Sedíme spolu u stolu, povídáme si, zbytečně hlasitě se směju, dotkneš se mě kolenem pod stolem a já přemýšlím nad tím, jestli jsi to udělal schválně.
Zvedneš ruku, pohladíš mě po rameni, přejedeš prsty pod lemem rukávu na tričku, ukazováčkem druhé ruky mi zastrčíš uvolněný pramen vlasů za ucho, díváš se mi do očí.
A jdeme na zmrzlinu.
Procházíme se městem a naše ruce se občas nenápadně letmo dotknou, prsty mi projede elektřina a přemýšlím nad tím, jestli cítíš to stejné.
Palcem otřeš drobeček z kornoutku, který mi zůstal na rtech, zadívám se na špičky bot, zvedneš mi bradu, díváš se mi do očí.
A jdeme do muzea.
Stojíme spolu u informačních tabulí a ty jsi tak blízko, cítím tvůj dech na krku a přemýšlím nad tím, jestli je to tak důležité jen pro mě.
Přejedeš svými dlaněmi po mých ramenou dolů, rty se dotkneš mého ucha, otočím se, diváš se mi do očí.
A jdeme nakoupit.
Procházíš úzkou uličkou v obchodě za mými zády a rukou se lehce dotkneš mého zadečku a já přemýšlím nad tím, jestli to byla náhoda.
Stojíme tak blízko sebe, vezmeš mojí hlavu do dlaní, vpíjím se ti do očí, tvoje rty se přibližují a já nevydržím tvůj upřený pohled, zavírám oči a ucítím lehký dotek tvých hebkých rtů, lehké zaváhání a naprosté odevzdání. Ten něžný dotek znamenající tak hrozně moc, rozteču se ti do náruče a chci, aby tahle chvíle nikdy nepřestala.
Chutnáš sladce, něžně, naléhavě, nedočkavě, hladově.
A všechno je to lež.
Nepatříš mi, kradu si něžné chvilky v podloubích a na parkovištích v autě, nechodíme spolu na zmrzlinu, do muzea a ani nakupovat.
Nedíváš se mi do očí, nezajímáš se co cítím, nepřipouštíš žádné náhody. Všechno jsou to jen předem promyšlené tahy, dokonalá šachová partie, všechno jen pro tvou výhru, pro tvou spokojenost.
Nezáleží na mě, jen na mém těle.
Sen se přetrh.
