. Kukla je vlhká uvnitř. Vzduch těžký. Na podlaze pod ní kapky spermatu, jejích šťáv a kapky potu z latexu. Roztírá si to rukou po dvorcích. Ještě cítí ozvěny orgasmu. A přitom... pořád trochu touží.
Je sama. Stojí tam, těžce dýchá, sliny a semeno si otírá o rukavici, ale stejně to jen roztírá. Není jak se očistit. A vlastně nechce. Neví, že jí Pán celou dobu pozoruje. I teď kdy si myslí, že je sama se sebou kdy promítá co zrovna prožila a tak trochu si hraje. Je tou pánovou kurvou, taková chce bít.
A to hlavní?
Neví! Netuší! Nedochází jí to! Ano, chuť Pána není zas natolik jiná, aby poznala rozdíl. Nepoznala. Nečekala překvapení. Možná jí to v hlavě na vteřinu blesklo, ale vzrušení to přehlušilo. Pološero. Latex. Posedlost. Poslušnost. Nepřemýšlela. Jen dělala, co měla. Užila si to.
A on… konečně vstupuje do místnosti.
Zůstane stát ve dveřích. Sleduje ji. Právě, když si rukou roztírá sperma po bradavkách, jako by se chtěla ještě víc ušpinit. Zachytí ho koutkem oka. Strne. Trochu se ohradí pohledem, trochu skloní hlavu. Stydí se. A zas to vzrušení přesně z toho samého studu.
Je to zvláštní směs studu a hrdosti. Vypadá jako šlapka z bizarního snu. Ale ví, že je jeho. A že takhle je krásná. A že on jí takovou zbožňuje. Je jen jeho.
Pán přistoupí blíž. Pohladí ji po hlavě. Přes latex. Přitáhne si ji do náruče. Stále nic neříká.
Pak se nakloní k jejímu uchu.
„Byla jsi moc šikovná perverzní kurvička,“ zašeptá.
Stiskne jí čelist. Podívá se do očí. Ona se usměje. Slabě. Trochu rozpačitě.
„A to bylo všechno?“ hlesne, skoro neslyšně.
Ještě pořád se jí tělo chvěje.
On se jen ušklíbne. Jeho pohled ztěžkne. V očích mu hoří.
„Jistě že ne. Až dorazíme domů, nachystáš se na další kolo.“
Protože jeho koule už teď bolí k prasknutí. A ona? Ona si zaslouží pořádnou odměnu.
